Něco málo o mě ...

Vizitku Něco málo o mě jsem sesmolil před nějakými deseti lety a hned v prvním odstavci jsem vysekl jednu fatální chybku, která zůstala dlouhá léta bez povšimnutí :) Ale to není to, o čem bych chtěl psát, to se holt stává a nepomohlo tomu ani několik updatů, kdy jsem obsah článku postupně piloval. Za ta léta od vzniku webu až po jeho současnost se totiž událo tolik věcí, že jsem se jednoho letního dne roku 2019 rozhodl celý článek komplet přepsat.

Historie

Narodil jsem se na sklonku roku 1977 a moje počítačově-herní historie začíná v druhé polovině 80. let. Někdy v roce 1988 jsem měl možnost seznámit se u bratra s Didaktikem Gama, Československým to klonem slavného ZX Spectra. K bratrovi jsem docházel celkem pravidelně a dodnes si vzpomínám na to napětí při poslechu prapodivných skřeků kazeťáku, což byl tehdy běžný způsob nahrávání programů na 8-bitech. Trvalo to dlouho a nebylo to 100% spolehlivé, ale o to větší byla poté radost z úspěchu a hlavně vás to nutilo si tu hru dosyta užít, protože každá výměna hry obnášela tentýž zdlouhavý postup, což vás velmi rychle přestalo bavit. Jenomže hraní mělo i stinné stránky a poté, co jsem k nelibosti bratra zlomil pár joysticků, tak pro mě tohle krátké období skončilo. Doma navíc nechtěli o investici do počítače ani slyšet, tak jsem pokrčil rameny a začal se věnovat něčemu jinému.

Štěstí se na mě usmálo až po revoluci v roce 1989, kdy jsem měl jednak možnost seznámit se s počítači jakými byla Amiga nebo naše české IQ 151, ale hlavně se k nám doploužila éra IBM/PC, kterou jsem měl jako student víceletého Gymnázia možnost naplno prožívat. Nicméně já sám jsem se po letech čekání dočkal teprve Didaktiku M :) Není divu, tehdejší počítače třídy 286 a nově nastupující 386 nebyly masovou záležitostí, důvodem byla hlavně jejich vysoká cena, takže jsem byl za svůj Didaktik M rád. Ostatně já k němu vlastnil externí disketovou mechaniku a separátní "zelený" monitor, takže jsem si mohl užívat určitý komfort (odpadlo třeba to zdlouhavé nahrávání her). Nj, ale ani tohle období netrvalo moc dlouho a spíše než hry mě zaujalo programování. Jenomže BASIC mi přišel jaksi out a na kamarádovo Commodore 64 zase nefungoval plnohodnotný Pascal, takže jsem osmibity nakonec zcela zavrhl a šel se opět věnovat něčemu jinému (svůj Didaktit jsem neprozřetelně prodal).

I když to s tím otočením zády k počítačům nebyla tak úplně pravda, pořád tu byla ta škola a přístup k IBM/PC. Na Gymnáziu jsem se o pár let později stal členem redakce školního časopisu a jako zdatný přepisovač textů jsem získal extra bonus v podobě volnějšího přístupu do školní studovny a k tehdy nově zakoupenému Pentiu s krásnými 90 MHz (kdo zná akci Počítač do škol, kterou v 90. letech realizoval Autocont, tak už asi tuší, co to bylo za stroj). Do té doby jsme mohli ve škole hrát leda tak v hodinách informatiky, popř. na základě pořadníku se začlenit do volných hodin v učebně IVT, ale to bylo většinou obsazené už den předem. Najednou jsem měl takměř svůj osobní PC, o který jsem se nemusel dělit. Jakmile jsem si odvedl svou práci, byl zbytek čistě na mě. Skončilo to ovšem tak, že jsme jako redakce propadli skupinovému hraní a na tyhle doby opravdu rád vzpomínám, protože krom Scorch 3D, Tanků nebo Wormsů přišly hlavně legendární Heroes of Might and Magic II: The Succession Wars.

Mým hlavním zájmem během studia však byly přírodní vědy, konkrétně biologie a chemie. Počítač byla prima věc, ale jeho omezená dostupnost jen na školu a volné hodiny fungovala jako dostatečná pojistka před tím, abych definitivně propadl jeho kouzlu. Ke studiu na Gymnáziu se navíc váže i historka vzniku mé první přezdívky (Formaldehyd), kterou jsem si vysloužil díky nehodě v laboratoři chemie. Holt pipetování agresivních kapalin ústy se může zle vymstít a věřte tomu, že formaldehyd chutná opravdu příšerně ... pokud tedy pominu tu bolest :) Naštěstí se to obešlo bez následků a naučilo mě to větší opatrnosti. Na úrazech v chemické laboratoři je totiž nejhorší to, že vám jejich důsledek dojde až nějakou dobu poté, a to už může být pozdě! Jenomže ono určité riskování k mládí holt patří.

Gymnaziální období jsem úspěšně završil maturitou a po prázdninách jsem nastoupil na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze (VŠCHT). Byla to trošku zvláštní situace, protože moje cíle studia se v průběhu času různě měnily, ale s přibližující se maturitou se čas krátil, a musel jsem si proto definitivně vybrat. Úspěchy v biologických olympiádách mi zajistily volný vstup na Univerzitu Karlovu, ale tímhle směrem mě to nikdy netáhlo. Pro studium na technické škole jsem byl zase pro změnu na tom špatně s matematikou a jedinou možností se tak jevilo studium medicíny. Rozhodla nakonec dvojice věcí. Díky ochotným profesorům matematiky na Gymnáziu a vlastní píli jsem zjistil, že na tom nejsem s matematikou vůbec špatně, jen to chtělo pořádně zabrat. Úspěšně složené příjímací testy na VŠCHT pak byly druhou vzpruhou, která rozhodla o tom, že bylo dost přijímaček a do Plzně na Lékařskou fakultu se už nejede ... ani netušíte, kolikrát jsem si za tohle rozhodnutí vynadal. V roce 2002 jsem sice na VŠCHT dokončil studium v oboru Obecná a aplikovaná biochemie, ale jako většina úspěšných absolventů jsem posléze skončil na Úřadu práce :) Já měl tedy kliku v tom, že mě se nakonec podařilo poměrně rychle práci v oboru najít, shodou okolností právě ve zdravotnictví, ale podmínky budoucího růstu nebyly vábné (profesní dobrý, platový nikoliv ;)), takže v roce 2004 jsem chemii definitivně opustil.

Na konci roku 2002 jsem si díky výše zmíněné pracovní "pauze" založil svůj osobní web a pojmenoval jsem ho Elemir's Page. A důvod? Měl jsem vskutku velkolepé plány :D Jenomže k zemi mě záhy srazila neznalost, protože tvorba webu pro mě byla tou dobou španělská vesnice a nešlo to tak rychle, jak jsem si původně myslel. Velmi brzy se Elemir's Page zvrhly v místo pro různé experimenty, kde se porůznu střídaly záchvěvy stvořit web o Might and Magic se záchvěvy představ o čistě technickém webu. A někde mezi tím stálo chvilkové pobláznění skriptováním AI ve hře Baldur's Gate. Všemožných stránek o sérii Might and Magic bylo v té době plno, takže mi chyběla i motivace. Na místo toho jsem proto zvolil cestu spolupráce se zaběhlými fanweby. Bylo to pro mě pohodlnější, protože jsem se nemusel starat o to kolem a soustředil jsem se jen na samotný obsah.

Už tenkrát jsem si však uvědomoval nebezpečí možného zániku jednotlivých fanwebů, což bylo třeba krásně vidět na případu tehdy populární Baldurovo Brány, kterou přímo "ukázkově" potopila část komunity. Ostatně tohle byl důvod, proč jsem nikdy nikoho nepustil do přímé spoluúčasti na chodu Elemir's Page a myslím, že podobně obezřetní byli od té doby i na dalších webech. Zhruba do roku 2005 jsem učinil několik pokusů o přeměnu webu v portál o Might and Magic, ale skutečná historie se začala psát až s příchodem roku 2005, kdy jsem se do toho takříkajíc naplno obul. Původní doménu http://elemirspage.wz.cz na freehostingu WebZdarma jsem počátkem roku 2008 doplnil (a později nahradil) o https://www.svetmightandmagic.cz na placeném hostingu od BlueBoardu. Inspiraci pro název jsem našel na tehdejším fanwebu www.mujweb.cz/www/svetmm7 Martina Hubeného, protože název Svět Might and Magic přeci jen lépe vystihoval podstatu portálu (nicméně při komunikaci používám oba názvy).

Na cestě k RPG

Ale vraťme se nyní zpět ke mě jako hráči. Teprve s vlastním PC jsem tak nějak začal hry více vnímat. Popravdě, pokud byste se mě zeptali na "legendární" hry z Didaktiku, potažmo ZX Spectra, tak si jich vybavím jen pár. Nicméně ani s vlastním PC to nebyla žádná sláva, protože jsem byl odkázaný jen na to, co kdo přinesl, nebo co bylo v mém okolí vůbec k mání. Navázal jsem tedy na svou gymnaziální tradici v 3D akcích a strategiích. Cokoliv, co pro mě bylo herně komplikované, nebo složité na překlad (angličtina, němčina), jsem odsouval stranou. Díky českému portálu Dungeony.cz jsem poznal řadu pěkných her, ale co naplat, ani u jedné jsem dlouho nevydržel. Byly to jak graficky úchvatný Ishar, tak třeba atmosférický Blade of Destiny - ten byl naneštěstí zrovna v té němčině. Vztah jsem si nenašel ani k adventurám a to bohužel trvá dodnes.

Poprvé jsem se k RPG (konkrétně tedy cRPG) dostal až počátkem milénia, míněno vážně rozehrál, neboť tou dobou jsem za výlohou trafiky záhledl u časopisu Level plnou hru Might and Magic VI: The Mandate of Heaven. Původně jsem si myslel, že jde o nějakou variaci na Heroes of Might and Magic, ale k mému překvapení se Magici hráli jinak. Vůbec jsem netušil, co dělám a jak to hrát, takže jsem si z časopisu vyndal mapu Enrothu a konzultoval jsem s ní každý svůj postup, jako by šlo o strategii, kdy musím postupně rozšiřovat svůj vliv od počátečního bodu směrem k okrajům. Ono to vycházelo, ale hlavně s každým postupem jsem více a více pronikal do mechanik samotné hry. Byl to úžasný zážitek a věřím, že pokud bych si tímhle neprošel, tak bych se k RPG dostal mnohem později, dokonce bych možná už dávno ani aktivně nehrál. A tohle byl právě jeden z důvodů, proč založit web o sérii Might and Magic - chtěl jsem jim zkrátka tímto způsobem složit hold.

Pokud jde o herní časopisy, jejich existenci jsem v 90. letech vnímal a to díky spolužákům, co PC vlastnili, ale pro mě osobně začaly časopisy existovat až tím Levelem číslo 69. Nemám tedy k této části herní kultury žádný letitý vztah, stejně tak nemám problém s kritikou legend mezi českými recenzenty. Všichni jsme primárně hráči a každý se může mýlit nebo někde ujet. To ovšem neznamená, že bych někým z nich pohrdal! Jejich přínosu pro herní komunitu si vážím a hluboce před nimi smekám. Dneska je holt divná doba a kritika je automaticky brána jako pokus o útok, dehonestaci a buhví co ještě.

Druhým velkým milníkem na mé cestě k RPG byly Baldur's Gate. Jednak to pro mě byla další přelomová hra, ale zároveň mi to ukázalo kontrast mezi oběma sériemi. Tenkrát jsem o nějakých rozdílech v rámci žánru nevěděl, všechno to bylo čistě otázkou pozorování a vlastních závěrů. Jelikož v té době přišla ve velkém na scénu tzv. akční RPG (třeba série Gothic), tak jsem si pro sebe definoval žánr RPG jako akční hru s vývojem postavy, kdy ten vývoj postavy kompenzoval vlastní zručnost hráče. Pokud jste něco nedávali, tak jste prostě polevelili, doučili se pár dovedností a úspěch byl rázem zaručen.

Směrem k současnosti se ty hranice mezi hrami hodně otupily, ale abychom si to ujasnili, pro mě je RPG stále hrou, kde hraje prim vývoj postavy (růst zkušeností, zdraví/many, učení dovedností/odemykání perků) a hlavně ten vývoj postavy musí mít v té hře smysl, respektive ho musíte v té hře podstoupit, jinak se nakonec nedostanete. Poslední podmínkou je faktor náhody - všechny činnosti ve hře by měly ideálně podléhat náhodě, ve hře byste zkrátka neměli mít možnost využít vlastního umu, tedy krom strategického myšlení :) Jak moc jsou herní světy komplexní, nebo nakolik jsou ve hře zastoupeny různé složky, to už mě tolik netrápí.

Můj přerod v kobkaře

Počátek milénia se pro mě nesl ve znamení pokroku, protože jsem si stejnou měrou zakládal jak na svém herním umu tak i na celkových znalostech PC. Krom hraní jsem se snažil držet krok s technikou a pomalu jsem si rozšiřoval obzory na poli IT. To vše si vyžadovalo dostatek času a na mě zbylo dost nepříjemné rozhodnutí - musel jsem se přestat ohlížet zpět.

Měl jsem své herní stálice, ke kterým se vracím dodnes, ale celá éra cRPG před Might and Magic VI šla stranou, jakoby ani neexistovala. Všechno to, co jsem si chtěl předtím zahrát, jsem zkrátka smetl ze stolu. Občas jsem nějaké ty záchvěvy měl, ale definitivní tečku to dostalo ve chvíli, kdy jsem kompletně přešel na Windows XP a ztratil jsem tak na pár let možnost hraní DOSových her (emulaci nevyjímaje, to naráželo na výkon počítačů). Jenomže ty resty jsem ve skutečnosti nenechal někde tam vzadu, ale ony se mnou držely krok a čím dál častěji se mi připomínaly, až jsem to v roce 2008 nevydržel a dal jsem krokovacím dungeonům šanci. A jak jinak, než-li skrze Might and Magic: World of Xeen.

Tím pravým přelomem se ovšem staly až Legend of Grimrock 2 společně s Might & Magic X: Legacy. Jednak to ve mě vzbudilo dávné vzpomínky a pak jsem mimo jiné přišel na to, že specifický styl dungeonů mi v rámci cRPG prostě sedne nejvíce. Já nemám obecně problém s žádným žánrem (tedy krom adventur), primární je pro mě hlavně celkový dojem ze hry, ale pokud bych si měl vybrat, tak dungeony jsou pro mě ideálním koktejlem hratelnosti. Zřejmě za to mohou právě Might and Magic VI a dřívější zalíbení v Isharech a Realms of Arkania. Dungeony přitom chápu jako RPG, která se orientují na správné zvládnutí vývoje postav, četnost bojů a mají lineárnější příběh. Není to úplně ideální definice, ale jak už jsem psal, už jenom pojem RPG se v průběhu času vyvíjí a hlavně já na to pohlížím také trošku jinak, protože primárně jsem vlastně vyrostl na 3D akcích.

Od té doby se postupně prokousávám vším tím (míněno cRPG), co jsem si myslel, že už nikdy hrát nebudu :D Je toho opravdu hodně a bez ústupků se to také neobešlo. Naneštěstí to odskákaly jRPG, která bych někdy rád zkusil, ale času není nazbyt. Není to tak dlouho, co jsem dohnal teprve základní penzum kobkaře, ale krom toho jsem zůstal věrný i současným hrám, takže jsem zůstal jakoby rozkročený nad oběma póly - nemám problém s tím starým ani novým.

Já a svět kolem

Rozhodně se nepovažuji, a nikdy jsem se ani nepovažoval, za herního odborníka a nejsem jím ani v případě univerza Might and Magic. Osobně nemám potřebu někde exhibovat nebo si zvedat ego a nepotřebuji ani publikum. Nikoliv proto, že bych se cítil nějak slavný nebo výjimečný, ale prostě si ani nemyslím, že tohle bych měl posuzovat já sám, natož si to o sobě vůbec myslet. To ať posoudí jiní. Elemir's Page jsem zakládal proto, neboť mě série Might and Magic učarovala a bylo mi líto, že všechny tehdejší pokusy o komplexní portál o tomhle univerzu ztroskotaly. Pustil jsem se tedy do toho sám a rozhodně jsem si nedělal žádné velké iluze. Ostatně ani Elemir's Page nelze ani zdaleka označit za dokončené. Jsem samozřejmě na svou práci hrdý, ale taky stojím oběma nohama pevně na zemi. Dlouhá léta jsem vedl Elemir's Page s tím, že jsem si tu psal v podstatě sám pro sebe a ani jsem nedoufal, že by to někdy mohlo být jinak.

Bohužel, dnešní doba je poněkud zvláštní a člověk si občas připadá jak na minovém poli. Stál jsem u začátků klasických fór a léta jsem radil na fóru, kde byla halda náctiletých (dnešní třicátníci). Můj věk přitom znal málokdo. Nemám s tím totiž problém, jsme hráči (fandové) a spojuje nás stejný zájem. Základem je vždy vzájemná komunikace, respekt a ochota přiznat chybu. Problém dnešní doby je v tom, že popíchnutím jiného hráče riskujete, že budete okamžitě osočeni z arogance, nedostatku respektu, absence nadhledu, pokory apod. Samozřejmě, jsou věci, které mě mrzí a rád bych je vzal zpět, ale každý občas máme své dny a jsem si vědom toho, že někdy je to se mnou těžké. Nebojte se ovšem ozvat. Příspěvky na fóru nebo v knize návštěv mažu jen v krajním případě, opravdu nemám důvod cokoliv manipulovat nebo cenzurovat. Naopak si velmi cením otevřenosti. Ale ta diskuse musí být především diskusí, nikoliv jednostranným tlačením názorů, domněnek a vykonstruovaných důkazů. Pokud jste se přišli jen hádat, pak jste tu špatně.

Je trošku smutné, když sem musím něco takového vůbec připisovat, ale v posledních pár letech jsem porůznu narazil a nikdy nevím, odkud se mi co vrátí. Opravdu nemám potřebu "filozofovat" nad nesmrtelností chrousta a popravdě mě to ani nebaví. Život je příliš krátký a můj cíl ohledně webu má jasné obrysy. Netuším, co přesně se v prostředí internetu změnilo, ale postupně jsem raději vycouval téměř ze všech diskuzí na různých portálech (existuje jen pár výjimek). A věřte tomu, že jsem nesmírně rád za naši malou komunitu, kde vedle sebe dokáží bez problémů žít lidé s velmi rozdílnými názory. Možná je to věkem, možná ne, ale jsem za to opravdu vděčný. A to se týká nejen komunity, ale i náhodných kolemjdoucích, protože Vy všichni se nemalou měrou podílíte na chodu webu a Vaše přítomnost je známkou toho, že Elemir's Page mají smysl a slouží svému účelu. Co víc si přát?

Já a hodnocení her

Můžete si vymyslet sebelepší systém hodnocení, ale nakonec vždy narazíte. Jednak je to dáno herní zkušeností, kdy jste na počátku prostě s něčím vůbec nepočítali, nebo aplikujete pravidlo, na které začnou časem některé hry nesmyslně doplácet. Druhý problém spočívá v tom, že váš vlastní systém hodnocení se může výrazně odlišovat od hodnocení jiných hráčů. Osobně mám s těmi všemožnými čísílky problém a je to mimo jiné právě proto, že každý máme tu míru posazenou trochu jinak, ale na druhou stranu rozumím tomu, že číslo je zkrátka parametr, který lze nějak rozumně uchopit a ty hry podle něj seřadit.

Pro mě je mnohem důležitější vlastní dojem, který ve mě hra zanechala, a proto nemám problém rozdávat vyšší čísla. Ostatně hry, které jsem ohodnotil, jsem také vždy dohrál, takže už to samo o něčem svědčí. Pokud jsem u hry vydržel, tak už se bavíme přinejmenším o průměrné hře. Byť mám za sebou pár výjimek, které jsem dohrál jen proto, že jsem je potřeboval z nějakého důvodu zhodnotit, ale přitom šlo o těžký podprůměr. Jenomže to byl záměr. Nehraju hry proto, abych se trýznil, nudil nebo nevím co ještě, hraju hry, které mě prostě baví, a proto se pohybuji od průměru výše. Při hodnocení hry zohledňuji dobu, ve které vznikla. Vývoj her byl v minulosti velmi odvislý od technického pokroku na poli výpočetní techniky a to přehlížet nelze. V takové chvíli je pro mě irelevantní i to, jestli něco bylo nebo nebylo překonáno. Nehledě na to, že nebýt těch starých her, tak tu dneska možná žádný herní trh ani nemáme, nebo alespoň ne v současné podobě.

A proč to vlastně zmiňuji? Už to bude pěkná řádka let, co se nám na fóru začaly profilovat herní deníky, ve kterých hráči mapují průchody různými hrami. Ruku v ruce s tím přišlo na řadu hodnocení a pokud jde o mě, já měl s hodnocením her vždycky problém (jak jsem již zmiňoval), takže jsem považoval za vhodné svůj postup vystvětlit.

Já a Youtuber?

O mě je obecně známo, že velmi těžko podléhám módním trendům v informačních technologiích. Pokud prostě nevidím v nasazení technologie XY smysl, tak jí zkrátka hodím za hlavu :) Youtube mě ovšem nadchl jako užitečný a praktický pomocník. Někdy je totiž jednodušší určitou věc názorně ukázat, než-li jí složitě popisovat v diskusi. Pro mě osobně je pořizování záznamu z hraní i dobrým podkladem při tvorbě obsahu, protože někdy si na těch videích všimnu věcí, které jsem během samotného hraní přehlédl. Rozhodně v tom nehledejte nic víc a stejně tak se neděste, že bych měl ohledně Youtube nějaké ambice, kvůli kterým bych se vykašlal na web. Mě to baví a do určité míry si u toho kompenzuji jednostrannost v zaměření Elemir's Page, ale je to skutečně jen koníček. Ostatně můj herní kanál vypadá do určité míry spíše jako skladiště.

Já a psaní

Ke konci jsem si ponechal obhajobu svého způsobu psaní, protože to je věc, která si svůj odstaveček dozajista zaslouží. Jsem si naprosto vědom toho, že mám "dar" jednoduchý problém popsat v haldě odstavců. Ono je to vlastně prokletí a nesouvisí to s tím, že bych se nedokázal vyjadřovat stručně a jasně. Celé je to dáno tím, že i během psaní nad obsahem textu stále přemýšlím a rozvažuji, jak a co spolu souvisí. Je to asi totéž, jako když polohlasně přemýšlíte a výslednou odpověď si teprve tímto způsobem formujete. Já prostě někdy nedokáži přesně odlišit, co je pro čtenáře podstatné (co by se mělo říci nahlas) a co je podružné (už bych měl mlčet).

Zkrátka, pokud vysvětluji určitý problém, který souvisí se dvěma dalšími problémy, tak se samozřejmě zmíním i o nich. Jaký z toho může vzniknout pavouk, už si dozajista představíte sami :) Do určité míry je to daň za psaní Elemir's Page, kdy jsem mnohokrát musel určité úseky znovu a znovu vysvětlovat a propojovat. Pokud ode mě čtete něco kompaktního tak věřte, že to má i svou předlohu, kterou jsem musel ve finále silně proškrtat ;) Nejvíce je ta má rozvláčnost patrná v diskusích, kdy to prostě vyplivnu tak, jak mi to přijde na mysl a už to neupravuji. Jsem si vědom toho, že to někoho může štvát, obzvláště v dnešní twiterové době, kdy se do popředí dere zkratkovité vyjadřování myšlenek. Já to prostě neumím a ani se to nechci učit.

A budoucnost?

Víte, člověk míní a Pán Bůh mění. Můžete si 100x naplánovat, co chcete, ale nakonec zjistíte, že za ty nitky osudu tahá někdo jiný. Mohu napsat jen to, co bych si přál a tím přáním je, aby nad Elemir's Page Slunce nikdy nezapadlo. Pokusím se pro to udělat vše, ale slíbit nemohu nic ;)