U Dark Souls je to právě zajímavé, mě na to už někdy na jaře (možná i dříve) upozorňoval kolega. Viděl jsem k tomu tenkrát jedno video, ale moc to neodhalovalo - naopak přišlo mi to celkem standardní a dotyčný hráč mírně podprůměrný. Nicméně tohle se z videa blbě hodnotí  Ovšem recenze na to jsou většinou dost tvrdé, co se právě obtížnosti týče, tak je dobré to slyšet i od skutečných hráčů. No, nakonec jsem to zavrhl, dokážu si představit, že bych u toho asi dost rostl. Navíc to neni RPG podle mého gusta. Stejně tak jsem zavrhl nakonec i Risen 2.
Zaklínač 2 je zvláštní, kdyby to tu Strider minule nezmínil, asi bych to pořád měl jen rozehrané. Ale pak jsem se do toho znovu ponořil a dohrál to. Moc mi to nedalo a předevčírem jsem se vrátil k ještě staršímu save a rozehrál to pro změnu za krále Henselta, abych si užil druhou kapitolu i za druhou stranu. Musím říci, že mě to dokonale pohltilo, dokonce jsem nechal obtížnost na střední a plynule přešel do třetí kapitoly. Vypadá to, že tu obtížnost opravdu poladili, ale hlavně už jsem se s tím systémem boje docela sžil, klidně jsem to mohl hrát na střední i za rebely. Měl jsem totiž obavy, že Geraltův pokrok nebude tolik markantní jako v jedničce, ale je to vidět (tentokrát ty talenty rozděluju průběžně  ). Naopak, v jedničce je to na konci zase až moc přehnané. Byť se ve dvojce snažím řešit vše, občas něco unikne nebo něco zvořu (např. nezakoupené nákresy zbrojí), takže je tu velký prostor pro znovuhraní - vyjma rozvětveného děje a několika možností řešení děje. Problém je opravdu jen engine hry, ono neni nic dobrého, když během boje se skupinou obrněnců zakopnete o neviditelnou překážku ...
Jinak taky všem přeju pohodové prožití Silvestra, snad se tu zítra zase ve zdraví sejdeme  |
