Umělá inteligence ve hrách je občas fakt na pěst. Když je to nepřítel, může to bejt směšný (jako thief 3, tam jsem se nasmála opravdu dost, ráda na to vzpomínám), ale když mě v podstatě zabíjej vlastní spojenci...
Co mě fakt potěšilo v DA:I je fakt, že prej oddělili friendly fire od obtížnosti. V prvnim díle to nešlo vypnout, což znamenalo, že svěřit počítačem ovládanejm mágům plošný útoky bylo přinejmenšim riskantní... I když já měla v partě rogunu, wara a psa, a jedinej mág (já) měl dva útoky a víc než 30 různejch bonusů, vyřazení, léčení a dalších serepetiček :-D.
Ve dvojce byla vypnutá, ale na nejtěžší se zapnula. To nebylo uplně šťastný, protože warrioři s obouručákem automaticky plošnili každym útokem... a Fenris tak dokázal zabít celou partu na jednu-dvě rány :-D. V podstatě to znamenalo, že pokud má v partě někdo obouručák, už nesmí bejt nikdo melee :-p. (Navíc Fenris je fakt rychlej, ani nevíte jak a už je u vás, a plác! Konec.) + samozřejmě mágové...
Teď je to v pořádku a člověk se může svobodně rozhodnout, jestli ano nebo ne. Fakt, čim víc novinek slyšim, tim víc mám pocit, že se fakt zamysleli a zapracovali na problémech . Já osobně nemám friendly fire moc fáda. Přijde mi, že to zbytečně znevýhodňuje mágy a v zásadě vás to nutí je ovládat přímo, protože na rozdíl od rogun prostě ohrožujou partu. A ne každej chce hrát za mága, že jo. |