Dneska jsem po letech znovu dohrál Mafia II a docela jsem si u toho krásně odpočinul. Má to pořád všechny ty mouchy, ale mě se ta hra líbila už předtím, takže mě mile překvapilo, že čas to ostří ještě více obrousil. Tenkrát mi unikla jedna věc - pointa kapitoly 13. Kapitola začíná stylovou hudbou vystřiženou z jedničky a končí outrem jedničky Předtím jsem vůbec netušil, koho že to jdu zabít a proč to tu vůbec je, ale teď už to nezapomenu. Stal se z toho památný okamžik. Skoro si říkám, že bych kvůli Vitovi rozehrál trojku, jestli tam bude podobná návaznost, ale mám s ní skutečný problém a pochybuji, že ho v tomto případě čas vyřeší.
Během hraní jsem docela často uvažoval nad tím, proč u nás jde udělat hru věrně zobrazující americké prostředí a proč to nejde přímo amíkům? Podle mě je to o určitém fandovství, kdy tomu tady lidé věnují mnohem větší pozornost a jsou pro to zapálení. Anebo je to možná jen tím, že dneska už není v herním průmysl pro podobné věci místo. |