IWD jsem dala na nejtěžší a byla to zábava. V BG 2 jsem vychcípala poměrně rychle ze začátku, moje osvědčený metody nefungovaly, beholdeři jsou prostě komicky nedatelný a to navyšování množství a levelu nepřátel podle mýho levelu je zvrácený. Dělá to s obtížností veselý věci. Moc nepřátel s kouzlama.
IWD je přímočarý, hra nemusí nic přizpůsobovat, člověk vždycky ví kam má jít. V BG 2 jsem se hned na začátku kompletně ztratila. Kdyby byly všechny lokace otevřený a člověk mohl cestovat, bylo by to lepší. Ještě teď se vidim jak běhám po prvnim městě sem a tam. Nemám ráda rozsáhlý první město a běhání a kecání.
IWD 2 nemám tak ráda, začátek je nudnej a než se přes něj člověk dostane... Taky se tam nedá naházet postava s dokonalejma statama, mě to min-maxování nebaví (raději jen maxuju). Navíc můj paladin/mág/klerik/mnich byl božstvo, a já mám velký problémy udělat si neoptimalizovanou postavu, aby byla hra zábavná :-D.
Nechci to hrát na HoF, přijde mi to už přehnaný. Mám ráda, když je ve hře jednou za čas tužší bitka, kde člověk musí přemejšlet, ale jinak je obtížnost rozumná. Když musim stále jet na 100%, je to brzo nudný, protože člověk v zásadě stejně dělá furt to samý. Neni každá bitva originál vyžadující novej přístup.
Takže první je Torment, druhá je oblíbená, leč poněkud ohraná IWD 1, IWD 2 je třetí, ohraná, navíc nemám ráda změnu pravidel.
Pak dlouho, dloooouho nic a pak stále ještě nic, nemám ráda BG. Taky nenávidim všechny společníky od růžovky po toho týpka s křečkem. |