Mně tyhle depky chytají jen při snaze hrát nové hry, které si strašně jakože nadšeně pořídím, že hurá, budu hrát taky něco nového a zjistím, že chvíli jo, chvíli se mi to líbí, ale pak to nedohraji a už se k tomu nevrátím, uvědomím si, že spíše pak raději hledám moment, kdy tu hru nebudu muset spustit, navíc mě frustruje, že jsem ji nedohrál a mám zase na kontě kousek, který bude mít letitou pauzu a bude mě stresovat, že to někdy musím dotáhnout.
Jenže, jakmile spustím PC hru z první poloviny dešvfadesátek, nějakou NSESovku nebo hru na POS1 obvykle RPG nebo strategii), tak jsem totálně chycen nadšením a užívám si to, jako bych byl zpátky v čase a hrál snad poprvé. A jelikož z těch starých her, které mě ještě čekají, mám stáledocela bohatý seznam, tak do konce života nuda u her nehrozí. Pravda, pořídil jsem si konzole PS2, XBOX 360, DS, NDS, ale počet dohraných her na ně je naprosto tristní. Handheldy jsem si koupil jen kvůli remakům starých SNESovek, abych je měl originál aspoň v nějaké podobě a ty jsem si tam dohrál teda znovu, ale z nových her mě tam nic moc nezaujalo. Jen snad noví Pokémoni a Castlevanie. Ke koupiu 2Ds mě motivoval Pokémon, ale stále jsem na 2DS nedojel jedinou hru a mám jich přitom plno. Na PS2 se snažím vlomit do těch RPG, jako mnohé jsou tam super, aleje tam už taky dost na mě už moc next gen věcí, které mi nesedí. Xenosagu 1 jsem si královsky užil, Dragon Quest 8 taky, bavila meě Wild Arms 4, Final Fantasy 12 se po původní tryzně nakonec u mě vyšplhal do TP5 všech FF her, ale u Rogue Galaxy jsem se trápil, stejně tak u FF 10 a 10-2, prostě to nebylo ono. Někdy uvažuji, jestli si neulehčit od břemen a nezbavit se všeho, co jsem nashromáždil a nebaví mě nebo cítím, že to asi hrát nebudu. Ale asi bych toho zase možná někdy mohl litovat.
Každopádně staré hry rulez a z nových vybírám doslova ani ne 0,001% z celkové produkce. Sem tam seprostě objeví klenot jako Civ 5, 6, Stellaris, M&M10. Do ničeho dalšího se na sílu nevlamuji. |
