Pro psaní příspěvků do Knihy návštěv je nově vyžadována platná registrace na Fóru (přihlašovací údaje pro Knihu návštěv a Fórum jsou identické).

Jméno
Heslo

předchozí ...

 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270

... další
Jméno: Richmond 29. 12. 2020, 21:22:12 delete
e-mail:
 
Musím dát Ivanovi v pár příkladech za pravdu. Recenze na JA2 je skutečně příklad, kdy se ze hry člověk nedozvěděl skoro nic Zato o psychickém stavu recenzenta ano. Těhle případu bylo fakt málo, ale jako stávalo se to.
Jméno: Richmond 29. 12. 2020, 21:20:40 delete
e-mail:
 
No tak v 99 je jasné, že nějaké shánění her na disketách (bez internetu) asi muselo být problematické Tenkrát v tom 92-95 to bylo překvapivě jednodušší. Vzal jsem do batohu 20 disket a přinesl si domů třeba 8-10 her. cca půlku z nich mi kámoš ukázal na jeho PC, zbytek jsem vzal a netušil jsem ani co si domů nesu (o to to ale bylo napínavější a zajímavější!). Zdrojem pak ještě byly BBSky (předchůdce klasického internetu), kde někteří admini umožňovali upload/download her, ale zas to bylo fakt výjimka. Jak přišly už ke slovu CD, tak úplně zmizely všechny mé kontakty a ten přísun už se skoro zastavil (spíš jsem už pak hry kupoval klasicky ve Skořepce třeba).
Jméno: Ivan 29. 12. 2020, 21:14:30 delete
e-mail:
 
To Ringo: Když si přečtu takový ty top Andrejovy recenze (myslím Doom, Jagged Alliance 2 a pod, dá se to někde dohledat), tak po přečtení nemám ani tucha, jestli se jedná o scifi střílečku nebo simulátor stavění středověké vesničky..
Jméno: Ivan 29. 12. 2020, 21:11:43 delete
e-mail:
 
No, dřív asi taky nebylo tolik her, takže člověk mohl mít přehled o většině věcí, co v té době byly. Dneska je těch žánrů tolik, že se nedá předpokládat, že když nevysvětlím základy, čtenář se moc nechytne. Resp. když to přirovná autor k něčemu, co mi nic neříká, většinou nemám ani zájem. I když je pravda, že v dnešní době obrázků na netu nebo videa na YouTube ani není potřeba recenze číst, aby si člověk udělal obrázek.
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 21:07:45 delete
e-mail:
 
U mě se to kryje s prvním vlastním IBM/PC, do té doby jsem neměl potřebu hry sledovat, ale spíše jsem snil o tom, jak by měl můj PC vypadat No a na škole jsem měl kliku, že chemárna byla založena na vyhledávání informací, takže to do nás hustili už od počátku, čímž se člověk díky zahraničním vyhledávačům dostal k mnoha zajímavým věcem (sláva budiž provolána Alta Vistě). Naneštěstí jsem plaval v jazycích Je pravda, že ta zajímavější éra se pojí až tak s rokem 1999 a hodně to změnily diskuse. Blbé bylo taky to, že prostě i s tím internetem nebylo snadné se ke hrám dostat, holt omezený čas a přenosy po částech na disketách.

Tady se přikláním k Ivanovu názoru, protože ono si přinést domů něco, co se po tom všem ukázalo jako přešlap ... no, mírně řečeno mě to pak rozpálilo do běla

I když u těch recenzí je vidět ještě jeden fenomén, který jsem taky dlouhá léta nechápal a je to dáno herní zkušeností - to přirovnávání k jiným hrám. To bylo jasné jen těm, co ty hry hráli a opravdu jim stačilo sdělit málo a byli v obraze. Dneska se hodně věcí v recenzích popisuje zdánlivě zbytečně, ale je to už takový standard, kdy se k hráči přistupuje s tím, že tohle je jakoby první hra, kterou hraje. Dřív to bylo podle mě jednodušší v tom, že nerdi psali pro nerdy a kdo do toho chtěl proniknout, tak se musel snažit.
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 20:57:11 delete
e-mail:
 
2Ivan: O čem ta hra je....to jsem se z recenze Andrewa a Iceho dozvěděl teda vždy. Holt na to nebyly třeba Zoomy na 6 stran, preview na 10 stran a recenze na osm. Stačil mi popis zážitku, jak danou hru hráli někde ve sklepě a jaké zážitky z ní měli a věděl jsem, že tu hru chci taky
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 20:55:15 delete
e-mail:
 
2Elemir: No, jen pár let, první číslo Score vyšlo někdy v lednu 1994, já se na net, který tak nějak byl o něčem, jakože měl fakt stránky a diskusní fóra a nebylo to jen o pár nerdech, kteří si poslali v pár znacích zprávu při škvrčení telefonního modemu, snad až někdy v roce 1999 skrze školu a o rok později i doma. Dá se říci, že u mě nástup internetu znamenal konec časopisů, přesně se to krylo s nástupem Zvelebila na post šéfredaktora Score. Z Levelu se v té době stal prakticky profi časák, byl takových Chipem pro hráče. Ale tohle už mě prostě nebavilo. Takže Score bylo krásných 5 let existence, než to dokázal net vystřídat. Samozřejmě s odstupem času, kdy je to pro nás 25 let je 5 let pár let. Tehdy to byl ale celý základ herní historie a herněčasopisové historie.
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 20:30:38 delete
e-mail:
 
Score a Level vznikly jen pár let předtím, než jsem získal celkem pravidelný přístup k internetu, takže jsem šel přesně ve šlépějích ideje, že internet nahradí psaná média. Pro mě osobně by byla zajímavá asi jen ta část s Excaliburem, která se dotýká pro mě zajímavější historie. Bylo by zajímavé, kdyby to u mě tenkrát proběhlo jinak, ale jak se znám, já bych asi nakonec ještě více inklinoval k hardware
Jméno: Ivan 29. 12. 2020, 20:11:50 delete
e-mail:
 
Nevím, nemyslím, vyloženě strojové popisování hardwarových nároků, ale aspoň si přečíst, o čem ta hra aspoň je. Mně se právě styl Fridricha a Průši dost líbil.

Jinak v souvislosti se Score a Andrejem Anastasovem se dost mluví o Blaze of Glory. Můžete mi vysvětlit, co to vlastně je?
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 18:52:08 delete
e-mail:
 
2Richmond: Ale jo, chyb bychom mohli najít spoustu, třeba i to hanění některých her z principu, aby to nevypadalo, že pochválí každý dungeon, takže když vysolili propadák pro Menzoberranzan a Anvil of Dawn, člověk se o ty hry přestal zajímat a zahrál si je až za 10 let v herním suchu a zjistil, že až tak špatné, jak psali, ty hry nebyly. Naopak zase kolikrát pochválili něco, co jsem pak musel mít a zjistil jsem, že to není až tak úplně pro mě (Powermonger třeba). Ale to jsou maličkosti a při kritice těchto chybek mě vždycky napadne: "kdo nic nedělá, nic nezkazí".
Jméno: Richmond 29. 12. 2020, 17:16:19 delete
e-mail:
 
Pro mě byl numero uno Excslibur od cca 10.čísla (zpětně jsem dokoupil i ty první černobílý a asi si to na radu Červa nechám svázat). Když pak vyšlo první Socre, tak jsem kupoval i to a sledoval brutální sešup kvality Exkáče po pár číslech. Score bylo pro mě prostě kult, konkurenční Level jsem občas taky kupoval, ale bral jsem to jako čtivo, když teda zrovna tam měli nějaké hry ke čtení Teprve později jsem ocenil Level, když už ale Score převzal Zvelebil. Ale to je jiná historie. Andrewa a Iceho jsem samozřejmě "uctíval" i když ted zpětně už mám na ně trochu jiný pohled, rozhodně to nebyli bezchybní autoři (spoilery jedna báseň, někdy vyloženě nepřesné informace, del mého koupená recenze na Inferno) atd. Ale mám je spojené s nejlepším herním obdobím, takže si to omlouvám
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 16:12:02 delete
e-mail:
 
Já jsem vyrostl na Excaliburu 11 - 20, pak jsem jej sice kupoval dále, ale logicky jsem po přechodu Anastasova a Eislera přešel ke Score a od té doby to byl pro mě časák číslo 1, ty ostatní byly až hodně vzadu. Excalibur jsem kupoval ještě do 49 čísla ze setrvačnosti, z Levelu jsem si koupil pár prvních čísel a byla to čistá kopie Score, tak sjem to přestal kupovat. Jenže ony ty první čísla Levelu byly docela ještě zábavné, jak tam psala čtveřise Beast, Shadow, Solver a Lachtan. Ale pak jim tam došlo k výměně šéfredaktorů a do čela se dostali Herodes a Průša a najeli na takový ten novinářský styl, který mě nebavil, tak jsem Level přestal kupovat. Bohužel ve Score taky došlo k výměnám, Ice a Andrew odešli a vzali to do rukou redaktoři, které Score za minulá léta přetahalo od konkurence. Bohužel to bylo trochu znát, přišlo mi, jakoby Score odešlo a četl jsem místo toho mix postandrewovského Excaliburu a Levelu. Šéfredaktoroval to Papík a začala to být taky tak trochu novinářská nuda. Pak se ale Andrew a Ice na 10 čísel vrátili a udělali z toho zase zábavné čtení. Jenže bohužel jen na 10 čísel. Pak je vylifroval Zvelebil a udělal z toho časák pro náctileté, respektive pro 12ti leté.to bylo počínaje číslem 79. z takovéhoto Score utekl i Michal Rybka a přešel do Levelu tam psal pak asi hodně dlouho. Jinak co se týče recenzí po obsahové stránce, to je přesně to, co dnes už nikdo nechápe. Každý chce jakési podrobné informace, ale o ně vůbec tehdy nešlo, šlo spíše o zážitkové sdělení redaktorů, že se setkali s tou či onou hrou a jaké z ní mají dojmy. To mi řekne mnohem více, než když někdo strojově začne popisovat hardwarové nároky, jak se to hýbe na té či oné grafárně a podobně. Cílem těch časáků v 90. letech prostě bylo zábavnou formou přinést tu jednu základní informaci, že ta, či ona hra, existuje. Nebyl internet, takže se to nešlo dozvědět jinak.
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 16:08:01 delete
e-mail:
 
To byla právě ta kultura Navnadit ostatní, že já už to mám a je to opravdu fakt skvělý ... nj, akorát že si u toho neuvědomovali, že ne každý má tak dobrý přístup k hrám a vůbec k zahraničním zdrojům. Anebo právě uvědomovali, tak to sloužilo jako čtení pro ty, co mohli o většině těch her jenom snít Jako recenze to bylo k ničemu.
Jméno: Ivan 29. 12. 2020, 14:56:20 delete
e-mail:
 
No je pravda, že jsem nějaký recenze od Anastasova četl až zpětně a upřímně.. No, jak jen to říct, o hře jste se nedozvěděli nic, což je pro mě u recenze dost klíčovej prvek.
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 14:05:31 delete
e-mail:
 
Level jsem jeden čas kupoval celkem pravidelně, bylo to v době mini Levelu, takže tam ani o přiloženou hru nešlo, ale jinak jsem samozřejmě kupoval jednotlivá čísla podle plné hry. Zpětně jsem pak třeba sháněl i nějaká stará Score právě kvůli plné hře, takže u mě to bylo tak půl napůl. Gamestar mám jen jeden a to díky krabici zbytků u Flashe v krámě. Jinak jsem prakticky všechno, co mi mohl nabídnout, už měl.
Jméno: Yuyana 29. 12. 2020, 13:54:37 delete
e-mail:
 
Chcete mi tu tvrdit, že jste nekupovali časáky náhodně podle toho jestli přiložená plná hra vypadala zajímavě?
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 13:32:56 delete
e-mail:
 
U mě byl první Level a to právě ono pověstné číslo 69. Asi nebýt toho vystaveného časopisu za oknem PNS stánku, tak herní časopisy ještě pár dalších let ignoruji. Bez ohledu na tu znalost pár názvů z devadesátek, tak u mě časopisy aktivně skončily u VTM a ABC

Oblíbenost Levelu u mě ovšem nebyla dána tím, že jsem u něj začal, ale při porovnání se Score té doby mi Score přišlo jak časopis puberťáků pro puberťáky (to už byl asi ten Zvelebil, pak jak psal Adam ta grafika apod.). Navíc jako plné hry tam vycházely DOSovky, které se válely na kdejakém abandonware úložišti, v tomhle byl Level pro mě více odpovídající. Pokud jde o plné hry, tak to ale podle mě nakonec vyhrál Gamestar, který měl bohužel jepičí život. Level pro mě skončil generační výměnou, kdy už jsem tak nějak usoudil, že už to není pro mě. Nepomohl tomu ani restart časopisu, i když teď tu mám díky Retronation jedno letošní číslo, které vypadá obsahově zajímavě. Taková alterace názorových blogů, leč bez možnosti diskutovat, takže taky nic pro mě.
Jméno: Adam23 29. 12. 2020, 11:34:30 delete
e-mail:
 
Level vs Score, dopisy Rybkovi!, plny hry na CD... (jen diky tomu jsem poznal tyhle super stranky, kdyz tak nad tim uvazuju)
Ja byl urcite Levelista, Score byl na me prilis kult osobnosti a recenzni ulety, a taky grafika Levelu mi sedla daleko vic.
Jméno: Ivan 29. 12. 2020, 09:16:18 delete
e-mail:
 
Téma by bylo asi fajn, já jsem nějaký souhrn našel až v bakalářské práci Jardy Möwalda, který se právě věnuje historii časopisů Level a Score.

Já Score nikdy nečetl, spíš Level, kde jsem to začal brát na lidech jako Fridrich, Herodes, Průša.

Score jsem začal vnímat až tak Tuček, Zvelebil, ale jak říkám, moc jsem mu nedal.
Jméno: Ringo 25. 12. 2020, 23:55:48 delete
e-mail:
 
2Elemir: Já mám vlastně už asi rok v hlavě článek na toto téma a rozhodl jsem se, že se do něj pustím Jako jasné, představit si to lze na základě třeba jiných nadšení do jiných věcí, ale je to tak trochu jako s tím Naganem, no. Ten autentický zážitek nelze nahradit představou, která nevzbudí tu mrazivou příjemnou emoci daného okamžiku, jako když u toho člověk je přímo. Třeba to soutěžení Score a Levelu, to je něco, co jsme prožívali s těmi časáky asi jako fandové Sparty a Slávie Dnes je to samozřejmě nepochopitelné a to je právě ta emoce, která už při těch představách chybí. A já třeba nemám ten problém na rovinu říci, že uznávám tu či onu, třeba i v něčem kontroverzní, osobu, i s tím vědomím, že si to třeba u lidí, kteří ji nějak nemohou přijít na jméno, pohnojím Samozřejmě vím, že tady u tebe se mi to nestane

předchozí ...

 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270

... další