Pro psaní příspěvků do Knihy návštěv je nově vyžadována platná registrace na Fóru (přihlašovací údaje pro Knihu návštěv a Fórum jsou identické).

Jméno
Heslo

předchozí ...

 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270

... další
Jméno: Ivan 30. 12. 2020, 10:53:06 delete
e-mail:
 
Tak jsem znovu dokoukal ten díl Nekonečnýho labůža. Poprvé jsem ho jen poslouchal do sluchátek, teď jsem viděl i ty krabice. No, asi máte, chlapci, opravdu přehled.
Jméno: Ivan 30. 12. 2020, 02:18:00 delete
e-mail:
 
*mystifikaci
Jméno: Ivan 30. 12. 2020, 01:16:11 delete
e-mail:
 
No, zajímavý.

Zase v tý mistifikaci mu fandím, takovým nápadem mi začíná být trochu sympatickej.:-D
Jméno: Ringo 30. 12. 2020, 00:15:34 delete
e-mail:
 
Andrejova podoba je hodně profláklá, doporučuji mrknout na jeho účast v Nekonečným Labůžu, byl v několika dílech, fakt fajn pokec, docela umí tu atmosféru kolem her udělat pořád, i kolem těch, které bych už nehrál, on hraje nové hry, nehraje retro
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 23:56:56 delete
e-mail:
 
Ty jo, a teď jste mi chlapci vzali i tu poslední iluzi ... doposud jsem se bránil kouknout, jak Ice nebo Andrew vypadali. Já si ho vždy představoval jako bouchače u e-klubu... no a on je vlastně hodně podobný mě Ale jo, já tomu rozumím, dokážu si představit, že bych s Andrewem sedl u piva
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 23:48:27 delete
e-mail:
 
Tak, a Richmond mi právě dohodil video, o kterém jsem ani nevěděl, že existuje, čerstvý letošní rozhovor s Andrejem, kde vzpomíná na tu redaktořinu tehdejších časů a tam je řekl bych vysvětleno vše. Třeba i to, že psali schválně zábavně a bizarně, protože je kupovali i lidi, co vůbec neměli počítač, jen je bavilo to číst. Fakt doporučuji zhlédnout, hodně je tam vysvětleno z toho, co jsme tu řešili https://www.youtube.com/watch?v=tEANgjSABMs&ab_cha ...
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 23:35:24 delete
e-mail:
 
2Ringo: mě to kupodivu nepřijde tolik odlišné od éry Windows 9x. Na DOSu jsem zažil jen klasické mlátičky a plošinovky, sám jsem do toho vstoupil až skrze Windows 95, ale i tenkrát bylo pár her, kvůli kterým bylo třeba nastavit DOS a hrát v něm. Takže i když jsem potom hleděl léta jen vpřed, tak pro mě byl ten pohled zpět ještě pořád ok. Ostatně taky znám ze svých teenagerovských let několik verzí BASICu Sice jsem vysloveně na DOS hrách nevyrostl, ale zázrak je spíš v tom, že jsem se zastavil a dal jsem tomu ohlédnutí šanci, protože před takovými 20 lety bych si tohle představit nedokázal. Jo, je to zázrak, s tím souhlasím, stačilo málo a ... protože já si vždycky hledám spíš důvody, proč ne
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 23:21:24 delete
e-mail:
 
2Elemir: Tak ale že hraješ DOS hry, to je taky docela zázrak, k tomu ne každý, kdo na tom nevyrostl, přilne.
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 23:05:47 delete
e-mail:
 
2Ringo: to je právě ono, léta se snažím působit jako rozkročený nad oběma světy a hledat pojítko, jenomže to moje rozkročení už dávno někde ustrnulo Pořád jsem tak nějak věřil, že určité věci budou srozumitelné a představitelné vždy, a to díky tomu, že jsem oproti vám v RPG časově posunutý, ale to byla vskutku bláhová představa

2Richmond: já mám problém v tom, že mám PC jako základní koníček a kolem něj rotují další koníčky, které občas tu iniciativu převezmou. Dokážu se snadno nadchnout pro novou věc, ale je jen málo věcí, u kterých jsem dokázal vydržet. A mezi to málo nakonec patří hry. Jenomže ta rotace neustále pokračuje a nikdy nevím, co dalšího v budoucnu přijde
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:58:04 delete
e-mail:
 
2Richmond: No, tak přesně takhle to je. Pocit, kdy člověk přinesl hru, nahrál ji (ne nainstaloval, ale nahrál, protože ono se nic moc tehdy neinstalovalo), a pak tam proháněl třeba nějakého panáčka, autíčko, letadlo atd. a plnil s ním cokoliv, to bylo prostě intenzivní, že dnes, kdy je tohle samozřejmost, už nikdy nebude mít tu atmosféru. Samozřejmě se to přerodilo v koníček, ale já nemohu říci, co je koníček číslo 1. Jako jasně, hry asi určitě, ale já to mám jako spojitou nádobu, jakési naplňování si dobrodružství, které u mě trvá už od dětství z dob, kdy jsem počítač neměl a to dobrodružství jsem si plnil skrze knihy, hračky, stavebnice, stolní hry a pak přišly ty počítače s hrami.
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:53:37 delete
e-mail:
 
2Elemir: ale ti, kteří tu genezi neznají, tak na to koukají optikou dneška a nebudou moci mít ty pocity, které jsme měli my a jsou prostě neopakovatelné. Proto ti lidi nikdy nepochopí, proč si třeba já budu stát za tím, že to bylo v něčem neopakovatelné a jedinečné a už se nic podobného nikdy nezopakuje. Ti lidi to nechápou, říkají, dnes to přeci musí být lepší, než kdysi. Ono je to i u těch časopisů, dneska se na to kouká z hlediska obsahu informací, my jsme ty informace, co dnes o hře hráči chtějí nepotřebovali, my jsme se těšili, co vtipného napíše Andrew a Ice z herní komunity na stránky jedinečného časopisu
Jméno: Richmond 29. 12. 2020, 22:52:37 delete
e-mail:
 
No jsem se tak zamyslel, co mě vlastně nejvíc vzalo od doby, kdy jsem začal vnímat svět a zjistil jsem, že skutečně to pro mě je příchod počítačových her. Ať přišly všemožné další, jistě skvěké vymoženosti, tak o světelné roky vedou ty přiblblé videohry Nic mě nikdy tak nefascinovalo, jako tenkrát na začátku 90.let. Samozřejmě dneska už to beru jao čistě koníček a už je to tak trochu rutina. Ale tenkrát ne, naprosto mě to odrovnalo, můj první osmibit, pak konečně doma 286ka a ten příval her. On o tom mluvil v podstatě podobně i Červ v Labůžu #28. A měl to úplně stejně (ono to i časově vlastně sedí). Ono taky hrálo roli to, že mi tenkrát nebylo třeba 5,6 let, ale mohl jsem to už vnímat jako teenager. Sice ta doba trvala tak 5 let, ale asi to už nic nepřekoná.
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 22:43:22 delete
e-mail:
 
2Ringo: Forzu 4 zrovna chápu, to je pro automobilové nadšence, co v tom chtějí vidět realitu. Můj kolega si dokonce počítá tuhost použitých pružin a vychvaluje si realitu ve hře. Upřímně, to Test Drive 2 nabídnout nemohl, ale ten byl taky pro trošku jiné publikum. Nicméně tohle jsou obecně hry, které jdou mimo mě, stejně jako sezení v kokpitu Fxx Ty jo, na PC jsem naposledy nejvíc hrál nějaké rally a pak Need for Speed 4. Popravdě já vlastně žádný novější simulátor čehokoliv ani neznám

Nagano nedokážu posoudit, protože jsem u toho jednak byl a pak znám tu genezi hokeje (i fotbalu) po dekádách, takže ta proměna zážitku je jasná a vím, že prostě jsou věci, které dnes očekávat nemohu. Ale to je tou kontinuitou, což je fakt, že ne každý má. Vidíš, to je vlastně zkušenost, která mi chybí a vlastně mě to diskvalifikuje z určitých úvah.
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:31:05 delete
e-mail:
 
2Elemir: No a to se vracíme k tomu Naganu o kterém jsem psal. Dneska by se řeklo, "hele, tehdy se hrál o poznání pomalejší hokej, jak se vám to mohlo líbit, olympijské zlato, tři hattricky, no a co, jak jste mohli jásat, podívejme se, jak je hokej rychlý dneska, jaké jsou vyšperkované studia, jak se dozvíme o každém hráči podrobnou statistiku, můžeme na to koukat na plasmových telkách přes celou stěnu. a vy? Koukali jste na zrnitý obraz svých vypouklých CRT televizí a mohli jste se zbláznit". Ano, mohli, nikdo z těch, co nezažili, nepochopí, že nám to nevzalo tu radost z té hry a z toho, co tam ti borci předvedli. Takhle bych to asi parafrázoval na ty hry. Ta radost, že hraješ tehdy Test Drive 2 je nepřenesitelná a taky nepoposatelná dnešním hráčům Forza Horizon a ten pocit bude zákonitě odlišný, nesrovnatelný a nikdo nemůže rozporovat, že tehdy z toho mohl mít člověk stejně velkou, ne-li větší radost V podstatě teď píši aktuální zkušenost, hrál jsem teď s klukama Forza Horizon 4, jako pěkné, vymakané, vyšperkované, ale pocit z někdejšího hraní Test Drive 2 na 286 v EGA grafice byl naprosto někde jinde a byl takový nějak, jakoby mocnější
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 22:26:09 delete
e-mail:
 
Teď mě ještě napadla jedna věc, která je dost důležitá. Pro mě z počátku hry nepředstavovaly žádnou metu, pokud jsem měl disketu něčeho, co mě nebavilo, tak jsem to prostě hodil do kouta a věnoval jsem se svým dalším koníčkům. Hra mě musela opravdu zaujmout. To pravé zaujetí pro hry u mě začalo později a ani dnes bych neřekl, že mám hry na prvním místě v koníčcích.
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 22:20:58 delete
e-mail:
 
2Ringo: mě je to jasný, je to asi to samé, jako kdybych tu začal básnit o Rage Fury Maxx ... kdo z nás jí nakonec viděl v reálu, natož si jí mohl vyzkoušet? Přesto stačilo pár údajů, které nám řekli vše a ostatní neměli ani tucha, o čem je řeč.

Vám to řeklo vše proto, protože jste v tom žili, pro ostatní to bude vždycky přinejmenším tak trochu záhada. Základem podle mě bylo prostě to PC a kdo a jak brzy se k němu dostal a jak ho používal. Ty cesty byly prostě různé a pokud bych měl třeba dneska někomu vysvětlit, jaký byl zážitek, když se 5 lidí seskupilo okolo PC a střídali se v tazích v HoMM, tak to už prostě zprostředkovat nedokážu
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:06:16 delete
e-mail:
 
2Elemir: Ono je asi zbytečné to rozpitvávat a hodnotit z nějakého informačního hlediska. Vám to tady nic dnes neřekne, nám to tehdy řeklo vše. Navíc to byla doba, kdy člověk opravdu donesl ze školy 20 disket s "nejakýma" hrama a všechny jsme nainstalovali, hrália bavili se u nic a ani na sekundu nád nenapadlo přemýšlet, jestli je ta hra blbá nebo ne. Bavila, tak jsme se u ní bavili. A taky není pravda, jak psal Ivan, že nebylo moc žánrů. Bylo jich tolik, co teď. Naopak bych řekl, že dnes se ty žánry spíše slučují a rozmanitosti ubývá. A my tehdy opravdu hráli všechny žánry.
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:03:43 delete
e-mail:
 
2Richmond: Recenzi na JA2 považuji za jeden z Andrewových vrcholů. Bavilo mě to číst a přesně jsem věděl, o jakou hru jde a jak se bude hrát. A hodně jsem se navíc nasmál
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:00:17 delete
e-mail:
 
2Ivan: A my jsme tehdy přesně věděli, co to je. Zvláštní
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 21:31:08 delete
e-mail:
 
BBSky znám jenom podle názvu, v praxi jsem to už nezažil. Pro mě byl v té době základ školní PC a tím pádem to, co se v okolí sehnalo. Na VŠ to byly pak ty diskety, protože prostě FDD mechanika byla jediná jistota, ovšem pak člověk musel vzít za vděk německou verzí hry apod. Dneska je úsměvné na tohle vzpomínat, ale tenkrát jsem doslova supěl První vypalovačka u kámoše na kolejích taky moc neřešila, protože to chtělo sehnat nejprve originál a ten mi pak teprve při intenzivním modlení vypálil ... pravděpodobnost selhání procesu vypalování byla cca 25% ... no, to si člověk rozmyslel, co opravdu chtěl vypálit a co oželí. Ty časopisy byly v tomto paradoxně dobré řešení, ale to jsem pochopil až s tím Levelem 69

předchozí ...

 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270

... další