My mívali Celerona, teda ale brutálně přetaktovanýho :-D. Celeronek byl tahoun, tam neexistovaly rozmazlenosti jako chladicí pasta :-D. Oh bože, a pak se urvaly plastový pacičky co držely chladič, tak to tenkrát bratr přilepil vteřiňákem k základovce, jsem si jistá, že některý lidi by měli z toho pohledu zdravotní obtíže :-D.
Pak jsme měli i5, a vim, jak mě urazilo, že se to jmenuje i5 a nějaký čísla, protože to už nemělo ten cool název. Já jako dítě děsně chtěla Athlon (jsem četla časopisy a fandila AMD) nebo alespoň Pentium. A ne nějakou i něco. Pak jsem si nějaký 3+ roky nazpět koupila i7čku šestijádro, psychicky srovnaná s tim, že se to jmenuje nudně a nepřehledně. Vážně, co přimělo společnosti jít z krásnejch jednoduchejch a přehledně číslovanejch výrobků na změti čísel? Ok, možná s tim tak psychicky vyrovnaná nejsem.
Každopádně tenkrát se 16 GB RAM zdálo jako hodně. No, a zbytek znáte, přišla modrá obrazovka smrti, nedostatek RAM, přišel třináctej plat, roční bonus, do toho krize středního věku... :-D. teď mám i9 12900HK, 64 GB RAM, a přála bych si, aby požadavky softwaru chvíli stály na místě, sakra :-D. Ne že bych nerada nakupovala elektroniku, ale kde na to má člověk brát. |
