Já Harryho Pottera četl a naprosto mě to uchvátilo, bylo to fajn strhující čtení a to jsem se toho bál, že to bude nějaká vyloženě dětská pitomina. Já mám tyhle typy dobrodružství prostě rád. Překvapivě se velmi povedly i filmy a ty mám taky rád. Viděl jsem všechny několikrát, občas to s děckama zopakujeme. Co se týče hry....no, asi bych to shrnul do klasického - nové hry v podstatě nehraji a jak mě jako fandu knižního Zaklínače vůbec neoslovily ty hry, tak u Pottera mám podobný pocit, nevím, proč bych měl po tom světě chodit a něco tam páchat, když to mají dělat ti hrdinové, které jsem si oblíbil v knihách. Takhle to mám nastaveno třeba i u LOTR, takže jsem nehrál žádnou hru ze světa LOTR. Přitom by to právě měl být předpoklad, že jako fanda knižních děl sáhnu právě po hrách z těchto světů. Ale mám to vesměs opačně a jedinou výjimkou jsou Star Wars a Dune. Možná to sci-fi dokáži více vnímat jako že je to v nekonečném vesmíru, v jehož koutech se může stát cokoliv, zatímco u fantasy je to příliš orientováno na uzavřenější prostor jednoho kontinentu, kde považuji vše již za vyřešené v knihách a já tam nemám už co dělat  |
ta knížka je tak komplexní že normální člověk to musí číst snad dvakrát za sebou a i tak tam potřetí bude objevovat nový věci...