Příběh hrdiny Jadame

 

Jediná odlišnost v dějové lini nastává jen v části tvorby mocné aliance. Při všech variantách jsou stálými členy aliance jen minoutaři z Bludných plání. U dvou dalších existuje výběr mezi Cechem Světla nebo Cechem Temnoty a výběr mezi drakobijci (Rytíři Charlese Quixota - pozn. ano, je to onen vůdce paladinů z Might and Magic VII) nebo draky z Garrotovy rokle. Výběr proto, že nelze vytvořit alianci, kde by byly vedle sebe Cech Světla a Cech Temnoty, nebo drakobijci a draci. Jedná se o zaryté nepřátele, kteří spolu nemohou usednout k jednomu stolu. Na výběr máte tedy jen čtyři varianty kombinace členů (1. minotauři, Cech Světla, drakobijci, 2. minotauři, Cech Světla, draci, 3. minotauři, Cech Temnoty, drakobijci, 4. minotauři, Cech Temnoty, draci). Následující příběh popisuje alianci mezi minoutaury, Cechem Světla a drakobijci. Pro úplnost jsou na konci aliančních kapitol kurzívou uvedeny ještě doplňky pro variantu, kdyby jeden z členů aliance byl zaměněn za Cech Temnoty nebo draky. Jěště bych měl malou poznámku k alianci. Pokud si vybavujete legendu od Bastiana Loudrina, mělo by dojít ke spojení většiny národů Jadame, ale alianci tvoří jen tři představitelé. Ve skutečnosti však máte za sebou i podporu ještěrčího lidu, trolů a samozřejmě temných elfů. Ve hře bylo jen třeba tuto alianci rozšířit právě o další tři členy dle výběru.

 

Den Ničitele

Dneska Vám povím legendu o Dni Ničitele. Jak čas plyne, tato legenda je o pádu mocných a počátku vlády slabých; legenda o odvážných bojovnících, kteří se hrdě zhostili úloh, za které se cítí zodpovědni. Dnes Vám povím legendu o hrdinovi jménem Ulgar, který se ze zcela neznámého člověka stal nejslavnějším hrdinou našich časů - oslavovaným v zemi Jadame! A také jak zachránil zemi od ďábelského Ničitele.

Ničitel způsobil mnoho škod, ale přesto byl v Jadame viděn pouze jednou. Byl jasný zimní den, kdy Ničitel vešel s neznámým úmyslem do přístavního města na Havraním pobřeží. Zajisté víte, že Havraní pobřeží je známé mezi ostatními městy Jadame svou tolerancí k cizincům, ale náhlá přítomnost neznámého muže vzbudila pozornost všech násilníků a zlodějů. Jejich zvědavost se náhle změnila v strach, kdykoli se kterýkoli z nich přiblížil k cizinci, vždy byl odražen neviditelnými silami Ničitele, který pokračoval v chůzi do středu města.

Jeho přítomnost ve městě se neobešla bez pozoronosti. Brzy trolové, zlobři, temní elfové a další občané města vyšli z domů a obchodů, aby z bezpečné vzdálenosti následovali tichého a velice podivného cizince. Jakmile došel na náměstí, početný dav se spojil - zřejmě z pocitu blížícího se nebezpečí, které cítili z přítomnosti neznámých sil. Úderem kouzelnické hole do země Ničitel stvořil ohromné krystaly rostoucí z půdy. Ti, kteří nebyli pohřbeni rozpůlením země, byli pohlceni vlnou ohně a vzduchu, který nabýval na síle při tvorbě velkého diamantu z krystalů. Jakmile se diamant utvořil okolo Ničitele, Ničitel zmizel beze stopy.

Byl pryč. Téměř by se vše zdálo jako sen, nebýt kruté reality a velkého diamantu stvořeného z krystalů - diamantu tak velkého, že pohltil okolní domy a obchody a srovnal je se zemí.

To ale ještě nebyl konec. Kdoví, co Ničitel vlastně způsobil, ale projevilo se to i na nejodlehlejších místech země. Nastaly povodně, zuřily ohnivé blesky, tornáda a sopky začaly chrlit řeky ohnivé lávy. A s těmito jevy se objevili nájezdníci z elementárních plání. Vypadalo to, že krystal měl více použití, než pouhé zmizení Ničitele a tento fakt zničil soudržnost mezi občany Havraního pobřeží. Zapříčinil také počátek velké války mezi rovinami země, ohně, vody a vzduchu.

Ulgar by tím pravděpodobně nebyl dotčen, nebýt v srpnu zaměstnán obchodníky z Alvaru, aby hlídal dodávku ovoce ze souostroví Dýky. Ale tehdy měl náš hrdina mezi primitivními ještěrčími muži z ostrova Dýka předtuchu záhuby. Ve viditelné vzdálenosti velká sopka chrlila lávu do moře, tlačíc před sebou mohutnou silnou vlnu. Tato vlna a hořící kameny padající z nebe způsobily mnoho neštěstí v domech ještěrčích mužů - a také ihned způsobily zničení mostů spojujících neobydlené ostrovy s hlavní zemí Jadame.

Celý jeden den a jednu noc vládl na souostroví Dýky chaos, kameny stále padaly z oblohy. Ale toto nebyl konec. Druhý den zaútočili piráti z Regny. Nikdy bych nechtěl pomlouvat žádnou rasu, ale občané Regny jsou nejhorší ze všech ... alespoň podle mého názoru. Jako vlci štvoucí zraněnou kořist zaútočili na ještěrčí muže s viditelnou přesilou a krvelačnou zákeřností. Útokem ze svých velkých námořních lodí začali piráti brutální útok plný násilí a ničení.

A v této chvíli si Osud zvolil Ulgara jako šampióna země.

Krysodlačí pašeráci

Jak jsem již poznamenal, Havraní pobřeží je naprosto rozdílné město od jiných v Jadame. Zde se z důvodů vynikajících obchodů, zejména ve dne, setkávají veškeré žijící rasy občanů Jadame. Jen blázen by si myslel, že zde panuje mír. Jedinou fungující věcí je tu obchod. A v každé provedené obchodní transakci na Havraním pobřeží má prsty vůdce cechu obchodníků Elgar Fellmoon.

"Toto je velice závažné," řekl Fellmoon, jakmile obdržel Daderossův dopis. "Nejenom, že ztráta karavany znamená podstatnou ztrátu pro celý cech, ale ještě k tomu události na souostroví Dýky a ten velký krystal ..." poznamenal na adresu masivního diamantu, který tam ponechal Ničitel. "... toto zcela určitě předznamenává Konec Světa! Teď potřebujeme hlavně informace a pak teprve můžeme dále jednat." Fellmoon rychle vzal dopis a podal ho Ulgarovi. "Vezmi toto k místnímu vůdci zlodějského cechu, Arionu Hunterovi. Ten má jedny z nejrychlejších lodí, budeme je potřebovat. V tomto dopise ho žádám o jejich zapůjčení. Hunter mi dluží, řekněme, 'speciální službu.' Jsem si jist, že nám pomůže."

A tak po určitých nedorozuměních se strážci Huntera, kteří zůstali po potyčce ne zrovna v nejlepším stavu, Ulgar doručil Fellmoonův požadavek vůdci zlodějů. Ten po přečtení Fellmoonova dopisu s radostí poskytl lodě pro potřeby cechu Obchodníků.

Cesta do Alvaru

Poté, co Ulgar zajistil lodě od Huntera a vrátil se do domu Obchodníků, zjistil, že Fellmoon má již hotov další plán. "Jsem velice rád, že vím co jsi viděl, ale zprávy musí být ještě doručeny do hlavního domu cechu Obchodníků v Alvaru. Nejvyšší vůdce, Bastian Loudrin, musí být také informován. Ačkoli si myslím, že jsme viděli znamení osudu, nejsem si tím úplně jist. Bastian se vždy zajímal o tyto záležitosti více než já. Určitě bude vědět více."

Ulgar dal dohromady družinu bojovníků; těch, kteří vyhledávají společnosti ostatních bojovníků za účelem dobrodružství. A tak, když Ulgar přijel do země temných elfů v Alvaru, necestoval sám. Bylo to pro něj dost přínosné, protože mezi Havraním pobřežím a Alvarem leží mnoho odlehlých skrytých cest, které pro cestovatele znamenají mnoho překvapení a nepřátelských příšer. A samozřejmě, že družina na tato překvapení narazila. Z tohoto důvodu Ulgar a jeho přátelé přicestovali do země Alvaru velice unavení.

Bastian Loudrin obdržel zprávu, kterou mu předal Ulgar, a tak se dozvěděl o událostech na Havraním pobřeží a na ostrově Dýky spolu s malou poznámkou od Fellmoona. Loudrin viděl ve zprávách také znamení proroctví. "Ekelbreth Sumanunal předpověděl naši záhubu v těchto časech. Jestliže máme věřit tvým zprávám, můžeme očekávat velké a pekelné události. Můžeme se tomu ubránit - osud popisuje cestu k záchraně, ale MY si musíme být jisti. Potřebujeme více informací."

A tak si vůdce najal Ulgara a jeho přátele do svých služeb. Popsal bojovníkům starodávnou legendu popisující zjevení hořícího jezera v poušti Železných písků. "Musíme potvrdit nebo vyvrátit tuto legendu. Jděte do pouště a zjistěte pravdu. Jestliže jezero existuje, najděte důkaz o této události. Najděte člověka, který bude ochoten přijít s vámi sem a celou věc mi odpřísáhne. Poté budu vědět, jestli jsou naše dny sečteny."

Ohnivé jezero

Jakmile Ulgar dorazil do oblasti Železných písků, zjistil, že legenda je pravdivá. Jezero rozprostřené na pevnině hořelo nekonečnými plameny. Bylo to divné a záhadné tajemství. Jezero žhnulo bez jakéhokoli zdroje energie, tedy pokud by tou energií nebyl písek, což je nemožné. Také najít důkaz a svědka, který viděl vznik jezera, se zdálo nemožné. Ale po důkladném hledání bojovníci nakonec našli člověka, který přežil a viděl vznik jezera ... Overduna Snapfingera, trola z vesnice Rust. Ale Overdune nechtěl jít s Ulgarem do Alvaru.

"Ano, viděl jsem, jak jezero vzniklo, ale nemohu jít s Vámi. Musím zůstat zde a starat se o svého otce, který trpí díky tomu, že můj mrtvý bratr Vilebite neodpočívá v pokoji. Zemřel v ohni, který byl beztak již šílený. Horší ale je, že nejsme schopni jeho ostatky uložit do rodinného hrobu. Můj otec trpí, protože věří tomu, že Vilebite nebude odpočívat v pokoji, dokud se s jeho ostatky náležitě nenaloží."

Jakmile to Ulgar slyšel, nabídl se, že doručí ostatky Vilebiteho těla do hrobky s podmínkou, že Overdune pak půjde s nimi k Loudrinovi. "Zajisté," řekl trol podávající Ulgarovi malou vázu s popelem. "Toto je vše, co z ubohého Vilebita zbylo. Hrobka je za vesnicí. Vraťte se sem, jakmile tento úkol splníte a já se k Vám připojím. A mimochodem, hrobka je obklopena Gogy - ďábelskými to stvořeními, které útočí explodujícími koulemi ohně."

A tak, dříve než si kdokoliv mohl myslet, se Ulgar a jeho společníci objevili v hrobce trolů, která byla výstižně popsána jedním členem družiny. "Kdybychom nebyli obtěžováni ďábelskými stvořeními usilujícími o naši záhubu, bylo by toto místo mírumilovné a klidné." Se zručností zkušených bojovníků se střetli s hordami Gogů a postupně se dostali až k Snapfingerově rodinné kobce. Splnili poslání a navrátili se již bez ostatků k Overdunovi.

"Teď již s Vámi pojedu," řekl spokojený Overdune. "Vidíte, zdraví mého otce se zlepšuje a může se starat o sebe. Pojďme do Alvaru, velice rád předám zprávu cechu."

Proroctví

V cechu obchodníků Overdune sdělil vše, co věděl. Během jeho vyprávění o zrodu ohnivého jezera Bastian Loudrin maximálně zpozorněl. "Je to to, čeho jsem se obával. Toto je konec našich časů! Ale naštěstí ještě existuje cesta. Proroctví nám dává jistou možnost - můžeme buď nic nedělat a pokorně se podrobit naprostému vyhlazení neovladatelnou elementární energií, nebo můžeme jít druhou cestou, kterou obsahuje proroctví a zachránit se. Osobně dávám přednost záchraně."

"Proroctví říká zcela jasně, co se musí udělat, ačkoliv to není v žádném případě lehké poslání. Zhruba nám říká: 'Země, která zůstane celistvá, bude zachráněna. Ta, která nezůstane, bude zničena.' Chápu to ve smyslu poslání, které nám ukládá sdružit rasy v zemi Jadame a tím se uchránit před hrozícím zapoměním. Konkrétněji proroctví mluví o hrdinovi, který buď odsoudí nebo zachrání naši zemi. Nemohu si pomoci, ale v tobě, Ulgare, vidím osobu naprosto odpovídající hrdinovi z proroctví."

A s tímto, byl Ulgar najat a stal se respektovaným hrdinou Jadame. Neobával se úkolu, ale kde začít? Zastrašený důležitostí svého poslání, zeptal se vůdce cechu na radu. Loudrin se zamyslel.

"Radím ti cestovat zemí a najít lék pro všechny obyvatele Jadame. Radím ti vyhledat krále, vůdce a ostatní vedoucí členy klanů. Přiměj je přemýšlet nad aliancí. Bezpochyby mnoho z nich trpí vzhledem k okolnostem a elementárním živlům, jako jsou například sopka na ostrově Dýky a ohnivé jezero v poušti Železných písků. Jistě pochopí vážnost situace a budou se snažit najít řešení."

"Až najdeš spojence, pošli je na Havraní pobřeží. Já osobně pošlu posla k Fellmoonovi s oznámením, že dům obchodního cechu je od této chvíle sídlem aliance. Již máte podporu temných elfů a trolů. Najděte další."

Rytířská sláva

"Takže pohromě bude čelit aliance? Zajímavé ..." řekl Charles Quixote, vůdce skupiny drakobijců, která tábořila v Garrotově rokli, když mu to Ulgar sdělil. "Já a moji rytíři jsme již dlouho na této výpravě a jsem si jistý, že mnoho mých mužů by přivítalo tuto změnu. Šance bojovat proti velikému nebezpečí na zemi je to pravé, co by je potěšilo. Bohužel, drží nás tu určité povinnosti. Je mi líto, ale nemůžeme se k vám přidat."

"Nějaká nedokončená práce?" vyzvídal Ulgar.

"Ano," dpověděl Quixote. "Například jsem prodal dračí vejce Zogovi zvanému Šakal, barbarovi z Bludných plání. Zboží sice převzal, ale odmítl zaplatit. Ti, které jsem poslal pro dluh, se nikdy nevrátili. Pokud by nezabil mé kurýry, možná, že bych celou věc pustil z hlavy. Jenže teď se celá záležitost stala věcí cti. Je mi líto, ale dokud znovu nezískám vejce, nemohu se stát členem aliance. Pracuji na tom, ale potrvá celé měsíce, než budu mít volné muže, které bych mohl postrádat."

Plán, který má Ulgar je jasný. Následovaný svou družinou vyrazil pátrat po vejci.

A tak se dobodružství přeneslo do Zogovy pevnosti. Ulgar a jeho družina s vytasenými zbraněmi napadli brány pevnosti. Nezkrotnou silou a vervou si probojovali cestu skrze stráže do Zogovy pevnosti. Našli vejce a nejkratší cestou utekli. Vrátili se k Charlesovi Quixote do Garrotovy rokle. Ten z vděčnosti souhlasil se vstupem do aliance.

Služba klerikům

Pro větší slávu aliance se Ulgar rozhodl vydat do chrámu Slunce. Tento hlavní chrám byl v oblasti šeptajících lesů, a tak se tam celá družina vydala. Po menší roztržce se jim povedlo získat audienci u velekněze Oskara Tyrea.

"Jak víte, Bratrstvo slunce vždy hledá příležitosti, aby šlo cestou Světla. Vaše aliance vypadá, že má podobné ideály, ale my máme mnohem větší cíle. Sami vidíte, že vedeme svatou válku proti společenstvu Nekromancerů v Zemi stínů. Tam směřuje celé naše usílí a abych řekl pravdu, válka by se mohla vyvíjet lépe. Řekni, Ulgare! Snad bys nám mohl s naší věcí pomoci. Pokud bys to udělal, jistě bychom byli ochotni se s tebou spojit."

"A jak pomoci?" zeptal se Ulgar. "Mohla by snad moje malá družina udělat něco, co tvoje armáda nedokáže?"

"To, že je vás málo a nepatříte k nám, právě poslouží mému plánu. Společenství by vás nepodezíralo, že byste jim mohli uškodit a dovolilo by vám vstoupit do jejich pevnosti. Mám v jejich řadách svého špióna. Mohli byste se s ním setkat a pomoci mu udeřit přímo v jejich středu. V jejich velitelství je zařízení zvané 'měnič na kostlivce.' Pokud ho zničíte, značně zmenšíte velikost armády, kterou mohou poslat na bojiště. Pak má vojska rychle vyhrají celé tažení."

Ulgar souhlasil a po rychlých přípravách se dobrodruzi vydali do Země stínů. Tam, jak řekl velekněz, se bez problému dostali do pevnosti společnstva. Uvnitř vyhledali špióna Dysona Lelanda z Chrámu Slunce, který je tu v převlečení za nekromancera. Po zjištění identity družiny byl Leland nadšený. "Společně můžeme zasadit nekromancerům strašlivý úder. Zatímco vy odvedete pozornost jejich stráží, já mohu seslat kouzla, která zničí měnič na kostlivce. Ozbrojte se. Udeříme okamžitě!"

A tak se dobrodruzi vydali skrze kamenné chodby pevnosti. Bez toho, aby byli napadeni, dostali se až do blízkosti měniče. Dostali se až do míst, kam ani Leland neměl dovoleno vstoupit. Naštěstí s ním byl Ulgar a jeho družina, takže s hlídkou u měniče si lehce poradili. Poražená hlídka zůstala za nimi a dobrodruzi brzy stáli před měničem na kostlivce. Leland byl už dlouho připravený vypořádat se s ďábelským zařízením. Netrvalo dlouho a zařízení bylo zničeno.

Po vykonané práci se družina vrátila do chrámu Slunce v oblasti Šeptajících lesů, kde byli přijati s hrdinskými poctami. Tak se stalo, že chrám Slunce se stal spojencem aliance.

Následující dvě kapitoly deníku jsou vsuvky ukazující variantu, když si za jednoho z členů vyberete Cech Temnoty nebo draky.

Nekromanti

Ulgar se rozhodl navrhnout spojenectví spolku Nekromancerů, a tak se vydal se svou družinou do Země stínů. Společenství bylo ochotno udělit jim audienci, a tak se zanedlouho ocitli před nejvyšším cechmistrem Sandrem, známým lichem. Sandro se už dlouho neobtěžuje udržovat si vzhled smrtelníka, a tak se před dobrodruhy objevil ve své skutečné podobě kostlivce.

Sandro vyslechl žádost, kterou pronesl Ulgar a stručně odpověděl. "Máš smělé myšlenky, smrtelníku. Skoro jako já za mého života. Možná bych měl přivítat zánik a konečné zapomenutí. To však není můj případ; záleží mi na mém bytí." Mávl kostěnou rukou v lítostivém gestu. "Bohužel, v tomto okamžiku nám hrozí zkáza od chrámu Slunce. Vyhlásili nám svatou válku. Dokud s nimi budeme válčit, nemohu se k tobě přidat."

"Možná bychom mohli pomoci," nabídl Ulgar.

"Ano, snad byste mohli." Zamyslel se na okamžik Sandro. "Dostal jsem zrovna nápad! Předtím, než na nás poslali svá vojska z chrámu Slunce, objevili se tu jejich špióni a ukradli nám cenný artefakt - Kotel temnoty, který zahaluje okolní krajinu temnotou. Dokud jsme ho měli, naši upíři se mohli pohybovat kolem Země stínů ve dne v noci. Teď se musí schovávat před sluncem. Kdybychom získali tento artefakt zpět, upíři by mohli bránit naše země a podporovat naše vojska útočící na chrám. Takhle bychom mohli válku rychle vyhrát."

A tak se družina vydala do chrámu Slunce v oblasti Šeptajících lesů. Doprovázel je také dřívější kněz chrámu Dyson Leland, který se dal do služeb Nekromancerů. Tem jim také ukázal cestu do chrámu. I když chrámoví strážci zuřivě bojovali, stejně proti družině, kterou vedl Ulgar, neměli žádnou šanci. Dobrodruzi ukořistili artefakt a vrátili se s ním zpět do Země stínů.

"Excelentní!" jásal Sandro po jejich návratu. "Teď jistě chrám dobudeme. Aby nikdo nemohl říci, že společenstvo Nekromancerů nedokáže ocenit prokázané služby, přidáme se k vaší alianci."

Vejce pro draka

Nejlepší spojence najdete mezi nejsilnějšími bytostmi. Nejsilnější z nich jsou Draci. A toto byl důvod, který Ulgara přiměl odcestovat spolu se společníky do dračích jeskyní v Garrotově rokli. Někteří z nich měli určité pochybnosti, ale již nebyl čas se vrátit. Vzápětí se tváří v tvář setkali s draky hlídajícími vchod do jeskyně. Ale díky chladnějším hlavám tohoto druhu draků mohl Ulgar vyjednat obchod místo okamžitého zabití. Družina vedena větším množstvím na válku připravených draků sešla až do osobní jeskyně Deftclawa Redreavera, krále draků.

"Za normálních okolností byste v této jeskyni neušli ani pár kroků, přinejmenším ne živí, ale toto nejsou normální okolnosti", řekl Redreaver. "Je mi jasné, že současné dny jsou dny záhuby. Jsem nucen věřit proroctví Bastiana Loudrina, ale nejdříve chci řešit naše vlastní problémy. Zajisté vidíte, že my, draci, bojujeme válku, abychom si zachovali vlastní existenci. Jsme loveni. Když půjdete na pláň pod jeskyní, uvidíte tábor drakobijců."

"Proč to prostě nevyřešíte tak, že je všechny zabijete?" zeptal se Ulgar.

"Neodvážíme se na ně zaútočit přímo," odpověděl král draků. "Drží vejce, ve kterém je můj syn, malý dračí princ. Ten se jednoho dne stane mým nástupcem. Pokud by vejce nebylo v jejich rukou, pomohl bych vám. Za těchto okolností však nemohu."

Ulgar měl jasnou představu o dalším plánu. Se svou družinou vyšel ven z jeskyní a vydal se hledat vejce krále draků. Po důkladném prozkoumání družina objevila, že vejce nebylo v žádném případě u drakobijců! Ti ve skutečnosti již vejce prodali Zogovi, zvanému Šakal, vůdci zlobrů z Bludných plání.

S touto informací se výprava přesunula do pevnosti Zoga. S připravenými zbraněmi prošel Ulgar a jeho společníci branami pevnosti. Se zarputilostí a zápalem se brzy vypořádali se strážci a probojovali se až ke skrýši Zoga. Jakmile nalezli vejce, urychleně z pevnosti vyběhli. Navrátili se do Garrotovy rokle ke králi draků. Ten po předání vejce souhlasil se vstupem do aliance.

V Baltazarově doupěti

Při dlouhém putování s minotaurem Daderossem, si Ulgar vyslech u večerních táboráků mnoho historek o vůdci karavany a jeho družině. Hlavně si vzpomínal, jak nedávno minotauři vyhráli válku proti Ledovým obrům z Vori. Usuzoval, že lidé schopní porazit tak ohromné nepřátele, musí být nesmírně mocní. Proto se rozhodl navázat kontakt s Daderossovou družinou v jejich podzemním městě v Bludných pláních.

Jenže když družina dorazila do města minotaurů, zjistila, že minotauři utrpěli velkou živelnou pohromu. Jeskyně a tunely jejich doupěte byly zaplaveny velkou potopou. Ve skutečnosti voda zablokovala většinu průchodů do nitra města.

"Musíme vyřešit, jak odvodnit tunely," prohlásil Ulgar. "Možná někteří přežili a jsou uvězněni v podzemí."

Po vstupu do zaplaveného podzemí družina zjistila, že hladina vody může být snížena. Stačí otevřít vodotěsné dveře, které byly součástí obranného opevnění. To, že dobrodruzi byli ustavičně napadáni nepřátelskými Tritony, je nemohlo odradit od splnění tohoto úkolu. Téměř na konci jedné jeskyně objevili skrytý únikový tunel, kterým může být podzemí odvodněno úplně. Jakmile hladina vody poklesla, ozvaly se z podzemí radostné hlasy stovek minotaurů. Mnoho dní byli uvězněni ve svých brlozích a teď jsou volní.

Ulgar se dočkal pocty. Přišel mu poděkovat osobně Masul, vůdce minotaurů. "Zachránil si můj lid od pomalé a bídné smrti. Máš na věky naši vděčnost. Bude nám potěšením přidat se do vaší aliance."

Úkol od rady aliance

Tímto činem se Jadame sjednotila. Anebo se sjednotila alespoň tak, jak se sjednotit mohla. Bylo jasné, že spolek těchto tří spojenců bude muset stačit, než hrozivé události dospějí do kritického stadia. Už se vědělo, že Ničitel za pomoci krystalu na Havraním pobřeží stvořil čtyři brány spojující živelné roviny země, vzduchu, vody a ohně. Z těchto portálů se objevují stvoření z jednotlivých rovin a začali válčit s Jadame.

Ulgar dovedl svou družinu zpět do kupeckého domu na Havraním pobřeží. "Rada aliance je vytvořena," řekl svým najatým dobrodruhům. "Teď se musíme řídit jejími příkazy."

Skutečně - když dobrodruzi přijeli na místo, měla už pro ně rada úkol. Elgar Fellmoon začal vysvětlovat. "Byli jsme pomocí magie kontaktováni královským dvorem Enrothu - Rolandem a Catherine Ironist, vládci zemí za východním mořem. Plují lodí na Jadame s cílem se s námi spojit. Bohužel, v další cestě jim brání flotila pirátů z Regny."

"Piráti jsou pohromou Jadame. Nevím jak, ale musíš něco podniknout, aby se Ironfisti dostali do naší země."

Mezi Regnany

Protože Ulgar nevěděl, kam se přesně vydat, vrátil se proto na souostroví Dýky. Když tady piráti zaútočili, snad zde najde stopu, kde piráty hledat. Nakonec se přece jen na našeho hrdinu usmálo štěstí a objevil malou tvrz postavenou piráty. Družina objevila malé plavidlo neznámého původu. Nejenže se nepohybovalo jako ostatní lodě, ale dokonce se mohlo potopit jako velryba a bezpečně přepravovat cestující pod vodní hladinou.

Použitím tohoto podivného dopravního prostředku a za pomoci jeho schopnosti plout pod vodou a tajně proklouznout kolem hlídkujících lodí pirátů, se družina bezpečně dostala do Regny. Tam Ulgar navrhl hrubý plán. "Musíme najít část regnanské flotily, která kotví v přístavu. Pokud tyto lodě potopíme, piráti budou muset stáhnout zbylé lodě na ochranu svého domovského ostrova. Tak se budou moci naši noví spojenci, Ironfisti, vylodit bez problémů na Havraním pobřeží."

Tak, jak to dobrodruzi předpokládali, v přístavu kotvila flotila. Než však do přístavu dorazili, zažili hodně dobrodrožuství. Přístavní doky byly postaveny v dobře bráněné mořské jeskyni, přístupné pouze skrze hlavní pevnost na Regně. V den, kdy pluli do velké jeskyně, kterou Regnanští piráti nazývali domovským přístavem, se Ulgar a jeho družina museli mnohokrát vydávat za piráty, aby se tam dostali se zdravou kůží. V jeskyni se probojovávali na jednu loď za druhou a za nimi zůstávaly lodě proražené pod čárou ponoru. Zanedlouho byla celá flotila v troskách. Po splnění úkolu se nejkratší cestou vydali zpět.

Příjezd Ironfistů

Po návratu do kupeckého domu na Havraním pobřeží přišel družinu přivítat nadšený Elgar Fellmoon. "Odvedli jste s piráty skvělou práci. Ironfisti už dorazili a jejich moudrost je vítanou posilou rady. Mnohem lepší je však to, že s sebou přivedli také svého dvorního mudrce Xanthora, který se v těchto věcech perfektně vyzná. Xanthor má plán, jděte si s ním proto promluvit."

Xanthor byl ubytován v budově poblíž diamantu. Jeho vrásčitý obličej vyzařoval nesmírnou moudrost. Ulgar i tak při rozhovoru cítil, že Xanthor s ním mluví s autoritou. "Domnívám se, že Ničitelův diamant má v sobě nějaká kouzla, která nutí obyvatele elementárních plání napadat naši dimenzi. Sílu této magie vysvětluje ohromná velikost krystalu. Další schopností krystalu je skutečnost, že slouží jako brána na místo, odkud Ničitel řídí své zkázonosné tažení. Věřím, že by to mohlo být království chaosu - zdroj, z kterého vznikly všechny ostatní elementární roviny. Musíš se dostat do 'Roviny mezi rovinami' a postavit se tváří v tvář samotnému Ničiteli."

"Ale nejdřív musíš získat klíč, který ti umožní vstoupit do diamantu. Krystaly diamantu jsou naladěny na energie jednotlivých živlů a stejný princip musí využívat i klíč. Mohu ho vyrobit, ale potřebuji jeho čtyři složky, které mohou být získány pouze na pláních Země, Vzduchu, Vody a Ohně. To, co potřebuji, jsou Srdce elementů. Musíš je pro mě získat."

Elementární roviny

A tak se Ulgar vydal skrze elementární brány za dalšími dobrodružstvími!

Na pláni ohně se probíjel labyrintem křehkých mostů nad nekonečným mořem lávy. Divocí Salamandři a Fénixové je pronásledovali na každém kroku. Ale družina se přes ně statečně probila až k hradu ze žhavého železa, kde našla Srdce Ohně.

Plavali Plání vody, na poslední chvíli unikali z chřtánů obřích želv a trojzubců Tritonů. Nakonec se jim povedlo objevit Srdce Vody v podivné svatyni mezi hlubokými mořskými kaňony.

Jako krtkové se provrtávali nekonečnými skličujícími tunely na Pláni země. probojovali se chodbami plnými kamenných hlídačů, až nakonec získali Srdce Země.

Hromoví ptáci a hejna nestvůr napůl - lidských a napůl - ptačích, útočící z nekonečné nebeské klenby je provázely po celé Pláni vzduchu. Jejich opakované nálety však dobrodruhům nedokázali zabránit v dosažení oblaky obehnaného hradu, kde dobrodruzi nalezli Srdce Vzduchu.

A na všech těchto místech museli čelit odporu nepříčetných obyvatel těchto plání. Všechno bylo poskvrněno šílenstvím, které vyvolaly temné síly diamantu. Takovou hroznou tragedii ještě žádný z dobrodruhů doposud neviděl. Všichni byli zarmoucení, že musí zabíjet nevinné oběti Ničitelova plánu.

Když Ulgar předal Xanthorovi čtyři srdce elementů, Xanthor se dal rychle do práce a začal pracovat na výrobě klíče, o kterém předtím mluvil. Věc, kterou sestrojil vibrovala živelnou energií. "Vezmi si tento 'Klíč splynutí'. S jeho pomocí můžete vstoupit do diamantu, skrz který najdete průchod do 'Roviny mezi rovinami'. Tam, jak věřím, najdete Ničitele. Nevím, co tam budete muset udělat, ale až dosud jste byli velice vynalézaví a dokázali jste si poradit. Doufám, že v tom budete pokračovat. Naši záchranu máte ve svých rukou. Jděte a splňte svůj úkol!"

Ničitel

Klíč od Xanthora posloužil k tomu, co se od něho očekávalo. Otevřel bránu do diamantu a ta pohltila naše dobrodruhy. Uvnitř podivného diamantu byly průchody hlídané diamantovými draky a jinými protivníky z minerálů. Dokonce i tito hrdinové, kteří stáli tváří v tvář mnoha záhadám na elementárních pláních a jiných místech, by se nejraději obrátili a prchli zpět. Ale Ulgar povzbudil své stoupence. Pouze odvážné vedení přispělo k tomu, že družina prošla průchodem a dostala se na Rovinu mezi rovinami.

Ničitelovo království bylo světem šílenství. Bylo stvořeno z podstaty chaosu. Rovina mezi rovinami je místem zla - vhodným pro existenci těh nejhorších tvorů. I těch pár jedinců, kteří se odtud dostali, říká, že slabší bytosti jsou okamžitě dohnáni k šílenství okolním chaosem. To však ale neznamená, že toto místo není obydleno. Hrozné nestvůry vytvořené energií nočních můr se potulují po pustých pláních a čekají na okamžik, kdy vstoupí do snů nějakému obyvateli jiné roviny.

Normálně potkáváme tyto zrůdy jako nehmotné přeludy v neklidném spánku, ale právě jejich mnohem nebezpečnější fyzické formy se snažily zabránit dobrodruhům v dosažení Ničitelova paláce. Nakonec se přece jen dobrodruhům podařilo přes ně probojovat. Po cestě viděli sochy a budovy nepochopitelných tvarů. V zuřivých bitvách platili tvrdou daň i za tu nejmenší nepozornost. Zmožení a vyčerpaní se dostali do hlavního labyrintu a zakrátko se ocitli před samotným Ničitelem.

"Proč?" ptal se Ulgar. "Proč, Ničiteli, chceš zničit náš svět? My ho milujeme a ty bys měl od svého úmyslu upustit."

Ničitel si družinu prohlédl nicneříkajícím pohledem. "Zaměřil jsem se na váš svět tehdy, když byl zamořen ďábly. Moje výzkumy odhalily, že vy pro tuto událost, kdy přišli, používáte označení 'Noc padajících hvězd'. Tehdy s ďábly přišel 'Kreegan'. Moji mistři mne stvořili jako zbraň, která byla poslední možností proti nim. Pokud se ďáblové objeví ve světě, který není schopen se sám ubránit, jsem povolán, abych zajistil, že se nerozmnoží."

"Ale my jsme se s nimi vypořádali!" vykřikl Ulgar. "Vždyť právě loni je vyhladila Catherine Ironfist. Již tu nejsi zapotřebí."

"To já vím," řekl Ničitel. "Ale jakmile jsem někam povolán, nemohu být odvolán. Když jsem byl pověřen mým posláním, Kreegan byl ještě naživu. Mistři, kteří mě stvořili, byli Kreeganovci strašně poníženi, a proto tuto možnost zavrhli."

Ulgar byl omráčen. "To je přece šílenství!"

"Souhlasím," řekl Ničitel a pokýval hlavou. "Já bych s tím skončil, ale nemohu ti pomoci přímo. Předpokládejme, že položím tyto klíče," vytáhl kroužek se čtyřmi diamantovými klíči a pokračoval, "na stůl a pak se k ním otočím zády. Zatímco jsem otočený, klíče zmizí. Jak mohu vědět, co se s nimi stalo?" A s těmito slovy položil Ničitel tajemný kroužek s klíči na stůl před ním, otočil se a začal si prohlížet tapisérie za svým trůnem.

Ulgar tiše přikročil ke stolu a schoval klíče do kapsy. Energickým gestem pobídl družinu, aby urychleně opustili trůnní sál nevyzpytatelného Ničitele.

Páni živlů

Když se dostali z paláce, Ulgar prozkoumal Ničitelovi klíče. Zjistil, že každý z diamantů na jejich hlavách byl stejného druhu, jako čtyři jednotlivá srdce živlů - země, vzduchu, vody a ohně. "Snad se hodí k některým dvěřím těchto podivných budov," navrhl jeden z dobrodruhů.

Zdálo se to pravděpodobné, a proto začal Ulgar i se svou družinou prohledávat oblast poblíž paláce. Nějaké budovy sice měly dveře, ale nebyly v nich vidět žádné klíčové dírky. Jiné neměly vůbec žádné dveře, takže vypadaly jako skořápky, které může každý otevřít. Ale čtyři budovy vypadaly jinak. Neměly žádné viditelné dveře, ale jakmile se k těmo budovám přiblížily Ničitelovy klíče, diamanty v hlavách klíčů začaly žhnout jasným světlem. Na každou budovu reagoval jiný klíč. Chvíle experimentování odhalila, že v blízkosti toho správného klíče jsou zdi jednotlivých budov prostupné, jako kdyby byly z mlhy.

A tak dobrodruzi vstoupili do každé z těchto čtyř budov. Každá jednotlivá budova byla vězením pro jednoho z Pánů živlů. Protože byli dostatečně mocní, aby dokázali zmařit zotročující účinky diamantu z Havraního pobřeží, Ničitel je uvěznil, aby mu nic nebránilo v jeho poslání.

Ve vězení z vody dobrodruzi našli a vysvobodili Pyrannaste, Pána ohně. Jeho protějšek, Pána vody Acwalandera, našli v cele z hořících zdí. Budova, kde byl Gralkor Krutý, Pán země, byla neskutečně naplněna mraky a oblohou a jeho cela se vznášela ve vzduchu bez jakékoliv pomoci. Našli i Pána vzduchu, Shalwenda, který byl uvězněn v hluboké hliněné jeskyni.

Po svém osvobození Shalwend děkoval Ulgarovi. "Děkuji vám. Mé utrpení a utrpení mých druhů skončilo. Okamžitě jdu do mého vzdušného království, abych dal věci do pořádku. Mezi námi, moji bratři a já, máme moc, abychom zbavili váš svět Ničitele. To také neodkladně uděláme. Radím vám, abyste urychleně opustili tuto rovinu a vrátili se do svého světa."

Hrdinové Jadame

Bylo štěstím, že Ulgar nevzal Shalwendovo pobízení na lehkou váhu. Jinak by moudrý hrdina i se svou družinou zůstali zde uvěznění bez možnosti návratu do svého světa. Dobrodruzi spěchali napříč zemí chaosu a zastavovali se jen když museli čelit zbývajícím protivníkům. Prošli průchodem v diamantu a octli se na náměstí na Havraním pobřeží. Tam se setkali s Xanthorem, který je zjevně očekával.

"Dobrá práce," řekl mág, "přišli jste právě včas, abyste viděli výsledek. Ustupte pár kroků od diamantu a dívejte se! Páni živlů přicházejí."

Dobrodruzi udělali, o co je Xanthor požádal. Když poodstoupili z blízkosti diamantu, ucítili chvění země, jak Páni živlů, kteří vyrostli do obrovských rozměrů. vstoupili na náměstí. Se zničujícím pohledem se soustředili na diamant. Pak jako jeden začali vrhat proudy čisté živelné síly na Ničitelův prokletý diamant. Zpočátku mocným silám odolával, ale pak Páni živlů vystupňovali svůj útok. Jejich mocné paprsky dopadaly na diamant, který začal zářit a vibrovat. Náhle povětří naplnil mohutný zvuk, jakoby začaly zvonit stovky kostelních zvonů. A pak se diamant roztříštil v nekonečné kakofonii tříštěného skla.

Jakmile byla jejich práce hotova, Páni živlů odešli. Gralkor se zabořil do země pod ním a Acwalander se rozpustil na velkou vlnu vody, která se vlila do řeky Alvar protékající městem. Pyrannaste se stal velkou ohnivou koulí, červenou jako růže, a pak zmizel za obzorem. Shalwend vyletěl do povětří a změnil se na oblak, který vítr pomalu odnesl pryč. "Sbohem" šeptal slábnoucí hlas. "Toto je váš slavný den, hrdinové z Jadame. Sbohem ..."

A to je konec příběhu o Dni Ničitele a dobrodužství, které proslavilo Ulgara, který je v těchto zemích tak známý. Zachránil tuto zemi před absolutní zkázou. Ze zcela neznámého člověka se stal hrdina, jehož jméno se skloňuje ve všech pádech v každé putyce. Jaké budou nové příběhy tohoto pozoruhodného hrdiny, nám řekne pouze čas. Ale jsem si jistý, že pokud se bude Ulgar toulat v okolí Jadame, bude těch příběhů hodně.

KONEC