Příběh za cestu světla

 

Dějová linie je v obou cestách, za světlo i temnotu, v počátku společná. Rozchází se až okamžikem volby smírčího soudce. Společná je i část osvobození krále Rolanda. Na konkrétní podobě smíru při volbě soudce má vliv spolupráce s elfím králem Parsonem nebo královnou Catherine. Pokud se přidáte k Parsonovi, bude samotné Harmondale patřit pod Avlee a okolí pod Erathii, pokud ke Catherine, bude to opačně. V případě, že jste se rozhodli sporný artefakt (válečnou trubku Gryphonheartů) předat nově zvolenému smírčímu soudci, bude ustanoveno království Harmondale, nezávislé jak na Avlee tak Erathii.

 

Autorovo slovo na úvod

Vévoda Markham mne požádal o sepsání historie hradu Harmondale a jeho vlastníků, aby ani budoucí generace nezapomněly na významné události, které se staly v tomto koutě světa. Doufám, že svůj úkol splním se ctí a podle mého nejlepšího svědomí. V této knize se budu snažit vylíčit jednotlivé události pravdivě a podle toho, jak se seběhly, nehledě na to, zda půjde o zápisky dobré, či zlé. Mým úkolem neni tyto skutky posuzovat - pouze je zaznamenat.

Nechť se na nás Prozřetelnost usmívá!

Wendell Tweed
dvorní historik

Co všemu předcházelo

Hrad Harmondale byl dostavěn v roce 689 jako první linie obrany proti elfím armádám, jímž během Timberských válek velel král Lothoe IV. Jako znamení věcí příštích však o tři roky později toto sídlo podlehlo elfímu útoku v neslavné bitvě o Harmondale. Od té doby hrad změnil 13krát majitele, mnohdy v krvavých srážkách se stovkami obětí. Ve všech případech kromě dvou spadal hrad do područí Erathie nebo Avlee, avšak právě tyto dva vyjímečné případy jsou hodné zaznamenání.

Roku 817 obyvatele Harmondale rozsápali na kusy v městských ulicích krutého barona Danfortha Octavia kvůli jeho nemilosrdným metodám vybírání daní. Davy se chytly příležitosti, za svého vládce zvolily starostu Ty Vespina a usadily ho na hrad. Slavná vláda krále Vespina I. však trvala přesně šest týdnů. Erathijský král Aaron Gryphonheart IV. vytáhl proti městu se dvěma legiemi válečných veteránů a král Vespin i se svými nejbližšími zhynul pod ostřím jeho meče. Po tomto "vítězství" vytáhl král Gryphonheart proti elfům, kteří ho o dva týdny později zabili v boji. Hrad se v roce 818 navrátil pod elfí správu.

Později, v roce 1008, zahrnul tento hrad do svých výbojných plánů nekromanstký lord Terrence Rockwin II. Několik měšťanů přežilo tento útok jen díky tomu, že po celý rok, kdy tento krutovládce uzurpoval hrad, se uchýlili do skrytu nedalekých vrchů. Svědkové pak vypovídali o horečném podzemním kopání v královském sídle, ale poté, co byl v roce 1009 Harmondale opět dobyt, žádné známky kopání či nové výstavby nebyly zjištěny. Snad i proto, že ani jediný z věznů, kteří padli do rukou nekromantů, už nebyl nikdy spatřen.

Velká soutěž

Únor 6, 1168

Dnes do hradu Harmondale dorazili jeho noví páni. Pověřovací dekret od vévody Markhama zní na jméno Pixie, Josephine, Jeanne a Chandra. Nerad to říkám, ale žádný ceremoniál nebo jiné uvítání se nekonalo. Popravdě řečeno tomu tak bylo proto, že se do hradu vloudila tlupa goblinů a odmítla ho bez boje opustit. Dokud se nezvaných nájemníků nezbavíme, jsem také přinucen ubytovat se v městském hostinci.

Musím se zmínit, že místní obyvatelé se k novým pánům chovají jako k "nezvaným hostům". Nikdo neočekává, že se zde udrží déle něž pár měsíců, ale alespoň v koutku duše doufá, že budou aspoň o trochu lepší než jejich předchůdci. Najdou se i takoví, kteří se bojí, že bude hůř, mnohem hůř. Jakožto historik tohoto místa nemohu nikoho hanit, ale doufám, že se špatné předpovědi nesplní.

Obvyklí vládci Harmondale - Erathie a Avlee, dosud změnu jeho vlastnictví nezaznamenali, ale jsem si jistý, že toto přehlédnutí brzy napraví. Jelikož je Harmondale zrovna v moci lidí, předpokládám, že sem královna brzy pošle své výběrčí daní, aby prozkoumali situaci.

Uznání

Září 9, 1168

Když mí noví páni zachránili trpaslíky ze starého dolu, prohlásil je trpasličí král Hothfarr IX. z vděnosti za právoplatné vládce Harmondale. Do okolních zemí byli vysláni poslové, aby tam tuto zprávu rozhlásili. jako odpověď se do hradu Harmondale dostavili vyslanci Erathie a Avlee, aby oficiálně reprezentovali svá království.

Co je však důležitější, král Hothfarr byl za zmíněnou pomoc v dole tak vděčný, že sem poslal celý stavitelský tým i s vrchním konstruktérem, aby provedli dlouho odkládané opravy hradu i města. Pozoroval jsem je při práci a musím přiznat, že jsem přímo unesen!

Ruiny, které hrad hyzdily již bezmála 150 let od porážky lorda Rockwina II., byly konečně odstraněny, čímž se objevilo několik dalších místností, které jsme dosud nemohli využívat.

Dokonce i obvykle pesimističtí obyvatelé města začali pookřívat. I když je většina vylepšení v ulicích spíše kosmetického rázu, účinek je nevídaný! Obchod nadějně vzkvétá, s ním i nálada a pocit, že to nejhorší už je za námi. Prozřetelnost nám přeje, daně se nebudou zvyšovat a odevšad přímo pryští radost. Lidé mají pocit, že nic zlého se už nemůže stát!

Válka

Září 15, 1168

K mé nemalé lítosti opět vzplála zášť mezi Erathií a Avlee a tentokrát tak trochu proti nám. Díky mým pánům se totiž toto místo stalo velmi cenným a obě sousedící říše nyní touží Harmondale uchvátit pro sebe. Ačkoliv se řídíme erathijskými zákony, Avlee se snaží uplatnit právo na své území v duchu smlouvy Tularea (podepsané v roce 673). Erathie samozřejmě na oplátku poukazuje na zrušení smlouvy, které Avlee učinilo v roce 811 pod klauzulí Deklarací a vyhlášek. Pozice Avlee v TÉTO záležitosti by znamenalo popřít výše uvedené anulování pod doktrínou Zrádců a ničemů, ustanovenou cca v roce 375 slavným vojevůdcem Sardowinem Jednookým.

Na toto tvrzení samozřejmě také existuje odpověď, a na tu zase další odpověď, a tak dále až donekonečna. Téma mezinárodních vztahů by vydalo na spoustu knih a na takové věci není v našem příběhu místo. Stačí poznamenat, že obě strany jsou přesvědčené, že mají dostatečný důvod hájit svou pravdu i za cenu krveprolití, které by se samozřejmě odehrávalo jak v blízkém okolí, tak i přímo v Harmondale. Mám velký strach z toho, co může nastat.

Místní obyvatelé přijali vyhlášení války se zdviženými hlavami, ale zároveň se objevují i tendence k obavám. Jsem si jistý, že nátlak na mé pány, aby se přidali na tu či onu stranu, je čím dál tím silnější. Nemám zdání, co bych měl dělat a mohu se uklidňovat tím, že konečné rozhodnutí neleží na mých bedrech. Avšak vy, panovníci moji, zvažujte pečlivě každý svůj krok.

Příměří

Únor 12, 1169

Dobré zprávy! Po lehkých šarvátkách, nějakém tom vyzvídání a troše intrik se obě strany této nesmyslné války dohodly na příměří, dokud nebude nalezen odpovídající smírčí soudce. Bylo ustanoveno, že tohoto činitele mají vyvolit moji páni. Budoucnost vztahů mezi Erathií a Avlee tak spočívá v rukou mých schopných vládců. Nepochybuji, že jejich rozhodnutí bude moudré.

Co se dalších změn týče, dorazili k nám vyslanci z Deyje, země nekromantů a Brakady, země mágů. Přišli vyslovit uznání svých zemí právoplatným správcům Harmondale a bezpochyby mají za úkol ještě nějaké další diplomatické služby. Oba tito političtí představitelé zastupují strany, které se navzájem nenávidí. Nepřekvapilo by mě, kdyby se někdy pod rouškou noci pokusili navzájem se zabít.

Zatím se zdá, že se nic nemůže stát - všichni se zatajeným dechem čekají, až bude uskuteněna rozhodující volba.

Mír, lidé vítězí

Z rozhodnutí mých pánů se smírčím soudcem ohledně smlouvy, týkající se Harmondale, stal pan Brandis Fairweather, který je široko daleko proslulý svou nestranností. Dne Březen 8, 1169 předsedal napjatému jednání o rozdělení zemí spadajících pod Harmondale a okolí. I když bylo mírové jednání málem narušeno náhlým nesvárem, rychlá diplomacie pana Fairweathera dala vše do pořádku a nakonec byla sepsána formální mírová dohoda mezi Erathií a Avlee. Harmondale bude nyní spadat pod správu erathie a okolní území zůstanou v područí Avlee.

Když se Brakadský ambasador Wright potěšeně usmíval nad správným zvolením smírčího soudce, vyslanec Scale se nepříčetně rozzuřil. Pronesl varování (jménem své vlády) všem cestujícím z Harmondale včetně mých pánů, že jejich "bezpečnost již nadále nemůže být zajištěna". Myslím, že jeho úmysly jsou jasné. Z jeho chování přímo čišela snaha národa z Deyje za každou cenu splynout s obyvatelstvem Harmonadale. (Poznámka autora: Nemyslím si, že by se zájmy Deyje a Harmondale někdy mohly "shodovat", pokud by si nás tvrdě podmanili ...)

Zkouška

Mí vládcové se zapletli do jakýchsi intrik na dvoře velkovezíra Gavina Magnuse. Prošli současným testem čarodějů, zahrnujícím zkoušku dovedností a sebeovládání a pustili se do plánů zaútočit na naše nepřátele s pomocí svých nových spojenců. Snad je to moudré. Nepochybuji, že naši protivníci rychle odpoví na každé napadení ze strany Harmondale, včetně jakékoliv formy vyzvědačství. Naši spojenci jsou silní, ale postačí jejich moc na to, aby nás ubránili před útoky z Deyje? A můžeme vůbec věřit, že nám pomohou, až k takovému napadení dojde?

Všude kolují zvěsti a zdá se, že tajemstvím velkovezírovi síly jsou tyři noví rádci, které najal. Stojí vždy při něm, intrikují a kují pikle ve prospěch Brakady. Alespoň takovéto hlasy dolehly k mým uším. Kdoví, odkud tito lidé skutečně pocházejí a jaké jsou jejich pravé cíle?

Útok na Jámu

Další úder proti silám temnoty! Byly ukradeny nádoby z dušemi nekromantů! Dne Srpen 28, 1170 doručili moji páni čarodějům v Brakadě obsah celého skladu takovýchto nádob. Ačkoliv následky tohoto činu nekromanty v této chvíli nijak neohrozí, nebudou moci dokončit Rituál věčnosti a už žádný nekromant se nestane lichem. Někteří z nich zhynou sešlostí věkem, zatímco ostatní budou čím dál zoufalejší a mohou se pokusit o něco neuváženého. V každém případě to pro ně nevypadá nijak nadějně. V současné době víc než kdy jindy očekávám odvetu ze strany Deyje.

Důkazy toho zdrcujícího nájezdu se projevují ve zvyšujícím se počtu pověstí, šířících se ze zemí temna. Povídá se o rozkolu mezi "vojenským" a "vědeckým" táborem nekromantů. I na povrchu nad Jámou se odehrávaly čarodějné duely a dokonce i ozbrojené boje mezi davy nespokojenců a nečistých monster, která nekromanti vytvořili. Naštěstí pro nás se u našich soků pravděpodobně schyluje k občanské válce. Nebo snad dojde i ktomu, že v těchto soubojích padne i podlý Archibald. Nikdo nedokáže říci, jaké šťastné okolnosti vedly k tomu, že naši protivnící začali zápolit sami mezi sebou.

Chrám Temnoty

Nejvyšší (nebo bych možná měl říci spíš nejnižší) chrám Temnoty, srdce našich soupeřů, byl vypleněn. Dne Srpen 28, 1170 uzmuli moji vládci na rozkaz svých spojenců ze dvora Gavina Magnuse část oltáře v této proklaté svatyni a doručili jej Ressurectře, hlavní rádkyni samého vezíra, která tento kus spojila s jeho "bratrem" ze Slunečního chrámu a výsledkem byl ... větší oltář? No, má prostá mysl nejspíš neni s to porozumět podivným cestám, jimiž se ubírá mysl čarodějů, důležité však je, že naši nepřátelé byli tímto činem pokořeni a jejich začarovaný oltář zneškodněn. Doufejme, že to utlumí plány, které mohli s oním kusem oltáře mít.

Deyja zatím na krádež kusu oltáře nijak nereagovala, ale pochybuji, že to nechají jenom tak. Ne, dozajista teď spřádají nějaký plán pomsty, nebo je má znalost historie je naveskrze nedostatečná. Otázkou není, jestli chtějí zaútočit, ale kdy tak hodlají učinit. A kde? Tady? Ve městě? Nebo že by v samotné Brakadě? Snad by moji panovníci mohli najmout dvorního astrologa, nebo alespoň nějaké špióny.

Upíři

Srpen 22, 1169

Nyní nastává poněkud neobvyklá kapitola tohoto spojenectví mezi mými vládci a čaroději z Brakady. Je jasné, že každý ze zvláštních rádců Gavina Magnuse považoval dosavadní mise za jakýsi test. Všechno je podřízeno nějakému plánu, ale nikdo stále ještě nevyslovil, o co tu vlastně jde. Přiznám se, že i když se mi taková manipulace hnusí, přesto si nemohu pomoci a cítím k těm záhadným lidem jistý obdiv.

Poslední test zahrnoval nalezení a zničení mocného pána upírů, který se skrýval kdesi v Erathii. Bystrá mysl a správná úvaha vytipovala možné úkryty tohoto zloducha, které se nakonec zúžily na starý vinný sklep pod úplně obyčejným domem. Dne Srpen 22, 1169 byl pán upírů zabit a jeho pohůnci ho do království nadobro mrtvých rychle následovali.

U našich nepřátel v Deyji se situace vážně změnila. Archibald Ironfist, dřívější král Enrothu a nyní formální vůdce Cechu nekromantů, opustil svůj domov v Jámě a sebou vzal též "vědecky" orientované nekromanty. Nikdo neví, kam se ztratili, ale je to ta nejlepší zpráva od té doby, co spolu Erathie a Avlee sepsali mírovou smlouvu. Nikdy předtím nebyli naši nepřátelé tak slabí nebo roztříštění. Archibaldovi následovníci mohli zůstat a vést vojenské křídlo, ale nyní, když chybí celá polovina jejich sil, může odhodlaná a lépe organizovaná armáda ovládnout Deyji a odsoudit Temný cech do propadliště dějin!

Vražda

Září 2, 1170

V Deyji nastala roztržka mezi nekromanty, která vyústila v otevřený konflikt. Archibald Ironfist se uchýlil do staré laboratoře Cliva Clankera. Až dosud se z této pracovny vesele řinul dým a jiné zplodiny, jak se v ní vyráběly očarované zbraně a vybavení pro každého, kdo měl po ruce dostatek peněz - včetně pirátského "císařství" Regny. Protože Archibald tyto korzáry během řady válek v Enrothu zaměstnával jako žoldáky, věděl o jejich dobře vybavených dodavatelích alchymistických ingrediencí. Fakt, že toto bohatsví skutečně existuje, fungoval jako výborná zástěrka pro skutečné důvody, které za Archibaldovým útokem stály.

To vše velmi dobře dokazuje napětí, které v současnosti stojí mezi Archibaldem a jeho rádci. Rozpolcenost a nesváry vytvořily v Deyji situaci, kterou již nelze dál přehlížet. Dostoupila dokonce již do takového stadia, kdy jedna strana musela odejít. Archibaldovi "vědečtí" nekromanti zaútočili na Clankerovu laboratoř ne kvůli alchymistickým pokladům, ale proto, že pro sebe hledali vhodný příbytek. Tak jsme vyměnili jednoho silného nepřítele za dva slabší. Doufám, že tento krok povede k lepšímu. Je možné, že Archibald bude přístupný i smírnému řešení?

Záchrana Rolanda

Leden 22, 1171

Po mnoha letech strádání byl ze spárů ďáblů vysvobozen Archibaldův bratr, dobrý král Roland Ironfist! Je nepředstavitelné, čím za tu dlouhou dobu jako vězeň oněch nečistých nestvůr prošel. Každý už se dávno vzdal naděje, že by mohl být ještě naživu - jeho nalezení pak byla jedna velká šťastná náhoda.

Moji vládcové byli vysláni ve jménu lidstva zničit proklatý pelech zmíněných ďábelských zrůd. Archibald Ironfist, svržený pán Deyje a jeden z nejnenáviděnějších mužů v historii, nám nabídl pomoc z důvodů, které znal jen on sám. Během této výpravy nalezli moji páni v sídle hluboko pod zemí železnou klec, v níž trpěl ubohý král Roland a osvobodili ho. Archibald pak dobrovolně svolil, že svého bratra sám dopraví ke královně Catherine.

Tak se oba sourozenci znovu setkali. Ačkoliv mezi nimi panuje hořká rivalita, nikdy se nepokusil jeden druhého zabít. Avšak Rolandova žena, královna Catherine z Erathie, v minulosti proslula vražděním nepohodlných příbuzných. Přísahala, že pokud se jí Archibald dostane do rukou, smrti neunikne. Jsem zvědavý, jak bude jednat nyní?

Archibaldovo vyhnanství

Leden 23, 1171

Zdá se, že královna Catherine již učinila konečné rozhodnutí. Došla k závěru, že lepší než popravit Archibalda bude učinit Clankerovu laboratoř jeho stálým domovem a pod trestem smrti mu zakázat opustit ostrov, na němž tato budova leží. Archibald vypadá, že tyto podmínky přijal a navždy se vzdal svých plánů ... ale navždy znamená na dlouho. Pochybuji, že jsme o něm slyšeli naposled.

Naše vztahy s Erathií se dramaticky zlepšily. Královna Catherine tvrdí, že je nám neskonale vděčná za navrácení Rolanda a zničení ďáblů. Díky této dobré vůli se válka zdá jako vzdálený zlý sen. Roland nám ze své strany vyjádřil také tisíceré díky a prohlásil, že se navrátí do Enrothu, hned jak se tělesně zotaví ze svého dlouhého uvěznění.

Ve vzduchu však stále visí stín napětí. Všechny tyto vzájemně nesouvisející mise pro záhadné rádce, sbírání nezvyklých artefaktů a vraždy musí vést k určitému cíli. Mám pocit, že vše se brzy vyjasní.

Návštěvníci

Duben 19, 1171

Naši pozoruhodní rádci z brakadského dvora se konečně začali vyjadřovat trochu konkrétněji. Tvrdí, že pocházejí z jiného světa a že přeletěli prostor mezi hvězdami, aby hledali známky po návštěvě Pradávných a jejich služebníků. Zavítali k nám prý proto, že jejich magické prostředky zachytily pozůstatky civilizace Pradávných a vybavení, které otvírá bránu ke hvězdám a dovoluje mezi nimi putovat tak jednoduše, jako člověk přeběhne místnost. Prohlašují, že mají v úmyslu navrátit našemu světu ztracenou slávu této starodávné kultury.

Avšak po jejich příjezdu se čtyři členové jejich týmu vzdali dlouho spřádaných snů o nalezení Pradávných a namísto toho zvolili dobytí našeho světa pomocí zbraní, jež těmto lidem kdysi náležely. Jako svůj nástroj a loutku si zvolili Archibalda Ironfista a jeho nekromanty.

Naznačují, že k opravení cesty ke hvězdám už schází jen jediná součástka, která je ukryta v lodi, jíž do našeho světa kdysi přiletěli. Jejich nepřátelé, Archibaldovi "rádci", tento kus také potřebují k završení svého plánu - opravy Nebeské výhně. Pokud naši protivníci získají tento artefakt, budou moci ve zmíněné kovárně vyrábět mocné zbraně a převzít vládu nad naším světem. Pokud však tento výtvor dostane do rukou Ressurectra a její tým, použijí jej k otevření brány ke hvězdám, který přinese všem lidem na zemi požehnání Pradávných.

Nyní je na mých pánech, aby získali tento artefakt ze zmíněné lodi a navrátili jej jedné ze dvou skupin cizinců. Domnívám se, že Ressurectra to s námi myslí dobře, ale můj úsudek se v minulosti ukázal jako dosti mylný.