Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Začnu zcela bez obrázků. Jednak screenshoty zkreslují a pak bych mohl zbytečně ukázat něco, co by mělo být pro hráče překvapením.

Po drobném zpoždění byla hra dostupná již včera, ale ke hraní jsem se dostal až dnes a zatím mám za sebou 1,5 hodiny. Z těch různých verzí jsem sáhl po The Bard's Tale IV: Barrows Deep Premium Edition. Přišlo mi to asi jako nejlepší varianta vzhledem k požadované ceně, ale jak jsem dnes zjistil, řada hráčů byla mnohem opatrnějších a sáhli po základní Standard Edition Je to rozdíl 17 USD, takže nic vysloveně zanedbatelného. A naopak, od Premium Edition je to 18 USD do Platinum edition, jejíž jediným bonusem je tuším digitální soundtrack. Bez toho se celkem dobře obejdu, takže těch zhruba 1300 Kč je maximum, co jsem ochotný do nové hry vrazit a přijde mi to adekvátní. Ostatně nejsem backer, v případě BT4 jsem běžný zákazník a ani nejsem (zatím) fanouškem této série. Vím o ní, něco jsem zkusil, ale k hrám jako takovým jsem se ještě pořádně nedostal.

Bryan Fargo se nechal nedávno slyšet, že pokud BT4 překoná v prvních 18 měsících hranici 2 miliónů prodaných kopií, pak se pokusí odkoupit zpět studio Interplay. Upřímně? Buďto je to projev nebetyčné nafoukanosti, nebo si je Bryan Fargo vědom nedosažitelnosti tohoto cíle. Jen pro představu, následující výpis ukazuje odhadovaná data prodaných kopií (vlastníků) podle Steamspy.com:

DIVINITY: ORIGINAL SIN (CLASSIC) - 1,000,000 .. 2,000,000
DIVINITY: ORIGINAL SIN - ENHANCED EDITION - 1,000,000 .. 2,000,000
DIVINITY: ORIGINAL SIN 2 - DEFINITIVE EDITION - 1,000,000 .. 2,000,000
PILLARS OF ETERNITY - 1,000,000 .. 2,000,000
PILLARS OF ETERNITY II: DEADFIRE - 100,000 .. 200,000
LEGEND OF GRIMROCK - 500,000 .. 1,000,000
LEGEND OF GRIMROCK 2 - 200,000 .. 500,000
Might & Magic X - Legacy - 100,000 .. 200,000

a nyní pro porovnání s jinou tvorbou studia inXile ...

WASTELAND 2: DIRECTOR'S CUT - 500,000 .. 1,000,000
TORMENT: TIDES OF NUMENERA - 100,000 .. 200,000

Přesná čísla nejsou podstatná, ale podle předchozího výpisu si lze udělat celkem dobrou představu o tom, jak na tom inXile studio je. Navíc většina těch dat je za delší časové období, jsou to tedy např. i výsledky různých slevových akcí apod. Po Tides of Numenera se BT4 dostane zcela nepochybně pod drobnohled a hráči budou opatrnější, což je ostatně vidět už jen na preferenci mezi jednotlivými edicemi. K opatrnosti nabádají i první ohlasy na hru.

Není to tak horké, jak by se mohlo na první pohled zdát. Osobně jsem se na BT4 těšil, ale to zároveň neznamená, že bych jakkoliv polevil a hře začal cokoliv promíjet. Po té řadě různých pokusů, kterak navázat na zašlou slávu herních studií 90. let, jsem docela skeptický. Tides of Numenera mě nepřesvědčila vůbec, Wasteland 2 jsem vlastně ani nevybalil, Pillars of Eternity mě záhy unudila k smrti ... snad jen Divinity: Original Sin vypadá nadějně, ale taky ještě nebyl důvod se do ní nějak více ponořit. Izometrií bylo za ta léta až až, a zkrátka nevidím důvod, proč raději nesáhnout po osvědčené klasice.

BT4 je jiný, je to hra z vlastního pohledu (proto jsem se na ní také těšil). Navíc vychází z poměrně staré a slavné série, která bohužel tak nějak upadla v zapomnění, protože na rozdíl od Might and Magic, Wizardry a Ultimy skončila ještě v 80. letech. No, v roce 2004 se sice inXile pokusili sérii vzkřísit stejnojmennou hrou, ale to taky zrovna žádný trhák nebyl, navíc to bylo pojaté spíše jako parodie (kvůli tomu jsem hraní odložil).

Vývoj BT4 jsem záměrně nesledoval, viděl jsem jen pár videí, takže jakmile nastala hodina H, byl jsem dostatečně napnutý. Jedinou vadou na kráse byl použitý engine Unity 3D, to nikdy nevěští nic dobrého ...

První ochlazení přišlo během intra. Neznám původní příběh Bard's Tale ani svět, ve kterém se odehrává. Nemohu proto soudit, jestli BT4 na něco navazuje, či ne, společné je akorát město Skara Brae. Intro o vzniku lidské rasy a Velké válce mě nijak nenavnadilo, naopak mi to přišlo jako nucený doplněk. Abych pravdu řekl, moc si z něj nevybavuji, tedy jen to, že někdy v této době vznikla magie hudby. Poté se vše přesunulo do současnosti a po volbě nové hry jsem se dozvěděl o novém kultu okolo paladinů, který pronásleduje kouzelníky a všemožné postavy okolo cechu dobrodruhů. Prostě klasická zápletka, kterak se fanatici snaží uchvátit moc. Paradoxně jsem si začal připadat jak v prvním Zaklínači Podobná zápletka a stejná atmosféra. Dobrá, je to teprve začátek a holt dneska je problém být originální ...

Během úvodu se ovšem naplno projevilo Unity 3D. Já vím, někomu může připadat zvláštní, že vůči tomuto enginu existuje taková averze a mnozí si možná říkají, jak to vůbec někdo může poznat? Je to jak s rukopisem, anebo lépe jako když porovnáváte různé techniky malby nebo záznamu. Nejde o to, že dokážete přesně definovat veškeré znaky, ale když vidíte hru na Unity 3D, tak prostě víte, že to je Unity 3D. A teprve pak začnete hledat to ostatní.

Chvála bohu, není to taková hrůza. Z počátku mi BT4 přišel jako lépe pořešený HD remake Realms of Arkania, ale u inXile je přeci jen hodně vidět, že mají lepší vkus a smysl pro detail. Není to nějaký asset store. Pár hezkých momentů tu najdete, ale je tu poměrně velký skok mezi exteriéry a interiéry. Ale hra se hlavně svižně hýbe ... i když, hned se předběhnu. Můj i7 a GF 1070 se dokáže zadýchat i v klidu (Ultra detaily při FullHD), ale to mi dělají právě i zmíněné remaky Realms of Arkania, je to holt daň za Unity 3D a podle mě právě tohle bude na hře hodně proklínané. O nic svižnější nejsou načítací časy.

Družina se zprvu skládá z jedné členky a brzy se v rámci tutoriálu rozroste o vůdce cechu dobrodruhů. Po krátké prohlídce města se děj posune do podzemí a jakmile jsme došli do cechu, tak tutoriál skončil a mohl jsem si vytvořit svůj vlastní charakter (anebo nechat defaultní Melody).

Tvorba charakteru mě lehce zklamala. Postava má jen trojici statistik (Sílu, Odolnost a Inteligenci), plus má nadefinovanou základní hodnotu zdraví a spell pointů. Během levelupu pak postava získává skillpointy a ty rozděluje do jedné z větví dovednostního stromu, který profiluje původně zvolené povolání (bard, bojovník, mág a zloděj). Zajímavé je, že jsem si jaksi nevšiml možnosti volit defaultně pohlaví, to je totiž svázané s konkrétní rasou (ženy jsou nabízeny v rámci rasy elfů). Zvyšování statistik je možné právě skrze dovednosti. Dovednosti jsou jinak aktivní a pasivní.

Osobně jsem sáhl po trpasličím bojovníkovi a se skřípěním zubů překousl jeho vzhled! Obličejů, potažmo modelů postav, není nad a pod povrchem Skara Brae zrovna přehršel, takže je to celkově obecný problém hry. Ale jde to překousnout. Horší je to s hudbou, ta moc výrazná není, zvuky jsou na tom ovšem dobře.

Systém dialogů a komenty postav jsou dobře vyřešené, obsah dialogů je ... no, jak který Ono když vás vůdce cechu dobrodruhů hned označí za zachránce světa a sdělí vám, jak to vše bude záviset na vás, tak jsem si ihned vzpomněl na ten počin z roku 2004 a přemýšlel jsem, jestli brát BT4 jako vážnou hru, nebo je to opět něco na způsob parodie. Vznikl by tu totiž dost velký kontrast mezi tím, jakou se hra snaží navodit atmosféru a jakými prostředky se jí naopak snaží zlehčit. Beru to, humor není na škodu, ale první dojem může být dost rozhodující - tedy alespoň u mě.

Boj mě naopak vcelku potěšil. Na to, jak je herní systém odlehčený, tak je to dobře promyšlené. Vlastně boj je to jediné, co jsem z hry znal předem, takže jsem věděl, jak to bude realizované a tudíž mě to nemohlo ani nijak překvapit. Průběžně se ke každému aspektu vrátím postupně podrobněji, zatím bych se rád udržel jen v obecné rovině dojmu, jaký ve mě ta hodina a půl zanechala.

Popravdě jsem přemýšlel, jestli BT4 vůbec věnovat samotné téma, což samo o sobě o lecčems vypovídá, ale nebylo by to fér. BT4 má potenciál a já jsem teprve na začátku. Možná mě příběh hry nezaujal, možná mě nepřesvědčily ani některé dialogy, ale v dnešní tvorbě je to po dlouhé době zas hra, u které asi vydržím déle a uvidím, jak se to vyvine za dalších xy hodin. Podobným způsobem se bojím o Underworld Ascendant, prvotní dojem je prostě sviňa

Edit: hm, tak na Steamu už dostává hra docela na frak (na GOG je to lepší). Trochu se bojím toho, že začátek hry bude samozřejmě nejpromakanější, protože byl součástí bety, ale snad si to udrží alespoň průměr. Nejspíše mám opravdu kliku v tom, že neznám návaznost na původní trilogii, takže já na to opravdu budu hledět jako na samostatnou hru a tak jí budu také hodnotit.

[Milhaus]

Wasteland 2 byla dobrá hra, měla blízko falloutu, přitom ale byla i dost odlišná.
Tides of Numenera jsem nehrál, protože na to není čeština

Obě tyto hry dělalo stejné studio, jako BD4 a je pod nimi podepsán Bryan Fargo, což je dle mého názoru v PC hrách génius. (dle falloutů).

Pillars of Eternity od Obsidianu mě vcelku taky bavila, ale byla to prostě klasika. Stejný herní systém a princip, s novým příběhem a dějem.

Divinity: Original Sin je nová hra, mající hodně nové herní mechaniky, nebyla to špatná hra, ale srovnávat to s těmi klasikami z minulosti se to prostě nedá. Tam z novějších her se s tím mohou srovnávat jen Dragon age a Drakenasang a pak Pillars of Eternity (u mě by vyhrál onen drakenang).

Nejsem si jist, ale myslím, že The Bard's Tale byla vždy myšlena legračně. Ono nejde o parodii, ale způsob řešení problémů, o samotnou postavu atd. Ale nehrál jsem ani jeden díl, neboť ani na jeden není čeština a zrovna zde je ta angličtina i prý poměrně složitá a ukecaná.

[Elemir]

Legračně, humorně, ono záleží na tom, jak to v té hře podáš. Když tam zrovna před tvými zraky popraví skupinu členů cechu a hned na to hra odbočí na lehčí notu, tak to zrovna na atmosféře nepřidá. Zaklínač ten kontrast umí držet lépe, přitom obě hry jsou podobně temné. Ono v principu nejde ani o tu návaznost, i kdybych původní trilogii znal, určitě bych nechtěl přímého pokračovatele. Je to halda let a každá z herních sérií se nějak proměnila, ale musí to dávat smysl a dohromady to ladit. Možná je to tím, že Zaklínač je mi jako středoevropanovi humorem bližší.

Zjednodušení statistik jsem nečekal, to mi trochu vadí, ale zase když jsem se prohrabával dovednostmi, tak je to docela hezky udělané a asi to bude zcela dostačující. Betrayal at Krondor se z počátku taky nezdál bůhví jak promakaný a jak to pak perfektně do sebe zapadlo. Tady mám opět možnost družiny a budu si jí moci vyladit podle sebe.

Angličtina je kupodivu pro mě celkem srozumitelná, textů je tak akorát. Pillars of Eternity nebo tu Numeneru bych v Aj nedal, ale tohle zatím jde. Klíčové bude, až se dostanu k plnění úkolů a hra se více rozjede. Rozhodně mě to neodradilo.

Já se Fargovi moc nedivím, že se snaží ty série oprašovat a zároveň je i modernizuje, ono to nemusí být nutně špatně. Každý si přitom vybere. Mě ty izometrie nějak přestaly bavit, bylo toho asi už moc a hlavně mi stále zbylo několik starších kousků, které jsem ani pořádně nezačal (např. The Temple of Elemental Evil nebo "nové" Pool of Radiance). Cítím vůči tomu jakousi povinnost, že bych měl nejprve dojet tohle a pak jít teprve dále. BT4 má opravdu ohromnou výhodu v tom, že je to hra z vlastního pohledu a izometrické jsou jen souboje.

[Richmond]

Mně tedy původní trilogie jako parodie nepřijde a textu je tam jak šafránu Parodie má být ta hra z roku 2004, kterou osobně do této série vůbec nepočítám, protože to je prostě mimoňskáu záležitost

[Elemir]

Pomalu jsem si pročítal některé negativní recenze na Steamu a celkem těm výtkám rozumím. Já bych na jednu stranu BT4 asi jako Bard's Tale neoznačil, ale pokud bych si měl představit modernizaci některé staré herní série, tak na druhou stranu si zase říkám: "proč ne?" Problém je v tom přílišném zjednodušení, protože to je opravdu velký skok a BT4 bude v tomto asi držet prvenství. U Might and Magic nebo Wizardry se nakonec také přešlo na volný pohyb a podle toho se pak uzpůsobil zbytek, ale ty hry stále stály na původních základech a to i s tím robustním systémem vývoje postav.

BT4 mnohem více připomíná klasický nekrokovací dungeon se zjednodušeným vývojem postav. Underworld Ascendant to bude mít v tomto ohledu právě jednodušší, protože se bude své předloze blížit mnohem více než BT4. Inspiraci to bralo všude možně. Mě osobně absence krokování nevadí a jak se proplétám ruinami starého Skara Brae, tak už začínám mít ze hry lepší pocit. Kdyby se ta hra jmenovala jinak, tak s tím asi nemá nikdo žádný větší problém

Hra jako taková úplně triviální není. Postup vpřed je sice předem daný (píši teď o současné lokaci), ale objevit ho, je docela problém. Ono to podzemí je slušné bludiště s řadou interaktivních prvků, jejichž význam mi dochází postupně (dodatečně) - zprvu to tedy dost mate. Ukládat hru lze přitom jen na určitých místech. "Naštěstí" tu nejsou náhodné přepadovky a pokud jde o potvory, tak těch je asi konečný počet. Potvory jsou podobně jako u M&M roztříděné do obtížnostních kategorií, což je vidět podle ikonky nad hlavami nepřátel, tudíž se podzemím proplétám tak, abych se těm silným vyhnul (zatím mám jen tu svou jednu postavu).

Dovednostní strom také nelze vyplňovat libovolně. Každý strom má několik úrovní a pro odemčení další úrovně musí postava povinně vycvičit řadu dovedností z několika předchozích úrovní stromů, což je citelné omezení. Na druhou stranu to řeší dilema s rozhodováním, zda-li např. dát přednost kožené zbroji před střední apod.

Managament družiny je jinak hodně zjednodušený - spát nelze, jídlo slouží jako doplněk HP a o léčbu se starají save pointy. Save pozice se jinak tvoří pro každou návštěvu save pointu zvlášť, takže časem čekám další problém s načítacími časy, protože tohle Unity 3D dost dobře nezvládá.

[Elemir]

Natípal jsem už i nějaké obrázky, takže večer bych udělal stručný přehled dosavadního průběhu. Mám za sebou 4,5 hodiny a můžu říci, že přesně tak dlouhá byla jen úvodní pasáž hry

Hrou lze totiž procházet dvěma způsoby - s vlastní nebo příběhovou družinou. Na vlastní družinu je potřeba najít dostatek tokenů pro odemčení slotů, což je docela problém (zatím jsem našel jen jeden). V průběhu hry se ovšem do družiny přidávají v rámci úkolů různá NPC, která jsou navíc klíčová kvůli učení specifických písní. S každým NPC pak družina posílí. První se ke mě přidal zloděj, s nímž jsem si mohl dovolit bojovat s vyrovnanějšími protivníky a naučil mě odkrývat skrýše. Díky zloději jsem se pak dostal k trpasličímu bojovníkovi, a právě od této chvíle obtížnost hry poklesla (už ten zloděj má dost zajímavé možnosti útoku). Kvůli onomu trpaslíkovi jsem však musel nejprve zatnout zuby a promyslet vhodnou taktiku pro dva celkem tužší souboje. Družinu lze jinak upravovat v gildě a klidně různě kombinovat, protože příběhová NPC je nutné nabrat (a pak je klidně v gildě propustit).

S nepřáteli se to má nakonec tak, že se omezeně respawnují v závislosti na postupu družiny hrou, takže vyčištěná lokace se může časem opět něčím zaplnit.

V nastavení hry jsem našel docela zajímavou položku pro zapnutí krokování, ale je neaktivní. Abych pravdu řekl, design lokací je ve hře skutečně udělaný tak, že by v něm krokovat šlo, takže to nejspíše bylo v plánu od počátku, jenom to asi ještě není zcela implementované.

Hru bych asi zatím připodobnil k Might & Magic X: Legacy, ale jinak je to opravdu směska různých nápadů a v inXile se očividně poučili z různých sporných rozhodnutí u předchozích her z "retrovlny". Po tom nemastném-neslaném začátku se mi to začíná líbit

Boj je vskutku zajímavý, obzvláště když si navyknete používat různých dovedností. Někdy nepřítele dostanete jen tím, že omylem spustí trigger pasivní dovednosti okolo vaší postavy, takže má smysl brát v potaz i to, jakým způsobem rozestavíte postavy v boji. Hlavně zloděj je opravdu velmi zajímavá postava.

[Elemir]

Útěk před Fatherity

Když už jsem se konečně prohrabal až ke screenshotům, tak si hned musím posypat trochu popela na hlavu Netuším, kde jsem zmínku o použití enginu Unity 3D pochytil, dokonce jsem z herního pohledu skutečně uvěřil, že tohle je typické vykreslení 3D v tomto enginu, ale realita je vlastně děsivější (v obou možných smyslech), použit je Unreal Engine 4!! Je to pro mě opravdu zajímavé zjištění, protože ta práce s filtry a stíny mi byla zkrátka povědomá, že jsem tuhle možnost vůbec nebral v potaz. Nicméně nyní moc nerozumím té odfláklé optimalizaci.



Po zmínce všech použitých technologií přijde na řadu efektní vykreslení názvu společnosti a hry ...





Hned poté následuje ono "pověstné" nezáživné intro (je tvořené sekvencí obrázků) ...





a nakonec úvodní obrazovka ...



U úvodní obrazovky se na chvilku zastavím. Na tom středovém obrázku je totiž jedna zvláštnost. Na pozadí zní stará bardská píseň a vy máte pocit, že se díváte na živý výjev z hospody, byť jde na první pohled o čistě statický obrázek. Zaujalo mě to natolik, že jsem se nejenom zaposlouchal do textu písně, ale podrobně jsem začal sledovat i onu čtveřici trpaslíků a barda. Jakmile trpaslík u krbu mrknul, měl jsem jasno Je to sehrané zastavení scénky živými herci, jakmile odkliknete např. New Game, tak se herci rozpohybují a zpěvák začne zpívat a hrát.

Není to ovšem vše, co je na té úvodní obrazovce zajímavé. Povšimněte si zejména toho, jak jsou tu trpaslíci vyobrazeni, protože je to v hrubém rozporu s tím, co uvidíte v samotné hře. Ostatně k tomu postačí ukázat jen jednu z nahrávacích obrazovek ze Skara Brae, kde je typický trpaslík ze hry vyobrazený.



Jak už jsem popisoval dříve, hru začínáte s defaultní postavou elfí bardky Melody. Tu si můžete ponechat, nebo jí časem vyměnit, ale minimálně úvod si budete muset projít v její kůži. Po tom podivném intru se objevíte poblíž popraviště ve Skara Brae, kde před vašimi zraky zrovna popraví skupinu sympatizantů Cechu dobrodruhů a biskup Henred nad jejich bezvládnými těly pronese nenávistnou řeč plnou nadřazenosti lidské rasy nad ostatními. A kdyby jen lidské, on tuším zmínil dokonce konkrétní lidskou rasu.

Ono to úplně nekoresponduje s obsahem intra, ale po několika hodinách to do sebe začne pomaloučku zapadat. Henred je biskupem řádu Fatheritů, kteří uctívají boha jménem Swordfather a nemají zrovna v oblibě magii a sympatizanty volnomyšlenkářů, kam se řadí i Cech dobrodruhů, kdysi velmi vážená, ale nyní o to více pronásledovaná instituce. Kousek od popraviště stojí bard Rabbie, současný mistr cechu a první postava, se kterou si můžete promluvit. Bez okolků se k vám přidá a jako průvodce vás provede dostupnou částí města.

Skara Brae je ve hře vyobrazené jako přístavní město a úvod se odehrává v docích a jejich okolí. Cesta tak neomylně spěje do místní krčmy, do které však v zápětí vtrhnou paladinové - vykonavatelé vůle Fatheritů. Fanatismus Henreda totiž nezná mezí a je až příliš nakažlivý. Ještě předtím jsem si však mohl vytvořit svou vlastní postavu, což je záležitost na pár kliků a příliš jsem se nezabýval různými možnostmi podrobnější úpravy rasy. V té chvíli to pro mě nemělo žádné konkrétní obrysy a těžko říci, jestli to má vůbec vliv. Smysl to má možná pro někoho, kdo svět Bard's Tale zná.

Docela nemile mě u tvorby postavy překvapilo svázání pohlaví na konkrétní rasu, to snad v původní trilogii ani nebylo (ono je to hlavně tak nějak nepřehledné, ženu si zvolit jde třeba i u lidí, dokud nekliknete na ženský portrét, tak se bude ukazovat jen mužský model postavy). Naštěstí jsem měl stejnak jasno předem, takže jsem neomylně sáhl po trpasličím bojovníkovi. Ono vlastně ani moc na výběr není, krom bojovníka je tu už jen zloděj, mág nebo bard. S volbou postavy souvisí ještě jedna věc a tou je nastavení obtížnosti, kde jsem preventivně zvolil Normal. Obtížnost je možné měnit za pochodu, takže jsem to nijak neřešil a hlavně jde u mě o zaběhnutý standard. Na kartě nastavení mě později zaujala ještě jedna položka o tou je volitelný Grid Move. Je zašedlý, takže nejde nyní nastavit, ale do budoucna se očividně počítá s tím, že by se ve hře dalo zapnout krokování.



Vypálením krčmy tutorial nekončí, ale v doprovodu Rabbieho se nám podařilo uprchnout do stok, které ve skutečnosti vedou do podzemního města (Skara Brae Below). V tu chvíli se přede mnou vyjevil impozantní výhled na pozůstatky něčeho, co kdysi bývalo bezpochyby majestátní metropolí. Teprve nyní mi začal grafický styl hry vlézat pod nehty. V pohybu to u her vždy vypadá všelijak, ale jakmile se zastavíte, tak tu najdete řadu míst, u kterých se to zastavení a rozhlížení vyplatí. Je na tom dobře vidět, že si tu někdo dal práci s detailem a zatím jsem za ty 4,5 hodiny nenašel jediné místo, kdy by mě přepadl pocit, že tohle už jsem viděl opodál.





Rabbie mě cestou seznámil s implementací ukládání hry, které se děje skrze speciální kamenné sloupy a chvilku poté mě zasvětil do boje. Boj probíhá na čtvercové síti 4 x 4 pole, 8 polí pro družinu a 8 pro nepřítele. Družina však může mít maximálně 4 členy a to samé by mělo platit i pro nepřítele. Družinu je možné popřeskládat ještě před bojem nebo až přímo v boji a jedná se o významný taktický prvek, protože různá povolání disponují různými dovednostmi (aktivními i pasivními), takže pouhé odlišné rozestavení postav může mít pro nepřítele nečekaný efekt. Každá z postav pak dostane analog akčních bodů, což určuje počet akcí postavy v daném kole. Jinak na střídání postav se tu nehraje, vždy je na tahu buď družina nebo nepřítel (o tom kdo začne, rozhoduje způsob vstupu do boje - přepadení, překvapení apod.). Sílu nepřítele poznáte snadno podle barvy symbolu nad jednotlivými postavičkami. Zelená je např. easy, žlutá normal, oranžová challenging a červená impossible. Nepřítel je přitom krátkozraký, takže zaútočí jedině tehdy, pokud už jste opravdu příliš blízko.



Než jsme se nadáli, tak se v podzemí objevil Hendrek v doprovodu paladinů a obsadili místní náměstí. Na radu Rabbieho jsme kolem nich proklouzli podél budov a zamířili si to na východ, kde jsme se propletli uličkami až do tábora Cechu dobrodruhů. Před sídlem cechu mě Rabbie opustil a naučil mě speciální píseň, kterou mám zahrát hlídači dveří.











Ty písně (skladby) jsou vlastně to jediné, co vás pro tuhle chvíli navenek spojuje s námětem původní trilogie (tedy vyjma názvu města Skara Brae). Písně se používají jako speciální dovednosti skrze patřičné menu družiny a není kvůli nim potřeba mít v družině barda. Jejich použití je všestranné a zprvu je právě tohle zdroj drobného tápání, protože na některých místech podzemí si nebudete zdánlivě s něčím vědět rady a ono to přitom bude souviset s písní, kterou vás někdo později naučí.

Cech dobrodruhů je docela milé místo plné všemožné interakce. Ne vše je mi nyní jasné, ale to souvisí s tím, že pro určité akce musíte splňovat nějaké předem dané podmínky a to třeba nastane až později. Uvnitř cechu je třeba Mercy the Mercenary Captain, u které lze upravit složení stávající družiny, anebo si vytvořit a naverbovat svůj další vlastnoručně vytvořený charakter. Jenomže pro tvorbu vlastní postavy potřebujete tzv. Mercenary token. Jeden je celkem nedaleko, ale pro jeho nalezení musíte nejprve postoupit v příběhu o něco dále a získat další píseň. Vlastní družina je tedy docela problém a poměrně brzy jsem zjistil, že sólo to nepůjde

Od Rabbieho jsem dostal úkol, ve kterém mě poslal najít trojici postav, které se mihnuly už v animaci při vypálení krčmy. Nikdo jiný mi totiž asi nepomůže, tedy abych byl konkrétní, nikdo jiný v cechu se ke mě připojit nechtěl. Krom toho jsem nabral v cechu ještě několik dalších úkolů. Během jednotlivých rozhovorů s NPC jsem zjistil, že dialogy víceméně zůstávají, takže se k jednotlivým NPC dá vracet a osvěžit si případně paměť. Všechny dialogy jsou navíc zdařile nadabované. Deník je tu tvořený formou opisu různých zpráv a úkoly mají svou vlastní záložku. Aktivní úkol si lze po vzoru Might & Magic X nechat zobrazit a poté sledovat, jak se běhme jeho plnění aktualizují jednotlivé body. Nápověda v podobě šipečky se naštěstí nekoná Nicméně mapa je tvořena dost podrobnou automapou a kdo by přeci jen tápal, tak ke hře je k dispozici autorský průvodce (rádce).





Rozhovory s NPC jednak napomáhají upevnit potemnělou atmosféru hry a pak dávají smysl celému tomu příběhu. Ne všichni souhlasí s Hendrekem anebo přímo sympatizují s Cechem dobrodruhů apod. Někdo se prostě jen nečím znelíbil a kolaborace byla pouhou záminkou k jeho likvidaci. S Hendrekem dokonce nesouhlasí někteří členové Fatheritů, kteří nyní v podzemí fungují jako léčitelé. Místní se na ně sice dívají s jistou nedůvěrou, ale jejich služby jsou tu prospěšné a tak se nikdo nerýpe v detailech.

Po opuštění Cechu dobrodruhů jsem začal ve hře mírně tápat, protože zdánlivě nebylo vidět, kudy se vydat dále. Podzemí je celkem slušné bludiště tvořené křivolakými uličkami a na řadě míst jsem se potkal s nezdolnými hlídkami. Mnoho směrů blokují uzavřené mříže, které je potřeba otevřít z druhé strany. Ostatně když jsem to načal, mříže lze odemykat patřičnými klíči, nebo mají poblíž zvláštní mechanismus tvořený ozubenými kolečky. Smyslem mechanismu je najít takové uspořádání koleček, aby se síla hnacího mechanismu přenesla na mechanismus mříže.



Tím to ovšem nekončí, družina se nemusí nutně pohybovat jen po ulicích, ale prostor je členěn i výškově, jen je k tomu potřeba najít vhodné místo a vlastnit lano z hákem. Lano se po použití s daným místem pevně sváže, takže je dobré u sebe nosit zásobu lan. Po laně se pak dá normálně šplhat.



Osamocen jsem se vydal na náměstí, kde předtím hlídkovali paladinové. Nyní tu několik zahalených postav vyvolalo strážného démona, ale naštěstí jsem se kolem něj dokázal protáhnout. Na západě jsem našel pár dalších osamocených NPC, ale nikdo z nich se mnou nechtěl hovořit. V ulicích dále jsem narazil na bandu hrdlořezů a na kultisty - obojí mimo mé možnosti. Posmutněle jsem se vrátil zpět a kolem malého tábora NPC zamířil na jih. Tady už mi naskočil úsměv, protože přede mnou stála slabá hlídka a za ní už jsem snadno našel cestu do dalšího tábora a v něm našel hledaného Wringnecka.



Nejprve jsem si však zašel promluvit s místními. Poměrně přínosný byl rozhovor s manželi-obchodníky Johannem a Chelle. Johann býval původně sběratelem elfích artefaktů, což je důležitá poznámka, tedy pokud si to dáte do souvislosti s tipy v tutorialu. Na různých místech města se totiž nachází elfí "svatyně", kde si lze údajně složit vlastní předměty z elfích komponent. Johann zrovna takové komponenty prodává.



Craftění je ve hře normální mechanikou, která má dokonce vlastní strom dovedností, ale zatím jsem neměl možnost si to ozkoušet. Je proto dobré si podobné věci někam poznamenat, nebo to mít alespoň na paměti.

Wringneck je znepokojen tím, že z tábora bylo v nedávné době uneseno několik jeho druhů a rád by to prošetřil. Za tímto účelem se ke mě přidal a konečně jsem nebyl sám. Je to poměrně slušný zloděj a výtečný bojovník. Podobnou kombinaci jsem tu od zloděje popravdě nečekal, ale s Wringneckem v partě jsem si mohl dovolit tužší souboje, což je ostatně vzhledem k příběhu nutnost.





Wringneck představuje druhý způsob, jak si družinu poskládat, tedy vzít si sebou jen příběhová NPC. Díky Wringneckovi jsem se naučil píseň na odhalení zlodějských skrýší, čímž jsem se dostal k jednomu Mercenary token, ale nevyužil jsem toho. Skrýše jsou označeny speciálními malůvkami, u kterých je potřeba zahrát a poté bedlivě sledovat, co se v okolí změní, protože kouzlo písně demaskuje iluzi jen po určitou dobu. V případě neúspěšného hledání se skrýš opět zneviditelní.



Hledání stop nás zavedlo k východu do doků na povrchu. Stačilo jen sledovat krvavé stopy a na patřičném místě vyšplhat nahoru k poklopu.

[Elemir]

Za novými parťáky[/u]

Východ z podzemí nás vykopnul kousek od přístavního mola. Doky samotné jsou docela malé, skládají se jen z trojice samostatných oblastí. Jednu tvoří přímo molo, druhá směřuje pod překladiště a třetí tvoří hlavní bránu (nutno podotknout, že dobře střeženou).





Od přepadení krčmy Hendrekem patřím mezi hledané osoby, takže stráže ve městě se vůči mě chovají nepřátelsky. Hlídka u brány měla navíc lehce navrch, takže jsme se nejprve s Wringneckem vydali po stopách unesených, což nás zavedlo pod překladiště. Čekal nás tu boj s trojicí trowích banditů v čele s kouzelníkem. Během boje jsem ocenil Wringleckovo schopnosti. Krom střelby z luku umí s pomocí ježků bolestivě zasáhnout blízké okolí. V podstatě je lepší, než moje trpasličí alter ego Na místě zůstal z unesených jen throw Mickle, který nás spravil o  okolo nájemných žoldáků z řad throwů.



Tím jsme asi pořešili současný problém v podzemní čtvrti Wellbottom, ale následující zpráva, která zbyla po kouzelníkovi, v nás rozdmýchala jiskřičku podezření. Proč by throwové útočili na jiné throwy? No, protože je k tomu někdo účelově donutil, přičemž sledoval jediný cíl - aby byli throwové ve městě vnímáni jako nebezpečí. Hm, přesně podle Hedrekovo představ ...



V docích se dají získat dva vedlejší úkoly, jeden se týká záhadné ztráty řeči u jednoho opilce a druhý je spojený s nově příchozími, kteří hledají přítele jednoho z nich. Ten se bohužel ztratil kdesi na ostrovech mimo Skara Brae, přičemž přístav ve Skara Brae je nyní uzavřený, takže odtud nemohou odplout. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než porazit stráže u brány a s pomocí Wringleckova klíče proklouznout přes postranní mříž dále do města.

Boj se strážemi jsem dal až na podruhé, už to nebyla taková trivialita a dost záleželo na přípravě v rozestavení družiny. Teoreticky jsem si mohl vypomoci najmutím další vlastní postavy, ale nakonec jsem ten boj dal, takže nebyl důvod. Horší mohl být vlastně až další boj po cestě, ale tam nějak zazmatkovala AI a my jí za to náležitě potrestali Schodiště nahoru nás pak zavedlo poblíž startovní pozice u popraviště.



Od Wringlecka jsem po osvobození zajatců v docích získal úkol najít trpasličího bojovníka Dalglieshe, který shodou okolností stál s nějakou neznámou postavou poblíž brány na tržiště.



Dalgliesh je civilním povoláním kovář, ale všem jeho zákazníkům se v poslední době stala nějaká nepříjemnost - např. ona postava, co s ním u brány postávala, přišla o ucho! V průběhu rozhovoru jsme se dozvěděli, že se někdo snaží za Dalglieshe vydávat a vrhnout tak na něj a jeho podnikání špatné světlo. Potažmo zdiskreditovat veškeré trpaslíky ve městě. Dalgliesh se k nám proto připojil a vyrazili jsme pátrat společně.



A právě v tuhle chvíli se obtížnost hry výrazně nalomila, protože Dalgliesh družině přinesl značnou bojovou výhodu. Navíc mě naučil píseň na boření chatrných zdí. Díky tomu se mi otevřel mnohem větší kus město, než tomu bylo na počátku. Nyní bych měl najít paladina Tavishe.

Za sebou mám nyní 4,5 hodiny ve hře a zřejmě jsme úspěšně vykličkovali z úvodní fáze hry. Prozatím zvažuji, že bych zůstal jen u příběhových NPC, ale těžko říci, jestli se mi už skládá nějaká definitivní parta, nebo se ta NPC budou různě měnit v závislosti na příběhu (podobně jako v Betrayal at Krondor). To teprve uvidím. Úplně vyhráno asi taky ještě nemám, ale náš postup ulicemi Skara Brae vypadá nyní snazší.

[Elemir]

Včera jsem tomu hraní moc nedal, tak jsem se večer začal alespoň pídit po podrobnostech a spojitosti mezi původní trilogií a čtyřkou. Přitom jsem narazil na zajímavé stránky Bard's Tale Online.

Zaujala mě hlavně mapa Skara Brae, která zhruba odpovídá podzemí ve čtyřce. Podle všeho se skutečně jedná o ruiny původního města, které bylo během příběhu trilogie zničeno bohem Tarjanem. Stačilo na tu mapu kouknout a opravdu jsem hned věděl, že tohle je mi povědomé. Nová je tedy hlavně ta část, která je v současné době nad povrchem. Časovou posloupnost však odhadnout nedokážu, byť u některých jmen mi přijde, že jsou součástí lore už u trilogie.

Poučná byla taktéž informace o inspiraci Skotskem a keltskými zvyky, protože něco mi v té hře nedávalo předtím tak úplně smysl a včera mě dokonce překvapila zmínka o národech suplujících severní země a jejich společenské uspořádání. S tímhle jsem se poprvé setkal až v Might and Magic IX a později i ve Skyrimu, Zaklínači 3 a Realms of Arkania. Vlastně vyjma Zaklínače jsem doposud nepoznal fantasy světy, které by v mnohém vycházely z reálné předlohy a byly doplněny třeba jen o magii apod. Ono to hlavně možná dělá to, že grafika za ta léta poskočila dopředu a tak je ten vizuální dojem komplexnější a konkrétnější.

BT4 bude z těch počinů inXile asi opravdu to nejlepší, co vytvořili. A očividně to nevzdávají a začali usilovně pracovat na opravných patchích.

Jinak pokud se vrátím k původní trilogii, docela mě překvapilo, pro kolik platforem byla portována. Na GOG se lze dostat k Apple IIgs verzím (1 a 2, 3 vyšla jen pro Apple II), přičemž skutečná historie se váže komplet k Apple II a hra dokonce vyšla pro ZX Spectrum. Přitom mezi verzemi pro Apple II a Apple IIgs je velký grafický rozdíl. Z pohledu grafiky se tu vyplatí sáhnout po Amiga verzích, protože ty jsou graficky nejucelenější a asi u nich bude nejmenší problém s emulací hudby. Hrát Apple IIgs verze a pak skočit do trojky, to by nemuselo být ono. U IBM/Tandy je třeba jednička poněkud zvláštní z pohledu barev ... holt to omezení

Ne že bych tedy plánoval trilogii rozjet, ale to prohlížení screenshotů by mě asi nakonec dokázalo navnadit. Když jsem však četl některé poznatky ke gameplay, tak tohle asi opravdu není pro mě. Vlastně bych měl být za ta zjednodušený ve čtyřce vděčný, protože třeba ten proklínaný systém ukládání je tu pořád ještě ok.

[Elemir]

Pomaličku se posouvám vpřed a mám za sebou již krásných 7 hodin. Musím říci, že mě hra začíná bavit čím dál více. Opravdu nemá smysl v tom hledat něco, čím ta hra není, ale na tu současnou bídu mezi RPG to jasně vyčnívá. Koukal jsem, že dokonce hodnocení na Steamu už leze nahoru. Jsem zvědav ještě na recenze na herních webech. Pořád se to může samozřejmě zvrtnout, ale kvalitativně bych to bez váhání opravdu připodobnil Might & Magic X: Legacy, přičemž je to pro mě zatím o nějaký ten chlup lepší (beru teď v potaz jen systém hry a příběh). Zítra bych se rád pustil do nějakého toho videokomentáře

Boje ve městě mě překvapily svojí zrádností. Hra sice ukazuje sílu nepřítele, ale podobně jako v jiných dungeonech tu beztak platí, že se jedná jen o přibližné hodnocení, takže jsem dostal i pořádnou nakládačku Je to docela o štěstí. Oba bojovníky jsem vysunul vpřed a zloděje dozadu, v boji však záleží, kdo na kterého bojovníka jde, protože Dalgliesh je na tom přeci jen lépe a více toho ustojí.

Zatím si moc nelámu hlavu ani s rozdělováním skillpointů, své alterego jsem naučil akorát kroužkové zbroje a po pár bojích jsem nakonec toho Dalglieshe předběhl Na nákup lepší výbavy však nemám dostatek peněz, takže hra mě tímto docela výrazně brzdí v rozletu, prototože zkušenosti a levely docela naskakují, ale výbava nikoliv.

V rámci příběhu jsem si všiml, že hra mi tvoří operativně různé koridory, kdy někam strčí nějakou překážku, nebo se na nějakém místě najednou objeví něco nezdolného, ale po posunu v ději ty potvory třeba zase samy zmizí. Nemám tedy úplnou volnost a kolikrát se z určitého místa musím vracet jinudy, než jsem do něj vstoupil.

Pokud jde ještě o levelup, tak během něj postavy získávají viditelně jen skillpointy, množství HP se odvíjí jen od velikosti odolnosti. Naštěstí bonusy do statistik přidávají i zbraně a zbroje: Díky tomu má význam se každou chvíli prohrabovat v inventáři a prohlížet si nové přírůstky, zda-li nejsou náhodou kvalitnější než ten současný šunt Přesně takhle to funguje u Might and Magic 3-5, kde je ovšem hlavní motivací zisk bojové převahy (síla poškození dotyčnou zbraní).

Vrhl jsem se ve městě ihned po hlavní lince a zašli jsme za paladinem Tavishem, Dalglieshovo dobrým přítelem. Do domu jsme vtrhli zrovna ve chvíli, kdy ho nějaký trpaslík lechtal svým palcátem a shodou okolností onen trpaslík vypadal jako Dalgliesh. Byl to doppler a docela tuhý. Tavish byl bohužel smrtelně zraněný a tak nám stihl akorát povědět, co se přihodilo, ale důkaz pro radu paladinů zemřel společně s ním.

Na psacím stole ležel dopis s pokyny pro onoho dopplera, kde se výslovně psalo, že Tavish nesmí zemřít, jen je potřeba vzbudit dojem, že Dalgliesh je nebezpečný a stejně tak i ostatní trpaslíci ve městě. Doppler očividně rozkaz neuposlechl. Nyní nám zbyla už jen jediná možnost, najít elfku Green Lady.

Pokud čekáte, že jde o dalšího parťáka do družiny, tak máte naprostou pravdu Green Lady je kouzelnice a ani jí se nevyhnulo podezření z nekalostí. Prý unaší děti! Zašli jsme s ní proto do jejího domu, kde už nás čekala trojice elfích renegátů, kteří zde věznili trojici dětí. S Green Lady po boku byl boj poměrně snadný, magie dělá opravdu divy. Kdybych vývoj postav neflákal a lépe využíval všech možností, tak si dokážu představit, že bych to hrál na hard, ale takhle je to pro mě tak akorát. V domě Green Lady jsme našli podivnou mapu, se kterou nám bude muset pomoci Rabbie. Venku se v tu chvíli otevřel další vstup do stok.

V podzemí jsme vyřešili pár drobností. Podle mapy z jedničky jsem třeba snadno identifikoval Roscoe's Emporium, kde jsme sundali několik nepřátelských trowů a vyvěsili lampu na zeď obchodu. Nic dalšího zatím asi nepřipadá v úvahu. V Cechu dobrodruhů jsme informovali Roscoa o úspěchu a tím jsem pro dnešek skončil. Ve městě už nezbylo skoro nic (z toho co bylo dostupné v okolí doků) a další kroky se proto budou týkat asi podzemí.

[Elemir]

Na video to zatím moc nevypadá, problémem je, že se mi nedpodařilo najít nějakou kontinuální linku, kterou by šlo odehrát v krátkém časovém intervalu a v kuse. Jednu jsem tedy našel, šlo o Kylearanovu věž, ale to se jednak na počátku špatně odhaduje a pak je to jen určitý omezený výsek ve hře, který ukazuje jen strukturu dungeonů. Když jsem se později dostal konečně mimo město, tak jsem zase narazil na klasický problém, kdy pendluji mezi různými místy a hledám způsob, kudy to už zvládnu. V tomhle je BT4 možná ještě zákeřnější než Might & Magic X, prototoře tam bylo alespoň hned jasné, jestli je daný dungeon pro mě nebo ne

Druhý problém spočívá v tom, že stále objevuji nové prvky a už se mi povedlo udělat zřejmě i dost hrubou chybu. Jenomže to taky není vidět hned, ale došlo mi to až o několik hodin později. Musím přiznat, že je toho ve hře docela dost, opravdu to není jen nějaká hříčka, ale k tomu se za chvilku ještě dostanu.

Obrázky dodám později, mám tu toho kupu ke zpracování a musím to nejprve protřídit. Preventivně jsem si totiž začal dělat screenshoty rozhovorů a knížek, protože je toho dost a nerad bych nakonec zjistil, že jsem někde něco minul. Hra má určitý náznak nápovědy a u některých úkolů dokonce odkáže na určité místo, kde zhruba hledat, ale v mnoha jiných případech je potřeba se orientovat podle popisů a vzkazek.

Rabbie nás v cechu přivítal a vzhledem k nastálým okolnostem a kódu na nalezené mapě si vzpomněl na kouzelníka Alduina, který se usídlil v Kylearanově věži. Právě on by nám mohl s postupem pomoci. Dostali jsme tedy klíč od mříže kousek od tábora před cechem, kudy se dá poměrně snadno dostat do ulic na sever od startovní lokace v podzemí. Kousek od stoky jsme se srazili s Alduinovo přítelíčkem, impem jehož jméno si teď nevybavuji Imp nás naučil budovatelskou píseň, díky níž jsme si postavili most přes stoku.

Kylearanova vež je původem elfí stavba, ostatně takových bude v podzemí bezpochyby více a jedná se o třípatrový dungeon. S těmi patry je to trošku ošemetné, ono to vlastně jako věž moc nepůsobí, navíc dvě patra vedou naopak do podzemí. Průchod věží není zrovna triviální, protože cestu vpřed je potřeba otevírat nalezením vhodným předmětů a pořešením několika puzzle.

Na první pohled vypadají puzzle v BT4 jednoduše, což umocňuje fakt, že máloco jde ve hře přehlédnout, ale je to skutečně jen zdání. Pokud vynechám Legend of Grimrock, tak je to v dnešní době po dlouhé době hra, která si s touto složkou dungeonů umí hezky vyhrát. Zprvu jsem postupoval poměrně rychle, ale jak došlo na puzzle kombinované s pátráním v textech, tak se postup výrazně zpomalil, protože jednak bylo potřeba patřičný text najít a pak i správně pochopit Do toho jsem se tu poprvé dostal k mechanice kraftění, což jsem taky nějakou dobu hledal (musel jsem namíchat barvy inkoustů). Všechno je to ovšem logicky odvoditelné, jen je potřeba se nenechat zmást tím, že polovina věcí se automaticky ukládá mezi úkolové předměty, kdežto v druhé části průzkumu věže budete muset pracovat i s obyčejnými věcmi.

Ve věži jsem si nalootil nějaké lepší zbroje a postoupil jsem zhruba k levelu 11. Všechny postavy mají stejné zkušenostní úrovně, takže nejvíc levely v partě rozhazuje to, že se k vám přidávají postavy na vyšších levelech. Jinak jsem asi objevil úplně vše, co se ve věži dalo objevit.

Na spodku věže mě čekalo drobné překvapení. Po porážce strážce jsme došli ke dveřím, které se náhle rozlítli a do místnosti k nám vletěl kouzelník Alduin. No, ne jako že po svých, ale byl sem vržen magickou silou. Hned poté vykoukla neznámá zahalená tvář, která za tím vším očividně stála a zkusila Alduina ještě jednou přemluvit ke spolupráci. Jakmile Alduin odmítl, neznámý na něj poslal přízrak - liche Mangara ...

Jelikož už znám hrubý náčrt příběhu původní trilogie, tak vím, kdo byl Mangar a kdo za ním stál. Nicméně jsem neměl čas nad tím rozjímat, protože Alduin se připojil k družině a začal docela nerovný boj. Zprvu jsem myslel, že to nepůjde, ale Alduin po několika kolech vyvolal mocný výboj energie a Mangara zapudil. Alduin tím přišel o své kouzelnické dovednosti, ale tím nám také zachránil život. Mangar byl ovšem jen zapuzen, k jeho zničení budeme muset nejprve najít jeho současné sídlo. Alduin se poté odebral do cechu.

Rabbie si s novou situací moc nevěděl rady, prý nám pomůže vědma Fiona, ale ta žije mimo město. Ven se však normálně nedostaneme, tak nás odeslal za místním týpkem, kterému přezdívají hrabě. Je to hamižný zloděj, ale za malou protislužbičku nám poskytl klíč k Sinister Street a východu do Lowlandu. Během plnění úkolu pro hraběte nás zastavila zlodějka, která se k nám chtěla přidat, ale odmítl jsem jí a tak na nás počká v cechu, kdybychom jí někdy v budoucnu potřebovali. Sídlo hraběte je poblíž vstupu do Mangarovo věže, ale to nená nijak důležité, protože ve věži se nedá daleko dostat - Mangarova věž je pozůstatkem stejnojmenné věže z trilogie.

Cesta ven byla rychlá, v podzemí už zůstalo jen pár míst s velmi tuhými hlídkami. Hodně jsem toho vlastně v popisu vynechal, ale to už si nechám až na obrázkový přehled. Takhle z paměti už se to hůře skládá, je toho skutečně dost a hlavně je potřeba tohle vše nějak držet v paměti alespoň jako existující bod, protože nikdy nevíte, co s čím bude souviset a hra nemá zrovna podrobný deník.

Lowland začíná lesem a cesta míří kolem Tower of Sentry do místní vesnice. U vtsupu do věže čeká nešťastný dobrodruh, jehož přítelkyně ve věži zmizela. Poprosil nás o pomoc a my samozřejmě souhlasili. Bránu je však potřeba otevřít zahrátím správné melodie na čtveřici zvonků. Nápovědu lze najít na jednom svitku ve vesnické hospodě. Je to zajímavý rébus, ale snadno dešifrovatelný - mimochodem, na Steamu jsem si všiml, že s tím někteří měli kupodivu problémy, ale jaksi nechápu, co na tom bylo nepochopitelného Je tedy pravdou, že po tom množství odehraných dungeonů mi tohle asi už nepřijde, ale nemohu si pomoci, tohle snad přehlédnout nešlo:

Spoiler: ukázat

Vůbec nejde o text písně, ale o čárky nad a pod textem, které naznačují pořadí zvonků. Je to první věc, co mě praštila přes oči, když jsem hledal náznak pořadí zvonků - I III I II IIII II III. Uvnitř věže je to to samé, akorát v jiných variacích interaktivních prvků.

Ve věži jsem však po chvilce narazil na tuhou hlídku a museli jsme vycouvat. O nic lépe se nám nedařilo ani v okolí vesnice, takže jsem prozatím postup zastavil ... ostatně byla už půlnoc a mám před sebou zase 2 pracovní dny Za sebou mám asi 14 hodin a rozhodně se mi nechtělo jít spát, klidně bych pokračoval dále. Kousek od vesnice jsem našel další NPC, paladina, co se k nám chtěl přidat. Naneštěstí je všude kolem dost tuho a místo, kam se potřebujeme dostat, nemá jasný vstup.

[Elemir]

Nějak mi to s těmi screenshoty vázne, minimálně les a vesnici bych asi ukázat měl, ale potíž je v samotné hře. Je to u mě jaksi jak na houpačce ...

Venku už je druhý slibovaný patch a hra je z pohledu optimalizace ještě více dodrbaná než předtím Problém činí i bugy spojené se zasekáváním v objektech a dokonce jsem zažil pád v průběhu jednoho tuhého souboje, takže jsem navíc málem vyrostl. U bojů si stále nejsem jistý chováním některých postav, přijde mi, jakoby zapomínaly porůznu své dovednosti, které ovšem v tom daném kole měly prokazatelně mít v nabídce - nebo tam byly a po překliknutí a návratu k dané postavě najednou nebylo možné dělat vůbec nic.

Hře už také dle očekávání dochází trochu dech. Jsem na 25 hodinách a upadá to do rutiny, čemuž napomohl i můj zákys v Lowlands. Pořád jsem se snažil jít po hlavní příběhové lince, ale vůbec jsem netušil, jak potřebného NPC dosáhnout (bardka Fiona), takže jsem po vzoru z minula po Lowlands pendloval a zkoušel, kde se co změní. Přitom jsem samozřejmě postupně likvidoval nepřátele, na které jsem zrovna už měl. Během tohoto bloudění jsem došel přes řadu tuhých soubojů až do posledního patra Sentry Tower, kde jsem ovšem závěrečný boj nedal. Před postupem ve věži jsem si navíc musel vyměnit impího kouzelníka za paladina, abych měl vůbec ve věži nějakou šanci.

Postup nahoru byl zážitek sám o sobě, většinu bojů jsem si několikrát zopakoval a po každém úspěšném jsem vyběhl hru uložit. Všechna další puzzle se pořád točila okolo dřívější melodie - nejzajímavější bylo puzzle s kamenným kvádrem v ohradě, který bylo potřeba přesouvat pomocí zvonků - tónů a při posledním tónu Sentry melodie musel kámen skončit uprostřed ohrady. Nakreslil jsem si to nejprve hezky na papír a pak to teprve zrealizoval

Závěrečný souboj věže je dvoufázový a nepovedlo se mi do něj nastoupit ze zálohy. A v podstatě je to jedno, v druhém kole na mě napochodoval obr a to už je mimo. Dost z těch vícefázových soubojů rostu, nikdy jsem to neměl rád a nikdy to rád mít nebudu. Tohle ať si opravdu japončíci patlají do těch svých her, ale tady mě to fakt irituje. Už ten první boj je tuhý, a když ho nakonec dáte a najednou na bojiště naskočí něco, co nedáte ani s plným zdravím, tak je to k naštvání, protože zbytečně ztratíte čas nesmyslným bojem. Ono to sice hru krásně natahuje, ale to je asi tak vše. Popravdě, vícefázové boje v BT4 jsou asi zkopčené podle King's Bounty, vy tu tužší potvoru vidíte v povzdálí, jen netušíte, jestli bude také bojovat nebo je to až nějaký separátní boj. To abych nekřivdil jen japončíkům

No nic, pomalu jsem si v BT4 navyknul, že se budu na mnohá místa porůznu vracet, abych dopořešil různé a v tu dobu nezdolné hlídky. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem stále netušil cestu vpřed ...

Nešlo mi to do hlavy, protože tenhle postup mi přišel až moc kostrbatý. Na mapě nezbylo nic v mých bojových možnostech a tím pádem jsem mohl zapomenout na další růst postav. Cvičmo jsem se vrátil do ruin Skara Brae, ale ani v nich jsem nic nového neobjevil (později jsem při prohlídce úkolů zjistil, že jsem asi přeci jen ještě něco minul, ale to budu muset nejprve prověřit). Pomalu jsem to začal vzdávat a chystal jsem se nahlédnout do průvodce, ale nakonec jsem tomu dal ještě jednu šanci a zašel k palouku s vílou.

Na vílu lze kliknout, přičemž ona od družiny odlétne a při nárazu na překážku exploduje. Poté se respawne zpět na původním místě - víla stojí na symbolu Slunce (?) Zkrátka to vypadá jako paprsky do všech směrů. Víla vždy odlétne směrem od družiny, takže mě po nějaké chvíli napadlo posílat jí proti různým předmětům, což opravdu jde, ale nikam to nevedlo. Jenomže v tuhle chvíli mi došla pointa vzkazu v deníku z hospody:

Spoiler: ukázat

Sloup poblíž víly obsahuje otáčecí segment, na němž jsou vyobrazeny sova a tukan. Víly se podle deníku sov bojí, zatímco tukany následují. Je to dost důležité zjištění, navíc je potřeba si všimnout, že jeden tukan hledí nalevo a druhý napravo, čímž se udává směr letu víly. Pak už jen stačí sloup správně nastavit a vílu proti němu poslat. Později se pak objeví tužší variace tohoto puzzle s více sloupy a dalšími nebo prázdnými symboly, ale princip je pořád stejný, jen je potřeba to vzít logicky a celý let víly si podrobně rozfázovat.

Díky tomu jsem se dostal za první mříž a za chvilku už jsem měl aktivní teleport do jeskyně s Fionou. Tu nedlouho před námi napadli, ale Fiona se ubránila. Nicméně nechtěla s námi mluvit, dokud jí nepřesvědčíme, že jsme opravdu z gildy (zahrát píseň gildy, to platí i na zloděje se psem v ruinách Skara Brae). O Mangarovi jsem se mnoho nového nedozvěděl a o Yadisovi taktéž, tedy až na detail, kdy jsem si vzpomněl na další část rozhovoru z věže a Fiona k tomu dodala spojení s elfí říší. Poté se k nám přidala, čímž se odemknul pátý slot pro člena družiny a naučila mě píseň na rozmluvu s duchy.

Díky této písni se dá povolat duch zemřelého u ostatků, což jsem hned vyzkoušel u pozůstatků hlídky, co napadla Fionu. Šlo o ducha jedné z členek vojska Yadise, která tu hlídala vstup k tunelu mezi Lowlandem a elfí říší. Po rozhovoru s duchem se otevřel výstup na povrch a čekala nás cesta skrze další typy vílích puzzle. Přitom jsme narazili na jednoho výstředního mága, který se tu nechtěně objevil div ne z druhého konce světa a na jednoho dobře známého nemluvného farmáře ze Skara Brae.

Díky Fioně jsem získal klíč od mříže k tunelu, takže jsem si mohl zbytek puzzle odpustit, ale je tu pár slabších hlídek, které jsme měli potkat nejspíše už mnohem dříve Uvnitř tunelu je puzzle, které je variací na "projdi se po všech plošinách, ale na žádnou nestoupni 2x". Při pokusu o vstup do nové místnosti nás nemilosrdně napadla tužší hlídka, ale potvoráci naštěstí sami moc nevydrželi. Na druhém konci tunelu už se nacházel les říše Fichti - to ještě nejsou elfové. Mimochodem, onen kouzelník z předchozí bitvy byl taktéž členem vojska Yadise a odhalil nám část Yadisova plánu - zkorumpovat vládkyni národa Fichty.

Les vypadá opět úžasně. Kousek po cestě nás zastavil jeden z barbarů a odeslal nás nahoru do ruin, kde si máme promluvit s místní šamankou (nejsem si teď jistý, jestli ona šamanka a královna nejsou vlastně jedna a tatáž osoba). Jenomže sotva jsem vystoupal na vrcholek zbytků jedné věže, tak se v lese objevila obří červená ruka a les to doslova sežehlo mrazem - listí na stromech zrudlo. Zkusil jsem sejít po cestě dolů, ale na podrobnější průzkum už mi nezbyl čas. Místní puzzle jsou opět variací na vílí puzzle z Lowlandu, tak si to nechám zase na příště.

Ono když to ve hře odsýpá, tak to dokáže chytit, ale jakmile dojde na bloudění nebo hledání adekvátních soupeřů, tak mě motivace k hraní dost často opouští. Výsledkem je, že se pak do hry moc nehrnu. A hlavně je to nějaké moc roztahané. Dokonce bych řekl, že je to o poznání horší než u Might and Magic X a tím horším myslím náročnější na pendlování mezi různými body a hledání cesty vpřed.

[Elemir]

Dneska se to ve hře nějak zlomilo a měl jsem naopak problém od ní vstát a jít do práce Je to přesně jak jsem psal minule. Když to odsýpá a vše se tak nějak daří, tak je to prima, navíc v lese nad Lowlands je to uděláno trošičku jinak, takže to byla příjemná změna. Nejprve sem však pastnu mapu země Caith, což je úsek světa, kde se čtyřka odehrává.



Mapa vypadá navenek velká, ale jednotlivé úseky hry mají poměrně široký záběr, takže v reálu je ten dostupný svět menší. Začíná se tedy ve Skara Brae a jeho podzemí (ruinách původního Skara Brae). Z ruin vede na jihu cesta do Lowlands, což označuje takový modrý obdélníček v lese na jih od města. Celý ten úsek pod ramenem řeky jsou pak Lowlands. Fort Garendon je zatím nedostupná, resp. nejsme schopni se probít skrze obry na cestě.

Na východní straně The Ruined Fort se nachází Attian tunnel, který vede do Inshriach, což je další velké území. Družina vystoupí na povrch poblíž Brenu a z jeho ruin zahlédne zkázu lesa dole pod nimi. Po pravé straně je z Brenu vidět Glade of Mathan, kam se odsud nedá dostat, ale zřejmě jde taktéž o lokaci dostupnou v rámci Inshriachu.

Cesta z ruin Brenu je poměrně přímočará, sice klikatá, ale jinak se na ní nedá nikam uhnout Po několika max. lehce vytuhlejších bojích jsme se dostali poblíž Skyhenge, což je sídlo místní vůdkyně klanu barbarů (Fichty). Okolo Skyhenge je komplet vesnice a právě tohle místo mi hned zase pozvedlo náladu. V dalším příspěvku už dodám ony slíbené screenshoty, takže uvidíte proč Na západ vede cesta podél řeky až na pobřeží západního oceánu, kde se dole pod útesem nachází ruiny (?) trpaslíčího města.

Ve Skyhenge jsem se nějakým způsobem dostal k dovednosti (písni), která rozplete kořeny na cestách (častý typ překážky, který je přítomný už v podzemí Skara Brae). Dostal jsem se tak až k první překážce na sever od místní řeky a v této fázi jsem hru zase ukončil.

Hodně to lákalo pokračovat, ale holt nezbyl čas. Zřejmě jsem s družinou překročil nějaký milník a dohnal tak nějaký deficit zkušeností. V podzemí Skara Brae jsem zřejmě mohl Mangarovu věž prozkoumat, ale nenašel jsem potřebného učence, tak jsem to vynechal. Tím jsem možná přišel o zkušenosti, které jsem pak musel dohánět v Lowlands. Nicméně já v Inshriach zatím pokračovat nebudu a vrátím se dopořešit vše, co už nyní půjde pořešit. Poblíž Skyhenge je další portál pro fast travel, tak to nebude žádný problém.

Nad Skyhenge mě totiž asi čeká cesta do Glade of Mathan a Sulphur Springs, což by mě zbytečně rozptylovalo a zase by se na mě nabalilo moc informací najednou. Ono toho ve hře opravdu není moc, ale všechno to v paměti udržet nejde a nerad bych něco vynechal.

Abych nebyl zase až moc pozitivní, tak si musím postesknout nad vývojem postav Od Lowlands často narážím na silně obrněné cíle, což je za trest, protože bojovníci s tím mají velký problém a krom Green Lady a Wringnecka jsou ty zásahy nicotné. Paladin Bryan je vlastně úplně nejhorší bojovník v družině, jeho hlavní devizou je ovšem odolnost a jako tank je výborný. Fiona je vlastně taky jen do počtu, ale u té jsem hlavně zapomněl popřeskládat dovednosti nabízené v boji.

Blbé je vlastně to, že skillpointů je docela málo a na počátku se velmi těžko rozhoduje, co bude mít jaký význam. U příběhových NPC je to horší ještě v tom, že ona už mají skillpointy rozděleny, takže už s tím nelze nic dělat. Sice jsem našel pár užitečných skillů pro bojovníky, které by mi mohly pomoci, ale u Bryana jsem zjistil, že mezi větvemi některých dovedností nelze přeskakovat a jakmile už je jedna otevřená, tak druhá se uzamkne - buďto bude dobrý ranař nebo dobrý tank, nic mezi.

Asi by se to dalo bývalo snadno pořešit další vlastní postavou, ale já chci zůstat u těch příběhových a hlavně by to asi nic neřešilo, protože bych opět netušil, co se mi vyplatí více. Mohlo to být trošku flexibilnější. Určitě to není nic fatálního, nakonec jsem se z toho otřepal a nyní si skillpointy šetřím, navíc bych případně mohl jít s obtížností dolů, takže obavy opravdu nemám, ale pokud bych to chtěl hrát na hard, tak bych to na počátku vytvořil úplně jinak. Boje jsou jinak fajn, opravdu to není jen nějaké bezduché klikání a určitě nevyužívám vše, co mi hra nabízí, ale vývoj družiny jsem lehce podcenil.

Jinak přidám ještě jedno varování - pokud budete BT4 hrát, určitě skupujte veškeré recepty od obchodníků, je to potřeba nejenom pro pokročilé craftění, ale vyplatí se to i kvůli jednomu typu puzzle. Ke hře je k dispozici Code Wheel, což je pamětníkům cRPG dobře známá věc, ale tady se používá k jinému účelu. Různě po lokacích se nachází hvězdné oltáře, u kterých je možné obětovat dvojici konkrétních předmětů. Na vrcholu každého oltáře je dvojice znamení a nápověda, ke kterému symbolu se znamení vztahuje. Oboje se poté nastaví na Code Wheel a odečte se dvojice čísel. S pomocí seznamu předmětů z Cechu Dobrodrohů (kniha) se pak číselné kódy převedou na konkrétní předměty. Zatím se mi nepodařilo žádný z oltářů zprovoznit, protože ty předměty jsou mnohdy poměrně "exotické", ale to je asi tím, že jsem nesbíral recepty od počátku hry.

[Elemir]

Než jsem celou pouť do Lowlands mohl zahájit, musel jsem navštívit jistého vévodu Kingstona. Nehledě na titul, jedná se o obyčejného zloděje-pašeráka, ale zároveň je jediný, kdo nám může pomoci s cestou za zdi Skara Brae. Načítací obrazovka nevypadala nijak přívětivě, ale nakonec jde o jednu celkem bezpečnou místnost, tedy prozatím ...



Uvnitř místnosti se totiž nachází uzavřený přístup k portálu do Zapomnění.



Rozhovor s vévodou nebyl rozhodně nudný a odměnou nám byl klíč k poklopu od Sinistet Street. Tahle ulice je zvláštní tím, že obsahuje zpětný teleport, takže bez klíče se na její konec nelze vůbec dostat.



Nejprve však bylo potřeba pro vévodu splnit drobný úkola při něm jsme venku potkali zlodějku Sybale, která byla ochotná se k nám přidat. Sybale byla původně členkou jedné družiny, ale brzy se ukázalo, že její členové jsou obyčejní bandité, tak je Sybale s radostí opustila. Nechtěl jsem Wringnecka vyhazovat, tak jsem Sybale odmítl a ona se vypravila do tábora Cechu Dobrodruhů, odkud jí je možné kdykoliv najmout.





Po oznámení úspěchu vévodovi jsme mohli konečně dojít na konec Sinister Street a vyjít ven na čerstvý vzduch.



Lowlands, neboli celým názvem The Baedish Lowlands, začínají nádhernou lesní scenérií poblíž kaňonu ...











Nicméně ani zde není vše tak růžové a brzy jsme zahlédli první skupinku nepřátel.



Ten kontrast mezi šedivým podzemím a neustálým pohybem ve stínech byl úchvatný. Grafika je možná trošku barevnější, ale rozhodně to celkově nepůsobí tak zastarale, jak se mohlo místy ve městě zdát. Výhled do dáli mě už nenehal na pochybách, tohle určitě Unity 3D být nemůže Poměrně brzy se mi naskytnul výhled na Fettercain Village a vzdálené hory na obzoru.



Cesta po okraji nás vedla okolo The Sentry Tower, u které postává Gerund. Byly tu na jakési výpravě a jeho společnice Janna zůstala uvězněná uvnitř. Je to takový sralbotka, takže poprosil o pomoc nás Jenomže vstup do věže vyžaduje znalost specifické melodie a patřičný svitek s nápovědou lze nalézt až v hospodě ve vesnici.





Fettercain Village je docela rozlehlá a je to jediné bezpečné místo v Lowland. Všude kolem jsou pak různě tuhé hlídky nepřátel, takže to vyžadovalo dost pendlování. Ostatně The Sentry Tower je taktéž dost zrádná, ale nějak jsem ve vesnici ztratil nit a došlo k drobnému zákysu, takže jsem po Lowlands asi pendloval mnohem více, než bylo třeba.



Jistý Yujoon tu zrovna pořádal závody zvířátek, ale asi jsem zcela nepochopil význam této akce a jakmile jsem se v ději trochu posunul, tak Yujoon i se svou ženou zmizeli a závodiště na návsi bylo zase uklizené. Mimochodem uprostřed vesnice je studna, kam lze slanit. Dole čekalo docela úsměvné překvapení v podobě kultu zelného boha



Krom současné hospody lze na východ od vesnice najít poblíž ruin pevnosti ještě jednu hospodu, ale ta je taktéž jaksi v ruinách. Za hospodou je palouk s vílou a podivným sloupem. K víle a sloupu se vztahuje deník z ruin hospody a je to poměrně komplikovanější puzzle, které je potřeba vyřešit (právě tady jsem napoprvé zaváhal). Kdybych to dokázal rozluštit hned, mohl jsem postoupit v příběhu mnohem rychleji, protože hlavní úkol nás odkázal najít bardku Fionu a ta se nachází v uzavřené části ruin pevnosti, kam se bez vyřešení vílího puzzle nejde dostat. Tohle puzzle se navíc vyskytuje i v Inshriachu, což je další lokace na sever od Lowlands.



Ve vesnici a místní hospodě si lze pokecat s řadou postav, ale nic zajímavého jsme se nedozvěděli. Zajímavý byl akorát farmář Gandy, který z celého srce nenávidí dobrodruhy Za povšimnutí stojí jeho jméno, podobných narážek je ve hře více.



Později se nám podařilo protáhnout kolem stráží na západní cestě k ruinám pevnosti, ale smysl to moc velký nemělo, protože i odtud jsou mříže a havně cestu dále uzavírá mříž na klíč od Fiony, takže jsme se dostali do bludného kruhu. V opuštěné věži při cestě jsme našli alespoň paladina Bryana of Dorna, který se rozloučil s řádem a nyní by rád pomáhal těm, které dříve musel pronásledovat. Prozatím jsem ho odmítl, ale při průzkumu The Sentry Tower jsem ho s radostí vyměnil za impa Cruxe.



V The Sentry Tower jsme však nezvládli závěrečný boj, takže to v jednu chvíli s postupem vypadalo bledě. Dokonce ani návrat do podzemí Skara Brae nenastínil žádnou možnou cestu. Nakonec jsem přeci jen pohnul s vílím puzzle a byli jsme zachráněni. Teleport nás přesunul k Fioně, naší budoucí člence.





Fiona mě naučila další píseň a díky ní jsme mohli získat nformace od ducha padlého zabijáka. Bylo zřejmé, že jsme na stopě Gaufroie, který pro změnu následuje Yadise, tedy personu, o níž jsme se dozvěděli v Kyalaranově věži v podzemí Skara Brae.



Cestu přes tunel už jsem podrobněji popisoval, na jejím konci nás čekala přepadovka s mágem v čele, ale v tuhle dobu už to nebylo nic nezdolného. Attian tunel je vlastně velmi krátký a místní puzzle je dost jasné, nicméně jsem byl rád, že to nebyla místo toho nějaká úmorná cesta skrze systém propletených jeskyní apod. Na druhém konci jsme se ocitli v lese Inshriach, který byl tou dobou ještě zelený.



Na počátku nás odchytil barbar a odeslal nás za vůdkyní klanu Fichty, ale na vrcholku ruin Brenu se stalo něco, co les definitivně proměnilo - pod námi se v lese zjevila obří červená ruka a celé okolí lesa jakoby spálila mrazem. Les zrudl a objevili se v něm výrony negativní energie ... a samozřejmě kupa nepřátel.

[Elemir]

Celé se to odehrálo tak rychle a tak mě to překvapilo, že jsem ani nestihl nasnímat nějaké screenshoty ... popravdě jsem asi nějaké nasnímal, ale jaksi jsem si je neuložil na externí disk, takže v době psaní příspěvku jsem je nemohl použít Zkusím se na to podívat ještě ráno, a kdyžtak to dodám v dalším příspěvku, protože ten prvotní výhled na Inshriach vypadá kouzelně a do toho pak ta proměna.





Cesta lesem vede podél ruin Brynu, odkud si lze odemknout druhý přístup do údolí. V opuštěném táboře jsem opět narazil na farmáře z Cechu, ale opět s ním nebyla žádná řeč. Lesní stezka se různě klikatila okolo podivné kamenné stavby, od níž nás dělila nepřístupná rokle. Na okraji lesa jsme pak došli až k valu, kde stála hlídka místních a v rychlosti jsme se dozvěděli, co se tu zhruba událo, zatímco jsme výjev s rudou rukou sledovali z věže Brenu.



Hlídce velí otec Rhyfe, manžel matky Nain, která je vůdkyní kmene, neboli z našeho pohledu místní starostkou. Cestu do vesnice najdeme na okraji lesa za válečným ležením.



Na cestě do vesnice je pak nádherně vidět kontrast při přechodu mezi spálenou a normální částí lesa.



Na cestě dále se nám pak naskytl úchvatný pohled na místní krajinu ...







Vesnice se rozkládá v okolí kruhové stavby. Hned poblíž vstupní cesta je teleport a dvojice obchodníků. Bylo už na čase, inventář pomalu přetékal a bylo potřeba se zbavit přebytečných předmětů. Kian je místní Fichty a nabízí různé přísady (mezi nimi i jeden Mercenary Token ). Albern je naopak měštan, který se vsadil se svým bratrem Elbertem, že vydělá v Inshriachu více než on, jenomže se mu tak nějak nedaří. Zřejmě jde o nějaký skrytý úkol. Albern prodává zbroje, Elbert zbraně. Mohl bych si klidně dovolit něco koupit, měl jsem v té době už lehce přes 4000 peněz, ale nejprve jsem potřeboval rozprodávat. Všiml jsem si přitom, že finance obchodníků nejsou neomezené a brzy jsem Albernovu hotovost vyčerpal.

Z "tržiště" jsme se vydali směrem k řece a kruhové stavbě. Hned na břehu jsme byly svědky pohřbu Ghillie Dhu, bojovnice z družiny otce Rhyfa. Je to jeden z těch momentů, který když propásnete, tak už se nikdy nezopakuje, podobně jako soutěž zvířat ve Fettercainu. Je to opravdu pěkný prvek ve hře a dost to posiluje atmosféru. Později jsem se od místního "hrobaře" dozvěděl, že bojovníci jsou pohřbíváni do loďky, kdežto vůdcům náleží místo v kořenech posvátného stromu.



Návštěvu vůdkyně jsme prozatím vynechali a vydali se obhlédnout okolí. Na druhé straně řeky jsme našli nešťastného barda Feargala, který vyhlíží příchod své milé a je ochotný nám prodat něco ze své sbírky nástrojů. Prošli jsme na konec této části vesnice a opět jsme vstoupili na pokraj spáleného lesa.



Jsou tu jakési ruiny chrámu a kněžka, ale nechtěl jsem jí rušit. O kousek dále nás zastavily propletené kořeny, což není nic neobvyklého. Jedná se o zátaras cesty, který jsme potkali už v podzemí Skara Brae. Jenomže někde při průchodu vesnicí jsme se naučili píseňGrandfather Sky Seels All, která kořeny rozplete. Možná za to mohl Arborist - onen místní hrobař.



Neměl jsem v úmyslu pokračovat. Namísto toho jsme se otočili zpět do vesnice a šli doprozkoumat její zbytek.







V severní části vesnice se nachází ještě jedna zajímavost a tou je místní lom. Jde v podstatě o krčmu pod širým nebem, kde lze narazit třeba na gamblerku Lili Piper nebo bardku Melanii, kterou lze prostřednictvím Pezza požádat o zahrátí konkrétní skladby. Lili by ráda soupeřila v hádankářské soutěži, ale moc se mi do toho nechtělo kvůli časové tísni pouštět Poměrně zajímavý byl nález ozubeného kolečka na jednom ze sudů, nyní mám ozubená kolečka 2 a shodou okolností v táboře Cechu Dobrodruhů pod Skara Brae je jeden mechanismus, kde ozubená kolečka chybí. Nesmím zapomenout ani na vyhazovače Obieho, což je krásný odkaz na Obelixe





Prošli jsme znovu středem vesnice a vydali se pro změnu po cestičce na západ, která nás dovedla k pobřeží. Vedou odtud schůdky až dolů k trpasličímu dungeonu, ale jak jsem již zmínil, nemá smysl chodit do nových lokací, dokud nepořeším maximum možného v těch předchozích.





Nyní už opravdu nezbylo nic dalšího, co by tu šlo udělalat, a tak jsme se vydali za matkou Nain ... očividně jsme nebyli v posledních dnech první, kdo jí vyhledali ...



Během rozhovoru s matkou Nain mi došlo, co přesně se nám Fiona pokoušela v Lowlandu sdělit. Najít Staršího elfů je jedna věc, ale cesta k němu vede právě přes území Fichty a bez jejich svolení nelze na území elfů projít. Je to důležité kvůli přístupu k Charn ruin (známé jako Iwon-Rheg), které mají být relikviářem Mangara.

Nain nám zcela nečekaně vstup nepovolila, důvodem byla sílící nedůvěra v naše úmysly. Museli jsme jí vybídnout, aby si nás tedy otestovala. Ostatně důvod Naina váhání nám osvětlil již duch mága na konci Attianského tunelu - Gaufroi využil Nainy naivity a pod rouškou přátelství jí dokázal přesvědčit, aby s ním spolupracovala. Výsledek toho všeho jsou pak ony události, které následovaly po našem příchodu do Brenu, tedy zničení části lesa a obrácení všech dobrých stvoření proti Fichty a vůbec všem, kdo do lesa vstoupí. Nain si proto není jistá ani námi. Čeká nás poměrně zapeklitý úkol. Musíme nejprve získat přízeň bohyně Mathan. Máme vyhledat kněžku Lioslaith the Strong, která nás zavede na Mathans Glade.



Kněžkou bude asi ona osoba, kterou jsme zahlédli v ruinách na východ od vesnice, ale to už si necháme opravdu  na příště

Na závěr přiložím ještě obrázek Hvězdného oltáře, kde jsou dobře vidět požadované symboly, které pak nastavujete na Code Wheel. Nalevo je symbol, který se nastavuje šipkou na vrchním talíři kola, napravo je pak symbol, který se nastavuje na prostředním talíři kola (důležitá je krom toho orientace srpku měsíce). Po nastavení se pak zobrazí v příslušných rámečcích dvojice čísel ze spodního talíře kola.



Zpětně jsem si uvědomil, že jsem tu vynechal celou pasáž z Kyelaranovo věže a pár zajímavostí z podzemí Skara Brae, které se udály mezi její návštěvou a odchodem do Lowlands, ale nechci to zas zbytečně nafukovat. Začátek hry je opravdu takový všelijaký, ale v Lowlands to konečně nabere na obrátkách a začne to mít jasnější cíl. Ráno mě však čeká návrat do podzemí Skara Brae a musím se pokusit osvětlit nejasnosti okolo Mangarovo věže. Možná už budu navíc schopný vyzvat místní tuhé hlídky paladinů.