Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Adam: Mno, nečekal jsem takový zvrat, až mě skoro zastrašila Šel jsem si pak místo toho popovídat s Ash a zůstal u toho. Liara už pak se mnou dál nemluvila. Ale bylo to težké rozhodování, Liara mi je jako postava (charakter) docela sympatická, nicméně už před smrtí Kaidanka jsem byl rozhodnut jinak. Ostatně Kaidanka jsem v podstatě obětoval právě proto, aby Ash přežila a obrátit se teď k ní zády by nebylo hezké Zas mám o důvod navíc to příště rozehrát znovu.

Obecně, u romancí se mi blbě rozhodovalo, Liara a Ash nejsou ve dvojce nijak dostupné, tedy alespoň mi to tak přišlo, takže je to takové nešťastné, že si ten vztah nejde budovat napříč díly. V Bioware to zbytečně zkomplikovali. Ale jestli jsem to správně pochopil, tak v jedničce nelze mít pro změnu romanci s Tali, což by byla jakási protiváha tomu, kdy Liara a Ash hrajou ve dvojce okrajové role, zatímco Tali už ne.

Změn jsem nakonec udělal více, takže pro další rozehrávku dvojky a trojky mám pár dalších důvodů. Krom vztahu s Ash jsem nechal do rady dosadit Andersona a královnu rachni jsem propustil. Jo jasně, před chvilkou jsem hru dohrál

Závěrečný souboj byl prima, párkrát jsem natáhl bačkory, než mi došlo, jak na Reapera musím. Čekal jsem něco jiného a hlavně jinde, takže jsem se do finále ani pořádně nedozbrojil a nerozdělil zbylé body do dovedností. K tomu jsem měl jen 3 dávky medigelu. Úplně jsem třeba podcenil výcvik Spectry, tudíž jsem měl jen základní Jednotu, čehož jsem brzy zalitoval. Ash s Wrexem se ale jinak docela drželi. Konec jedničky mi v trilogii přišel asi nejlepší a byl dobře završený. Jinak pokud jde o hru jako takovou, jednička opravdu vyčnívá. Dost věcí už jsem sice nedocenil, protože je znám z dalších dílů, ale pro někoho, kdo jedničkou začal, to musí být o poznání hutnější. Zklamal mě akorát průzkum planet, takže doufám, že Andromeda na to půjde zcela jinak.

[Adam23]

Kaidanko :DD

No já při prvním playthrough obětoval Ash, bylo to sice smutný , ale chtěl jsem jít proti většině, říkal jsem si, že takovou krasavici NEobětuje 98% lidí

[Milhaus]

Já též teď dohrál jedničku. Ke konci jsem již neměl moc motivaci hrát, jelikož jsem dosáhl maximální úrovně a měl i maximum peněz, takže už ani nebyl důvod prodávat věci, protože jsem z toho nic neměl. Ty limity 50 level/10milionů kreditů mě docela překvapily a nějak jsem zapomněl, že ve hře byly.

Zkoušel jsem to i importovat do dvojky, což se na konec po chvilce googlení povedlo, řekl bych že moc efekt to mít ale nebude. Ale zas jsem alespoň získal nějaké exp hned na začátku za 50 level a nějaké suroviny a peníze za to, že jsem byl pracháč.

Když jsem se konečně dostal přes tu tvorbu, respektive "import" postavy, což ale bylo víceméně úplně totéž, co hrát bez importu, protože postavu jsem mohl dělat celou, vybíral jsem si i třídu, dostal jsem i spousty otázek, jak to bylo v díle prvním, dostal jsem se konečně do hry a hned v tu chvíli jsem věděl, proč dvojku tak nesnáším. Ta stupidita té hry je prostě neuvěřitelná. Ono to není ani dobrá střílečka, ani dobrá RPG hra. Odstřelovací pušky jak jsem zjistil jsou úplně k ničemu, takže pokračovat ve hře za infiltrátora byla chyba a ono celkově ten systém toho boje, krytí a podobně, je o dost horší, než v prvním díle. Navíc stačí zůstat chvíli za bukem, hrdinovi dorostou životy, takže je vlastně nesmrtelný. Taky mi to připomnělo ty chladiče, které jsou potřeba do zbraní, což je další výsměch, člověk by čekal, že když hrdina hodinu ze zbraně nestřílí, že třeba vychladne sama a stejně tak že chladič se nebude počítat na jednotlivé výstřely (jelikož zbraň se bude zahřívat jinak, když bude střílet pomalu, nebo rychle, nebo v dávkách) a celkový posun technologie zbraní lidstva a cizáků, šel prostě dolů (v ME1 byly ty zbraně vyspělejší). Taky jsem začal narážet již na čistě konzolové ovládání (neustále hledám klávesu, kterou se dostanu třeba do deníku, nebo na obrazovku postavy, nejspíš tu nic takového není a člověk tam musí chodit přes menu.

Zatím jsem se tedy dostal jen z těch prvních částí do nějaké té stanice, kde bych měl najmout dva společníky a vědce. Ale i za tak krátkou dobu mě ta hra iritovala jako kdysi, když jsem jí hrál poprvé.

[Elemir]

Import do dvojky jsem ještě nezkoušel, byť jsem to měl cvičmo v plánu. Přemýšlím, že bych ještě loadnul o kus zpět a dojel romanci za Liaru, protože té je ve dvojce dán přeci jen větší prostor, ale to by bylo spíš jen ze zvědavosti.

Chladiče ve dvojce mi přišly nepochopitelné, protože z mého pohledu se to chová jako klasický zásobník, který se musí přebíjet. Pro mě tedy nic nového nebo vyjímečného. Nehledě na to, že počet nábojů není ve skutečnosti neomezený jako u jedničky. S tímhle jsem tedy problém neměl, anebo jinak, díky tomuhle jevu jsem neměl potřebu zkoumat, jaký to má "hlubší" význam. V jedničce naopak nastane zajímavý jev, kdy střílíš z pistole po malých dávkách a máš z toho v podstatě "kulomet", se kterým můžeš sřílet neomezeně. Naopak u sniperky stačí dvě rány po sobě a zbraň musí nejprve vychladnout. U pokročilé technologie bych právě čekal, že přehřívání nebude činit takový problém, nehledě na to, že i naše současné zbraně tím takhle extrémně netrpí

Ve dvojce mě u odstřelovaček štvala jiná věc. Lepší verze najednou začaly využívat fázový paprsek, který mi přišel zřetelně slabší, než klasický náboj. Ve střední fázi hry to tak byla u mě zbytečná zbraň. Jinak ve dvojce jsem jako infiltrátor používal spíše útočné pušky. Tam se snad ani na to striktní rozdělení zbraní nehraje (?). Deník je jinak regulerně přes menu.

Mě osobně by se líbilo, a platí to pro každou sérii z let 2008-2009, kdyby i v dalších dílech využila původní mechaniky a teprve ty doplnila o novinky. Jsou věci, které se mi na ME 2-3 líbí více, ale zase tomu chybí správný základ. Větší příklon ke konzolím a zjednodušování her v následujících letech bylo prostě za trest. Je zajímavé, že ME je původně konzolovka, ale přesto je první díl perfektně hratelný. Ale to mi přišlo i u jiných portů z té doby.

Dvojka mě teď zpětně irituje spíš z pohledu příběhu. Moc se mi nechce věřit, že by se to jako trilogie vyvíjelo už od počátku. Ale je hezké sledovat, jak se uchytil gothicovský přístup k navázání na další díl, kdy se prostě hrdina po těžkém traumatu vrací a vše se musí učit znovu

[Milhaus]

Kdyby to nazvali náboje, tak bych s tím problém taky neměl. Jenže todle, zvláště pak v návaznosti na jedničku, kde zbraně vychladnout dokázaly samy a to během chvilky, zatímco tady je je nutné chladit a to i když z nich člověk nestřílí několik hodin, je vysvětlení opravdu až směšné (v podstatě to ukazuje na určité myšlení - na určitý posun v myšlení autorů, který je pak vidět bohužel ve všem).

A on ten boj celkově mi příjde hůř udělaný, než v jedničce. Já před tím hrál jedničku, pak dlouho nic a pak bez importu dvojku (a jedničku jsem si už úplně 100% nepamatoval), takže jsem měl za to, že boj ve dvojce z hlediska ovládání a fungování je lepší. (a vadili mi spíše věci, jako nulový rozvoj, nulový příběh, žádný inventář a podobně). Ale teď, když to hraji za sebou, se prostě nemůžu zbavit pocitu, že i ten boj je horší. Třeba krytí za překážky. V ME1 stačilo doběhnout k překážce a postava se na ní sama přimáčkla, nebo si klekla a kryla se. Max bylo nutné udělat to dřepnutí ručně, pokud to hrdina neudělal sám. V ME2 musí krytí se za překážku hráč aktivovat mezerníkem vždycky. I když se kryje, stojí to za prd, protože v momentě míření a střílení jej nepřátelé stejně trefí. A aby se přestal krýt, musí zmačknout F, protože mezerníkem překážky přeskakuje a tedy nemůže použít jednotnou klávesu. (v ME1 mohl jen odejít od překážky). No a z toho vyplývá, že já naběhnu k překážce a než mi dojde, kterou klávesu mám mačkat kdy, mám půlku života. A hlavně, ovlivňuje to tu odstřelovačku. V ME1 jsem nepoužíval žádnou jinou zbraň (za celou hru jsem žádnou jinou ani nevytáhl) a vždycky jsem se skryl za překážku, počkal až nepřítel vystřelí, pak zacílil a střelil. Když se dostal ke mně blízko, poutekl jsem pryč. V ME2 ani nestihnu zamířit a nepřítel se samopalem mě ustřílí (musím přestat mířit a zase zalézt). Vůbec v tom není žádná taktika, nebo prostě taková ta "čistota" odstřelovače, co výstřel, to jeden mrtvej. . Tady je lepší vytasit nějakou rychloplanou zbraň, vůbec se nekrýt a prostě všechno rozstřílet na kašu. A to mě nebaví.

Ono ME1 nebyla žádná megasuper hra a jsou hry lepší. Ale nebylo to ani nijak hrozný. Vadilo mi tam jen to prohledávání planet, ale neřekl bych, že to udělali v ME2 líp, oni to prostě neudělali vůbec.

A co se týče vztahů v jedničce, tam jsem byl nějaký zmatený. Liana mi sexuální orgine nabídla, ale schválně jsem jí odmítl kvůli Ash. Ash mi ale nic nenabídla a ani nebylo kdy si s ní promluvit v soukromí. Takže jsem tak nějak nakonec neměl sexuální orgie ani s jednou. Ale v ME2 mám ve kajutě na lodi fotku Liany, tak to asi hra bere tak, že jsem do ní zamilovaný, ačkoliv mezi námi krom nezávazného flirtu nic nebylo.

[Elemir]

Ovládání těhle konzoloidních her mě pije krev vždycky. Ano, ve dvojce se mezerníkem mimo jiné skáče, takže při běhu nějakým zabordeleným koridorem jsem byl každou chvíli nalepený na nějaké bedně nebo výklenku. Obzvláště když jsem potřeboval doběhnout někam na čas, nebo získat taktickou výhodu. Přišlo mi však, že to ta hra dělá občas i sama od sebe. Úplně stejně mě totiž vytáčelo lepení se ke všemu možnému u Assassins Creeda. Ten pajďulák prostě nemohl běžet rovně po cestě, on musel pořád na něco skákat apod. Mě osobně vyhovovalo krytí, které jsem naposledy viděl u Call od Duty nebo H&D II. Prostě jen dojít k bedně a manuálně si zvolit vykouknutí ... vím, gamepad má omezené množství tlačítek

Boj je ve dvojce jednodušší, autoheal přitom vynechám, to je už klasika. Když jsem třeba vzal v jedničce odstřelovačku, tak jsem prostě měl ve stoje problém zacílit pohybující se předmět. Teprve s rozvojem dovednosti se to zlepšovalo. Ve dvojce tohle není, nehledě na to, že headshot je kolikrát konečná i pro tužší cíle. Odstřelovačka začne mít význam opět až v trojce, kde si sice ponechala svoji jednoduchost, ale jsou mise, kde najde uplatnění  - třeba proti banshee je to ideální zbraň. Ostatně trojka některá zjednodušení dvojky zase lehce vykompenzovala, takže se to dá lépe zkousnout. Ve dvojce jsou navíc docela ultimátní parťáci a nemá ani moc význam si je volit dle náplně konkrétní mise, natož aby doplňovali hlavní charakter. To je ostatně docela slabina celé trilogie.

[Milhaus]

No ale mě se s tou odstřelovačkou střílí ve dvojce hůř, než v jedničce. Vůbec ten cíl nenajdu v hledáčku a protože on do mě přitom střílí v kusu a nikdy nemine, tak mě pak logicky zraňuje, ale já na něj ani nevystřelím. Jednoduší je vzít třeba pistoli a mačkat palbu, dokud nepřítel nepadne, nebo nedojde chladič. Hrdina přebíjí sám, takže přebíjení chladiče je jen krátká přestávka od nepřetržité palby. Ale jaký význam má odstřelovačka, to netuším. Ono je to tedy i o zvyku a zatím to hraji jen chvíli, ale už teď mi je jasné, že utočné pušky budou jasná volba, protože na ně si zvykat nemusím a vlastně nemusím dělat nic, než rychle mačkat.

[Elemir]

Já si to snad budu muset znovu vyzkoušet Mě opravdu nepřijde, že bych se sniperkou měl ve dvojce nějaký problém, ale jak jsem psal, moc jsem jí v tomhle díle nepoužíval. V trojce je to pak ztížené tím, že některé potvory se neúměrně rychle pohybují - např. trhaný pohyb banshee v kombinaci s jejich kymácením. Zacílit hlavu tak bylo někdy o štěstí. Útočná puška je každopádně nejlepší volba Jak jsem pak na ní namontoval dalekohled, tak to byla ultimátní hračka - naneštěstí mě tohle napadlo až ve trojce. Přebíjení jsem nechal na automatice jen zpočátku, pak jsem se naučil odhadovat situaci a přebíjet dle počtu nepřátel manuálně. Ono nejhorší je, když ti zbydou dva náboje, proti tobě najednou vyskočí skupinka nepřátel a hned vzápětí začne Shepard přebíjet

[Milhaus]

Tak já po boji přebíjím vždy ručně, protože na zemi se válí spousta chladičů, tak abych je vzal všechny, musím nejprve nabít zbraně. Ale během boje je to vesměs fuk, prostě dokud se to hýbe, střílím. Jen ta odstřelovačka jakási divná. V jedničce třeba taky byli nepřátelé, kteří byli nepříjemní. Třeba průzkumníci gethů, kteří pořád rychle poskakovali z místa na místo, ale dalo se to.

Ale uvidím, mě to s tou útočnou puškou nebaví hrát, protože to je až příliš krvelačně bezduché . Tak to asi ještě zkusím s tou odstřelovačkou, třeba si zvyknu.

[Elemir]

Průzkumníci měli výhodu v tom, že obvykle skákali po stejných pozicích, takže se dalo docela úspěšně rychle zaměřovat. Blblo to akorát v malých koridorech, kde se různě zasekávali, takže se ta pozice různě posouvala. Časem jsem si na tohle zvyknul, ale napoprvé to bylo nepříjemné setkání. Mnohem horší byl finální boss, tam jsem musel regulérně střílet jen z pistole.

Potíže mi dělali i krogani. Jakmile bylo jasné, že jsou v pohybu směrem ke mě, tak jsem mohl sniperku rovnou uklidit, protože tím jsem ztratil potřebný čas a krogani navíc regenerujou a poměrně rychle obnovujou štíty. Ovšem pokud stály někde hodně vzadu a nehýbali se, tak byla sniperka naopak ideální zbraň. Možná to chtělo kombinovat s nějakými biotickými schopnostmi, ale to je pro mě to samé jako magie, moc jsem to nepoužíval.

V trojce je od poloviny hry k dispozici útočná puška s nízkou kadencí, což je takový ideál. Je potřeba s ní dobře mířit, nejde do nepřítele nasypat pořádná dávka a hlavně je k ní mnohem méně nábojů. To mi ve dvojce chybělo. Vlastně dvojka má něco obdobného v jednom z typů brokovnic, což taky nejsou zbraně k zahození. Odstřelovačka má sice taky malý zásobník, ale náboje se zase válejí všude.

[Elemir]

Import save opravdu nebyl zrovna intuitivní Z dvojky do trojky to byla pohoda, ale tady jsem musel spustit nejprve konfigurační utilitku a nastavit cestu k save pozicím jedničky. Překvapilo mě, že hra mi beztak položí pár otázek (Kaidanko vs Ash, Anderson vs Udina, ...). Pak už je všechno jinak stejné. Zvýšil jsem akorát obtížnost.

Ovládání mě mírně překvapilo, nečekal jsem, že si za dobu hraní jedničky na pár věcí zas tak snadno odvyknu Z krytu se dá vystoupit i bez F, stačí popojít a sniperka je přesně taková, jak si jí pamatuju. Mě to možná přijde jiné díky tomu, že jsem nedávno odehrál sérii Sniper Elite, takže v tom mám docela dobrý vzor pro porovnávání. Hned úvodní drony jsem sundal v letu. V jedničce se mi to opravdu líbilo více, protože na tom byl vidět i vliv dovednosti. Tady je to prostě čistě o postřehu. Prostě klasika, jak si to pamatuju ze starých FPS mulťáků.

Došel jsem zatím do fáze, kdy mi dali loď a hned jsem zamířil do svojí kajuty. No, samozřejmě ... na stole stojí fotka Ash

[Milhaus]

Mnohem horší byl finální boss, tam jsem musel regulérně střílet jen z pistole.

No, u mě si závěrečný boss ani neškrtl. Já tam vzal sebou Lianu, kterou jsem jinak moc nevodil, takže ten boss tam po celou dobu poletoval po okolí a nemohl nic dělat a já a Ash jsme do něj stříleli. Jinak jsem ale odstřelovačkou většinou zastřelil všechno dřív, než to doběhlo, popřípadě jsem to nechal na svých parťácích a utekl za ně.

[Elemir]

Vidíš, to je dobrý tip pro příště Já měl docela co dělat, abych se udržel mimo salvy střel a zároveň udržel míření. Ash s Wrexem se snažili, ale vydrželi vždycky jen nějakou chvíli a pak padli. Popř. mě následovali k sloupu a to pak zas neútočili kontinuálně, čímž tomu potvorákovi začal opět růst štít. Zkoušel jsem právě i různé náboje, aby se likvidace štítu zrychlila, leč nic moc. Biotiky jsem v jedničce vůbec nějak nevyužíval. Vyjímkou byl akorát začátek, kde jsem měl jen Ash a Kaidanka. Toho jsem pak urychleně nahradil Garrusem.

Ve dvojce jsem pak zkoušel Samaru a protheana, ale vždycky to u mě nakonec dopadne tak, že dám přednost raději fyzické převaze. Teď si zrovna říkám, že podobně užitečný bude biotik i ve finále trojky, kde by se mi to zase bývalo hodilo ke snížení počtu aktivně bojujících protivníků. Ono kličkovat mezi čtveřicí obrněných monster není zrovna ideál I když u tohohle souboje jsem možná mohl využít neviditelnost a zdekovat se na druhý konec mapy, kde bych přečkal požadovaný čas.

[Milhaus]

Já většinu hry vodil Ash a Wrexe, ale tady jsem vzal Lianu kvůli dialogům (pořád jsem čekal, že z toho bude nějaký vztah, nebo něco), ale nic. On Wrex má také biotecké schopnosti, ale ne tak silné. Jak jsem ale zjistil, tak mít takového biotika jako Liana, by bylo výhodné po celou hru, zvláště při hře za odstřelovače. Třeba zrovna ti krogani, co se snaží dostat k hráči (nebo podobné obludy), by neměli šanci.

[Elemir]

Mno, nějak mě to nedalo a zakoupil jsem trojici DLC pro dvojku - Arrival, Overlord a Lair of the Shadow Broker. Origin mě teda opět dostal. Zatím jsem nepřišel na to, jak se dá tvořit nákupní košík, položky tak nakupuju jednotlivě tím, že je strkám do wishlistu a z něj je pak jednu po druhé odklikávám. Bioware body mě teda drtí taky Jsem zvědav, jestli to za to stálo ...