Kapitola II. - COLONY - ENROTH, část B

Heroes of might and magic I: A Strategic quest

V době po roce 1113 dochází v naší zemi ke zlomovým událostem, skrze magickou bránu přichází král Morglin (Jerico) Ironfist se svojí družinou, včetně Lorda Kilburna.

Lord Morglin (Jerico) Ironfist

Lord Morglin (zvaný též Jerico) Ironfist uprchl magickým portálem ze svého domovského světa VARN 4 po nezdařeném pokusu o atentát na svého bratrance, Krále Ragnara. Opevnil se na jihovýchodě Enrothu, kde nad řekou Floodwater postavil hrad Ironfist a rozhodl se, že sjednotí celý kontinent pod svou vládou.

Lord Slayer

Lord Slayer, barbarský král a pán severních Ledových pustin za Ztracenou pouští, hodlá zabrat celý Enroth jen pro sebe.

Královna Lamanda

Královna Čarodějek Lamanda vládne severovýchodní části Enrothu. Doufá, že její mocná magie bude stačit na poražení nepřátel a sjednocení země.

Lord Alamar

Lord Alamar je mocný černokněžník (warlock) a vládce západní části Enrothu. Jeho znalosti strašlivé a ničivé temné magie by měly stačit na to, aby rozdrtil své nepřátele a ukázal jim, kdo je pravým pánem celé země.

Hrdinové, účastnící se války o Enroth

Ambrose, Arturius, Dimitri, Ector, Lord Haart, Lord Kilburn, Maximus, Sir Gallant, Tyro

Agar - pozdější Archibaldův spojenec a stvořitel prvního beholdera!!

Falagar - v MM VI na straně Rolanda

Sandro - zde ještě jako warlock, Ethricův učedník - dle portrétu ale již ovládající umění nekromancie

V knihovně hradu Ironfist se zachovaly Morglinovy deníky:

23. den měsíce Havrana, roku 632 (kalendáře světa VARN 4)

Pozdravení mému šlechetnému a velkorysému lordovi, králi Ragnarovi, od jeho oddaného bratrance lorda Ironfista. Je tomu třicet dní co jsem projížděl přes tajemnou bránu, která se otevřela ve Varnalských kopcích. Ocitnul jsem se na cizích a neprozkoumaných územích. Rád bych ti, můj drahý pane a bratranče, prostřednictvím tohoto dopisu vyvrátil ošklivé pověsti o mé osobě, neboť se obávám, že bys jim mohl uvěřit. Byl jsem, drahý bratranče, hluboce šokován, že se tě pokusil čaroděj Guthbert zabít. Slyšel jsem, že na prahu bolesti, krátce poté co mu vykloubili paže, prý vykřikl mé jméno a označil mě za toho, který mu za to zaplatil. Drahý bratranče, velice mě ranilo, když jsem slyšel že jsi mu uvěřil. Znáš mou nesmrtelnou oddanost. Třebaže sis vzal překrásnou Ewine za svou královnu, ačkoliv já jsem ji vroucně miloval, není to ještě důvod si myslet, že bych si přál ti ublížit. Ten ničema musel zfalšovat můj podpis na dopise, který jste nalezl v jeho pokoji. Co se týče brašny zlata nesoucí mou značku, nevím jak se dostala do Guthbertova majetku. Domnívám se, že nějaký temný nepřítel chce svést vinu za tento zbabělý zločin na mě. Prosím, abys mi v tomto věřil. Byl jsem tuze zarmoucen, když jsem slyšel, že tví baroni mě vyrazili zatknout. Jsem hluboce raněn, když slyším jak se říká, že jsem jako zbabělec uprchnul tvé spravedlnosti nahoru do Varnalských kopců. Pouze jsem, drahý bratranče, pokračoval v lovecké výpravě - nevinné cestě unikajíc před slunečním žárem obklopen několika věrnými sluhy. Skutečnost, že jsem si s sebou vzal své rodinné šperky, je jednoduše vysvětlitelná, chtěl jsem je mít v bezpečí, neboť pokud pán není doma, je vždy problém s krádežemi některých sloužících. Jak jsem vstoupil do této cizí země je pro mě stále ještě záhadou. Během putování po kopcích jsem společně s několika sluhy narazil na úzký průchod na hranicích vašeho království. Jakmile jsme vstoupili do průchodu, osvítilo nás na chvíli neznámé světlo plné barev.

Otočili jsme se a chtěli jsme jít zpátky odkud jsme přišli. Neviditelná zábrana nás ale nepustila zpět. Zkoušeli jsme co se dalo, ale nedokázali jsme přes ní projít. Tak jsme pokračovali v cestě dolů z kopce do neznámé země. V tomto světě se zdá všechno jiné. Slunce není tak červené, jako v naší zemi, ale má spíše podivnou žlutou barvu. Zdá se, že předměty nepadají tak rychle když se upustí a vzduch udržuje více vlhkosti. Putovali jsme mnoho dnů a nenalezli jsme žádné pilíře označující hranice, žádné vládce nebo krále a zákony. Všude byla divočina, nezkrocená a nedotčená. Samozřejmě jsem si můj drahý bratranče okamžitě uvědomil, že by zde byla příležitost rozšířit království a získat pro tebe větší uznání a bohatství. Vztyčil jsem hraniční značky a zdvihnul tvým jménem tvůj prapor k potvrzení právního nároku na veškeré území kam mé oči dohlédnou. Prosím přijmi jej jako znamení mé věrnosti a rodinné oddanosti. Ignoruj veškeré opovržlivé pověsti o dřívějších událostech. Můj drahý bratranče a věrný lorde, po mnohadenním putování mě napadlo, že bych se pokusil vrátit přes bránu zpět a informoval tě o mých velkých objevech tvým jménem. Přál jsem si sdělit ti svá slova osobně, dříve než to udělají ostatní baroni. Ale můj lorde, tajemná brána byla stále zavřená a já jsem nemohl skrze ní projít. Tak jsem vedle ní vztyčil pilíř a umístil na něj tento dopis a těmi, které budu psát později ti prokáži službu při rozšiřování tvého království. Budu se snažit vás informovat o mých službách vám i vaší nehynoucí slávě. Prosím vyřiď také můj nejpokornější pozdrav krásné, jemné a milé královně Ewine. Řekni jí, že navzdory mé loajalitě vůči tobě, myslím na ní každé ráno i noc. Přeji jí štěstí po tvém boku.

Věrný Ironfist

4. den měsíce Vážky, roku 632

Můj drahý lorde, králi Ragnare, Uplynul více než měsíc od doby, kdy byl můj poslední dopis poslán k tajemné bráně. Tam čeká můj nejvěrnější sluha na to, až se bariéra, která brání našemu návratu, rozptýlí a on bude moci osobně doručit zprávu o růstu tvého majetku. Posunul jsem hlavní stan přes deset míl dolů pod kopce do překrásného údolí plného zvěřiny, velkých stromů a s rychle tekoucím potokem. Je to zvláštní místo a zpočátku jsem si myslel, že je zbaveno všech těch, kteří chodí vzpřímeně a mohou mluvit. Několik dní jsem přemýšlel co dělat. Zajímal jsem se o vše kolem. A pak, sedmého dne po našem příjezdu do údolí, prošel lesem putující rolník. Napadlo mě, že je zde tvůj první nový poddaný. Pokusil jsem se mu dát práci - kácet stromy, aby mohl zasít obilí a z mouky pro mě vyrobit chléb. Byl ale neposlušný jako je většina rolníků. Nakonec jsem považoval za nezbytné se sám ponížit a sám si s ním dlouze promluvit. Měli jsme tu velký problém. Moji sloužící se stali strážnými a nemohli být nuceni pracovat a náš rolník pracovat odmítal. Ačkoliv jsem ho chtěl v první chvíli zabít, uvědomil jsem si, že pokud se s ním nedohodneme, budeme v zimě hladovět. Tedy pokud tady nějaká zima bude. Zeptal jsem se ho, kde jsou lidé a bojovníci, které potřebuji jako sloužící. Vyjednával dlouho, tvrdě a někdy až opovržlivě. Nakonec jsem souhlasil se zaplacením, pokud mi odhalí tajemství tohoto místa a poradí, jak se dostanu k těm, které potřebuji za své sloužící. Řekl mi pak tuto záhadnou odpověď: "Pokud budete stavět, oni přijdou." Rozzlobil jsem se a byl připraven ho za tak hloupou odpověď zabít. Pak mi to ale vysvětlil. Následující den jsem přikázal rolníkovi a mým mužům postavit domy. Nějaký čas zabralo přesvědčit mé muže, že to není pouze rolníkova práce, ale spíše jednoduchá stavba obdobná těm, jako když připravují tábor. Dokonce i po tomto vysvětlení mnoho z nich odmítalo na táboře pracovat. Musel jsem je podplatit několika šperky a přesvědčit o důležitosti toho, co měli udělat. A hle, ráno poté co byly domky dokončeny, jsem po probuzení před mým stanem nalezl poselstvo rolníků. Prosili mě o právo obsadit domy, které jsme postavili. Dlouho jsem se rozmýšlel než jsem s nimi promluvil. Vysvětlil jsem jim, že za bydlení v domcích a na pozemcích, které jsem pro tebe získal, jsou povinni sloužit a být věrní mému pánovi. Za možnost obdělávání půdy mi nabídli desátky a muži se nabídli sloužit v době války. Výměnou jsem jim nabídnul ochranu mého meče. Ochotně přijali. Podpisy byly zaznamenány na pergamen a dohoda byla zpečetěna. Rolníci se nastěhovali ten samý den a začali pracovat. Toto změnilo mé mínění a zeptal jsem se lstivého rolníka na další rady. Následně jsem přikázal mým mužům postavit domy ze slámy a domy ze dřeva. Stálo mě to sice další peníze, ale částečně se to vykompenzovalo, když jsem požádal rolníky, aby mi zaplatili, i když to bylo jen pár měďáků. Po dokončení slaměných a dřevěných domků se k mému naprostému úžasu objevili lesní goblini a skřeti, ochotní mi sloužit výměnou za obydlí. Zpečetili jsme podpisy stejnou dohodu jako s rolníky. Upřímně, můj drahý bratranče, zdají se mi být hloupými bojovníky, kteří potřebují vůdce a hrdinu, jenž jim poskytne místo k životu. Nezdají se být zcela nesamostatní, ale očekávají nějakou formu feudálního pána, který se za ně o všechno postará. Slyšel jsem je volat, že na takovou věc mají své právo a jejich vladař by jim měl všechny věci poskytnout. Rád jsem jim to slíbil a snadno je i přesvědčil, že já jsem jejich vševědoucí vůdce. Nyní jsou, myslím, použitelní ke všemu co budu potřebovat. Bojí se, že ztratí to co jsem jim dal. Tak jsem začal budovat město, které jsme pojmenovali po tobě. Mou jedinou obavou bylo, že se nestane dostatečně velkým a důstojným vašeho jména. Pro zajištění, abys neutrpěl na cti, jsem vybral naše rodinné jméno, takže pokud by město nemělo uspět, budou si všichni myslet, že to bylo jméno tvého věrného sluhy. Na začátku budování stálo město hodně peněz, ale již teď z něj začal kapat malý, ale trvalý peněžní příjem, protože tito bojovníci měli pár měďáků v kapsách, ač bych rád věděl, kdo venku razí mince. Budu budovat všechny typy staveb a uvidím, kdo ještě přijde. Prosím sdělte i paní Ewine mé nejvřelejší pozdravy a řekněte jí, že mám mnoho krásných vzpomínek na dobu, kterou jsem strávil s ní. Ona bude vědět, co mám na mysli.

18. den měsíce Jednorožce,roku 633

Vážený bratranče Ragnare, Uplynul již téměř rok od mého posledního dopisu, neboť jsem měl na starosti spoustu věcí. Měl bych se zmínit, že můj posel se zprávami mi sdělil, že brána je stále zavřená a nikdo jí nemůže projít. Po několika měsících si uvědomil, že je jeho hlídání zbytečné. Oznámil mi také, že poslední dva dopisy, které jsem poslal nahoru na hraniční pilíř, nikdo nevzal. Přesto budu v psaní pokračovat. Díky mému vedení a moci se toho hodně v údolí změnilo. Pojmenoval jsem jej Ragnarovým údolím z úcty k tobě. Tam, kde byl kdysi pouze lesní porost, je nyní prosperující město. Pokračoval jsem v budování a využíval veškerého svého bohatství, ale jak znám svého pána, bude určitě potěšen z toho, co jsem ze své úcty k němu vykonal. Až jednou přijde doba, zaplatíš mi zpět ztrátu, kterou jsem zde dosud utrpěl. Kompletní popis nákladů je přiložen. Veškeré příjmy jdou na údržbu. Pokud se týče správy mého baronství, cítil jsem, že je důležitější nejdříve postavit domy pro obyvatele království. Začal jsem proto stavět mnoho různých obydlí, abych si podřídil pod mou standartu větší dav. Do postaveného cihlového domu přišli do údolí žít mocní ogři. Když jsem přikázal udělat most přes řeku Morglin, nalezl jsem tam druhý den trolly, kteří se pod ním usídlili. S každým tímto bojovníkem jsem podepsal pergameny, že mě uznávají jako svého feudálního pána, což ochotně udělali. Vlci jsou vždy hodnotní spojenci a mohou již na dálku vycítit potíže. Přikázal jsem pro ně udělat doupě. Následující den přišla tyto masivní, inteligentní zvířata z lesů a nabídla mi své služby. Dále jsem hledal zručné muže. Sedláci mluvili mnohokrát o čarodějích. Vykopáním studny jsme získali studenou pramenitou vodu pro kalení oceli, kovář, později kopiník, vstoupil do mých služeb. Pole byla vyčištěna a tráva byla zkrácena. Byly vztyčeny terče a objevili se lukostřelci. Nabídli mi své služby. Poblíž mostu byla postavena putyka a uvnitř popíjejí zbrojnoši. Hrají kostky a diskutují o kamarádech. Je tu v pohybu ještě více věcí můj pane. Ještě teď stavíme neobvyklé stavby - malinké domy na stromech ke shromáždění víl na mou stranu. Chaty poblíž hor jsou tesané z kamene tak , aby sloužily trpaslíkům, zatímco u lesa byly vztyčeny terče, aby mladí elfí lukostřelci přišli závodit.Jakmile mi budou sloužit elfové a skřítci, řeknu jim, aby mi pomohli vyrobit velké kamenné kruhy pro potěšení druidů, oplotit louku pro jednorožce a postavit červené věže pro mocné fénixe. Už jsem postavil i obydlí pro uživatele magie a jeden je nyní v mých službách. Sice je drahý, můj pane, ale zvládnutí jeho kouzel je drahý proces. Moje prostředky docházely a proto jsem udělal rozhodnutí odložit tajemné umění magie. Za cenu jednoho kouzla ale mohu slavnostně přivítat dav rolníků. Pamatuji si také na blázna Guthberta, tvého dvorního čaroděje. Pokud mě paměť neklame, neměl moc velkou cenu. Když mluvíme o penězích, měl bych ti ukázat desítky tisíc ve zlatě které jsem utratil v tomto podniku, jenž začal velebit výhradně tvé jméno. Mé kapsy nejsou bezedné bratranče, a i když mí sloužící nyní přinášejí malý příjem, ještě to není dostatečné. Proto, jestliže jsi četl tento dopis, potřeboval bych od tebe poslat více peněz. Potom všem se z toho stala docela nákladná záležitost. Tvá vlajka nebude vlát nad tímto královstvím bez toho bratranče, abys na sebe na oplátku převzal nějakou povinnost. Ó ano, měl bych doplnit, že jsem si postavil pro sebe skromné obydlí, které nazývám Morglinův hrad. Mám jej vkusně uspořádaný a honosný pro jednoho z tvých sloužících. Jakmile bude ukončeno jarní sázení, mám v plánu vzít si část svých nových hostů a vyrazit za dobrodružstvím, protože jak jsem již říkal, tato země je obrovská. Pokud se člověk pečlivě rozhlédne, nalezne tu bohatství a slávu. Samozřejmě můj lorde, cokoliv naleznu bude pro slávu tvého jména. Posílám vřelý pozdrav paní Ewine.

29. den měsíce Aarvarka, roku 635

Bratranče, Uplynuly už více než dva roky od té doby, co jsem poslal svůj poslední dopis nahoru do kopců k bráně, kterou jsem poprvé prošel do tohoto světa. Jsem informován, že moje předchozí dopisy zmizely, ale žádná odpověď zde nebyla. Nejsem si jist, jestli jsi ty nebo tví služebníci nalezli bránu a prošli nebo jestli zloději poškodili hraniční pilíř zde umístěný. Se svou výpravou jsem se pustil do prozkoumání nové země. Výprava se změnila v dva dlouhé a těžké roky vojenského tažení. Zpočátku bylo všechno bez komplikací. Příležitostně jsem objevoval naleziště vzácných kovů, pohřební mohyly obsahující poklady, a další věci. Také jsem se setkal s divnými a děsivými bojovníky. Blízko starověkého hřbitova jsem vedl bitvu s duchy. Setkal jsem se při putování se zvířaty s hrůzostrašnými dovednostmi a přemohl jsem je v boji muže proti muži k slávě svého jména. Po mnoha týdnech putování jsem nakonec přišel k dalšímu městu. Jakmile jsem se přiblížil, jeho obyvatelé zatarasili brány. Vylezli pak na cimbuří a dělali sprostá gesta. Vydávali divné zvuky, zatímco měli vystrčené jazyky a říkali mnoho sprostých a vulgárních řečí o tvém rodokmenu. Samozřejmě jsem je okamžitě napadl. Zpočátku jsem byl odražen a ztratil mnoho rolníků i nějaké zbrojnoše. Zanechal jsem obléhání a poučil své bojovníky, jak vést válku při dobývání měst. Katapulty, které jsem postavil, nakonec zničily městské zdi. Měl jsem pokoušení, neboť má čest byla uražena, toto špinavé místo vypálit a zabít všechny uvnitř. Předtím než jsem mohl dát takový příkaz mému poradci, starý známý rolník, a nyní můj čestný komorník, poukázal na to že bych mohl toto město obrátit ke svému užitku a bohatství. Tak se stalo že jsem odhalil mnohé o této zemi. Město, které jsem zabral, bylo barbarské a bylo naplněné jedinečnými bojovníky, odpovídajícími tomuto místu. Přivedl jsem tam skřety, vlky, ogry a troly spolu se silnými kyklopy, kteří mi slouží. Zjistil jsem tak, že je t u po území roztroušeno mnoho měst. Některé jsou samotná lidská města. Další jsou ovládané kouzelnicemi a čaroději s magickými bojovníky, kteří v nich žijí. Několik měst, které bylo těžké nalézt, je ovládaných válečníky a mají uvnitř zdí silné a děsivé bojovníky jako jsou minotauři, gargoyly a dokonce draci. Dosud nejsem připravený vypořádat se s nimi a raději jsem se jim vyhnul. Také jsem zjistil že jsou tu další králové, kteří si činí nárok na celou zemi a vedou válku. Mají ve svých službách hrdiny velkých dovedností. Upozornil jsem je, že má síla je značná, a jejich pozornost bude považována za pokus blokovat růst mé síly. Zdá se že nemám na vybranou a budu muset podniknout akci proti ostatním dříve, než oni ublíží mě. Mám v plánu jít dál a usilovat o tato další království, pokořit je a umístit tvou vlajku na jejich cimbuří. Pozdravuj za mě Ewine a zeptej se jí, jestli má ještě to zvláštní mateřské znaménko.

3. den měsíce Promyky, roku 638

Ragnare, Už jsou to tři roky od mých posledních informací a nic jsem zatím od tebe neslyšel. Zdalipak víš o mé existenci v tomto království, a pouze si nepřeješ dpovědět. Účet mých počátečních nákladů zůstává a já mám u sebe kopie, pokud jsi první nedostal. Bojoval jsem po tři dlouhé a tvrdé roky od posledního psaní. Pochodoval jsem od prvního města, kterého jsem se zmocnil, přes cizí hornaté země, pouště, močály a hluboké lesy. Bylo tam mnoho bojovníků se kterými jsem zápasil. Někteří se připojili ke mě, někteří chtěli sebrat mou vlajku a přáli si ji strhnout. Těm, kteří stáli v mé cestě, již slunce bělí kosti. Po dlouhých týdnech putování jsem narazil na armádu, která na mě udeřila a vedl jsem s ní dlouhou a obtížnou bitvu. Ztratil jsem více jak polovinu mého vojska. Nakonec jsem porazil v boji muže proti muži vůdce nepřátelské armády a zajal jej jako svého vězně. Brzy poté jsem obdržel dopis od jeho feudálního pána, nabízejícího výkupné. Odmítnul jsem, neboť obnos který nabízel byl urážlivý. Pak jsem obdržel jinou nabídku, která byla mnohem štědřejší. Souhlasil jsem přijmout výkupné a tato platba tak znovu naplnila mé prázdné pokladny. Tento hrdina se mnou rozloučil v dobrém duchu. Slíbili jsme si, že se znovu setkáme. Odpověděl jsem mu, že se budu modlit aby se tak stalo, neboť potřebuji další peníze. Dorazil jsem k městu vedle širého moře a po těžkém boji ho dobyl. Tam jsem se zmocnil dalšího hrdiny a ten mi slíbil, že mi bude sloužit. Nyní s tímto vůdcem, který mi sloužil, jsem udělal osudové rozhodnutí. Rozštěpím svou armádu a pošlu jednu její polovinu s ním. Můj nový hrdina koupil lodě a se svou armádou odplul do vzdálených míst prozkoumávat mnoho cizích a podivuhodných zemí. Přijímal jsem od něho zprávy a začal jsem kreslit mapu všeho co jsem si myslel, že nyní vlastním. Byl jsem šťasten. Bohužel se můj hrdina střetl se zlým kouzelníkem, který zničil jeho i mou armádu. Pak přišly temné a obtížné dny. Velký princ jiného království poslal silnou armádu proti mému hlavnímu městu, které jak si jistě vzpomenete, jsem nazval po vás. Litovat jsem, když mi oznámili, že malá posádka, kterou jsem tam ponechal byla přemožena a město bylo dobyto. Způsobilo mi to velké potíže, protože jeden z mých hlavních zdrojů příjmů mi tím byl odepřen. To mě přinutilo pochodovat zpět a s mým vyčerpaným vojskem osvobodit město. Uspěl jsem, ale ztratil jsem jiná města, která byla mým majetkem. Ragnare, vybojoval jsem zde obtížnou bitvu a vy jste mi ani trochu nepomohl. Dvacet nebo třicet tisíc v zlatě by teď byla velká pomoc pokud si přeješ, abych udržel toto království pod tvým jménem. Mimochodem, zeptej se Ewine na zajímavou noc, kterou jsme spolu strávili a oba si ji pak pamatovali jako "noc šílenství."

11 den, měsíce Ještěra, roku 641

Ragnare, Podařilo se mi přežít poslední tři roky, ale ne díky tobě. Chvíli jsem již myslel, že je vše ztraceno. Zbývalo mi už pouze mé hlavní město. Jeho obyvatelé ho v té době nazývali Pevnost Ironfist. Dvakrát bylo mé město obléháno a mě se dvakrát podařilo tyto útoky odrazit. V obou případech jsem zajal hrdiny, kteří vedli útok. První z nich padl do mého zajetí již podruhé. Chtěl jsem díky němu trochu zbohatnout, a tak jsem za něj začal požadovat výkupné. První nabídka nebyla příliš výhodná, takže jsem ji odmítnul. Bohužel už se nikdo další neozval, a tak jsem hrdinu požádal, aby se přidal ke mně. On však odmítl. Byl jsem vázán kodexem královské krve, takže jsem ho nemohl nechat popravit. Nechal jsem jej tedy jít. Nakonec jsem tedy neměl ani hrdinu ani výkupné. V druhém případě jsem už byl chytřejší a hned jsem zajatci nabídl Spojenectví, a on tuto nabídku rád přijal. Od té doby je mým věrným a silným spojencem. Zatímco já jsem stále bránil své hlavní město, poslal jsem svého nového hrdinu dobýt město na jihu, o které jsem před časem přišel. Také jsem investoval do různých budov, abych do svého města přilákal nové silnější bojovníky. Zjistil jsem, že příliš rychlé útoky a získávání nového území mě nechá mnohem více zranitelného, a tak jsem tentokrát postupoval velmi opatrně. Když na mě nepřítel znovu zaútočil, snadno jsem jeho útok odrazil. Bojiště bylo poseto mrtvými nepřáteli a přeživší plakali a naříkali. Utratil jsem velké jmění za turnajové arény. Ty do mých služeb přilákaly silné rytíře na koních. Ještě více jsem investoval do výstavby svaté katedrály, která mi umožnila využívat služeb mocných paladinů. Neopomněl jsem ani síly magie. Kdysi mě magie téměř zničila, ale nyní mi jistě pomůže. Naučit se magickým dovednostem je sice velmi náročné a drahé, ale v konečném důsledku se to rozhodně vyplatí. Síla těch, kteří vládnou magií, je téměř neomezená. Moji mágové ovládají kouzla, která si tvoji dvorní čarodějové nedovedou ani představit. Je mnoho útočných i obranných kouzel. Jsou i kouzla, která nepřítele spálí na popel nebo ho promění v ledový rampouch. Zdejší mágové umí i kouzla, která mohou zastavit rány nepřátelských mečů a střely šípů. Další obrovské výdaje umožnily mým kouzelníkům ještě více zdokonalit své dovednosti, takže nyní ovládají i likvidaci nemrtvých nebo kouzlo, které mě ochrání před kouzly jiných mágů. Mohou také léčit nebo posvětit mé bojovníky, což je učiní mnohem silnějšími. Na mé nepřátele mohou použít kouzlo slepota, takže pak nebudou vědět, kam mají zaútočit. Myslím že bych měl dodat, že ten ubohý kouzelník, který mi ve tvé říši způsobil tolik problémů, by zde byl svými rivaly usmažen na popel. Pochybuji, že se s ním ještě někdy setkám. Také jsem rozšířil své kontakty s cechem zlodějů. Nyní mi poskytují mnohem lepší a přesnější informace, které mi velice pomáhají při plánování mých kampaní. Poté, co jsem konsolidoval své síly, jsem se rozhodl, že do svých služeb přijmu dalšího hrdinu. Nyní tedy mám již tři samostatné armády. Jednu jsem nechal pod velením důvěryhodného hrdiny hlídat můj domovský kraj. Druhou jsem vyslal na jih, aby znovu dobyla město na pobřeží. Já sám jsem se vydal přes širé pláně na východ. Můj hrdina na jihu dosáhl pobřeží, které mi před lety patřilo a znovu dobyl i tamější město. Toto město pak rozšířil a postavil zde mimo jiné i nový maják, který usnadnil plavbu našich lodí. Rozkázal jsem mu, aby se svou armádou vydal přes moře. Také jsem jej varoval, aby byl velmi opatrný, neboť moře skrývá mnoho nebezpečných tvorů i nepřátelských hrdinů. Hrdina vedl své lodě podél pobřeží a brzy dobyl město kouzelnice, čímž ještě rozšířil mou moc. A nedlouho poté jsem získal i blízké ostrovy s celým jejich obrovským bohatstvím. A pak mě postihla další pohroma. Obrovské balvany se začaly z nebe sypat na mého hrdinu. Ten tomuto útoku brzo podlehl. Zdá se, že zatímco jsem získával nová a nová území, mí nepřátelé uzavřeli spojenectví proti mně. Brzy jsem opět ztratil vše, co jsem na jihu tak pracně získal. Věděl jsem, že pokud bych se stáhnul do defenzívy, nepřátelé by opět zanedlouho stáli před branami mého hlavního města. Proto jsem se rozhodl začít další útočné tažení. Tentokrát jsem ale neudělal tu chybu co kdysi a nechal jsem ve svých městech dostatečně silnou posádku. Brzy jsem se přesvědčil, že jsem udělal dobře, neboť po pár dnech se poblíž mého hlavního města objevil silný nepřátelský hrdina. Posádka města sice jeho útok odrazila, ale sama utrpěla velké škody na bojovnících i městských kouzelnících. Nedávno jsem si také uvědomil, jaká chyba byla, že jsem se snažil vyhnout rozšíření mé armády o temné tvory jakými jsou gargoyly, minotauři, hydry a hlavně draci. Začal jsem tedy okamžitě rozšiřovat všechna černokněznická města. I tak mocný bojovník jako je paladin se stane velmi slabým při boji s armádou, jejíž součástí jsou draci. Ale již brzy budu i já vládnout nad těmito silnými tvory a pak mě již nic nezastaví. Jsem zvědavý, zda je Ewinin dech pořád tak odporně páchnoucí jako vždycky býval?

21 den, měsíce Krysy

První rok Nového věku

Ragnare Samozvanče! Již pět let uběhlo od mého posledního dopisu. Dovedu si představit, jak se ti asi vede. Sedíš tam na tvém malém a zkorumpovaném trůnu, který jsi neprávem získal a kterému neprávem vládneš. Má moc v poslední době značně zesílila. Vybojoval jsem mnoho velkých bitev. Dobyl jsem mnoho pevností a získal mnoho nových měst. Pod mým velením je nyní mnoho vznešených hrdinů. Zajímalo by mě, co pořád děláš, když jsi neustále zavřený za svými hradbami. Zatímco mé jméno budou bardi ještě dlouho opěvovat, vzpomínky na tebe a tvou takzvanou královnu budou tak maximálně na obrázcích a říkankách vyrytých do zdi latríny. Po dlouhých letech upevňování mých sil ve všech oblastech, najmutí stovek rolníků a kopiníků, mocných rytířů na koních, obrovských legií ogrů, goblinů a trolů, mnoha a mnoha kouzelníků a obrovských tvorů jako jsou hydry a draci, jsem nyní silnější než kdykoliv předtím. Tři velcí králové této říše se spojili proti mně. Nastražili na mne mazané pasti a opevnili svá města. Přidalo se k nim i mnoho hrdinů, takže v jednu chvíli se ke mně blížilo šest armád ze šesti různých směrů. Tehdy se mi opravdu vyplatily mé investice do magického výcviku. Dvakrát se mi podařilo teleportovat celou mojí armádu přímo do zad nepřítele. Rozdrtit jejich armádu pak již bylo snadné. Díky věštírně a cechu zlodějů mohu nyní přesně předvídat kroky svých nepřátel a poslat svá vojska na slabá místa nepřátelského impéria. Cena mých vojenských kampaní byla obrovská. Za jediný měsíc jsem utratil tolik, co pro mě ještě nedávno bylo vysněným bohatstvím. Ale pokud chce někdo získat vše, musí i vše riskovat. Již se mi podařilo porazit dva mé největší protivníky a nyní zbývá pouze Lord Alamar. Ty, Ragnare, jsi jen plazící se žebrák ve srovnání s ním. Jeden z jeho útoků byl tak silný, že si dokázal prorazit cestu až do mé domovské říše. Musel jsem se teleportovat zpět, abych jej zastavil. Konečně jsem stanul před jeho slavným hlavním městem. Mé obléhací stroje srovnaly jeho vysoké věže se zemí. Draci létali v povětří a hydry zcela ovládly zem. Pak se přiblížila obrovská armáda mých šermířů, lukostřelců, trpaslíků, skřetů a rolníků. Brzy bylo celé bojiště pokryto krví a těly mrtvých nepřátel. Po boku svých kouzelníků jsem stanul na hradbách a pozvednul svůj meč proti Lordu Alamarovi. O jeho čarodějích se vykládaly legendy stejně tak jako o jeho šermířském umění a bojové strategii. Ale proti mé armádě neměl šanci a nakonec k mému velkému zklamání uprchl do vzdálené říše.

Takže teď, Ragnare Prasečí hlavo, jsem já vládcem celé země Hrdinů. Všichni tvorové mě nazývají svým právoplatným králem. Budu jim vládnout moudře a spravedlivě. Také budu dobře střežit hranice své říše, neboť jsem zaslechl pověsti o válkách ve vzdálených zemích a o zlomocných králích, kteří plánují znovudobytí mého království.

Zde dodám, že nyní považuji za štěstí, že ten hlupák Guthbert neuspěl v ubohém pokusu o tvou vraždu. Kdyby se mu to tehdy podařilo, byl bych nyní bezvýznamným králem v bezvýznamném království, což jsi nyní ty. Tvůj otec zabil svého bratra a mého otce, aby získal jeho trůn a jemu si ho zase ukradl ty. Sbohem, Ragnare.

P.S.: Jestli je Ewine pořád s Tebou, vyřiď jí, že jsem se oženil a jsem šťastný. Moje vyvolená má všechny ty vlastnosti, které Ewině chyběly - lze jí věřit, je inteligentní, krásná a dobře vychovaná. A kromě toho se koupe častěji než jednou ročně a nechodí obklopena hejnem much.

V roce 1127 Enroth je konečně sjednocen pod vládou budoucího rodu Ironfistů.

Z této doby pochází Boty Heraldů, které po vítězství rozdal Morglin (Jerico) svým poslům, aby po celé zemi roznesli, že je jejím jediným a pravým králem.

Poté, co nastolil v celé zemi svou vládu, se Lord Ironfist usadil na hradě stejného jména a v letech 1127 - 1129 mu narodili synové Roland a Archibald.

Okolo roku 1133 si bere král Erathie Nicolas Gryphonheart za manželku Gwenllian, a nedlouho po tom - v roce 1134 se narodila Catherine.

V této době se stal sir Kentain královským mečníkem. Kentaine byl obyčejným panošem, když byl král Gryphonheart na lovu přepaden. Všichni Gryphonheartovi rytíři byli pobiti a panoši je brzy následovali. Král ležel na bojišti, uvězněný pod svým mrtvým ořem. Naživu zůstal pouze Kentaine. Mladý panoš by pravděpodobně mohl uniknout, ale namísto toho sebral kopí a pustil se do nepřátel. Probojoval si cestu až ke králi, pomohl mu dostat se zpod mrtvého koně a společně unikli do bezpečí. Brzy poté král Gryphonheart povýšil Kentaina na rytíře a královského mečníka - správce Meče Gryphonheartů, relikvie, kterou může tasit jen člověk krve rodu Gryphonheart. Kentain si později vzal za ženu Desette.

V roce 1140 se narodil Gelu, Vorijský půlelf.

Catherinina sestra Beatrice se narodila, když bylo Catherine 7 let, tedy v roce 1141, ve stejném roce se narodil i Milton.

Roku 1145 po několika hraničních šarvátkách na západní Erathijské hranici uzavírá Tatalie s králem Nicolasem Gryphonheartem smlouvu o neútočení.

V roce 1147 najde generál Morgan Kendal, člen brigády Spár (ve které sloužila svého času (1150-1153) i Catherine Gryphonheart) dítě - Vorijského půlelfa. Pojmenuje ho Gelu a vychová ho, aby se v budoucnu stal význačným členem Lesní stráže.

Roku 1149 se narodil Dracon.

Roku 1151 se narodil Lysander Gryphonheart. Má další dva bratry a dvě sestry, a jeho rodiče byli v jeho děství zabiti nekromanty, on sám byl při útoku paralyzován a oddělen od svých sourozenců - vychovali ho jako sirotka. Jeho rodiče byli podle všeho přímí příbuzní krále Gryphonhearta.

Roku 1151 umírá starý král Morglin a dochází ke sporu o následnictví mezi jeho syny Rolandem a Archibaldem.

Heroes of might and magic 2: The Succession wars

Twillen, starý dvorní mág Morglina Ironfista, prchá v té době do Blackshiru. Roland mezitím se svými spojenci začal plánovat svržení svého zrádného bratra, a tím začínají Následnické války Enrothu ( přibližně 1151 - 1154).

Roland Ironfist

Roland Ironfist byl nucen uprchnout před svým bratrem - usurpátorem, a je rozhodnut osvobodit Enroth od jeho krutovlády. (V HOMAM II je Roland mág - wizard)

Archibald Ironfist

Samozvaný král Enrothu už musí jen porazit toho dobráckého slabocha Rolanda a celá země bude jeho. (Archibald je černokněžník - warlock, a věštcům při jejich "nehodách" pomohl na onen svět)

Lord Halton

Lord Halton je Rolandovým věrným generálem, bude za ním stát za jakékoliv situace. (Lord Halton je rytíř)

Corlagon

Krutý a ambiciózní Corlagon je Archibaldovým vrchním generálem, a udělá pro svého pána cokoliv, co mu přinese moc a zisk. (Corlagon je rytíř)

Lord Haart

Lord Haart stojí pevně na straně Rolanda Ironfista.

Speciální hrdinové

Bratr Brax, Sestra Eliza

Bratr Brax i Sestra Eliza jsou speciální hrdinové, Brax je nekromant a pomůže Archibaldovi se záchranou Cechu nekromantů, Eliza čarodějka a pomůže Rolandovi se záchranou Gildy čarodějek z Norastonu.

Za speciální hrdiny lze považovat i Mr. Eda a Uncle Milty, Ed sbírá pro Archibalda suroviny v malém údolíčku na poslední mapě Rolandovy kampaně, Milty dělá to samé pro Rolanda na poslední mapě Archibaldovy kampaně. Oba hrdinové se náhodně generují, jména mají stále stejná, ale můžou to klidně být i ženy.

Roland spolu se svými věrnými nejprve musel dobýt okolí svého sídla. Ač s těžkým srdcem, přesto se rozhodl přinutit lordy sídlící v okolí jeho letního paláce, dříve věrné jeho otci, k poslušnosti silou. Archibaldovi zatím přísahali věrnost jen lordi sídlící nedaleko hradu Ironfist, ale počet jeho stoupenců může časem vzrůst.

Poté, co dostal pod kontrolu okolí svého hradu, se proti němu zbytek blízké šlechty vzbouřil. Roland tak poslal část své armády na poražení vzbouřenců a k získání prostředků na boj s Archibaldem.

Jakmile Roland dostal pod svou kontrolu tuto část země a zajistil tak dostatečné množství prostředků pro svůj boj, zjistil že Archibald začal posílat své jednotky do oblasti známé jako Carator. Carator se nachází na jihu Enrothu, a je to hornatá oblast s velkým nerostným bohatstvím. Zároveň dostal Roland naléhavou žádost od krále Rocklina, pána trpaslíků, ve které Rocklin popisuje napadení a zničení jedné z jeho vesnic Archibaldovými černokněžníky, kteří pobili veškeré její obyvatele v honbě za trpasličím zlatem. Poté, co žádné zlato nenalezli, zaútočili Archibaldovi vojáci na další trpasličí usedlosti. Roland posílá Rocklinovi na pomoc část svého vojska, a když byl útok Archibaldových černokněžníků na trpaslíky odražen, poslal Rocklin poděkování. Jeho trpasličí jednotky se připojily k Rolandovým v útoku na Carator, kde napadly a porazily Archibaldovu armádu.

Na začátku války Archibald rozdrtil lordy, kteří mu nepřísahali věrnost v okolí hradu Ironfist.

Poté se obrátil na sever, do ledových pustin Krashawu, kde jeho generálové pokořili barbary, které kdysi starý král Morglin nechal být a zapojili je do svého tažení proti Rolandovi. Barbaři žili v Krashawu v několika neorganizovaných kmenech, které dohromady vytvořily velkou armádu bojovníků.

Následně Archibald podnikl útoky na trpaslíky krále Rocklina, který se spojil s Rolandem, a také pomohl cechu Nekromantů porazit jejich protivníky z cechu Mágů. Tím si zajistil podporu Nekromantů, a překvapivě také krále ogrů, který mu přislíbil své armády za to, že bojoval s trpaslíky.

Roland poté postupoval do středu Enrothu, kde v údolí Lorendale stály pevnosti 4 lordů, z nichž se dva připojili k Rolandovi a dva podporovali Archibalda. Celé údolí bylo důležitým místem, kterým vedlo zásobování Archibaldových zemí, a také místem, kde Roland přešel od obrany do útoku.

Po dobytí Lorendale se ozval hlavnímu generálovi Rolandových sil Archibald a vybídl ho, aby přešel na jeho stranu, generál však odmítl.

Gilda čarodějek z Norastonu poslala Rolandovi žádost o pomoc, Archibald vyslal do jejich země armádu jako trest za jejich prohlášení o podpoře Rolanda. Roland jim vyslal na pomoc vojáky v čele s Lordem Haltonem, jedním ze svých generálů. Po jejich záchraně posílily nejmocnější čarodějky armádu Rolanda, a ten vytáhl do boje proti hlavní armádě svého bratra.

Mezitím vyslal svého generála aby našel Ultimátní Korunu, silný artefakt, který Rolandovi měl pomoci získat většinu lidu na jeho stranu. Archibald v té době zotročil Krále draků, a přinutil tak draky Enrothu, aby stáli v boji na jeho straně.

Zatímco Rolandův generál vyrazil prorazit obranu Archibalda, podnikl Archibald na západě zoufalou protiofenzívu. Roland odjel na západ a stanul v čele armád, která měla protiofenzívu odrazit. Jeho generálové v čele s Lordem Haartem mezitím prorazili Archibaldovu obranu a porazili a zahnali Lorda Corlagona, Archibaldova vrchního generála.Také Agar, temný černokněžník a Archibaldův oblíbenec, byl zahnán na útěk.

Když Roland odrazil ofenzívu a Lord Haart rozdrtil obranu Archibalda, nastal čas posledního úderu. Archibald, odmítaje se vzdát, dál vysílal proti Rolandovi a všemu lidu své nemrtvé armády. Lord Haart se ujal úkolu ochránit obyvatele Enrothu před nemrtvými spolu s armádou která porazila Corlagona, zatímco Roland a zbytek jeho generálů zaútočil na poslední síly Archibaldovy obrany a na hrad Ironfist. Poté, co byl hrad dobyt a Archibald poražen a zajat, král Roland ho odsoudil k proměně v kámen a zkamenělý Archibald byl umístěn do knihovny v západní věži hradu Ironfist.

Rolandův rozsudek nad Archibaldem:

Můj bratře Archibalde, za tvé zločiny proti království a mé osobě ti prokáži milosrdenství, které bys ty mně určitě neprokázal: Odsuzuji tě k proměně v kámen a k zamčení do západní věže, kde budeš zavřený, dokud se nad tebou budoucí generace neslitují a nevrátí ti život. Pokud to vůbec udělají. V každém případě si buď jist, že už nikdy nepohlédneš na královskou korunu.

Psal se rok 1154, když byl Archibald konečně poražen a celá země se začala vracet do normálního stavu.

Rolandův dvorní mág Tanir, který Archibalda zaklel, vytvořil magický zvoneček schopný oživit zkamenělého Archibalda a uschoval ho do královské pokladny. Ta mohla být otevřena pouze pomocí drahokamů zasazených v korunovačních klenotech Enrothu, což jsou Třetí oko, Koruna a Žezlo spravedlnosti. Z jednoho příběhu víme, že Žezlo pravedlnosti bylo dokonce jednou ukradeno, a to zlodějkou Darcií Darby, pomocí jejích rukavic Lehkoprstů.

Archibald se také za válek s bratrem snažil dostat rady a informace od Orákula, Strážce Enrothu - Meliana, prastarého stroje nacházejícího pod budovou Rady ve Free Havenu. Ale Melian mu odmítl pomoci, a Archibald ho poškodil a odnesl jeho paměťové krystaly na různá místa, kde byly zkoumány jeho černokněžníky, kteří se z nich snažili dostat nějaké informace. Zbylí přeživší Archibaldovi spojenci, Agar a Corlagon, uprchli a skryli se ve svých sídlech, kde se přeměnili v liche. Černokněžník Alamar uprchl do Nighonu.

Z doby následnických válek se dochovalo mnoho zbraní, včetně těch nalezených v pokladnici cechu Nekromantů, Holí Síly a Palcátů Smrti, nejlepších zbraní svého druhu. Po celém světě kolují i vynikající kuše, vyrobené pro Archibaldovu armádu, a sekery, vyrobené v Karigoru pro Archibalda a zabavené Rolandem.

Také Kelebrimské zbrojírny za válek vyrobily a stále vyrábí mnoho zbrojí, především plátových, a perfektní štíty. Prastarý štít Kelebrim, jediný svého druhu, byl jedním z prvních výrobků této slavné výhně.

V roce 1151 vyrábí Bryan Rockermann, známý současný kovář Erathie působící v kovárnách Steadwicku, své skvělé plátové zbroje a paladinské boty, oboje vyrábí ve stejné kvalitě i v následujících letech.

V roce 1153 došlo k tragické události, královna Gwenllian a princezna Beatrice jsou při přepadení zavražděny. Catherine opouští armádu a stává se otcovým osobním strážcem.

V květnu 1154 král Gryphonheart inicioval jednání o svatbě své dcery Catherine s králem Rolandem Ironfistem z Enrothu. Catherine se zdráhala opustit svého otce, ale pak souhlasila s manželstvím a v srpnu 1154 se vdala za krále Rolanda a přijala jmeno Catherine Ironfist. Loď, kterou připlula z Erathie do Enrothu, byla přejmenována na Queen Catherine.

Následující rok, 1155, oběhla všechny vesnice a města Enrothu a Erathie zpráva, že se jí narodil syn. Catherine ho pojmenovala Nicolai na památku svého otce.

Roku 1162 došlo k Noci padajících hvězd, noci, která změnila osud celého světa. Na západě Enrothu a na východě Erathie přistáli démoni, Kreegani, nepřátelé Pradávných a začali si přivlastňovat zemi pod velením Krále Xenofexe, sídlícího v Erathii; a Královny Úlu v Enrothu. Erathijský hrdina Xarfax je v té době Kreegany zajat.

- Pavel Kubeček (Perdue)