Kapitola II. - COLONY - ENROTH, část A

Ve které je popsána celá historie světa Enroth, od jeho vzniku až po zničení všeho živého, zvláště lze připomenout několik zlomových událostí, jako je příchod Morglina Ironfista na svět Enroth a osudy jeho dvou synů, války na Antagarichu, snaha o záchranu Jadame, a konečně zánik života na Enrothu, způsobený pošetilým Gelu a šíleným Kilgorem.

Dějiny světa ENROTH:

Enroth byl před dávnými časy stvořen ze základních elementů elementárními Lordy (Acwalander, Gralkor, Shalwend a Pyrannaste), kteří žijí ve svých vlastních světech, elementárních pláních ohně, vzduchu, vody a země. Bohové (Pradávní) si vynutili mír mezi Lordy, což jim zabránilo oddělit jednotlivé elementy a zničit svět. Tento mír měl trvat dalších deset tisíc let.

Pradávní připravili planetu na kolonizaci a pojmenovali ji Composite Orbital Learning Opportunity Network Yielder ("Colony"). Vytvořili planetární Síť (zdroj neomezené energie používané Strážci planet (Melian) který umožňuje fungování magie. Stvořili také Dóm a jeho pět Sil - Bellum, Cosmonium, Esoterica, Gaiam a Lurkane, za účelem udržení elementární rovnováhy a ochrany duší obyvatel světa. Pradávní vytvořili i astrální pláň jako místo, kde bude pět Sil a jejich manifestace sídlit. Povrch světa Colony, nebo jak mu říkají místní -Enroth - je tvořen třemi velkými kontinenty: Enroth, Antagarich a Jadame.

Před přibližně 1500 lety došlo ve vesmíru k náhlé a kruté válce s rasou Kreeganů, známých v Enrothu jako Ďáblové. Nejprve napadli odlehlé kolonie Pradávných a poté způsobili Ticho - velká část galaxie byla odříznuta od Sítě, přediva vesmírných cest, po kterých Pradávní cestovali mezi světy velikou rychlostí. Když Kreegani infiltrovali Síť, zamořená část byla odpojena od zbytku. Pradávní se snažili Síť znovu spojit, ale Kreegani ji vždy znovu přerušili. Kreegani mají jednoduchou strategii: obsadí planetu, vydrancují ji, přemnoží se a cestují dál vesmírem. Všechny světy v odpojené části technologicky upadly, stejně jako Enroth; veškerá technologie Pradávných byla po nějaké době považována za magii a za dary bohů. Strážce Enrothu, Melian, je nyní také považován za boha.

Nejstarší legendou, kterou si zdejší lid uchoval, je legenda o Plavbě, popisující příchod elfů, trpaslíků a lidí na tento svět pomocí velkých strojů cestujících vesmírem (VARN).

Svět Enroth byl podle všeho kolonizován v letech 300100 před Tichem jedním z VARNů (VARN MCMIV), jak tomu napovídají indicie nalezené v Hrobce VARNu, velké pyramidě a zároveň prastaré kosmické secí lodi, ležící v Dračích pískách Enrothu. Lidé, elfové, trpaslíci, goblini a další rasy byly přeneseni z jedné planety na kolonizační loď a po tři generace cestovali vesmírem, aby nakonec úspěšně přistáli v oblasti, která byla později pojmenována jako Vissias a Aliant (dnešní Dračí písky v Enrothu).

Na světě je stále k nalezení několik relikvií pocházejících z VARNu; také v Planetárním kontrolním centru jsou zmínky o biosféře VARNu.

Den Ohně

Tento příběh je jedním z nejstarších jaké znám, příběh o Tichu. Legenda našeho Pádu z přízně Pradávných a Tichu, kterým trpíme a které existuje dodnes. Před mnoha a mnoha lety, když k nám Pradávní ještě volně promlouvali, ovládali naši předkové mocnou magii. Magii, která uměla budovat, přetvářet, učit a léčit. Takové byly Nebeské kovárny, které nám přinesly úžasné magické artefakty. Také jsme měli děsivé zbraně, tak mocné, že nebyl nikdo kdo by jimi mohl s důvěrou vládnout.

A byly to tyto zbraně a lidská pošetilost, co podle legend způsobilo Ticho a Pád. Říká se, že jedna z těchto zbraní padla do rukou banditům, kteří vyplenili jednu z Prastarých zbrojnic. Bandité byli později o svou kořist připraveni jednotkami města Alian - města, které leželo na západ od místa dnes známého jako Blata prokletých v jižním Enrothu. Starosta města zbraň banditům zabavil a vzal ji k sobě.. do úschovy. Starosta Alan, na kterého je pohlíženo jako na jednoho z největších bídáků v historii, však nechtěl ničit a škodit. Přestože rozhodně nebyl dokonalý, stavěl potřeby ostatních lidí před své vlastní. Miloval svou rodinu: svou ženu Elaine, jejich syna Michaela a dceru Alannu. Jeho děti byly zdravé a šťastné; Michael dělal kariéru v armádě a postupoval k vyšším hodnostem, zatímco na Alannu žárlily všechny mladé ženy v království. Její krása, s havraními vlasy po otci a zářivě modrýma očima po matce, zapříčinila mnoho soubojů mezi jejími nápadníky.

Jedné temné noci byla Alanna nalezena před radnicí mrtvá, zavražděná. Její truchlící otec přísahal pomstu neznámému vrahovi. K Alanovi se donesla zvěst, že za vraždou stáli členové rady. Alan nařídil zatčení všech pěti starších za tuto vraždu. Zůstal hluchý k jejich vehementnímu popírání viny; radní byli odsouzeni k trestu smrti. Jeden z pěti, Theodore, byl chycen, zatímco ostatní čtyři uprchli. Jeho poprava byla rychlá a bolestivá. Zbylí čtyři starší, Eldan, Andrew, Thomas, a Matthew, uprchli na severovýchod do Vissiasu, země ležící na jih od dnešního Blackshiru, a prosili o azyl. Alanovy jednotky je pronásledovaly, ale byly zastaveny armádou Vissianských na hranici mezi oběma zeměmi. Alan požadoval vydání "vrahů". Vissianští odmítli. Mezi oběma tábory vypukla šarvátka, a koncem dne byl Alanův syn Michael mrtev;, padl v bitvě.

Zaslepený zármutkem a zuřivostí, Alan aktivoval Prastarou zbraň. Hněv samotných nebes proudil z artefaktu, který v mžiku zničil obě armády do posledního muže a otrávil zemi. Oheň pršel na město Alian; na zelené pole Vissiasu a zničil zemi na stovky mil okolo. Země se stala na stovky let neobyvatelnou, dřívě svěží a úrodné země Aliant a Vissias se proměnily v rozsáhlou poušť známou jako Dračí písky. Koloniální Správa prosila Pradávné o pomoc, ale nedostala žádnou odpověď. Někteří říkají, že Pradávní byli zděšeni destrukcí, kterou jsme na sebe uvalili a nebudou s námi mluvit dokud se nestaneme civilizovanějšími. Jiní si nejsou tak jistí, že tyto dvě události jsou propojeny - odmítají věřit, že by Pradávní tak lehce opustili své děti. Tak jako tak, bez vedení Pradávných většina naší mocné magie postupně přestala pracovat a Nebeské kovárny, které vytvořily mocné artefakty minulosti, se porouchaly.

Legendy neuvádějí přesné datum Dne Ohně, ale jsou si jisté v jedné věci - hrůzné Ticho následovalo brzy poté. Byl vytvořen nový kalendář, začínající od tohoto temného dne, neustála připomínka událostí, které se staly před 1168 lety.

- Bard Tanni

Zdejší letopočet je počítán jako léta následující po Velkém Tichu, které nastalo při válce Pradávných s Kreegany. Když nastalo Velké Ticho, cesty na jiné světy se uzavřely a pro celý Enroth přišel čas bolesti a úpadku. Čas před touto dobou je dnes znám jako Čas Zázraků, doba, kdy bylo možné cestovat pomocí podivných strojů mezi hvězdami, čas Nebeských kováren, vyrábějících ve velkém božské zbraně a zbroje a mnoho jiných divů.

Tichem bylo náhle ukončeno spojení mezi Koloniální Správou a Pradávnými. Kolonisté věřili, že je Pradávní opustili kvůli zkáze, kterou na sebe uvalili (zničení Aliantu a Vissiasu), i když ve skutečnosti za Ticho mohl útok Kreeganů.

Celá kolonie byla řízena z Planetárního kontrolního centra, mocné pevnosti plné prastarých přístrojů a umělých sluhů schopných sledovat události na celém světě a komunikovat s jinými koloniemi. Vstup do teleportu, vedoucího do Planetárního kontrolního centra, je v Orákulu, jak je přezdíván Melian, Strážce Enrothu. Ten je ale dnes uctívaný jako Bůh a nositel všeho minulého vědění; jen málokdo zná jeho původ a funkci. Orákulum je uloženo pod budovou Velké Rady, která nad ním byla postavena ve městě Free Haven, největším z Enrothských měst. Pomocí paměťových modulů Alfa, Beta, Epsilon a Delta byl tento stroj schopen pojmout a uchovat obrovské množství informací. Do Kontrolního centra je ale možno vstoupit pouze s Ovládací kostkou, což je další pozůstatek prastaré technologie předků. Planetární kontrolní centrum přestalo fungovat krátce po Tichu, když se veškeré robotické jednotky zde umístěné zbláznily a začaly napadat vše živé. Centrum bylo uzamčeno zevnitř a otevřeno až po více než 1000 letech skupinou hrdinů z Enrothu.

Posledním z Vládců starých časů, o kterém existují zmínky, byl Guvernér Padish. Dny jeho vlády lze vystopovat do 12. roku před Tichem. V den, kdy nastalo Ticho, se přerušilo spojení mezi kolonií na Enrothu a zbytkem galaxie, přerušila se i část Sítě, spojující planetu Enroth s okolní galaxií. Nastal chaos a po nějakém čase došlo ke vzpouře. Rebelové v prvním století po Tichu bojovali s jednotkami Koloniální Správy, které byly nakonec přemoženy a došlo k anarchii a rozpadu jednotné vlády. V těchto bojích byly na plný výkon používány Nebeské Kovárny, mocné stroje schopné vyrábět ty nejlepší zbraně a zbroje po stovkách a během chvilky. Poslední z Nebeských Kováren přestává fungovat v roce 113 po Tichu - zřejmě už se nenašel nikdo, kdo by byl schopen ji opravit.

Z této doby se zachovalo jen nemnoho informací a ty nejmocnější předměty. Nejlepší meče, štíty, použité v boji s rebely; palcáty, vyráběné po stovkách; skvělé krátké i dlouhé dýky, kopí a oštěpy; úžasně opracované opasky, mocné amulety; luky postavené ze zbytků Nebeských Kováren; kroužkové zbroje, nošené Padishovými nejvyššími důstojníky a dokonce zbroj samotného Guvernéra Padishe... Také několik relikvií z doby před Tichem se zachovalo, boty Hermes, amulet Hera, pět Štítů slávy a také nejhrozivější ze zbraní - laserové pistole a pušky, šířící smrt rychlostí světla.

Všechny tyto zbraně Bohů lze ještě dnes ve světě nalézt, ale jen ti nejbohatší z králů a nebo nejodvážnější z dobrodruhů se mohou pyšnit tím, že je vlastní.

Co se dělo v době následující po rebelii a úpadku Vlády je zahaleno z velké části temnotou.

Fénix

Fénix, nazývaný trolli Bennu, je Erathisjké jméno pro mytologického ptáka nabídnutého jako oběť Ramovi, Bohu Slunce uctívaného v dávných dobách na Jadame. Tento pták se podobá orlu a pyšní se zářivě rudozlatým opeřením, takže vypadá, jako by byl obalen plameny. Někdy bývá Fénix vyobrazen se skutečnými plameny místo peří. Podle Temných elfů žil Fénix v Železných píscích, nedaleko chladivé studny. Bylo to mírné stvoření, které nepoškodilo nic na co usedlo a živilo se perlami a kadidlem. Každé ráno se při úsvitu sluneční bůh ve svém kočáru zastavil, aby si poslechl, jak tento pták zpívá svou překrásnou píseň, zatímco se koupe ve studně.

Fénix se může dožít až 500 let. Jakmile pocítí, že na něj doléhá tíha stáří, postaví si pohřební hranici z vonného dřeva, skořice, nardu a myrhy na posvátném stromě. Když Slunce vystoupí na nejvyšší místo na obloze, žár jeho paprsků zapálí Fénixovo hnízdo a pták shoří na popel, zatímco naposledy vydechne mezi vonnými výpary. Třetího dne z popela vyskočí malý wyrm, který se ve sluečním žáru přemění v nového Fénixe. Když vyroste, zakonzervuje popel svého předchůdce do myrhového vejce a odletí s ním do Chrámu Slunce, kde je vejce následně uloženo na oltář slunečního boha.

Mladý Fénix byl během svého letu nad Šeptajícím lesem v Jadame následován hejny jiných ptáků. Na okamžik jeho přítelu svolal Velekněz Slunce lid, aby se stal svědkem nastávajícího zázraku. Po spálení pozůstatků jeho matky se mladý Fénix vrátil do Železných písků, kde žil po dalších 500 let.

Pro nekromanty je Fénix symbolem nesmrtelnosti, vzkříšení života po smrti. V Alvarské mytologii je ale jiná verze legendy o Fénixu. Pod jménem Spár zde vystupuje záživě barevný pták podobný bažantu. V dávných dobách Spár často navštěvoval zahrady a paláce spravedlivých vládců. Na havraním pobřeží bývá obvykle vyobrazen jako volavka s dlouhým rovným hřbetem a hlavou na konci zdobenou dvěma vztyčenými pírky na; v Trollích spisech je přirovnáván k pávu nebo k orlu.

"Jsem Bennu, duše Ramy, a průvodce bohů Turellu; staniž se tak, abych mohl vejít jako Jestřáb, ať mohu předstoupit jako Bennu, Jitřenka."

"Existuje pták, který neklade vejce a nemá mláďata. Byl zde při počátku světa a nestále naživu, na skrytém a vzdáleném místě v poušti. Je to Fénix, ohnivý pták.

Jednoho dne při počátku času shlédlo slunce k zemi a spatřilo velkého ptáka se třpytivým peřím, které bylo rudé a zlaté a jasné a oslňující jako ono samotné. Slunce tedy zvolalo, "Skvělý Fénixi, budeš mým ptákem a budeš žít věčně!"

Žít věčně! Fénix byl nadšený když slyšel ta slova. Zvedl hlavu a zazpíval, "Slunce, úžasné slunce, budu zpívat jen a jen tobě!"

Ale Fénixovo štěstí nevydželo nadlouho. Ubohý pták, jeho peří bylo až příliš nádherné. Muži, ženy i děti ho vždy pronásledovali a snažili se ho polapitt. Chtěli získat několik těch nádherných, zářících pírek pro sebe.

"Tady nemohu žít," pomyslel si Fénix. A tak odletěl směrem k východu, kde slunce ráno vstává nad zemí.

Fénix letěl velice dlouho, až narazil na vzdálenou, skrytou poušť, kde žádní lidé nežili. A zde zůstal Fénix žít v míru, volný v letu a zpívající své písně velebící slunce na obloze.

Uběhlo téměř 500 let. Fénix byl stále živ, ale zestárl. Byl často unavený a ztratil hodně ze své síly. Už nemohl vylétnout tak vysoko na oblohu, létat tak rychle a tak daleko jako za dob svého mládí ."Takhle žít nechci," pomyslel si. "Chci být mladý a silný."

A tak Fénix zdvihl hlavu a zazpíval, "Slunce, mocné slunce, udělej mě zase mladým a silným!" ale slunce neodpovídalo. Den za dnem Fénix zpíval, a když slunce stále neodpovídalo, rozhodl se Fénix, že se vrátí na místo kde žil na začátku; tam ještě jednou slunce požádá o pomoc. Letěl přes poušť, přes kopce, zelená údolí i vysoké hory.

Cesta byla dlouhá, a protože byl Fénix starý a zesláblý, musel několikrát odpočívat. Fénix má ostrý čich a obzvláště miluje voné byliny a koření; pokaždé když přistál, sbíral kousky vanilkové kůry a různé druhy vonných lístků. Některé kousky zastrkal mezi pírka, zbytek nesl v pařátech.

Když Fénix konečně dorazil na místo, které kdysi bylo jeho domovem, přistál na vysoké palmě, rostoucí nedaleko kamenného kruhu. Přímo na vrcholku palmy si Fénix vystavěl hnízdo z vanilkové kůry a obložil ho vonný listím. Poté odletěl a posbíral kousky ostře vonící látky zvané myrha, vytékající z nedalekého stromu. Z myrhy fénix vytvaroval vejce a odnesl ho zpět do hnízda.

Nyní bylo vše připraveno. Fénix usedl na hnízdě, zdvihl hlavu a zazpíval, "Slunce, skvělé slunce, udělej mě opět mladým a silným!" Tentokrát slunce jeho zpěv vyslyšelo. Rychle rozehnalo mraky na obloze a utišilo vítr; poté ozářilo svět kolem plnou silou.. Zvířata; jednorožci, baziliškové, veškeré ptactvo se ukrylo před ohnivými paprsky slunce do děr, pod stinné kameny a stromy. Jen Fénix seděl ve svém hnízdě a paprsky slunce dopadaly na jeho překrásné, zářivé peří.

Náhlý zášleh světla, plameny vyrazily z hnízda a Fénix byl vzplanul v ohnivé hranici. Po chvíli plameny uhasly; ani strom, ani hnízdo nebylo spáleno. Jen Fénix zmizel; v hnízdě ležela hromádka šedostříbrného popela. Popel se začal třást a pomalu se sesypal na stranu; z něj povstal mladý Fénix. Byl malý a vypadal poněkud pomuchlaně, ale protáhl si krk, zvedl křídla a zatřepal jimi. Rostl každým okamžikem, až nakonec nabyl stejné velikosti jako starý Fénix. Rozhlédl se po okolí, spatřil vejce vytvořené z myrhy a vyhloubil v něm dutinu. Do té umístil popel a opět vejce uzavřel.

Mladý Fénix zvedl hlavu a zapěl, "Slunce, úžasné slunce. Budu zpívat jen a jen tobě, navěky věků!" Když píseň skončila, začal vát vítr, mraky zastřely oblohu a ostatní zvířata vylezla ze svých skrýší.

Poté se Fénix s vejcem v pařátech vznesl a odletěl pryč. V ten okamžik se ze země za Fénixem vznesl mrak, mrak ptáků všech tvarů a velikostí, a společně letěli za ním a zpívali "jsi největším z ptáků! Jsi náš král!" Ptáci letěli s Fénixem do Chrámu Slunce. Poté Fénix položil vejce s popelem uvnitř na sluneční oltář.

"Nyní," řekl Fénix, "Musím letěl dále sám." A zatímco ostatní ptáci přihlíželi, odletěl směrem ke vzdálené poušti. A tam Fénix žije dodnesl. Ale každých 500 let, když pocítí slabost a stáří, odletí na západ ke stejnému kamennému kruhu. Tam si postaví vonné hnízdo na vrcholku palmy a tam ho slunce opět spálí na popel. A Fénix pokaždé znovu a znovu povstane z popela, mladý a svěží."

Elfové

Sněžní elfové z Vori, neboli "praví elfové" jak vám hned podotknou, jsou samotářskou rasou. Izolovali se na severozápad od Erathie. Jejich historie je dlouhá a skvělá, jen se jich zeptejte. Jen málo z nich zná příběh jejich počátků, a ještě méně příběh jejich svárů. Většina toho, co o nich víme jsou legendy, staré příběhy, uchovávané jejich příbuznými, elfy z AvLee. Přestože mezi lidmi z Erathie a elfy z AvLee nejsou vřelé vztahy, měla jsem možnost mluvit s několika elfími učenci v zájmu zachování historie. Zde vám předkládám, co jsem zjistila.

Před mnoha generacemi byli elfové jedním lidem a žili v požehnané zemi, Vori. Dobrý král Sil-Gandir vládl svému lidu po stovky let - tato doba byla mnohými elfy považována za Zlatou dobu jejich civilizace. Ke konci jeho vlády se část elfů stala poněkud nepokojnými. Ročiloval je apatický život jejich rodičů a přáli si více vzrušení. S vírou ve velké věci, které se dějí za horizontem moří, požádali krále o podporu výpravy. Král odmítl. Sdělil mladým elfům, že jejich životy jsou příliš cenné na to, aby jimi plýtvali na nebezpečné cestě z jejich požehnané vlasti. Mladí elfové to nemohli přijmout. Vedeni tvrdohlavým Elvólasem začali stavět loď, která by je přepravila přes oceán.

Král Sil-Gandir odhalil jejich plán a nechal Elvólase předvést před dvůr. Naléhal na mladíka, aby ukončil přípravy a přestal vábit mladé elfy k jeho pošetilým plánům. Elvólas naléhal na krále, aby rozvážil celou věc. Mluvil o slávě, kterou by přivezli zpět do jejich domoviny, o jeho snech o zemi, nedaleké zemi, která by mohla být dalším domovem elfů. Král ignoroval jeho podivínské sny a rozkázal mu ukončit toto šílenství pod hrozbou trestu smrti. Sil-Gandir mladé elfy odmítl nechat odejít za žádných podmínek. Elvólas sklonil hlavu a přijal rozkazy svého krále.

Když se Elvólas vrátil k lodi, řekl svým přátelům, že musí vyplout ještě tu noc. Řekl jim také, jak vše proběhlo u královského dvora. Dal jim na výběr - buď se vzdají svých snů o novém světě, nebo budou muset vyrazit ještě před východem slunce. Všichni do jednoho se rozhodli pro vyplutí. Dalšího rána, když první z elfů vstávali tak zjistili, že mladí elfové jsou pryč. Všechen jejich osobní majetek zmizel s nimi. Jedinou věc, kterou mohli vidět mizet za horizontem, byla velká loď. Jméno lodi bylo jasně viditelné - "Mitetiiro" -Renegát."

- Bard Tanni

Někdy v temné době objevuje nadaný arcimág Terrax základy všech magií. Pomocí mocného artefaktu známého jako Terraxský křišťál vytvořil základy elementárních magií a magií cesty Odrazů, temné a světlé. Také vytvořil prsten Doprovod dámy pro jednu ze svých společnic. Terrax se později stává lichem a odchází do hradu Darkmoor, temného sídla cechu Nekromantů.

Snad z těchto temných časů pochází první lich, Ethric Šílený. Právě Ethric vytvořil a poprvé provedl Rituál Nekonečné noci; získal tak věčný život v nemrtvém těle. Jeho hrobka se nachází poblíž města Free Haven. V době, kdy byl ještě člověkem objednal v Zemi mrtvých, Deyji, zásilku Dýk stínů, které se dochovaly do dnešních časů a údajně se používají při rituálech nepřirozeně prodlužujících život. Ethricova hůl - mocný artefakt, který mu dodával ještě větší sílu, byl v době po jeho smrti nalezen v Erathii.

Snad i Hádes, děsivý mocný meč ze Země mrtvých, nalezený v Enrothu, pochází z této doby.

Původ nekromancie

"Počátky nekromancie lze vysledovat až téměř k době Ticha; ovšem ne tak přímo jak si to představujeme. Umění nekromancie je skutečnou odnoží alchymie, která je sama o sobě odnoží kouzelnictví, které je odnoží především náboženství.

Nechte mě to vysvětlit. Sice to zní jako klišé, ale "na počátku" bylo náboženství, víra.Základním principem Erathijského náboženství je, že pokud budete správně dodržovat všechny rituály, dostanete to, čeho si budete žádat. Tato domněnka platí i v dnešní době. Ale před staletími ti, kteří fušovali do mystických věd, změnili základní přikázání náboženství. Stali se prvními mágy, žíjícími na hornatém jihu; mágy, kteří používali kouzelné rituály ne pro žádání odměny, ale proto, aby si odměnu sami vytvořili.

Samozřejmě existovali i kouzelníci, kteří nechtěli být klasickými čaroději. Raději než vytvářet něco z ničeho pozměnili praktikované rituály ve snaze o proměnu okolních věcí - pokoušeli se o oživení neživé hmoty. Tak se zrodila alchymie, spočívající spíše ve vědě než v magii.

I tak zde bylo pár jedinců, kteří posunuli tuto "novou víru" ještě o krok dále. Jejich cílem nebylo oživovat neživé objekty, chtěli vzkřísit dříve živé tvory. Spojením kouzelnické magie a alchymistické vědy hledali nekromanté možnost úplného vzkříšení mrtvých. Brzy však vyšlo najevo, že pokud budou chtít tímto způsobem život obnovit, musí ho někde jinde zase vzít.

Tyto techniky byly tak rouhačské (a to i pro mágy a alchymisty, že byl kult nekromantů z oblasti dnešní Bracady (v jižních horách Antagarichu, jak jsem dříve zmínil) vyhoštěn. Nekromanté se po nějaké době cestování kontinentem nakonec usadili v AvLee - oblasti kypící životem. Postupem času nekromanté, snažící se dosáhnout úplného vzkříšení - pomalu vysáli všechen život kolem sebe.

Nejblíže ke vzkříšení se nekromanté dostali stvořením liche. Lich sám o sobě není zlý - je to jen výsledek snahy mága udržet se naživu i po smrti *výměnou* svého života za vzkříšení v nesmrtelné formě. Lich, jako mnohem vnímavější forma nemrtvého než jsou zombie a kostlivci, si zachovává schopnosti které měl v živé formě, ale musí se sytit životem aby mohl dále existovat.

Dnešní království Deyja, pustý domov nekromantů, kteří zde žijí téměř celé tisíciletí, stále roste jako rakovina, hyzdící srdce AvLee. Elfové nebyli schopni zastavit pomalé rozšiřování této mrtvé oblasti, a ostatní národy se o to ani nepokusily. Deyje zatím nebyla nikdy vyhlášena válka - i kdyby byli nekromanté kompletně zničeni, země stále zůstane neobyvatelnou.

Ale nekromanté mají dva skutečné nepřátele: mágy a alchymisty ze kterých vzešli, a elfy kteří s nimi musí žít. Podle mého skromného názoru je jen otázku času, než bude Deyje někým válka vyhlášena.

- Marcus Finch

V roce 173 je ve městě Volee, hlavním městě sněžných elfů z Vori, vykován a uložen do svatyně Meč mrazu.

Existuje celá řada příběhů o mocném hrdinovi, Tarnumovi, jehož činy ovlivnily celý svět a jeho historii. A už v těchto dobách se odehrává první z jeho příběhů.

Impérium Bracaduun, založené mágy - králi, se stává mocností na Antagarichu. Barbar z Pustin jménem Jarg sjednotí svůl lid a se svou velkou Hordou zažene jednotky impéria až k oceánu. Zbytky slavného impéria zde postupem času opět přicházejí k moci. Jarg a jeho slavné činy se stanou legendou; Jarg sám nakonec v požehnaním věku zemře a jeho lidé se opět stanou otroky mágů-králů poté, co jeho synové obrátí Jargovu říši v prach při vzájemných půtkách o následnictví.

Někdy v dávno ztracených dobách se na kontinentu Antagarich začíná formovat budoucí Krewlod, země barbarů, ležící v pouštích na západě tohoto kontinentu. Barbaři žili dlouho v ledových pustinách pod vládou mágů z Bracady, tehdy Impéria Bracaduun, kteří je považovali za příliš hloupé a jednoduché na to, aby jim věnovali větší pozornost. Mágové tyranizovali barbary po generace - zanechali jim sice možnost volby vlastního krále, ale jen nemnoho dalších svobod. V této pohnuté době se narodil barbar jménem Tarnum.

Heroes Chronicles: Warlords of the Wasteland

Before Tarnum became the Immortal Hero, he was a Barbarian who threw off the shackles of his Wizard masters and returned his people to their former greatness. This is his tale, and his downfall.

Intro

Tarnum byl barbarským králem předtím, než se stal Nesmrtelným Hrdinou. Po léta nikdo nebyl schopen zastavit jeho hrůzovládu, ale všechno jednou skončí. Po smrti Tarnum vstoupil do legendárních Síní Soudu, kde byl postaven před Radu Pradávných. Předkové ho shledali nehodným vstupu do Ráje a vyhostili ho zpět do světa smrtelníků. Ale nejprve příběh o tom, jak se stal králem.

Tarnum jede v čele své hordy; později bojuje s budoucím králem nově vzniklé Erathie, Rionem Gryphonheartem - a v souboji s ním padne. Jeho duše je souzena Předky (dva muži a jedna žena). Tarnum je za své skutky sražen v novém těle zpět na svět, spadne do bláta u nějaké farmy ...

Tarnum (člověk, barbar)

Tarnum je barbarský mladík, který strávil celý život pod útlakem mágů - králů z impéria Bracaduun. Vždy snil o tom, že život může být lepší; že by měl být lepší.

Specialita hrdiny: Offense

A Barbarian King

Tarnum obsazuje země okolo domova jeho klanu,časem vypluje na moře.

Tarnum dorazí k magické bráně vedoucí do zemí, patřících Rabakovi.

Tarnum dorazí k Rabakově pevnosti a porazí vládce klanů.

The Criminal King

Tarnum napadá hranice území mágů. Je přepaden malou jednotkou ale bez potíží ji zničí a pak postupně dobyje všechny tři pevnosti patřící kouzelníkům.

Ultimatum

Tarnum Vtrhne do Kurlovy země, porazí zrádného mága a z jeho pevnosti osvobodí tři zbylé bardy.

The war for the Mudlands

Tarnum dobude tuto část Blat a připojí ji ke svému království.

Tarnum postupně nalezne Hromovou přilbici, Titánův krunýř a Strážcův štít, a vytvoří z nich mocný meč Hrom titánů. Později také obsadí Plošinu lupičů, bohatou na rekruty i suroviny. Poté co vytvoří dostatečně mocnou armádu, složenou z jednotek barbarů i lidu z Blat, zaútočí Tarnum na horské pevnosti.

Nakonec spolu se svými kapitány dobyjí celou oblast a Tarnum může zaútočit na srdce Bracaduunu.

Trapped!

Tarnum tím osvobodí dalšího hrdinu - Yoga (určitě předka Yoga z pozdějších časů)

Tarnum nakonec prorazí blokádu mágů a obsadí pevnost, chránící vstup do údolí kde žijí Jargovi potomci.

Slash and burn

Tarnum začne nelítostně zabíjet všechny, kdo se mu postaví nebo mu odporují ...

Na své cestě krajem Tarnum nalezne Fiolu života, Prsten života a Prsten zdraví, a z těchto tří artefaktů vytvoří mocný Elixír života.

Tarnum smete barbarskou pevnost Jargových potomků a zničí také věž mágů, stojící nedaleko.

Steelhorn

Jednoho dne Tarnum nalezne na cestě truhlu s pokladem. To se mu nezdá a nechá jednoho z vojáků aby ji otevřel. Ten zmizí v magické mlze která se vynoří z truhly, a z ničeho nic se objeví skupina džinů a zaútočí. Tarnum je zničí a pokračuje dál.

Později jeho kůň najede na osten a Tarnum spadne do bláta. To sníží jeho vojsku morálku, pohled na zabláceného krále není nijak inspirující.

Během bitvy o Steelhorn zemřel jistý Gavin Magnus, jeden z mágů. Byl zabit behemotem, ale nedlouho poté opět ožil a zjistil že je nesmrtelný (tak to on sám vypráví). Později se stal vládcem Bracady (s pomocí hrdiny Solmyra, džina) a vládl jí až do konce světa.

Epilog

V této době král Rion Gryphonheart I. krotí gryfy z Gryfích útesů v Erathii. S jejich pomocí sjednocuje rozptýlené lidské kolonie a zakládá Erathijské království.

Tarnum několik let válčí se vznikajícím Erathijským královstvím. Nakonec s Rionem

Gryphonheartem svede osobní souboj před oběma armádami a ač je dobrým šermířem, padne pod královým mečem. Barbarské armády beze slova zdrceně odtáhnou.

Jeho duše je souzena Předky (dva muži a jedna žena) a ti ho shledali vinným z mnoha zločinů, které za svého života spáchal na svých blízkých i na svých nepřátelích. Proto byl odsouzen k věčnému životu a k tomu, aby Předkům sloužil, dokud si své hříchy neodpracuje. Teprve poté bude mít jeho duše klid a bude moci vstoupit do Ráje.

Tarnum je za své skutky sražen v novém těle zpět na svět smrtelníků, spadne do bláta u nějaké farmy ...

Od smrti Tarnuma uplynulo asi 30 let ...

Heroes Chronicles: Conquest of the Underworld

The Ancestors send Tarnum to help Queen Allison rescue the soul of her father from the depths of the Underworld. But the Demons and Undead are the least of his worries when Tarnum faces his past crimes.

Intro

Měl jsi někdy sen, který nemůžeš ovlivnit? Nazývá se to vizí - a královna Allison měla velkou vizi. Duše jejího otce byla unesena z Ráje a odvlečena do Podsvětí. Alisson vyhlásila, že hledá hrdinu, šampiona, ale jen jeden muž odpověděl na tuto výzvu - Tarnum.

Duše krále Riona Gryphonhearta se prochází po Ráji a kochá se jeho krásami - když v tom se objeví démon; popadne Riona, skloněného nad jezírkem a unese ho do Podsvětí. Poté vidíme rytíře, jedoucího na koni v zářivé zlatem zdobené zbroji se spuštěným hledím. Rytíř zvedne hledí - a je to sám Tarnum.

Tarnum (člověk, rytíř)

Poté, co byl souzen Předky a shledán nehodným vstupu do Ráje, cestuje Tarnum po světě a snaží se napravit hříchy své minulosti. Stal se Nesmrtelným Hrdinou, věčným ochráncem, který je ale trápen pochybnostmi o tom, zda bude schopen odčinit strašlivé skutky, které v mládí spáchal.

Specialita hrdiny: Balista

Královna Allison (člověk, rytíř)

Allison je vládkyní Erathie, mladého království, které bylo založeno teprve nedávno. Je rozhodnutá zachránit duši svého otce od věčných muk.

Mensor (člověk, rytíř)

Mensor v mládí bojoval pod velením Krále Riona Gryphonhearta proti Barbarskému králi, ale jeho schopnosti se vždy přikláněly spíše k oblasti vzdělání než k tělesné námaze. Pomalu postupoval skrze hodnosti a stal se uznávaným pro svou schopnost získat vždy veškeré možné informace.

Norvan (člověk, kněz)

Norvan si budoval slibnou kariéru Kněze, dokud neodešel do Podsvětí aby bojoval se zlem, které tam přebývalo. Stejně jako ostatní z jeho výpravy zmizel a je považován za mrtvého.

Trynn (člověk, rytíř)

Trynn byla mladou Rytířkou z Erathie. Inspirovala jí Norvanova výprava do Podsvětí a tak okamžitě složila přísahu, že se stane jeho osobní strážkyní a od té doby ho neopustila.

Cerberus gate

Tarnum porazí strážce brány a vstoupí do Podsvětí

The Boatman

Převozník nyní Tarnuma a jeho armádu převeze do dalšího patra podsvětí.

Truth Within Nightmares

Tarnum a jeho spojenci postupně porazí oba nekromantské barony, a nakonec se Tarnum střetne se Sandrem samotným. Sandro je poražen a vojsko může postoupit do další části Podsvětí.

Twisted Tunnels

Po čase Tarnum a jeho kapitáni zlikvidují místní overlordy, a jedou dál.

Jorm's Ambush

Old Wounds

The Queen's Command

Tarnum proklatého Jorma i s jeho armádou rozdrtí.

Never Deal With a Demon

Deezelisk vlastní mocný superartefakt - Zbroj prokletých, ale ani mocné brnění ani jeho armáda ho nezachrání před Tarnumem. Ten srovná jeho pevnost jménem Gehenna se zemí, zabije démona a osvobodí královnu, čímž zachrání i Rionovu duši, která odejde na odpočinek do Ráje. S velkou slávou se všichni vrátí do Erathie a oslavy mohou začít.

Epilog

V roce 342 začíná na jižním pobřeží Jadame vládnout Amberlianská monarchie, časem vybuduje Amberlianské impérium.

V roce 375 je v Antagarichu ustanovena doktrína Zrádců a ničemů, a to slavným elfím vojevůdcem Sardowinem Jednookým. Jde v ní o územní vlastnictví toho, co je nyní částí Porobených zemí v okolí Harmondale.

Později, v roce 428 začíná v Enrothu skupina známá jako Bratrstvo zdokonalovat magii temnoty, a vyrábí devět dýk pojmenovaných Mordred.

V roce 499 založil král Magnus II (nejspíše sám Gavin Magnus, nesmrtelný král Bracady) město Celeste, sídlo světla a hlavní město Bracady.

Někdy v této době se odehrává další slavné dobré dobrodružství nesmrtelného Tarnuma.

Heroes Chronicles: Revolt of the Beastmasters

Tarnum was the first to drag the Mudlanders into slavery when he was the Barbarian Tyrant. Now he has the chance to make amends and lead these people to freedom.

Tarnumův dopis Gryphonheartovi Šílenému

Pro království Erathie,

již nebudeme déle nosit vaše řetězy, dřít na vašich polích ani umírat ve vašich dolech. Již nebudeme déle snášet bolestivé rány vašich bičů. Už se nebudeme krčit ve strachu! My, lid z Blat, jsme si uvědomili, že máme nárok na svobodu; na právo se kterým se rodí všechna stvoření. Ani vy, kteří jste uvrhli do okovů tisíce z nás, si nezasloužíte skličující a ubíjející umírání naděje, které je denním životem otroka. Nebojte se naší pomsty, vy z Erathie, ale také nás nepodceňujte. Jsme připraveni bojovat za své osvobození. Každý z nás je připraven prolít svou krev. Jste připraveni na totéž jen abyste nás znovu zotročili?

Jsme lid z Blat, a Jsme svobodní!

Intro

Tarnum se probudí, přikován k vlhké zdi v prohnilém žaláři. Předci ho sem poslali, aby osvobodil lid Blat a odvedl je do jejich země. Jeho okovy byly zlomeny jako první, a jistě nebudou posledními.

V intru vidíme Tarnuma jak se probere zakutý v řetězech v nějaké erathijské kobce. Tarnum se však z řetězů vytrhne, skryje se pod stropem, a když strážný otevře, aby se podíval kam zmizel vězeň, skočí na něj, zneškodní ho, popadne meč a jde se probít ven.

Tarnum (člověk, pán šelem)

Poté, co byl souzen Předky a shledán nehodným vstupu do Ráje, cestuje Tarnum po světě a snaží se napravit hříchy své minulosti. Stal se Nesmrtelným Hrdinou, věčným ochráncem, který je ale trápen pochybnostmi o tom, zda bude schopen odčinit strašlivé skutky, které v mládí spáchal.

Specialita hrdiny: Basilisks

Král Gryphonheart Šílený (člověk, rytíř)

Gryphonheart Šílený je zatím nekrutějším vladařem Erathie, nastolil vládu krutosti a strachu.

Niven (člověk, rytíř)

Niven je mladším ze dvou synů Gryphonhearta šíleného. Král ho pošle, aby potlačil rebelii otroků, ale nakonec se postaví na jejich stranu a bojuje proti svému otci.

Specialita hrdiny: Ballista

Hopewielder

Nakonec v líté bitvě porazí i Onstena i jeho armádu.

A New Law

Nakonec Tarnumovy armády zničí dva erathijské hrady a tažení za svobodu může pokračovat.

By Royal Decree

Tarnum napadne baronův hrad a skoncuje s ním.

The King's Son

Nakonec Tarnum s pomocí svých kapitánů zdolá všechny erathijské pevnosti v oblasti.

The Ransom

Tarnum se probojuje na povrch, dobyje hrad earla Ramberta a osvobodí ženy.

Beyond the Borders

Tarnum rychle zlikviduje zbytky odporu a nyní ho čeká rozhodující bitva.

Naming a Nation

The First Tatalian War

Tarnumova a Nivenova armáda se probijí až k pevnosti šíleného krále.

Epilog

"Mad King Gryphonheart's army fought to the last man. In all the chaos, Tarnum faced Gryphonheart himself, but although the Immortal Hero was a far better swordsman, the two leaders dealt each other a mortal blow. That night, before the Tatalians could bury him, Tarnum's body disappeared."

Heroes Chronicles: Masters Of The Elements

Tarnum must face down his own prejudice against magic and become a Wizard if he has any chance of saving the world from the destructive Elemental Lords.

Intro

Páni elementů, vládci vzduchu, země, vody a ohně, byli osvobozeni a mohli rozervat svět na kusy, když nyní skončilo deset tisíc let trvající příměří. Jen jeden z mocných, vládnoucích magickému umění, by měl šanci se jim postavit, tak proč předci povolali barbara, který magii nenávidí, aby nás všechny zachránil?

Vidíme pány jednotlivých elementů a poté Tarnuma v róbě, čarujícího různá efektní kouzla.

Tarnum (člověk, mág)

Poté, co byl souzen Předky a shledán nehodným vstupu do Ráje, cestuje Tarnum po světě a snaží se napravit hříchy své minulosti. Stal se Nesmrtelným Hrdinou, věčným ochráncem, který je ale trápen pochybnostmi o tom, zda bude schopen odčinit strašlivé skutky, které v mládí spáchal.

Specialita hrdiny: Enchanters

The Trouble with Magic

Tarnum se konečně dostane k hradu nepřítele, ke konfluxu, a dobude ho.

Walking on Clouds

Po čase se Tarnum dostane až k pevnosti vzdušných elementálů, konfluxu, a dobude ji.

Don't Drink the Water

Tarnum postupně obsadí všechny pevnosti a může pokračovat ve své cestě.

Hard Place

Tarnum postupně obsadí dvě neutrální kobky a poté zdolá i dvě kobky, obsazené overlordy.

The Secret in the Flames

Tarnum porazí démony, obsadí jejich dvě pevnosti a začne obsazovat obydlí ohnivých elementálů.

The Magic that Binds

Birds of Fire

Tarnum napadne a obsadí pevnost, tím osvobodí fénixe a může se konečně vrátit domů.

Masters of the Elements

Epilog

Tarnum opět bloumá světem, dokud ho Předci znovu nepovolají.

Heroes Chronicles: The World Tree

Tarnum is drawn to a distant region to save the World Tree, that which gives life to all living things, from the Necromancers. But a far more dangerous enemy waits for the Immortal Hero - an enemy he has no chance of defeating.

Intro

Někde v temných slujích pod zemských povrchem byl Strom světa, symbol života. Tarnum ho musel najít dříve, než ho šílený předek Vorr a jeho služebníci nekromanté zničí. Ale jak může člověk zabít boha?

Vidíme Tarnuma prchajícího před Vorrem v jeskyních kypících životem, jak přiběhne k vodopádu a málem do něj spadne. Pak se objeví Vorr, Tarnum se skryje za strom, tasí meč a připravuje se na něj zaútočit.

Tarnum (člověk, barbar)

Poté, co byl souzen Předky a shledán nehodným vstupu do Ráje, cestuje Tarnum po světě a snaží se napravit hříchy své minulosti. Stal se Nesmrtelným Hrdinou, věčným ochráncem, který je ale trápen pochybnostmi o tom, zda bude schopen odčinit strašlivé skutky, které v mládí spáchal.

Specialita hrdiny: Offence

Targor (člověk, barbar)

Targor byl vůdcem kmene barbarů, kteří vyznávali pradávného krvelačného krále barbarů, Vorra, jako boha. Netušil, že se stali obětí šíleného Předka který se vydával za Vorra a proto bojoval proti Tarnumovi.

A Distant Cry

Tarnum postupně narazí na tři teleporty do menších jeskyní a v každé z nich sídlí jeden nekromant. Všechny tři zlikviduje a dobude jejich pevnosti.

Senseless Destruction

Tarnum brzy prorazí skrze dvě hraniční posádky a dobyje dvě pevnosti nekromantů. Pomocí teleportu pronikne do nižšího podlaží, kde rozpráší další tři armády nemrtvých a zničí tři pevnosti nekromantů.

The World Within

Tarnumovi vojáci rychle vyčistí patro tunelů, na kterém se nachází jejich pevnost a projdou teleportem do dalšího patra. Zde Tarnum porazí nekromanty a barbary a obsadí i barbarskou pevnost.

The Roots of Life

Tarnum v děsivé bitvě pokoří i Targorovu pevnost.

Rebirth

Epilog

"When Tarnum came across a tiny flower growing out of the cracked, scorched earth, he knew the World Tree would recover from the damage done by the Necromancers. But the insane Ancestor, Vorr, was still out there, no doubt as determined as ever to destroy the world."

Heroes Chronicles: The Fiery Moon

The Ancestors have been kidnapped by Vorr, an Ancestor who has gone mad with his power. It is up to Tarnum to rescue the Ancestors and stop Vorr's mad plan to destroy the world.

Intro

Tarnum porazil Vorrovy spojence - nekromanty a zachránil Strom světa před zničením. Ale dokud je Vorr na svobodě, jeho úkol zdaleka nekončí. Vorr zná tajemství technologie Prastarých? Opustil myšlenku na její využití, nebo má nějaké nekalé plány?

Vidíme Tarnuma jak vyjde z z podzemní sluje na povrch, doprovázen skupinou goblinů, orklů a ogrů. Dva ogři si z radosti nad návratem plácnou rukama. Tarnum pohlédne k nebi a pak vidíme bránu Prastarých, vedoucí na jiný svět.

Tarnum (člověk, barbar)

Poté, co byl souzen Předky a shledán nehodným vstupu do Ráje, cestuje Tarnum po světě a snaží se napravit hříchy své minulosti. Stal se Nesmrtelným Hrdinou, věčným ochráncem, který je ale trápen pochybnostmi o tom, zda bude schopen odčinit strašlivé skutky, které v mládí spáchal.

Specialita hrdiny: Offense

Vorr (Předek)

Vorr je jedním ze tří Předků, zešílel a převzal jméno dávného krále barbarů, vzývaného jako boha. Vlastně se v podstatě stal tím bohem, a využil barbary a nekromanty k tomu, aby se pokusil zničit Strom světa. Zároveň budoval démonickou armádu z Planoucího měsíce, kde uvěznil zbylé dva Předky, a plánoval napadnout Antagarich a spálit ho na popel.

Xyron Žalářník (efreet, demoniak)

Xyron Žalářník, jak už jeho jméno napovídá, je démon a strážce vězení, do kterého Vorr uvrhl Předky.

The Endless Sands

Tarnum smete pekelnou pevnost z povrchu zemského.

The Nameless Land

Krátce nato Tarnum konečně uvidí Blackdone. Je to démonické město, ne osoba a je rychle srovnáno se zemí.

The Sparkling Bridge

Tarnum Prsten po lítém boji získá a vstoupí na Zářící most.

The Fiery Moon

Armáda postupuje dál, najde další pevnost démonů a obsadí ji. Poté se vydá na cestu Hořícími poli, předtím ještě navštíví červeného klíčníka. Za Poli a červenou branou stojí vězení hlídané Xyronem Žalářníkem a jeho armádou démonů. I přes svůj stav Tarnum pekelné zplozence porazí a osvobodí Předky.

Vorr, the Insane

Epilog

"As Vorr lay dying on the battlefield, Tarnum tipped the vial of sap from the World Tree to the Ancestor's lips. Slowly, a new life spread through Vorr. His wounds healed, and he stood. Tears streamed from Vorr's eyes as he embraced Tarnum. Not only had the World Tree cured his wounds, but the insane hatred that had tainted him. Tears flowed from Tarnum's eyes as well, because for the first time he believed that perhaps he really could change."

V letech 550 - 800 existovala v Enrothu gilda Čarodějnic, ale jediné co po ní zbylo jsou Čarodějné prsteny, odznaky členek gildy, které se podle nich poznávaly na svých sletech.

Přibližně v roce 580 se narodil erathijský král David IV. Gryphonheart, který se účastnil neslavného období dějin Antagarichu známého jako Dřevěné války (624 - 789).

V této době vzniká neoblíbené Císařství Regna. Na Regnanských ostrovech východně od Mlžných ostrovů, které leží na východ od Enrothu, sídlili původně pouze trollové. Ti byli v této době vyhnáni Hareckem I, vlastnícím mocný artefakt, šavli Krvavá spravedlnost, a jeho hordou pirátů. Zbytky trollů prchly do pouště Železného písku na kontinentu Jadame. Hareck I. dal základ pirátské říši, která terorizuje dodnes své sousedy. Z historie této říše pochází mnoho artefaktů, ať už to byla Hareckova Krvavá spravedlnost, šavle Korzár, trojzubec Poseidon, podle kterého si regnanské námořnictvo vybralo trojzubec jako svou národní zbraň, Charelle, mocný trojzubec vykovaný z rozkazu prvního císaře a po jeho smrti zanechaný v jediné regnanské pevnosti v Erathii a Hareckova kůže, zbroj, ve které skonal slavný Hareck I., otráven svojí ženou.

V roce 589 se narodil Thorn III., poslední vládce Amberlianské dynastie v Jadame. Jeho vláda skončila pádem a zničením Amberlianského impéria.

V roce 590 skonal Hareck I., císař Regny, otráven svojí ženou.

V roce 621 padla Amberlianská dynastie a Thorn III. nechal postavit Hrobku Času v oblasti později známe jako Havraní pobřeží. Do hrobky byly uloženy poslední Amberlianské korunovační klenoty a cennosti, včetně nechvalně proslulého Žezla Králů.

Antagarich - Dřevěné války (624 - 789)

Tyto války mezi lidmi a elfy vznikly díky rozporům mezi oběma národy. Lidé těžili dřevo na okrajích elfích lesů, což se elfům nelíbilo a po několika incidentech vypukla mezi oběma národy dlouhá a krvavá válka. Války probíhaly na území známém nyní jako Porobené země, které bylo za dlouhá léta bojů vyplundrováno a opuštěno. V nejslavnější části Dřevěných válek elfům velel král Lothloe IV., lidem David IV. Gryphonheart.

Z těchto dob se zachovalo několik artefaktů, ať už jde o královské drátěné zbroje, nošené elfími šlechtici ve válce; vzácné Elfí zbroje, které je schopen obléci pouze elf; magické hole vytvořené z uloupeného elfího dřeva. Ve velkém vznikaly elfí dlouhé luky, vytvořené mistrem Ivanem Selvingem a za válek vznikl také jeho mistrovský kus - kuše pojmenovaná po jeho dceři; Ania Selving.

Dodnes se vyrábí elfí přilbice stejného tvaru jako ty, které vznikly již před Tichem; kopí, luky a též nádherné elfí pláště, vyráběné z vláken rostlin z elfských lesů.

Z válečných artefaktů Erathijců z této doby je znám štít Valerie, který nosil sám král David IV. Gryphonheart.

Známým artefaktem je také Trubka Gryphonheartů, kterou ztratil Terrance Gryphonheart během nočního útoku elfů. Dle pověsti armáda toho, kdo na ni zatroubí, nebude nikdy poražena.

Elfové od dávných dob válčili a stále válčí gobliny. Jednou ze starých válečných relikvií, elfy velice nenáviděnou, je meč Zhouba elfů, vykovaný pro gobliního vůdce Grogara. Meč byl ztracen po porážce goblinů a nalezen až mnohem později v Erathii.

V roce 633 zemřel Thorn III.

V roce 638 proběhl v Enrothu sněm čarodějů a alchymistů, a právě od té doby je magie mezi obyčejným lidem obávána a čarodějové jsou považováni sice za mocné, ale nedůvěryhodné.

V roce 673 je podepsána smlouva Tularea, dle které patří oblasti blízké Harmondale elfům. Do tohoto období spadá také počátek historie hradu Harmondale, ležícího na sporném území Porobených zemí mezi Erathií a AvLee.

V roce 689 byl dostavěn hrad Harmondale jako první linie obrany proti elfům.

V roce hrad Harmondale 692 podlehl elfí invazi v neslavné bitvě o Harmondale. Od té doby třináctkrát změnil majitele, mnohdy v krvavých bitvách se stovkami mrtvých. Ve všech případech kromě dvou spadal hrad do područí Erathie nebo AvLee.

V roce 744 je vytvořen artefakt Vládcův prsten alchymistou Joshuou Stomem, představeným alchymistů u Nighonských čarodějnic.

V letech 780 - 800 nastává éra jednoho z nejlepších kovářů světa, Mekoriga Slepého. Tento trpaslík vytvořil ve své výhni mnoho skvělých artefaktů a relikvií - dokonalé meče, zastíněné pouze meči z dob před Tichem; ty nejlepší z halaparten; čarokrásné zlaté plátové zbroje, jimž rovné vytvořil po jeho smrti již jen jeho syn Kasev.

Zachovalo se také Mekorigovo kladivo, kterým vykoval všechny své výrobky. K nalezení jsou i vzácné Kovářské rukavice, které vyrobil sám Mekorig pro své služebníky, aby vydrželi žár jeho výhně. Jedním z Mekorigových nejslavnějších výrobků je slavné kopí Katan, které mělo ukončit Věk monster a nastolit Věk lidí (kopí umožní nositeli zabíjet draky a démony jako mouchy). Mekorig také vytvořil Oko ducha, přilbici nošenou velkodruidem Larettem Weismanem.

Války skončily Roku 789 skončily Dřevěné války sepsáním Pierpontské smlouvy o míru, podepsané králem Parsonem. Dodnes se zachoval brk, kterým král smlouvu podepsal.

V Tulareanském lese byl alchymisty vyrobený Dokonalý luk jako zpečetění mírové smlouvy mezi lidmi a elfy. Luk byl ale na cestě do Erathie ukraden titány, sídlícími v pevnosti ukryté v AvLee.

V roce 790 se na stepích jižní Erathie objevila Phynaxijská říše. Díky tomu, že měla bohatá naleziště skvělého kovu známého jako stalt (snadno přijímajícího mocná očarování) se po 74 let udržela.

V roce 811 Av Lee vydává klauzuli Deklarací a vyhlášek, ve které anuluje smlouvu Tularea z roku 673.

Roku 817 obyvatelé Harmondale rozsápali na kusy přímo v ulicích města barona Danfortha Octavia kvůli jeho nemilosrdným metodám vybírání daní. Davy se chopily příležitosti a dosadily za svého vládce starostu Ty Vespina a usadily ho na trůn Harmondale. Vláda krále Vespina I. trvala pouze šest týdnů. Král Erathie Aaron Gryphonheart IV. vytáhl proti městu se dvěma legiemi válečných veteránů a pod ostřím jejich mečů zahynul jak Vespin, tak jeho nejbližší. Po tomto "vítězství" vytáhl král Gryphonheart proti elfům, kteří ho o dva týdny později zabili v boji.

Roku 818 se tak hrad Harmondale vrací pod správu elfů.

Kolem roku 850 vyrábí Enrothská Aliance Alchymistů v plamenech pod hradem Alamos sto Dýk Mágů. Tyto skvělé dýky se později staly velmi vzácnými.

Také v hradě Kriegspire se snad v tuto dobu vyrábí magické předměty, jako je mocný prsten Guinevere, zlepšující magie cesty Odrazů.

Roku 864 se Phynaxie stala kořistí elfů. Mezi artefakty, které se z těchto dob zachovaly, patří Olympijské a Phynaxijské štíty vyrobené ze staltu; Dragounské helmy vyrobené z dračí kůže spojené staltem a nakonec Phynaxijská královská koruna, ztracená a dlouho ukrytá v hromadě pokladů patřící drakům v Zemi obrů.

V těchto letech vznikají na ostrově Karigoru dvě církve, církev Slunce, vyznávající světlo a dobro, a církev Měsíce, hodlující temné magii a nekromancii. Tyto dvě církve spolu neustále soupeřily. V blažených dnech zrodu církve Slunce byl vytvořen řemdih Spravedlnost, mocná zbraň dobra.

Slavným obdobím byla vláda Taledona V., vůdce církve Slunce, který od roku 870 nosil svou magickou Přilbici. Ta bohužel také přispěla k jeho smrti v roce 881, kdy byl rozdrcen pod koly vozu na Steadwické ulici.

Církve spolu vedly řadu válek. Ta první, Válka Holubice a Vrány, probíhala kolem roku 900. V této době byl první chrám Slunce zničen a jeho oltář roztaven, aby z něj byl později vytvořen štít Zatmění, nošený knězem Slunce Dericem během války.

Obě církve vytvořily velice kvalitní soupravy zbraní a zbrojí, z nichž několik vyniká svou magickou silou.

Roku 902 probíhá (zřejmě v Enrothu) bitva u Shimengardu, kde je naposledy viděna barbarská relikvie, kladivo Thor.

V roce 912 vytváří enrothský Cech lučištníků luk Percival, jeho sídlo bohužel padá za oběť velmi podezřelému požáru, který zničil jak suroviny potřebné pro výrobu dalších Percivalů, tak plány na jejich výrobu. Cech se z této rány nikdy nevzpamatoval a prodává roku 918 Percivala elfům.

V roce 1008 byl zahrnut hrad Harmondale do výbojných plánů nekromanta Terrence Rockwina II.. Několik měšťanů přežilo jeho útok jen díky tomu, že se po celý rok, ve kterém tento krutovládce hrad uzurpoval, skrývali v nedalekých vrších. Svědkové vypovídali o horečném kopání v podzemí hradu, kdy Rockwin hledal hrobku Kelvina, svého mistra. Ale poté co byl hrad roku 1009 dobyt zpět, žádné známky kopání či nové výstavby nebyly nalezeny. Každopádně žádný z lidí, kteří byli nekromantem vězněni, nebyl nalezen.

Roku 1018 je vytvořena církví Slunce sekyra Ghůlobijce, schopná ničit nemrtvé ve velkém.

Roku 1018 se stává Lord Solomon Stone, předek současného Enrothského Velekněze Arthura Stonea, Nejvyšším knězem Free Havenu, a nechává si vyrobit prsten Igraine, který zlepšuje kněžské magie.

Roku 1068 proběhla bitva Nad ránem, spojený útok lidí a elfů proti cechu vrahů v Erathii. Během této bitvy se ztratila dýka Starý Nick, předávaná mezi vrahy po staletí.

Roku 1072 umírá slavný upír Korbu z Jadame. Korbu se rozhodl dobrovolně odejít ze světa poté co odmítl dále zabíjet jiné tvory pro jejich krev. Nechal si postavit hrobku na jadamských Bludných pláních a ulehl k věčnému spánku. Zbylo po něm jen nemnoho příběhů a pár artefaktů - mocná halapartna Strážce, kterou Korbu dával zotročeným lidským strážcům, nuceným přes den hlídat jeho kryptu. Dalším artefaktem je Zakřivený tesák, zbraň, do které Korbu zaklel tělo i duši upíra Caldena Faina, jeho protivníka v upíří válce o Kalich.

V roce 1073 vytváří kněží Slunce korunu Arthur, která má pomoci stvořit dokonalého krále. Bohužel měla vliv i na hrdost svého nositele, a tak Leopold VII rozpoutal válku s církví Měsíce, a po dlouhé a vyčerpávající krvavé válce, končící v roce 1083, obě církve upadají do chudoby a téměř zanikají.

Z válečných dob jsou dochována Svatá kladiva, majetek církve Měsíce, Palcáty fanatiků, Císařské kožené zbroje, jedny z nejlepších na světě, vzácné drátěné zbroje důstojníků kavalerie, Zlaté sluneční amulety církve Slunce, patřící jejím nejvyšším členům, Kardinálské pláště a pláště Soudného dne, nosené vysokými hodnostáři církví Slunce a Měsíce; devět Plášťů Slunce a devět Plášťů Měsíce, nošených členy Rad těchto církví.

Také karigorské přilby, vyráběné z lebky vzácné karigorské šelmy Mogreda, jsou velice oblíbeným zbožím, stejně jako rukavice vyrobené z kůže tohoto zvířete.

Po celém Enrothu a Erathii se nacházejí prázdné chrámy obou církví. Zbytky církví ještě fungují na ostrově Evenmorn u Erathie, na kterém spolu zápasí kněží místních velechrámů Slunce a Měsíce. Během válek obou církví byly ukradeny sošky ze svatyní v Tatalii (soška orla - schována ve velechrámu Měsíce na Evenmornských ostrovech), v AvLee (soška rytíře-schována ve velechrámu Slunce na Evenmornských ostrovech), a v Bracadě (soška anděla -dostala se později do Nighonu do labyrintu minotaurů u Hromové hory).

Církev Slunce má také silnou odnož v Jadame, kde plně funguje a má velký chrám.

Z dob slávy církve slunce se zachovala zpráva o jejím slavném boji s nekromantem Zachariem. Ten kdysi ovládl za pomoci svého umění temné a elementární magie téměř celé Jadame, a pomocí svých nemrtvých armád zotročil všechny jeho obyvatele včetně temných elfů z Alvaru. Církev Slunce se pokusila ho zničit. Nejmocnější kněží společně vykovali a očarovali meč Solkrist. Ten pak nesl Patriarcha církve a se svou armádou zaútočil na Zachariovy šiky. Bitva trvala velice dlouho, a nakonec proti sobě oba vůdci stanuli v pevnosti mocného nekromanta zde v Zemi Stínů. Patriarcha usekl Zachariovi levou ruku, ale ten mu ve stejné chvíli mocným kouzlem zastavil srdce. Meč Solkrist však touto ranou Zacharia zabil. Po válce se meč i nekromantova ruka ztratily neznámo kam, ale od té doby je kost z nekromantovy paže, která je stále ještě nasáklá temnou magií, známa jako Kost Zhouby.

Hlavním městem Karigoru je Kalimar, město vystavěné z nefritu. Jen na Karigoru také roste bavlna, odkud je vyvážena do celého světa.

Okolo roku 1080 se narodil na světě VARN 4 Morglin (Jerico) Ironfist, budoucí král Enrothu.

Roku 1110 se narodil král Nicolas Gryphonheart, otec královny Catherine.

V roce 1110 začíná mezi ogry a gobliny válka o Gowdarovu Hlubinu v Jadame.

- Pavel Kubeček (Perdue)