Atypické i neatypické družiny (hráči)

Po více jak roce jsem se konečně dostal k sesumírování putování s atypickými družinami, o které se s námi někteří z vás podělili v návštěvní knize. Zvažoval jsem, v jaké formě provedu přepis, abych příliš nezasahoval do vlastní struktury textu, ale protože některé příspěvky byly komentované nebo byly komentáři ještě dále rozvinuty, musel jsem vzít v úvahu i tyto doplňky. Text jsem nijak neproháněl korekturou, takže je to surový originál :) Článek není samozřejmě ukončen, kdykoliv je možno přidat další příběh, dokonce není zcela nezbytné, aby se jednalo o atypickou družinu. Vítán je jakýkoliv zajímavý příběh.

Johnny, 11.4.2008

Tak jsem dohrám MM7 z 4 rytíře..... šlo rychleji než s kouzelníkem - protože ten by byl rychle zraněný a navíc jsem neutrácel ani vindru za kouzla, takže jsem byl dost bohatý. Naopak byl problém v Eofolských tunelech, protože mi v půlce došly nápoje proti zkamenění..... A když jsem se vrátil do Nighonu, tak mi ho za 3000 vyléčili v zombie .

Výsledný čas sice 4 roky, ale byl jsem 2 roky ve vězení, protože se mi nechtělo na radnici platit jakýchsi 190 000 tisíc - to jsem hrál za temnou stranu.

Začátek byl dost lehký, a moc mi kouzla nechyběla. Akorát bylo trochu delší cestování bez létání a městských bran, ale chození po vodě vůbec nechybělo. Během celé hry jsem nezabil ani jeden sliz, titána a kromě úkolu povýšení na paladina jsem nezabil ani draka. Hned jak jsem pochopil že nebudu kupovat drahá kouzla, tak jsem najmul učitele a instruktora a dost se to vyplatilo. Těsně před volbou cesty jsem měl 100 000 zlatých, ale pak ty povíšení na grand sword a plate a také ty mně stály kotel peněz a ani trénování nebylo levné. Mimochodem, když jsem zachraňoval trpaslíky, tak jsem si sive do slizu ani nečutl, ale zas mi tak neublížil, takže to šlo.

Jakmile jsem se dal na cestu temna, tak jsem vyvraždil Oblačné město (37 level) no a akorát mi bylo divné že se mi nic nedělo s raputací. Celou hru byla neutrální+-.

Nejhorší to bylo získat jakousi kostku od toho v oblačném městě. Zkoušel jsem to na něj několik dní vymyslet až se mi tam sekl o sloup, takže dobré

No jinak jsem celou hru neloadoval a snažil jsem se radši vracet ke kostelům než loadovat. Ale když mi zabili celou družinu těsně před nějakým koncem, tak se to fakt nedalo ... v Eofolu jsem snad nikoho nezabil, kromě tam toho úkolového dungeonu, který tam je.

Celou dobu jsem měl neidentifikované prstýnky a také ty nesmysly (díval jsem se do vlastností jestli to něco dělá), to mi akorát vadilo..... jinak celkem lehké akorát furt vadilo to cestování, nemoci, jedy, zkamenění, paralíza, smrt..... ďáblíci mi stejně vysávali z nepochopitelného důvodu manu

Přesněji 4 roky 10 měsíců a 17 dní.( - 2 roky vězení) levely po 57 jakési jejich skore 4042

Franta, 27.4.2008

Tak sem již konečně dohrál MaM 7. Chtěl bych se podělit o pár dojmů. Moje družina ze začátku v pořadí Hraničář, Zloděj, Mnich, Mnich. Smaragdovej ostrov byl s touhle partou hračka, i když nikdo nemohl kouzlit. Od Malwicka sem hůlku nevzal ani ho nezabil, jediné co sem tam nechal žít byl drak v jeskyni. Asi nejtěžší část hry byla lokace Harmondale a Mohylové údolí (to obvzlášť uvnitř mohylm když nebylo jak léčit, ale nakonec sem to tam vysekal). Jakmile jsem měl povýšené mnichy, ihned sem je naučil dostupná kouzla a šlo to už jak po másle. Nighon a Eofol sem navštívil až ke konci hry po výběru cesty, to už sem byl asi na 50. levelu, taky těžká část byly Eofolské tunely, naštěstí sem měl kouzlo odkamenění (expertní země) takže se to dalo. Za nejtěžší dungeon považuju asi labyrint, kde sem nebojoval moc přímo, na vůdce minotaurů sem házel Berserky, tím se to strašně zjednodušilo. Konec hry sem jel tak nák podle Elemirova návodu (nepřekonatelnej problém byl Tolberti ).Teď k jednotlivým postavám: Hraničářka-goblin: Hned ze začátku jsem maxoval na sekeru, luk a vnímání, později identifikaci nestvůr a kouzla. Je to takovej hrdina n všecko bych řek, zabíjí s klidem, sekera na VM je něco. Zloděj-goblin: Od začátku sem jel snd jenom na kradení, nebyly prachy, pak hlavně body do odpastění (i na mistra + pár bonusů sem neviděl vybouchnout jedinou truhlu) a nakonec dýka v obou rukou. Tenhle hero za celou hru průběžně s mnichama dával nejvíc damage, jak na začátku tak i později. Naučil sem ho ze srandy pár kouzel ale snad sem použil jen čarodějovo oko. Nakonec 2x mnich-člověk: naprosto největší držák celý hry, na konci asi přes tisíc životů, po namaxování uhýbání+bezezbraně+hůl na VM se z něj stal naprostej zabiják všeho. Jen můžu říct, že sem ho učil už ze začátku Vzdělávání a maxoval jak to šlo, ale na konci hry byl výsledek takovej, že mnichové byly o level vejš, takže tuhle schopnost představuju za uplně zbytečnou (bohatě stačí expert). Daleko lepší je ale posilování, život se zvedne snad nejmíň o dvojnásobek na VM. Dále sem měl ještě 2 NPC: létání a městská brána, peněz bylo dost přes 200 tisíc takže to nevadilo. Eště konečné údaje o hraní: celkový čas 3 roky, 11 měsíců, 8 dní (ve vězení sem nebyl ani nevim jak to vypadá), Moje skóre: 6499, postavy na 65.levelu, resp. mnichové na 66... Celkově si myslim že to je sice nevyvážená družina (toť i můj záměr zkusit co to dá) ale pěkně bojově silná. Na konci sem lítal jen s blasterama na VM ve skafandrech, zakouzlil zrychlení a bylo ze mě kulometný hnízdo Rád odpovím na možné dotazy... Takže i bez klerika a kouzelníka to jde a krásně hladce... btw si myslim že nejhorší hero z mm7 je druid, protože: bojovník na prd, kouzla všechny, ale kdo to má maxovat, dkyž na začátku je bodů málo a na konci už je to fuk... a alchymile kvůli sedmi černým lahvičkám, pcha, si radši koupim.

K vzdělávání: už relativně v počátku hry jsem všechny postavy najednou naučil experta vzdělávání. Problém mohl být tím, že do Nihghonu jsem dorazil až když jsem měl všechny úkoly jinde splněné (krom zabití tolbertiho a závěrečného úkolu), tam sem mnichy povýšil na mistry ve vzdělávání (již předtím hodně dluho měli 7 bodů na experta). Poté sem vyvraždil celý Nighon a Labirint, tunely. Zkušenosti jsem vrazil do vzdělávání na 10. úroveň a šel se to naučit společně s ukolem s obeliskama na Evermorn. Měl sem tedy už jen 2 úkoly: Tolberti a povýšení na Šampiona, které jsem jako jediný (snad) úkol nedokončil, protože monstra pro mě byla fakt těžká. Jinak k tomu zabíjení, zabil sem snad všechno co se kde dalo, jen v Eofolu sem si "ani neškrt" ve venkovní oblasti. Přesto si myslím, že většina hráčů navštíví Nighon až spíše ke konci hry (pokud nejedou podle návodu) a tudíž už ke konci tato schopnost na vyšší úrovni takový význam nemá.

To sem nevěděl, že pokud je např. kouzelník v bezvědomí, že získává také zkušenosti, u něho je to ale fakt. Takže asi takhle: pokud by sem se co nejdříve vydal do Nighonu, povýšil vzděl. na mistra a poté na velmistra, určitě bych byl s mnichy mnohem dále, ale nepřijde mi to jako moc velký "bonus" ,protože investované body bych místo do vzdělávání dal jinam.

Předevčírem sem jen tak zkoušel hrát za družinu druidů-elfů, a ani jsem si na začátku neškrt, dávali neskutečně malej damage a měli 16 životů, kdo to dohrál za 4 druidy, toho obdivuju.

KILLER, 01.05.2008

Teď se vrhnu na MM7 se čtyřmi rytíři (lákavé, protože v mé skupině byli vždy Klerik a Kouzelník). Zatím můžu říct, že tak rychle jsem Smaragdovým ostrovem ještě nikdy neprošel.

V posledních pár dnech jsem na to měl málo času, takže jsem se tam ještě nedostal, ale teď už to snad dohraju. Labyrint vyřeším asi tak, že ho nebudu vybíjet celý, ale jen cestu k hledaným předmětům, Titánskou pevnost a povýšení na Ostrostřelce musím ještě vymyslet, v Eofolských tunelech mi trochu pomůže Zrcadlo medúzy (Trpasličí doly v Brakadě), jinak budu muset lítat se odkameňovat do chrámu v Nighonu. Možná ještě úkol na Černokněžníka bude zajímavý. Léčit se ani moc nemusím, protože mám vysokou třídu zbroje (projde na mě jen pár ran), dávám často vysoké zranění (nestvůry brzo padnou) a mám mnoho životů. Jestli něco selže, tak se léčím spánkem. Z NPC mám Instruktora a učence.

Městskou bránu nepotřebuji, cestování pěšky sice trvá dlouho, ale dostanu se všude. Já mám tolik peněz, že nevím co s nimi (42. level a 270 000 zlatých). V Erathii prodávám předměty za 50% ceny a v Kamenné městě něco přes 80%. Předměty spíš sbírám než kupuji.

Tak jsem zjistil, že Odrážení bolesti na Roberta Moudrého nefunguje. Musel jsem ho tedy zabít o roh. To už bylo velice rychlé.

Tak už jsem dohrál MM7 (4 rytíři), skóre 7109, herní čas 3 roky, 11 měsíců, 21 dní. Všichni Černí rytíři dosáhli levelu 69. Splnil jsem veškeré vedlejší úkoly včetně obelisků. Mimo níže uvedená úkoly jsem neměl žádné problémy, spíš naopak. Lepší to už ani být nemohlo. Třeba draka v Tatalii jsem zabil pomocí dvou magických hůlek na 8.levelu. Finanční nedostatky jsem pocítil jen na začátku hry (cca do 15.levelu). Za světlo bych si, ale asi netroufl. Nejproblémovější mise: Robert moudrý, Labyrint (musel jsem proběhnout tam a zase zpátky (nedokázal jsem ustát souboj ani s jedním Vůdcem minotaurů)), Titanská pevnost (ukázala se mnohem jednodušší než vypadala (potkal jsem tam 5 Krvavých titánů (jednoho jsem zabil o sloup, ostatní z velké dálky pomocí magických hůlek (sbíral jsem je skoro celou hru)), zbytek obyvatel pevnosti jsem v pohodě zabil na blízko, v této lokaci jsem se, ale i nejvíce léčil (cca 15x ozdravný spánek)), Eofolské tunely (Behemoti byli proti mým rytířům strašně slabí, proti medúzám jsem měl dvě ochrany Helmu s efektem odolnosti proti zkamenění, Zrcadlo medúzy (Zrcadlo nefungovalo) a pár lektvarů proti ochromení a zkamenění. Nejčastěji jsem tam bojoval se dvěma rytíři (2 byli zkamenělí), ale i 2 rytíři nedávali medúzám šanci. V Nighonském chrámu jsem se léčil 3x. Asi za 90 minut reálného času 4 unavené zombie došly do Eofolu). Závěr byl už pak velice rychlý.

P.S. Do Kolonie zod se nedá dostat pěšky (kvůli ďáblům a jejich Dešti meteoritů), musel jsem použít NPC.

P.S.S. Jestli máte někdo nějaký dotaz, rád zodpovím.

raven, 06.05.2008

V MM7 sem rozjel skupinu 2 magove+2 klerici, az to dohraju tak napisu nejake poznatky

no ti 2 magove 2 druidi sou docela sranda.. myslel sem ze to bude ze zacatku zahul ale ani ne, je to docela v pohode, na lvl 5 se da v pohode zabit horsky trol nebo kralovsky grif, ale uz se tesim na dračí dechy a vysátí duse.. tomu se nic nevyrovná, a to nemluvně o 16 armagedonech vyslanych behem minutky

Johnny, 13.05.2008

Tak jsem dohrál MM7 za partu mágů. Čas něco přes 1 a tři čtvrtě. Jakési skore 12 000 a dosažený level 38. Pak ještě napíšu

Takže jsem dohrál za čtyři mágy a zároveň elfy, takže se zdravím byla sranda. Bodů 12 608, levely 38 a za rok, 9 měsíců a 2 dny. Bylo to akorá náročné ve střední fázy hry, ale pak s neviditelností to byla brnkačka - vyloupil jsem jednoduše Titánskou pevnost či jak se to jmenuje a s artefakty to už bylo mnohem jednodušší. Když jsem pak měl u jednoho i grand na bílou magii, a kouzlil jsem si furt ochrany, tak na mě nemohl ani Tolberti. Splnil jsem všechny možné úkoly a proto mě to taky trvalo tak dlouho.

KILLER, 19.08.2008

Tak po "stech letech" (odpočinek od RPG, zkouškové období, prázdniny) jsem se vrátil k MM8 kde jsem hrál úplně celou hru za jednu postavu - Necromancer (Lich).

Stručný průběh:

Prvnímu dungeonu (na Ostrově Dýky) jsem se vyhnul pomocí kouzla chůze po vodě, které jsem zakoupil v obchodě, díky němu jsem jednoduše aktivoval teleport u lodi a odjel na Havraní pobřeží. Splnění jednoduchých nebojových úkolů mi vyneslo přibližně 14. level. Dovedností body jsem přednostně použil na mistra magie ohně (Ohnivá střela na blízku, Ohnivá koule na dálku, Déšť meteoritů venku). Takto jednoduše jsem zabíjel třeba vlky a zlobry.

První krize mě zastihla kolem 20. levelu, kdy mi došly jednodušší úkoly (Moc životů jsem opravdu neměl), naštěstí mi Keeper řekl, že z pomocí Armageddonu se dají získat zkušenosti ze zabitých nestvůr. Tím skončily mé největší starosti, zanedlouho jsem měl 90. level (nejvíce zkušeností bylo v Rovinách vody, vzduchu a ohně) a rozhodl jsem se pokračovat v plnění úkolů.

V Dungeonech jsem používal hlavně kouzla Dračí dech, Toxický mrak, ale i Neviditelnost. Další důležitý krok bylo odvodnění Minotauřího doupěte (Mistr magie vody), Městská brána mě tradičně dost urychlila.

Druhá krize mě potkala při plnění úkolu na licha. Do magií živlů jsem dával jen tolik dovednostních bodů aby mi to stačilo na velmistra a tak jsem dával drtivou většinu bodů do magie temnoty. Bohužel obyvatelé Laboratoře šílené Nekromancerky jsou imunní vůči magii temnoty. Nakonec jsem to zvládl s neviditelností, ale vzhledem k úzkým chodbám to bylo hodně těsné.

Poté jsem již vyrazil na Regnu a k závěrečných úkolům. Pak už jsem potkal jen 1 "problémek": Nepřátelé v krystalu na mě byli i na téměř maximální úrovni moc silní. To mi spadl hřebínek. Stará klasická neviditelnost to vyřešila.

Pár drobností k putování: Finanční krizi jsem nikdy neměl, v magii temnoty jsem měl, celkem daleko před koncem hry, maximum díky spoustě dovednostních bodů a prstenu, který mi magii zesiloval - Celkem 60 bodů (Armageddon za 110, Toxický mrak cca za 350, Dračí dech cca za 750), léčil jsem se pomocí chrámů (pokud byly blízko), ozdravného spánku, v pozdější fázi hry s pomocí Lloydova majáku a kouzla Vysát duši. Všechny body ze sůdu připadlo jedné postavě, dost mi pomohlo třeba vysoké štěstí, díky němuž mi truhly způsobovaly pouze minimální (někdy i žádné) zranění. Bugy hry jsem využíval, kde se dalo

Pár zajímavostí obecně ke hře: Náhodou jsem zjistil, že úkol zabij všechny zlobry (draky) v oblasti se dá udělat i tak, že je zabijete 2x venku (podruhé po respawnu), s drakobijci a vlky jsem to nezkoušel. Maximum dovednostních bodů v dovednosti je asi 60 protože se zesilujícím prstenem jsem došel k těmto výsledkům: 36+18,37+18,38+19,39+19,40+20,41+19,42+18, bohužel jsem na to přišel až když jsem měl 45 bodů v dovednosti.

URI, email z 01.12.2009

Ahoj. Četl jsem o těch neběžných partách co lidé - hráči zkouší. Tak jsem právě dohrál jednu co snad ještě nikdo nezkusil ( tedy o tom zatím nevím :-)) Takže MaM VII. jsem již dohrál párkrát a tak jsem chtěl zkusit něco těžšího. U VIII. šla hrát celá hra za jednoho člena, ale u 6. a 7. to jde jen ve čtveřici. To ano, ale zkusil jsem nechat jen první vyrobenou postavu a ostatní tři prostě hned na začátku utopit. Zajímalo mne zda budou ostatní ( mrtvý členové ) dostávat exp když budu hrát za jedinou živou. A ejhle až na questové exp, které dostávají všechny postavy, tak za zabíjení mobů dostávala exp jen ta živá. Super.

Začal jsem tedy hrát nejdřív za kněze, ale zdálo se mi to příliš lehké, a tak jsem si rozjel mága. Celou hru jsem neměl téměř žádné větší problémy. Vlastně všechny podstatné se naskytly až téměř na konci. 1.- Nejdřív to byli ďáblíci ( kapitáni ) kteří mi na potkání brali veškerou manu. A mág bez many je jak bojovník bez rukou. :) 2.- Další šílenost zabít s lichem chlapa co se jmenuje Moudrý nebo tak nějak ( je to ten v oblačným městě s blasterem ). Loadoval jsem to pomalu po každým druhým zásahu. Ale nakonec to dopadlo a zemřel. 3. - Poslední již menší až na vstup do lodi byli roboti na vesmírné lodi. Ale alespoň již nebyli imunitní vůči magii temnoty :). Dračí dech a střepiny to zvládly.

Na závěr vám přátelé, kteří máte tuto ságu tak rádi jako já řeknu : zkuste to zahrát si za jednu postavu i MaM7. je to super adrenalin. Dohrál jsem to s lichem na 111. levlu za 3 roky 8 měsíců a 27 dní. V base jsem neseděl. :)

Pajin, email z 1.1. 2011

Parta 3 kouzelníků a 1 priest. Tato varianta je nejlehčí ze všech paret, co jsem kdy v šestce hrál. (paladin+lučištník+klerik+mág // knight, knight, mág, klerik // paladin, knight, klerik, mág...) Začátek nebyl těžký s buffem den bohů z dungeonu, takhle jsem zvládl hlásku i první chrám baa v Novém Sorpingalu.

Prvního kouzelníka jsem maxoval na magii vody kvůli městské bráně. Druhého na fire magic a pasti, třetího na air magic a klerika na magii těla a taky 8 bodů do obchodování (s NPC +6 do obchodování je hned levnější pořizování knížek). Poté, co jsem dosáhl mistrovství vody u prvního mága (ostatní ještě neměli mistrovství v ničem), u všech jsem udělal mistrovství meditace, abych měl více many, což se ukázalo jako velice prozíravý krok. Na cca 14. levelu jsem měl mistra ve vodní magii a městskou bránou+loydovým majákem jsem se mohl dopravit téměř kdekoli. Další nutný krok byl mistr vzdušné magie. Což jde jen po dokončení questu na arcimága.

Proto jsem ihned po napití ze studánky v Zátoce pašeráků cestoval na carlagonovo panství - což, jak se později ukázalo, byl nejtěžší dungeon, který jsem v této partě absolvoval. Jakmile jsem byl arcimág, udělal jsem i všechny povyšovací questy, které šly (křižák. kavalír..včetně kněze a následného velekněze, což s Town portalem a lloydovým majákem byla otázka 6 kliknutí :-))

Mistra ve vodní magii jsem naučil bílou magii a koupil knížky den bohů a hodina moci. Ihned jsem jej za body naučil expertní úrovni a začal strkat do bílé magie všechny body. Zároveň nějaké body šly už i do zbraní - (2 mágové expertní dýku, třetí hůl a kněz palcát). Dosáhl jsem mistra tělesné magie a mocná léčba byla pro partu kouzelníčků s tak málo životy naprosto perfektní. Od té doby jsem něměl žádné problémy celou hru. Ani jeden dungeon (dokonce ani Darkmoor, VARN)

Strider, email z 18.3. 2011

Atypická skupina pro M&M VI The Mandate of Heaven. Moje oblíbená družina je 3x kouzelník + 1 Kněz. Takto mám přístup ke všem kouzlům, jak útočným, tak léčivým (navíc i kněz se může naučit temnou magii). při preferenci boje na dálku. Další možnou variantou jsou 4 kouzelníci, z počátku sice budou menší komplikace při léčení negativních stavů, nicméně později Lloydovův maják vyřeší vše.

Pro boj face tu face jsem vyzkoušel kombinaci čtyř rytířů (tzn hrát bez pomoci magie a boj na blízko). Zjistil jsem ale , že je rozumnější kompromis 3 rytíři + 1 lukostřelec. Získáte tak silnou družinu pro boj na blízko a lukostřelec bude zárukou, že se hra nestane frustrující a zároveň si udrží své vysoké tempo. Zůstanou Vám pomocná kouzla typu pochodeň (absence tohoto kouzla mi doslova lezla na nervy), cestovní kouzla, létání, nebo třeba chůze po vodě. Nic Vám samozřejmě nebrání vykašlat se na útočná kouzla, i když takový déšť meteoritů je skvělý (zejména na "otravné" skupiny slabých nepřátel).

ZecK, email z 18.3. 2011

ÚVOD

Začal jsem s hrát družinou ve složení Mnich, Lučištník, Paladin, Hraničář (všechno lidé). Zvolím si stranu světla, a chtěl bych (pokud to půjde) splnit většinu úkolů. Předpokládám, že to nebude žádná sranda, nebudu mít žádnou magii na velmistrovské úrovni, a nemám přístup ani do magie světla nebo temnoty (vyjma normální úrovně u lučištníka a paladina po 2. povýšení). Čeká mě delší hra, nepředpokládám že bych s takovouto družinou prošel hru rychle, ale kdo ví. Předpokládám i finanční bídu, obchodování umí dvě postavy, ale jen na experta.

VLASTNÍ PŘÍBĚH

Očekával jsem problémy už na Smaragdovém ostrově. Nepotvrdily se. Vážky ani chrám nepředstavovaly žádný větší problém. Podstoupil jsem tam i první výcvik, dovednostní body jsem dával přednostně do zbraní, a také do magie těla u paladina (potřeboval jsem se nějak léčit, i když moc slavné to s léčením nebylo - málo many a jen normální úroveň dovednosti). Hodně mi pomáhaly luky. Střelecká převaha je v začátcích opravdu k nezaplacení.

Jakmile jsem se ocitnul v Harmondale, vyčistil jsem hrad. S luky žádný problém. Poté jsem si oběhnul město a nechal si zadat všechny možné úkoly, také jsem zaplatil zbylé poplatky gild. Goblini venku také žádný větší problém. Byli pro mě cenným zdrojem zlata a zkušeností.

Jeskyně Bílého útesu v Harmondale jsem chtěl vyčistit jako generálku na Mohylové údolí. Jenže jsem zjistil, že na zdejší troglodyty nestačím. Odložil jsem tedy i cestu do Mohylového údolí. Místo toho jsem si oběhnul Erathii, Tatalii a obě elfské oblasti. Po splnění několika úkolů (mimochodem jsem povýšil i hraničáře) jsem většinu peněz utratil v Avlee za zbraně a zbytek padnul na zlepšení dovednosti v luku (expert). Neměl jsem ani na dostavník, musel jsem do Harmondale pěšky. Úsilí bylo korunováno úspěchem - jeskyně Bílého útesu jsem vyčistil na jeden zátah, ani jsem se moc nepotřeboval léčit. Přesunul jsem se tedy do Mohylového údolí.

Mohylové údolí mě tradičně nepřivítalo v dobrém, ale zdejší stíny a goglínci už nepředstavovali problém. Zamířil jsem do Kamenného města, kde jsem si oběhnul domy a obchody a nechal si zadat jediný vedlejší úkol, který jsem ihned také splnil. V mohylách jsem celkem bloudil, ale hlavně jsem tam zjistil nepříjemnou věc - žádná moje postava nemá dovednost alchymie a vůbec se ji ani naučit nemůže, budu se tedy muset bez ní obejít. Alchymie je dobrá náhrada za léčebná kouzla z klerické magie, hodně ji používám zejména v osmém díle. Nakonec jsem mohyly vyčistil všechny, i když mi to zabralo poměrně hodně času. Přineslo mi to jednak povýšení mnicha, ale hlavně přísun financí tolik potřebných na upgrade dovedností jednotlivých postav.

Oznámil jsem všem splnění úkolů a nechal jsem se ve cvičírně Kamenného města vytrénovat. Strašidelný dům už byla jen drobná zastávka. Zdejší truhly mne při otevírání zraňovaly (ostatně jako skoro všechny), proto jsem se přímo v domě léčil spánkem. Poté jsem se vydal přes Erathii, kde jsem oznámil splnění úkolu s povýšením rytíře, do Tatalie. Měl jsem tři hůlky, které jsem během hry našel. S nimi se mi podařilo celkem bez problémů zlikvidovat draka a mohl jsem povýšit paladina. Splnil jsem ještě nějaké vedlejší úkoly, a hlavně jsem si oběhnul učitele a zvýšil si kvalifikaci v některých dovednostech. Družina byla v této fázi celkem bojeschopná, ale co se týkalo magických dovedností, tam jsem na tom byl bídně. Pomocí magie se vlastně jen léčil, případně jsem používal pochodeň a čarodějovo oko. Během tohoto putování jsem si najal dvě NPC - učence a bankéře. Učence zejména pro jeho neomezenou schopnost identifikace věcí a bankéře pro zvýšení přísunu peněz. Přemýšlel jsem nad nějakým NPC, co by mi pomohlo s cestováním nebo aspoň s chůzí po vodě (abych se dostal na Evenmornské ostrovy ještě před povýšením lučištníka), ale nakonec jsem od toho upustil.

Zamířil jsem do Brakady do dolů Rudého trpaslíka, čekaly mě tam dva úkoly. Jednak příběhový úkol a jednak povýšení lučištníka. V celých dolech jsem zabil jen dvě medúzy a nezabil jsem ani jeden sliz. Pár lektvarů proti ochromení jsem posbíral v horním patře, měl jsem nějaké svitky s kouzlem odkamenění (kouzlo v knize jsem mít nemohl), ale nakonec jsem je nepotřeboval. Proběhl jsem rychle do strojovny vyměnit řemen od výtahu a potom rychle zpátky. Oznámil jsem zadavatelům splnění úkolů a spěchal do Harmondale.

7.prosince 1168 jsem vstoupil do Harmondale, začala tedy válka lidí a elfů. Nejprve jsem si šel promluvit s velvyslanci do hradu. Nechal jsem se ukecat od velvyslankyně královny Catherine a šel jsem do Tulareanských jeskyní vysvobodit Lorena Steela. To se také záhy povedlo, i když jsem v jeskyních bloudil. Poté jsem se vydal pro změnu do Tulareanského lesa nechat zadat úkol od krále Parsona. Pevnosti Riverstride jsem se obával, ale zbytečně. Zdejší osazenstvo proti mým postavám nemělo sebemenší šanci. Splnil jsem tedy i úkol krále Parsona. Protože zbývalo pár dní do bitvy u Tulareanských jeskyní, podstoupil jsem trénink. Poté jsem z bojiště u jeskyní donesl trumpetu soudci Greyovi. V Harmondale jsem v ceších nakoupil kouzelné knihy, zbytek jsem dokoupil v Tulareanském lese a vydal jsem se do Avlee. Odtud jsem zamířil lodí do Erathie a pak do Tatalie. Tahle složitá cesta měla svůj účel, chtěl jsem se na cestu na Evenmorské ostrovy dobře připravit a mít i dovednosti postav upgradované. Také jsem si tímhle krokem chtěl připravit půdu pro druhé povýšení postav, kde už některé úkoly nejsou zrovna jednoduché.

V Tatalii jsem vyčistil Příbojové jeskyně a hlavně v nich našel hledanou mapu. S mapou jsem se vydal do Deyje. Zde jsem oznámil splnění úkolu, oběhnul si oblast kvůli částem golema a přes Tulareanský les odplul na Evenmorské ostrovy. Ani zde mne nevítali zdejší kostlivci, stíny a gargoyly zrovna přátelsky. Oběhnul jsem ostrovy, upgradoval dovednosti mnicha a vyčistil chrámy slunce a měsíce. V nich jsem našel dvě sošky, které jsem si pečlivě uschoval. V hospodě jsem si zahrál Argomage a lodí odplul zpátky na hlavní kontinent. Loď mě odvezla do Tatalie. Přes Erathii jsem se vrátil do Harmondale.

Při vstupu do Harmondaleské oblasti mne zastavil posel se smutnou zprávou. Smírčí soudce Grey zemřel. Zároveň mne odkázal na dva velvyslance (z Brakady a Deyje), kteří mne očekávali v hradě. Oba dva jsem vyslechnul, a rozhodnul jsem se, že novým smírčím soudcem ustanovím kandidáta z Brakady - soudce Fairweathera. Vyzvedl jsem ho v Brakadě a dopravil do domku smírčího soudce. Ihned započala jednání mezi Erathií a Avlee o míru a hranicích říší. Bylo ustanoveno nezávislé království Harmondale, podepsána mírová dohoda a tím válka skončila. Zároveň jsem obdržel úkol dopravit se do Brakady za Gavinem Magnusem a navštívit jej v hradu Lambent. Ovšem úkol, který jsem dostal, byl pro mne v tuhle chvíli nesplnitelný - projít Mlžnými stěnami bez neviditelnosti v podstatě nelze. Budu tedy nejprve muset povýšit lučištníka.

Pro povýšení lučištníka jsem potřeboval získat luk z Titánské pevnosti. Zkusil jsem přímo konfrontaci s titány, ale dlouho jsem nepřežil. Podařilo se mi zakoupit jeden svitek neviditelnosti. Díky němu jsem proběhnul až k truhle s lukem. Na zpáteční cestě mi neviditelnost selhala a měl jsem co dělat se vůbec dostat z pevnosti. Nakonec přežil jen mnich, ostatní postavy byly mrtvé, ale povedlo se.

Jakmile jsem povýšil lučištníka, získal jsem přístup k neviditelnosti. Vrátil jsem se do Avlee a vykradl celou titánskou pevnost. Získané předměty se mi velmi hodily. Potom jsem zamířil do chrámu Baa zlikvidovat Velekněze, což se také povedlo. Tím jsem si povýšil i mnicha. Na skok jsem navštívil Evenmornské ostrovy a očistil oltář v chrámu Měsíce. Oznámil jsem všem splnění úkolů a v Brakadě jsem se nechal vytrénovat.

Poté jsem pokračoval v povyšování postav a plnění dalších úkolů. Zkompletoval jsem golema, ale hlavně jsem povýšil hraničářku na pána hraničářů. Cech žoldáků v Tatalii pro mě nepředstavoval větší problém, ale nevybíjel jsem ho celý, jen cestu k srdci lesa. Měl jsem povýšené všechny postavy, kromě paladina, takže následovala cesta do Deyje.

Zlikvidovat Williama Setaga v jeho domě byla celkem hračka. Je to sice silný bojovník, ale výborně mi pomohlo kouzlo zpomalení a zbytek byl jen otázkou času. Nyní jsem měl tedy všechny postavy plně povýšené. Oběhal jsem si učitele, vytrénoval jsem se a v Brakadě utratil téměř všechny peníze za co nejlepší vybavení. Opět jsem začal řešit finanční tíseň, ale doufal jsem, že už nebudu mít až tak velké výdaje.

Citelně mi chybělo jakékoliv cestovní kouzlo. Cestování mi hru celkem dost protahovalo. Rozhodl jsem se tedy, že zamířím do Nighonu, protože zde sídlí mistr magie vody (budu moci používat městskou bránu). To se snadno řekne, ale hůř udělá. Nighon je sice jeden velký ostrov, ale neexistuje tam lodní doprava. Jediným způsobem jak se tam dostat bylo použít Nighonské tunely, které ústí pod Kamenné město.

Nighonské tunely jsou plné Magogů, ale v boji mi pomáhali trpaslíci a čarodějnice. Po vstupu do Hromové hory jsem narazil hned na tři minotaury a poté na několik létajících ok. V Nighonu jsem nalezl mistra luku a vody, poté jsem se přenesl do oblačného města splnit úkol s Mlžnými stěnami.

V Mlžných stěnách je nutnost používat neviditelnost. S ní je získání tří klíčů snadné. Vzhledem k tomu, že Lučištník může dosáhnout max. mistrovské úrovně v magii vzduchu, bude se neviditelnost počítat jen na desítky minut, což není mnoho. Aktivoval jsem neviditelnost a vešel do dungeonu. Získat první klíč z prostřední brány bylo velmi snadné. Poté jsem se vydal do západní brány. Nebyl jsem schopen delší dobu přijít na správnou kombinaci tlačítek, ale zjistil jsem zajímavou věc. Když jsem vystoupil po schodech nahoru a držel jsem se zadní stěny, tak v rozích jsou oblasti, kde si lze neviditelnost obnovovat. Toho jsem také patřičně využíval. Východní brána byla pro mě nejtěžší. Elemir ve svém návodu píše o možnosti si neviditelnost obnovit u výtahu, ovšem já tam měl jednoho kouzelníka (nebo co to bylo, nebyl čas to studovat), takže jsem na nějaké obnovení neviditelnosti mohl zapomenout. Velmi jsem spěchal, naštěstí mi neviditelnost vyprchala až kousek od východu, takže jsem to zvládl. Venku jsem si neviditelnost obnovil, použil získané klíče pro odemčení druhého východu a spěchal splnění úkolu oznámit do hradu Lambent. Také jsem si nechal zadat úkoly poradců.

Jako první jsem se rozhodl splnit úkol s vyčištěním Vinného sklípku. Měl jsem celkem štěstí, nenarazil jsem ani na jednu Královnu nemrtvých. Ostatní monstra nepředstavovala problém. Poté jsem oznámil splnění úkolu a podstoupil další trénink. Pak jsem se vydal do Jámy, kde jsem vyhrál poslední chybějící Argomage a splnění úkolu nahlásil v Erathii. Čekala mě krásná odměna 100 000 zlatých, které jsem tak potřeboval. Vedle domu jsem pak nalezl v truhle ještě několik výjimečných předmětů, ovšem vzhledem k tomu že jsem měl jen lidské postavy, nemohl jsem většinu použít.

Poté jsem se vydal do Nighonu. Chtěl jsem si aktivovat portál z Harmondale do Eeofolu. Jediná možnost jak se do Eeofolu (Země obrů) dostat, je použít vstup do Hromové hory a dále pokračovat Eeofolskými tunely. Hromovou horu jsem kompletně vyčistil, vůdce minotaurů jsem ustřílel z dálky nebo jsem využíval místa kudy neprojdou. V eofolských tunelech jsem to samé dělal s behemoty, čímž se mi boj výrazně zjednodušil. S medúzami jsem bojoval s aktivovaným ochranným kouzlem Ochrana před magií, takže ze mě nedělaly statické sochy. Boj s nimi byl vcelku jednoduchý. Na konci Eeofolu jsem narazil na Archibaldovu telepatickou zprávu, ve které mě žádal o vysvobození jeho bratra Rolanda. Zatím jsem ho odmítnul. Ještě se zmíním, že z Hromové hory jsem vyzvedl džbány proměny a odnesl je siru Caneghenovi. Tím jsem splnil další příběhový úkol. Podstoupil jsem trénink a oběhal jsem si všechny možné učitele pro zvýšení dovedností.

Vydal jsem se do Jámy, abych splnil povyšovací úkol na arcimága. Knihu pro mne z Líhně nebylo těžké získat. Odevzdal jsem ji v Brakadě a vrátil jsem se zpátky do Jámy. Čekal mne tam náročnější úkol - donést část jejich oltáře z chrámu temnoty. Náročnější bylo se do chrámu dostat než uvnitř. Královny mrtvých, kterých jsem potkal hodně mi boj velmi ztěžovaly. Nakonec jsem i bez použití neviditelnosti vyčistil cestu k chrámu a z něj vyzvednul část oltáře. Tu druhou jsem nalezl v chrámu Slunce. Oba kusy jsem doručil Ressurektře. Čekal na mě poslední úkol rádců - zabití Tolbertiho. To se lépe řekne jak udělá. Kouzlo ochrana před magií jsem měl jen na mistrovské úrovni, takže pro tento úkol bylo k ničemu. Dlouho jsem přemýšlel, jak ho vlastně zabiju. Přímá konfrontace nikam nevedla, za chvíli jsem byl totiž zahubený. Jinak ho zlikvidovat jsem vymýšlel dlouhou dobu. Nakonec se mi povedlo ho usekat přes roh na protější stěně od vchodu. Dokonce mi nezahubil ani jednu postavu. Takže výborné.

Předal jsem kostku a šel splnit další úkol - likvidaci Xenofexe. Zprovoznil jsem teleport do Eofolu už dříve, teď jsem toho mohl využít. S neviditelností a dalšími podpůrnými kouzly jsem se přesunul do Kolonie Zod. Postupně jsem vyčistil celou oblast. Osvobodil jsem Rolanda, od kterého jsem získal klíč. Tím jsem si otevřel místnost, kde byl Xenofex. S jeho strážci jsem si netroufnul na přímou konfrontaci, zůstal jsem ve výtahu a nasadil blastery (měl jsem jich asi 7). Postupně jsem většinu osazenstva včetně Xenofexe ustřílel. Oznámil jsem splnění úkolu na hradě Lambent a čekal mě další úkol: přinést oscilační přetlakovač. Jediný zůstal na palubě Lincolnu. Ještě před cestou jsem se nechal vytrénovat na konečný level 62. Body jsem investoval do zbraní, magie a do dovednosti ovládání blasteru. Chtěl jsem vědět, co blaster umí, pokud budu na úrovni velmistr. Musím uznat že blastery jsou poměrně silné zbraně, ale ke konci hry pro ně už nemám využití.

Vydal jsem se splnit poslední příběhový úkol. Do Lincolnu nebyl problém se dostat. Roboti byli velmi silní, nevybíjel jsem je ale snažil jsem se dostat k oscilačnímu přetlakovači. To se mi povedlo, ale na zpáteční cestě lodí k východu mě roboti spolu s jiskrami zničili. To už mi až tak moc nevadilo, odevzdal jsem přetlakovač a kochal jsem se závěrečným videem.

SHRNUTÍ

Můj dojem z hraní s touhle partou je vesměs kladný. Nepotvrdily se moje obavy, že budou problémy. Financí jsem měl většinu hry dostatek, ale musím přiznat že jsem v některých chvílích zbytečně utrácel, zejména za kouzla, která jsem potom nepoužil.Naopak velmi dobrým tahem bylo nakupovat co možná nejlepší zbraně, prsteny s bonusy, zbroje atd. i za cenu toho, že odložím výcvik. Je lepší být o dvě tři úrovně níže a mít kvalitní zbraně a zbroje, než mít o dvě úrovně víc, ale používat nejhorší zbraň. Ze začátku hry jsem se snažil upgradovat co možná nejvíc zbraně na dálku a pak na blízko. Magie mi v začátcích až tak nechyběla, používal jsem ji jen k léčení. Ani v dalších fázích hry jsem nepoužíval útočná kouzla, jen obranná nebo informativní, později manévrovací (skok a létání). Magie mi hodně chyběla v úkolu, kde jsem měl zabít Tolbertiho. Tam mi kouzlo Ochrana před magií na velmistrovské úrovni chybělo, ale nakonec jsem to zvládnul i bez něj. Ostatní magie mi nechyběla, útočná kouzla jsem nahradil luky, případně bojem zblízka. Co se týká zbraní, tak ze začátku je nutnost používat luky. Těžko si dokážu představit, že bych hordy goblinů v Harmondale vybíjel zblízka. Zřejmě by se to asi povedlo, ale trvalo by mi to velmi dlouho. Nedokážu si ale představit projít Mlžné stěny bez neviditelnosti. Zkoušel jsem to, a je velmi obtížné přežít, zvlášť pokud družina má omezené možnosti léčení. Co se týká silných monster, tak největší problémy mi dělala asi Královna mrtvých. Je velmi silná, kombinace odrážení bolesti a dračího dechu je smrtící. Snažil jsem se manévrováním uhýbat útokům a ustřílet ji zdálky. Ne vždy to šlo hladce, ale dá se to zvládnout. Titánská pevnost je také bez neviditelnosti prakticky neřešitelný dungeon, zvlášť pokud družina nemá kouzlo Ochrana před magií na velmistrovské úrovni. Bílá magie mi taktéž nechyběla, nepovažuji ji za podstatnou. Obchodování mi až tak moc nechybělo, kladná reputace sníží ceny v můj prospěch i bez něj. Alchymie mi naopak tak do poloviny hry velmi chyběla, pomocí ní se dají léčit závažnější stavy postav (nemoci, otravy, šílenství, apod.) levněji a lépe než u magie, a navíc mistrovství nebo aspoň expertní úroveň alchymie obvykle není vázaná na povýšení postav.

Ještě se vyjádřím k postavám:

Nakonec řeč čísel, hra mi trvala 3 roky 1 měsíc a 9 dnů, skóre 7339 bodů. Pár úkolů jsem nesplnil - povyšovací úkoly na zloděje, sbírku obrazů,... přesto si myslím, že by jejich splnění nepředstavovalo problém.

PS: otázky a postřehy uvítám :-)

602835543, email z 19.5.2011

Zdravím Might and Magic hraju už od svých šesti let a za těch 10 let co hraju šestý, sedmý a osmý díl jsem zaznamenal pár bugů triků atd... už jsem to hodněkrát dohrál (šestý díl (paladin/archer/cleric/sorcer, sedmý za goblin-knight/dwarf-monk/elf-cleric/elf-sorcer a osmý troll/necromancer/cleric/minotaurus/dragon). poté(co jsem si pořídil internet) jsem narazil na tento web a na článek o atypických družinách. Tak jsem dohrál MM6 za klerika a 3 kouzelníky, sedmý za 4 gobliny rytíře a 4 druidy a nakonec osmý za nekromancera. ale teď jsem dohrál MM6 za 4 druidy. Předem říkám že jsem použil hodně velké bugy ale i bez nich by to šlo udělat, akorát by to zabralo víc času. tož dost keců a přejdeme k Příběhu.

Hned na začátku jsem si zašel do nwc dungeonu(během toho jsem použil obelisk co dá +20 do všech statistik) a potom sem šel splnit úkol do castle ironfist(dopis) a rovnou sem přeběhl přes darkmoor do free haven. tu jsem si pořídil létání(za peníze z NWC dungeonu). hned potom jsem pomocí létaní chodil do NWC dungeonu k truhle pro 10.000 zlatých, to jsem hodil do banky a tak dokola. až jsem měl u všech létaní, loydův maják a městskou bránu. tak jsem šel splnit úkol na čaroděje, kavalíra a kněze. to mi vyneslo pár levelů tak jsem udělal experta vzduchu(dal jsem mu pár bodů na víc) a mistra magie vody(sbíral jsem všude podkovy) poté jsem vyřešil obeliskovou hádanku a potom jsem šel pro odměnu. po otevření truhly mi normálně pribylo 250tisíc. ale objevil jsem, že když se truhla zavře a otevře znova tak přibydou další peníze. tak jsem si nahrabal 100milionů a teleportoval jsem se do blackshire (jak jsem již drív zmiňoval kdyby to nešlo tak by šlo lítat do NWC dungeonu a nosit to po 10ti tisících ale trvalo by to léta). odtud jsem zamířil rovnou do kriegspire ke studánce co za 5000zlatých přidá 5tisíc Experience. tak jsem si u všech udělal 16,7milionu Exp a vytrénoval se na level 184(technická poznámka: jak jsem viděl co jsem udělal měl jsem chuť recitovat "Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les..."). u prvních tří druidů jsem dal magii ohně vzduchu a vody na 30 a na mistry (vzduch na experta a po splnění úkolu na archmage na mistra)a zemi na 4 a experta na odkamenění, meditaci na 20 a na mistry. koženou na 4 a experta a konečně dýku na 4 a experta. u čtvrtého magii těla na 35 meditaci na 30 magie ducha na 10 a mysli na 12 a elementární magie na 4(jenom jako poslední záchrana). i když mohli používat štít jsem nepoužíval protože se mi u něho nepovedlo najít vlastnost zkrácení doby na zotavení. tuhle vlastnost jsem si dal do dýk+do druhé Vampiric efect(2 měli normální očarovanou Divine dagger, a druzí dva Mordred. po získání blasterů jsem odložil Vampiric effect a vzal blastery. luky jsem měl spíš taky jenom na okrasu(efekty +spellpointy nebo hp, regenerace spellpointů nebo hp, +do nějaké statistiky. nuže pak jsem to bez problémů projel i přes VARN. černá a bílá magie mi ani nechyběla. místo day of gods a hour of power jsem si všechno zakouzlil a magii temnoty jsem normálně užíval jenom na Shrapnels a Day of Protection, a Shrapnels jenom ve VARN na magic imune, což jsem teď jenom proběhl.

pak pár postřehů ze hry. v anglické verzi když zakouzlím např městskou bránu nebo oživení mrtvého (prostě něco co má dlouhou dobu na zotavení), tak stačí kliknout na jinou postavu(jít do inventáře) potom kliknoiut na tu postavu co kouzlila a zavřít inventář. i když se ještě nezotavila tak může zase kouzlit. NEFUNGUJE V CZ VERZI!!!. dále když jdete k truhle a máte létaní tak když se vznášíte trochu nad zemí, kliknete na truhlu a pak rychle vzlétnete výš tak truhla vybuchne a nezraní vás. dále když zabijete např great wyrma v dračích píscích(platí na cokoliv co dropuje artefakty) a pomocí save/load získáte artefakt mordred, tak ho můžete odnést do free haven a splnit tak úkol u zoltana phelps. toť asi vše.

J.C.Murphy, email ze 14.6. 2012

Úplně poprvé jsem MM7 dohrál s lehce netradiční partou, protože nerad používám "osvědčené kombinace"... tentokrát po několika letech jsem se rozhodl zajít do ještě většího extrému a to pouze s jednou postavou a aby to nebylo málo, tak poměrně často kritizovaným druidem :) pro druidy mám i tak v RPG velkou slabost, takže jsem se už jednou dostal s jediným druidem v Icewind dale 2 do poslední kapitoly (kde se projevila moje největší charakterová vada a tou je všechno před koncem zabalit :D) Ale to teď nechám stranou a vrhnu se k průběhu hry.

Začnu tvorbou charakteru – klasika, první charakter,rasa člověk kvůli univerzálnosti, druid. Všechny ostatní charaktery jsem očesal o jejich body, takže hlavní měla staty na max, na začátek jsem zvolil vzdělávání a magii těla. Po začátku hry první co jsem udělal, tak šel pořád rovně, dokud jsem se nedostal k velké louži, kde jsem utopil tři chary jak koťata, přičemž hlavní char sarkasticky konstatoval, We don´t need them anyway :D

Smaragdový ostrov nebyl ani tak těžký jako spíš otravný. Úplná klasika. Akčnější to bylo po příjezdu do Harmondale... ale ještě než jsem se pustil do boje se zelenou havětí, tak jsem se vydal na časově náročnější shánění zdrojů a pomocníků (učitel/učenec), vypadalo to asi tak, že jsem prošmejdil každou dostupnou mapu, velkým obloukem jsem se vyhýbal nepřátelům, sbíral předměty a peníze na zemi a to nejdůležitější -> rudy, po cestě samozřejmě zjišťoval lokace učitelů a úkoly. V Erathii jsem si z rud nechal vyrobit pro mě vhodný solidní equip metodou save/load (mohl jsem spoléhat na štěstí, ale společnost nenávidí podvodníky a šťastlivce úplně stejně :P) takže nejlepší palcát a dýku s elementálním poškozením a nějaký doplněk s regenerací many. Řádně vybaven a už se expertem v dýce, jsem se svým netradičním dual-wieldem pročistil celou oblast Harmondale. Jelikož léčení stojí pouze 2 many a já měl regeneraci, probíhalo to poměrně svižně (samozřejmě za co největšího srabáckého použití střelecké pevnosti) Určitě se hodilo mít pár bodů v magii země a oslabovat silnější skupiny rojem včel. ještě podotknu, že 99% soubojů během hry probíhalo v real-time módu, kvůli uhýbání projektilům a ze začátku taky kvůli nájezdové taktice, později taktika pomalého ústupu a od půlky hry jsem již tvrdohlavě stál tváří v tvář.

Harmondale vyčištěno... vytrénoval jsem se a rozdělil body. Důležitý moment byl expert magie těla a regenerace. Druidi nejsou zrovna proslavení hromadou hp, ale o to víc je regen efektivnější z procentuálního hlediska. Nyní už byl char dost silný, aby mohl v klidu vybílit Erathii, Deyju, Tulareanský les a jednodušší polovinu Mohylového údolí včetně samotných mohyl a strašidelného domu (tam mě trochu překvapila tuhost třetího stupně přízraků s dýkami) a následně zahájil šňůru povyšovacích questů 1. stupně.

Hraničář je brnkačka, části golema jsem někde pokradl, kavalír a zasvěcenec už hotový, bojového mága jsem šetřil k záchraně trpaslíků, zvěd... eeeh... toho jsem dělal a ve třetí třetině hry a i tam jsem měl neskutečný problémy... hlavně jsem chtěl vznešeného druida ať můžu konečně mistrovství ve všech magiích, ale k tomu je potřeba ne Evernmornské ostrovy = povyšovací quest na Kněze = mapa v jeskyních v Tatalii, takže když už jsem byl tam, navštívil jsem draka jenž zemřel krutou a pomalou smrtí ubodáním stovkami vosích rojů. Druid povýšen, body rozděleny, proběhat učitele, nakoupit nejdůležitější kouzla - let, pád meteoritů, ochrana před magií, neviditelnost, městká brána na později.

První co člověk udělá když má let a neviditelnost, tak zaletí vykrást titánskou pevnost ? takže výrazné vylepšení výbavy. Další věc je vymlátit meteority trolly v Tatalii pro slušnou dávku zkušeností. Už toho nebylo moc co dělat, tak jsem pokračoval v hlavní dějové lince. Slizy v trpasličích dolech daly docela zapotit, jejich toxický mrak mi ubíral po třetinách hp. No nějak jsem je umlátil element dmgem na zbraních. Osvobodil trpaslíky a zrovna dodělal bojového mága. Harmondale opraveno, následovala fáze dodělávání některých questů, dobíjení lokací a trénování dokud nezačne válka mezi lidmi a elfy. Zahrál jsem si na dvojitého agenta, takže odevzdal pravého špiona i mapu, nakonec při finálním rozhodnutí jsem stranil elfům.

Další chvíle trajdání a než přijde nabídka na volbu cesty, tak jsem si pročistil cestu do Nighonu (pod Hromovou horou spíš proplížil s neviditelností) Nighon byla nejklíčovější zastávka -> mistr vody, dýky, vzdělávání a alchymie... absolutní esence druidů a s těmito dovednostmi se značně upravil styl hry. Pak ještě vyšplhat na vrcholek sopky a nasbírat pár kousků nejkvalitnější rudy z níž jsem si nechal vyrobit Dýku temnoty (rychlost/sání života) a další dýku s nějakým hezkým bonusem (draka nebo bohů). Chvilku jsem experimentoval s berserkem na hydrách, čarodějnicích a ptácích a pak trénoval, přičemž jsem trénink přerušil na velice důležitém datu... 4. týden října... týden kdy vám džin lampa přidá 8 dovednostních bodů, a že jsem těch lamp měl našetřených docela dost ? (hlavně pozor na zkamenění, smrt atd. v určité dny) dotrénoval dál a nově nabytých cca 300 bodů napráskal do dovednosti s dýkou. Otestovat umění s dýkami jsem šel do labyrintu... tady bylo největší peklo během celé hry :D jestli jsem si kdy říkal, že až moc nahrávám hru, tak tady jsem se propadal hambou. Minotauří instant kill (přesně z tohoto důvodu přežila ještěří populace bez jakýchkoliv ztrát)... bez velmistrovské ochrany před magií jste úplně v řiti. Z každého narůžovělého minotauřího náčelníka mi naskakovala husina. Jediná možnost bylo házet berserk dokud nezačal fungovat, ale ty hovada zvládly zabít 3 obyč minotaury + 1 druhého stupně a ještě šly po mě. Co ovšem byla nádhera byly nové dýky... s vysokou šancí na trojnásobný dmg a velkou kadencí útoků se sáním života jsem dokázal naférovku zabít 2 obyč minotaury naráz. Vytrénoval, splnil questy zašel do Harmondale aby mi oznámili smrt soudce...

Zvolil jsem cestu temnoty... nevím jakou výhodu má arcidruid, ale warlock dostane svého vlastního dráčka co vám dá bonus +3 do všech magií. Po kvalifikaci na zaměstnání u Archibalda jsem si šel prokopat cestu do Eofolu ukrást dračí vejce. Tunely nebyl y těžké když si člověk hlídal ochranu před magií a využíval obezity behemotů, ale kvůli nebezpečnému komplexu neporazitelnosti mě na konci zabili a já chudák s autosavem jsem to napodruhé s brekem „jenom“ proběhl. Přečetl poslední obelisk, zašel pro poklad a dráčka + pro pocit vytrénoval grandmaster alchemy (ale stejně jsem černý lektvary kupoval). Teď jsem se pustil na hlavní úkoly... Clankerovu laboratoř jsem měl vyčištěnou už dřív, čarodejnice s džbány byly brnkačka a andělé v oblačném městě/chrámu byli mnohem menší problém než jsem si myslel. (když mi už nabídli, že můžu vybít i chrám temnoty, tak jsem neodolal :P) Na hrátky se Robertkem ještě nebyla nálada, tak jsem začal plnit druhou sadu povyšovacích úkolů...

V Tulareanu mě stejně neměli rádi, tak jsem vybil hrad, ostřelovačský luk a princeznu jsem ukradl s neviditelností, lovec odměn byla otrava, ale měl jsem štěstí na kořisti,na ninju... školu mágů v Brakadě jsem poctivě vybil, ale řešení hádanky jsem nechal na googlu, lich se mi bugnul, zároveň s Knězem temnoty jsem vymlátil i chrám temnoty a zapadlý chrám Baa v Avlee (šikovná věcička to ovčí rouno :)) vytrénoval, touhle dobou už myslím byly další lampy, tak jsem zároveň splnil quest s genocidou gryfů a dalších 300+ bodů nacpal do magie země. Všechno hotovo, teď zbýval Robertek... dostál svému jménu a byl osina v zadku. Za normálních podmínek bych ho ustřílel magií, ale to léčení :( po půldenním hraní se mi podařilo ho nakonstelovat do vhodné polohy k umlácení přes roh. Odevzdal jsem kostku a vytrénoval se na velmistra v blasterech (což bylo úplně k ničemu, protože jsem ho použil maximálně 3x) Teď hurá do Eofolu osvobodit Rolanda.

Doletěl jsem do pevnosti, nabuffoval se a natvrdo to vymlátil jenom s dýkama s občasnýma zastávkama na doléčení. Vysbíral jsem kameny mudrců po Eofolu a pro pocit vyvraždil pár skupinek titánu/draků s mým oblíbeným kouzlem rotujícíc čepele, kde za 9 many dostali šlupku cca 120 dmg (tou dobou byla moje max mana 800) základní titány a zelené draky jsem si vylákal a umlátil zblízka. Až mě to přestalo bavit, začal jsem se připravovat na finální quest – namíchal jsem si bílé lahvičky na manu (1 obnovila 500 bodů, každopádně kdybych nebyl lenoch, tak si jich udělám víc a měl bych to jednodušší) udělal jsem elixír rychlosti s dobou trvání 2 dny (během hry byl elixír rychlosti něco jako můj energeťák... bez něj jsem nikam nechodil)

V lodi bylo celkem těsno... roboti dávali větší pecky než jsem čekal a proběhnout přes první místnost se mi podařilo až na popáté. Tam jsem se vyléčil, použil ušetřené svitky den bohů/ochrany/hodina moci a vydal se na terminaci terminátorů. Boj zblízka zde nepřicházel moc v ůvahu. Tváří v tvář to bylo i proti nejslabší verzi na hraně. Většina soubojů zde byla partizánským stylem ostřelovat rotujícími čepelemi a jedním z nejlepších útočných kouzel – kamenný výbuch -> fireball co střílí za roh, exploduje za 150dmg... bohužel je manově náročnější a já si uvděomil, že bych měl začít šetřit lahviček. Tak jsem v různých situacích volil dýky/čepele/blaster... navíc jsem zabloudil, takže jsem nakonec nechtě pozabíjel cca 80% osazenstva lodi. Nakonec jsem na hranici sil a zdrojů doběhl k cíli a....... kvůli absenci velmistrovské magie vody jsem spáchal fintu s kouzelnou lahví, co mě okamžitě teleportovala do bezpečného místa odkud jsem městskou branou šel rovnou splnit poslední úkol.

Level 93, doba přes 2 roky, ve vězení jsem nebyl, skóre přes 10000, úkoly splněny všechny kromě povýšení na licha (bug) Arcomage (sekalo se a občas padla hra) a odevzdat gobelín (radši jsem se odreagoval masakrováním jejich pseudoarmády) Might & magic mám na chvílu dost, ale na druhou stranu bylo tohle netradiční hraní osvěžující a do budoucna plánuju dohrát M&M8 jenom s upírem a extrémnější verze Icewind dale a Baldurs gate

Adam23, email z 15.6. 2012

Celé věky jsem hrával MM6 a MM7 skupiny magicky zaměřené. Potom jsem si zkusil partu 3 paladinů a kouzelníka na podpůrnou magii. To se ukázalo, jako velmi silná parta a útočná kouzla mi vůbec nechyběla. Naopak jsem ocenil to, že nebylo třeba pořád nějak doplňovat manu a šlo všechno řešit chladnou ocelí a luky. Kombinace kopí a meče na mistrovské úrovni je velmi silná, plus požehnání a hrdinství.

O něco podobného jsem se chtěl pokusit i v MM7. Žádná útočná magie a žádný "rozený" kouzelník. Do party jsem si vybral rytíře, druida (velmi dobrá postava i v šestce), chtěl jsem zkusit mnicha a jeho beze zbraně a uhýbání a zloděje jako podpůrnou postavu. Díky systému dovedností v sedmičce jsem strávil celkem dost času balancováním družiny, aby mi nechyběla nějaká důležitá dovednost na dostatečné úrovni.

MMVII - Rytíř, Zloděj, Mnich, Druid

(Síň slávy 13. 11. 2011, 17:21:03)

Komentáře:

Druida jsem si vybral kvůli tomu, že jsem chtěl konečně pořádně vyzkoušet alchymii (může být až velmistr) a potvrdilo se mi, že alchymie je velmi silná. Hned zkraje hry jsem taky našel +12 alchymie amulet, tak jsem míchal lektvary o 106. Dobíjení předmětů, vytvrzení, bílý lektvar na léčbu, proste cokoliv, na co pomyslíš. Na úplném konci hry jsem namíchal lektvary zrychlení o síle cca 90 a ty měly účinek přes jeden den a v kombinaci s blastery jsem vybil Eofol jako ve Star Treku (sic).

Mnich se ukázal jako velmi dobrý bojovník. S posilování měl velmi mnoho životů (jen o trochu méně než rytíř) a kombinace velmistra uhýbání a mistra v kožené zbroji je super ochrana. Až po dohrání jsem se dočetl, že lze použít také kombo beze zbraně a hůl, což jsem nevěděl. Já používal pouze beze zbraně.

Zloděj se osvědčil jako velmistr odpasťovač a bojovník s dýkou. Kradení jsem nepoužil s jednou výjimkou, a to i přesto, že jsem zvolil temnou cestu. A taky jako mistr obchodník, takže s penězi nebyl problém.

Rytíř je tank, jak má být. Pouze jsem zaznamenal v mojí verzi hry (s nejnovějším GrayFace patchem) nepříjemné bugy při současném použití meče a kopí, kdy se nezapočítávaly správně všechny bonusy. Dovednost mistr zbraní je neuvěřitelně silná. To samé platí pro posilování na velmistrovské úrovni u rytíře a mnicha.

Velmistrovská magie mi nechyběla, protože podstatná kouzla jako létání, neviditelnost a oživení mrtvého zvládne i druid.

Tunely do Nighonu jsem prošel s dvěma postavami s předměty proti zkamenění. Paradoxem je, že velmistra alchymie (černý odkameňující lektvar) lze získat až po nalezení dračího vejce a člověk musí stejně napřed projít tunely s medúzami a pak už člověk vlastně ten lektvar nepotřebuje...

Jen jsem viděl Roberta Moudrého, už jsem měl vymícené 2 postavy :) Naštěstí jsem si vzpomněl, že mám v partě zloděje, teda vlastně vraha a tak jsem si vycvičil kradení na velmistra (do té doby jsem nepoužíval) a kostku štípnul.

Shrnutí:

Celkově mi přišla družina velmi vyvážená. Nenarazil jsem na žádný větší problém, snad jen absence Lloydova majáku v cestování hru prodloužila, ale víc by mě mrzela absence létání. Útočná magie mně nechyběla vůbec, konec spravily blastery a titáni ani nestačili použít svůj smrtící pohled. A musím říct, že bez útočné magie je to minimálně stejná zábava.

ZecK, email z 14.1. 2013

Dojmy z putování v MM VIII

Po delší době jsem konečně našel trochu času na hraní. Z celestial jsem si stáhnul patch, který umožňuje složit si družinu na začátku podobně jako v MM VI + VII. Zvolil jsem poněkud netradiční složení -> TROL + UPÍR + ELF + MINOTAUR.

Nebudu popisovat celé putování, spíš jen zajímavé momenty.

Začátek byl s touto družinou celkem hračka. Opuštěný chrám jsem prošel na souostroví Dýky na jeden zátah, chvilku jsem se taky bavil vražděním pirátů. Až mne to omrzelo vydal jsem se na Havraní pobřeží, kde jsem zamířil likvidovat vlky, vyplenil jsem kapli Eepa a Pašeráckou zátoku. Krom výrazného zlepšení výbavy jsem do začátku dostal slušnou sumičku zlatých. Havraní pobřeží jsem nakonec vyhladil mimo obyvatel města kompletně celé.

Poté následovalo plnění jednodušších nebojových nebo "málo bojových" úkolů a trénink a obíhání učitelů. V Garrotově rokli jsem taky vymlátil zdejší chrám Eepa. Pak jsem se zaměřil na povyšovací úkoly. Povýšení upíra bylo problematické kvůli kyklopům. Bez možnosti léčení paralýzy (taky bez ochranného kouzla), bez neviditelnosti a bez silnějších bojových kouzel to šlo dost ztuha. Druhá část -> získat sarkofág, byla srabácky s neviditelností brnkačka (na efríty jsem si netroufal a s ještěry se mi hrát venku nechtělo). Taky jsem zjistil, že trolí domov v Šeptajících lesích není nutné vybíjet, stačí tam vejít a odejít a povýšení je hotové, což jsem jen uvítal. Povýšení elfky bez problémů (svitek létání), minotaur zatím nejde, rytíř ... no měl jsem štěstí, že v Laboratoři byla příznivá konstelace monster (neloaduju, aby se změnila monstra), většinou jen nejslabší typy a ještě málo, venku kolem dungeonu jsem nic nevybíjel, jen probíhal (prolétával). Povýšení klerika je sranda a nekromancera v podstatě taky. Dračí jeskyni jsem nějak vynechal.

Dále jsem postupoval v příběhu, přivedení svědka je snadné, pak tvorba aliance... tritony jsem nějak zvládnul, takže po odvodnění minotauřího doupěte jsem mohl povýšit minotaura (s městskou bránou otázka 2 minut). Dračí vejce získáno taky bez velkých problémů, a klerici v chrámu slunce taky moc nevydrží.

Během cest jsem měl celkem štěstí na artefakty -> pod vrbou na Havraním pobřeží jsem našel kroužkovou zbroj pro elfku, ve Vyzdvižené knihovně Seredinovu zbroj (pro upírku), časem nalezen už ani nevím kde Drtič, meč Elsenrail, a taky Luk z kostí šlechtice (škoda jen nepříjemného bugu při rozbití -> ještěže je Blazen Stormlance velmistr v opravování). V opevnění temných trpaslíků jsem našel nejen prsten rovin, ale taky prsten s alchymií +12, takže upírka vyráběla lektvary jak na běžícím pásu.

Na Regně mezi piráty nastaly krušné časy, když mi piráti začali rozbíjet vybavení a já měl opravování u trola jen na první úrovni. Naštěstí jsem měl pár podkov stranou, tak to bylo jen dočasné. Piráty venku jsem nechal být, v dungeonech jsem vymlátil a vykradl co se dalo.

Pak najít srdce rovin -> rovina vody srabácky s neviditelností + létáním bez problému, hrad na rovině vzduchu už s menšími problémy, ale zadařilo se (vybil jsem ho celý). Nalezeny další artefakty, něco použito, zbytek prodán. Upírka namíchala bílé lektvary odolnosti proti zemi, elfka zakouzlila odolnost proti zemi a pokračoval jsem rovinou země (žádné létání -> je to dungeon). Na kraji dva balvany, žádný problém, pak se na mě sesypala horda zemských elementálů a..... bylo po mně jak po žabě. Tak jsem si řekl, že to zkusím s neviditelností, naloadoval jsem autosave. Elementály a šutry jsem obešel, došel jsem do centrální místnosti, či jak to nazvat a konec.... Vandalové jsou tak velcí, že se neviditelnost použít nedá, navíc elementálové chvíli nepostojí .... Lákat je po jednom mi taky moc nešlo. Vzdal jsem to, a šel jsem zkusit štěstí na rovinu ohně. Před vstupem jsem zapomněl na neviditelnost a sotva jsem tam vkročil, bylo skoro po mě a byl jsem rád, že jsem přežil. S neviditelností dobré, dostal jsem s až k hradu. Chtěl jsem si prostor před hradem vyčistit, abych tam mohl spát, léčit se... No zůstalo jen u přání. Zkoušel jsem lákat nepřátele po malých skupinkách, ale i tak to bylo víc než na hraně, elementálové mi zlikvidovali prvně elfku, tím pádem jsem nemohl létat, co mi byla platná levitace na lávě, když mě sestřelovali koulema ze vzduchu a já se ani pořádně bez tahového módu nemohl trefit (a víte jaký je trol střelec....).

Tento tristní stav mě donutil zamyslet se nad způsobem hry. Doteď mi stačila žádná nebo minimální příprava (maximálně zakouzlit ochranu před živly) a spoléhat se především na hrubou sílu, případně na bonusy výbavy. Navíc jsem dával do vybraných hlavních dovedností jednotlivých postav jen tolik bodů aby to stačilo na mistra/velmistra, tj. 7 nebo10 bodů a víc nic. Takto univerzální postavy platily na většinu potvor, ale zemští a ohniví elementálové jsou holt vyšší level (a obyvatele krystalu a roviny mezi rovinami si radši nepředstavuju.... zatím). Najmout pátou postavu, tedy klerika nebo licha na 50. levelu se mi nějak moc nechtělo (smršťovací paprsek, ochromení, den bohů, den ochrany, střepiny, dračí dech by asi udělaly svoje ale když už to s tou družinou šlo tak hezky, tak proč se spoléhat na "cizí" pomoc...). No ale existují i kouzelné hůlky.... tak jsem oblítal polovinu kontinentu, posháněl rudy, prošmejdil obchody a sehnal nějaké hůlky se silnějšími kouzly. Pomlátil jsem respawnované kyklopy, nagy (létání + déšť meteoritů) abych měl alespoň o nějakou úroveň navíc. Připravil jsem si velkou zásobu lektvarů, měl jsem pár hůlek (smršťování, ochromení, střepiny), svitky (temné sevření, zpopelnění, dračí dech,...), hromadu lektvarů a s tím jsem vyrazil znovu do roviny země. Velmi dobře jsem udělal, když jsem elfku nechal čarovat její temnou střelu. Pečlivě jsem lákal elemetály a obyvatele roviny po jednom a zabíjel je. Peklo nastalo poté, co jsem sjel výtahem dolů. Napadla mě horda potvor a bylo zle (ty vybuchující kameny, co kouzlí zemský elementál, by měli zákazat...), naštěstí jsem byl ve výtahu v rohu, tak jsem je částečně rozdělil. Bitva trvala velmi dlouho, nakonec se mi za pomoci všech prostředků podařilo dosti výrazným způsobem zredukovat jejich počet. Vyjel jsem výtahem zpět skoro mrtvý, nahoře vyléčil kompletně celou družinu, použil zbylé lektvary a zamířil zpátky. Po dalších tuhých bojích jsem nakonec srdce získal, bylo to ale na hranici všech prostředků a sil družiny.

Poslední rovina zůstala. Opět mohutná příprava na akci. Flašky na lektvary jsem kupoval snad ve všech alchymistických obchodech. Navíc mi z rudy vyrobili prsten co zesiluje kouzla magie vody, člověk nikdy neví, na elementály jsou kouzla vody jak dělaná (žádná odolnost ohnivých elemetálů). Kouzlem jsem trochu dobil skoro vybité hůlky (dával jsem pozor abych o žádnou nepřišel). Rovinu jsem proletěl s neviditelností, a zamířil rovnou do hradu. V hradě to bylo mnohem lepší jak venku, pečlivě jsem vybíjel elementály a pomalu se sunul k cíli. Nejhorší úsek byla lávová kruhová chodba k srdci, ale na dvakrát se mi podařilo ji vysekat. Vzal jsem srdce, dorazil zbytek elementálů a použil městskou bránu k opuštění roviny. V hradě jsem taky našel pěkných pár artefaktů.

Xanthor mi udělal klíč do krystalu. Prvně trénink, pak boj. Ten prsten se zesilujícím účinkem magie vody je dobrá věc, zesiluje vždy o polovinu hodnoty dovednosti... škoda, že jsem ho neměl dřív... No udělal jsem si lektvary na manu, a pak hurá do krystalu. V krystalu

potvory nebyly zase tak tuhý jak jsem se domníval, v lebce toho obra, kde sídlí Escaton to byla zábava (osazenstvo bylo proti mě strašně slabé). Hádanky jednoduché, (pro jistotu jsem měl i tahák z knihovny) a hurá osvobozovat pány elementálních rovin. Moc potvor ve vězeních není, když jsem je navíc rozděloval o rohy a zabíjel postupně, bylo to snadné. Pak městskou bránou zpět na Havraní pobřeží a svět je zachráněný.

Celkové hodnocení:

Co napsat závěrem, snad jen že hra byla až na problémy na rovině země s touto družinou celkem snadná. Pokud bych se měl vyjádřit k jednotlivým postavám:

TROL - má hodně HP, umíral vždy jako poslední, regenerace je super, ochromování palcátem dost pomáhá. Možná bych ho upřednostnil i před rytířem.

UPÍR - občas se o něm mluví jako u podprůměrném charakteru, ale osobně si myslím, že je velmi dobrý. Z magie má na mistra ducha, tělo a mysl, vysávání života je lepší jak regenerace (má i celkem dost many a kouzlo je levné) - postará se o sebe sám, dýka velmistr, meč mistr, a má levitaci, která je opravdu velmi dobrá venku i v dungeonech (neřešíte vodu, lávu, pasti), alchymie na mistra. Opravdu vřele doporučuju.

ELF - umíral jako první, asi to je tím, že měl nejmíň hp... má slušné dovednosti a magie živlů taky není k zahození, navíc luk na velmistra... není špatná postava, ale pokud by někdo radši více magie a méně boje hrubou silou, tak bych bral nekromancera.

MINOTAUR - druhý velmi dobrý bojovník, velmistrem v sekeře mi připomíná hraničáře ze sedmičky. Není ale ani dobrý střelec, ani dobrý kouzelník (maximálně počítejte s léčením...). Hodí se jako další(podpůrný) bojovník (po rytířovi/trolovi), ale není nezbytně nutné ho v družině mít (klidně vezměte místo něj třeba draka/rytíře).

Hra mi trvala něco přes dva roky, nijak jsem nespěchal, splnil jsem skoro všechny úkoly. Finální screen ukázal jen jednu (první postavu) , asi díky tomu patchi.

Pár poznámek: není nutné trénovat ID věcí, ID monster a některé další podpůrné dovednosti na maximum. Stačí najít/koupit/nechat vyrobit (metoda save/load) prsten (helmu, pásek,...) s dostatečně velkým příslušným bonusem k dovednosti a bohatě stačí i expert. Truhly je dobré vybrat a pak znovu otevřít, objeví se další věci co se tam napoprvé nevlezly (kolikrát i artefakty...).

Jo abych nezapomněl, hru jsem měl opatchovanou krom patche na tvorbu družiny taky Grayface Patchem.

JCMurphy, email ze 17.7. 2013

Sólo druid v M&M IX

Po dosólování VI, VII a VIII musel logicky přijít na řadu M&M IX. Přestože jsem si ho pamatoval jako poměrně obtížný díl (a nedodělaný se spoustou bugů), tak mi to nedalo abych to stejně nezkusil. Jako obvykle jsem si vybral povolání druida pro jeho úžasnou všestranost ať už ve světě M&M, nebo i u her z Forgotten realms. Dle vzoru z VI a VII to byla konkrétně žena jménem Shael. Počáteční body jsem rozdělil tak, že štěstí šlo dolů a body nacpal do síly a přestnosti abych dovedl dobře prolézt ostrovem popela. Z dovedností jsem zvolil magii světla kvůli léčení a palice, přestože jsem je používal jen do druhého povýšení. 3 mrtvoly jsem zkonstruoval aby byly co nejmíň použitelné i kdyby byly naživu (elf dostal všechny body do síly atd.)

Jejich dovednosti jsem zvolil tak, abych měl nějaký lepší kapitál, takže magie abych mohl prodat knížky a hned nazačátku si koupit to nejlepší kladivo co v obchodě bylo. Utopil jsem je a vydal se na Ostrov popela. Kostomlati byli na mě touhle dobou ve větším počtu jak jeden docela těžcí, takže jsem to přeplaval kam to šlo a se zbytkem zápolil. Vážky jsem musel natahovat po jedné do tunelu a když se ke mě přidal ten chlapík, tak leč jsem byl nerad, pomohl mi s tím se probojovat pryč. Touhle dobou díval zhruba stejný poškození co já. Prozkoumal jsem Sturmford, nakoupil nějakou základní zbroj a knihy dovedností a vyčistil okolí. Tvrz jsem si nechal na později. Podobně jsem počínal v Drangheimu až jsem se pak vydal do Guberlandu se rychle vycvičit na léčitele a vytrénovat na experta v magiích. Pokecal jsem si s Dookem a Ivanem chytrým, což mi zajistilo rychlý peníz a expy. Vrátil jsem se zpátky a dodělal všechny úkoly kromě rokle. Moje další kroky směřovaly do Thjorgardu. Vyčistil jsem venek a pak začal s čistkou dolu. Úkol byl načatej, ale nechtělo si mi pendlovat trasa město-důl, když vstup do Frosgardu byl tak blízko. Byl jsem slabý a zranitelný léčitel, takže jsem musel horkotěžko proběhnout mezi vlky až do města. Tam jsem splnil úkol s ledem což byla další fajn odměna. Ale to pro co jsem hlavně přišel, bylo povýšení na druida. Po opuštění města na mě čekali vlci, takže jsem je musel zabít stylem 1 vlk a zpátky do města. Černej byl snad i nadvakrát. Touhle dobou už jsem měl předpřipravený boj beze zbraně na 9, expert, takže už bylo výhodnější zahodit kladivo. Nebylo by to zas tak zlý, nebýt těch 4 partyzánských yetti co na člověka skočí ze skály. Tady to byly trochu loadovací orgie dokud se mi nepodařilo úspěšně seslat kouzlo zuřivost. 3 se prali spolu a 4. jsem odtáhl bokem a ubil. Až zbyli dva, tak jsem je nechral se prát mezi sebou o proběhl okolo. Opičáci u zeleného mužíčka byli snesitelní. Abych se vyhnul problémům, do města jsem šel měststkou bránou a splnil podmínky pro povýšení. Na cestě zpátky jeden yetti záhadně zmizel a s tím druhým jsem si poradil.

Po povýšení na druida nastaly sladké časy. Částečně taky díky amuletu +5 magie ducha a světla, +3 meditace a regenerace životů. První co jsem udělal, tak zašel vytrénovat na mistra živelné magie kvůli efektivnější městské bráně. Obskákl velmistr v boji beze zbraně, uhýbání a magie ducha. Mistry meditace, posilování a vzdělávání. S velmistrem boje beze zbraně jsem měl už 2 útoky a změna byla hodně znát, taky uhýbání způsobilo, že mě už trefovali mnohem míň. Cvičiště, Dookův hrad, pevnost ledového obra, Inventa storca, ruiny chrámu ve Frosgardu. Všechny dovedností body šly do boje beze zbraně. Na velmistra je to 3x útok + poškození, 1x třída zbroje a hlavně, za každé 3 body nad 7 je útok navíc, takže jsem zvedal co to jde. Rokle smrti byla s touhle postavou procházka rajskou zahradou, pak jsem šel do Lindisfarnu kde jsem měl už nachystaný maják abych šetřil herní čas. Splnil co to šlo a aktivoval úkol na relikvii. Teď jsem mohl dokončit úkoly pro sjednocení klanů a odcestoval do Yorwicku nachystat si maják. Zatímco do téhle doby jsem si vystačil s pasivním regenem zdraví z amuletu zeleného mužíčka a prstenu 2x rychlejší regenerace, od upírů před tunelem jsem se musel vrátit opět k léčení magií. Yorwick ušel, ale laboratoř lichů byla šílená. Krom toho, že je lokace zbytečně velká a rozlezlá, tak jsem měl zase docela problémy. Prokletí mě nechutně zpomalovalo a když se červeným okulárům zachtělo, zvládli mi dát instant kill. Touhle dobou jsem měl uhýbání na 15, boj beze zbraně 25 a hromadu bodů navíc. Protože jsem chtěl hecnout draka, tak jsem nacpal dalších 10 bodů do magie ducha kvůli léčení, ale stejně to na něj nestačilo. No co už... stejně se to hodilo po finální části hry.

Postupoval jsem tedy dějovou linkou až jsem po dokončení temného průchodu doleveloval ve Frosgardu (nejlevnější trenér) na lvl 100 a protože jsem měl po celou hru finanční problémy, dál už to bylo špatný. Co se týče expů, tak od rokle smrti jsem měl náskok, ale nebyly peníze na trénování. Neměl jsem ani obchodnictví, ani jsem neidentifikoval věci před prodejem. Potyčky s Njamem byly protivnou záležitostí, protože celkem často rozbíjel věci a když se trefí do artefaktu s cenou za opravu 19000, tak jsem zrovna nejásal. Ale to už bylo touhle dobou tak nějak jedno.

Hru jsem dokončil na lvl 102 (efektivní level na 5,5m expů, na konci hry jsem měl 9m exp, akorát chyběly peníze), boje beze zbraně 28, uhýbání 15+5, magie ducha 20+5, temnoty 9, světla 10+5, živlů 10, životů cca 1400 a many cca 900. Bylo to mnohem lehčí než jsem čekal, že to bude, hlavně kvůli overpowered boji beze zbraně. S dovedností 28 + bonusy ze statistik jsem měl bez buffů útok přes 92, dmg cca 80 a 8 útoků. I s resistama na fyzické poškození jen málokdo ustojí víc jak 5 kol. Zbroj jsem měl přes 200, resisty na temnotu 100, fyzické 30, zbytek okolo 40-50. S buffama víc. Úkoly jsem splnil všechny kromě draka, povýšení na hraničáře (nechtělo se mi prolízat lokací s pastima), a povýšení na kněze (společně s učencem to bylo jediné povýšení na které byl potřeba čekatel a já zrovna žádného neměl).

Ještě menší část stížností na hru... absence minimapy, težce retardovaný healthbar, jenž byl tak pomalý, že přestože jsem byl na dně s životama, tak se ukazoval pořád nad polovinou a jediný čím jsem se mohl v boji řídit byla jeho barva. Pak nepoměr v povyšovacích questech a debilní koridorový systém venkovních lokací. No celkově je ta hra chudá (však je to taky nedodělek). Naopak bych mohl pochválit umělou inteligenci a příběh byl taky poměrně zajímavý. Během hry jsem svoje počínání pravidelně konzultoval s návodem a mapkami lokací jestli jsem něco neminul a abych se nemusel zdržovat. No každopádně jestli dám M&M IX nějaké příště, tak už pouze s plnou partou.

Milhaus, email z 23.9.2013

Deník hrdiny

Rozhodl jsem se sepsat paměti o mém nedávném dobrodružství. Né, že by bylo první, které mám v tomto světě za sebou a nejspíše ani nebude poslední, ale jak můj mistr Albert Newton vždycky říká, co si člověk nenapíše, to tó nó, snad asi povypráví? Ne vlastně spíš asi vzpomene. Vlastně ne, už vím, zapomene, nebo tak nějak.

Leden

Mé dobrodružství začalo zkázou. Dobrá voda už prostě nebyla tak dobrá, jako kdysi. Jen tak tak jsem utekl před hrozným drakem a armádou krvežíznivých podivných potvor do studny. Zdálo se, že je vše ztraceno, ale naštěstí pomohl Falagar, který mě přesunul do jakési malé zapadlé díry daleko od Dobré vody. Ten si teda umí vybrat, samej sedlák. Naštěstí jsem v tom nebyl sám, jelikož na své cestě jsem potkal tři další dobrodruhy. Tři potrhlé ekológy. Musím říct, že to byli vážně podivíni. Pořád jen objímali stromy, nad každou kytkou se rozplývaly a pokud to jen trochu šlo, lidem se úplně vyhýbali. Prostě druidi. Ale co naplat, v tomto vidlákově nic lepšího neseženu, takže jsem je vzal do party. Ostatně magii ovládali opravdu dobře a to se hodí.

Ve vesnici jsem šel rovnou do krčmy, jediné dobré místo v tomto zapadákově. Předal jsem jednomu chlapíkovi dopis a on mi dal tisíc peněz. To byl dobrej kšeft. Nicméně jsem měl již toho vidlákova dost a tak jsem se koňmo vydal hned pryč. Přece jen, hrozilo, že si ušpiním róbu. Koňáci jeli zrovna do Hradu Ironfist, což se mi hodilo, jelikož jsem si chtěl promluvit s regentem Wilburem, předat mu nějakej dopis a jemně však neústupně mu naznačit, že já jsem Mág z dobré školy a ne žádnej vidlák, takže by se o mě měl postarat!

Cesta trvala tři dny. A byly to nejhorší tři dny mého života. Takové cestování je opravdu ponižující. Ale co už. Hned jsem zašel do hradu, předal dopis a snažil se vnutit do přízně regenta. Jenže ouha, vykopl mě z hradu tak rychle, že jsem zapomněl, co jsem vlastně po něm chtěl. Ale dal mi 5000 zlatých. Alespoň něco. Prachy mi ale dlouho nevydržely, v gildě bojovníků jsem se já i mí společníci naučili střílet z luků a u obchodníka si hned nějaké koupili. Taky se mí druidi naučili používat štíty. V okolí otravovalo několik fanatiků, co útočili na každého na potkání a tak jsem se rozhodl, že ty luky na ně vyzkouším. Fungovaly! Po chvíli tu bylo čisto a bezpečno. Nicméně jsem se musel zase vrátit do toho vidlákova. Bez peněz se nedá dělat nic. Další hrůzná cesta koňmi a opět mě vítali sedláci.

V Novým Sorpigalu, tak se ta díra jmenuje, jsem se dlouho nezdržel. Dostal jsem tu pár úkolů, abych prošel pár zdejších dungeonů, což byla práce na jeden den. Alespoň jsem se tu naučil nějaké ty nové dovednosti. Zjistil jsem, že druidi se lidem opravdu vyhýbají a vůbec mají hlavu jen pro přírodu, takže jsem se naučil obchodování, odstraňování pastí, opravování a bystrost. Alespoň že v tom vidlákově žil jeden učenec, co mi pomohl poznávat věci a já se to nemusel učit. Taky se k nám přidala jedna roztomilá instruktorka, co nám pomohla věci lépe pochopit. Když už tu nebylo co dělat, vytrénovali jsme se na cvičišti, všichni jsme se naučili magii vzduchu a díky nalezenému svitku u banky jsme vyletěli nad banku a všichni se stali experty vzduchu. Taky jsme se všichni našprtali kouzlo jiskry. Bylo to drahý, ale vyplatilo se. Toto kouzlo nám totiž vydrželo skoro celou cestu a nepřátele díky němu neměli nejmenší šanci. Přece jen, projít 20 jiskry není žádná legrace.

Když jsem si tak létal po městě, objevil jsem tajný teleport nad jednou budovou, který mě přesunul mezi armádu vyhladovělých draků. Byl to docela šok a tak jsem rychle vběhl do zdejšího altánku s památníkem. Pomodlili jsme se u něj, což nám výrazně zvedlo vlastnosti a u jedné zdi našel tajný průchod do podivného dungeonu. Celej jsem jej vybral, našel jednu truhlu, která dávala moc peněz. Tak jsem si nabral deset tisíc, přece jen, nemůžu být nenažranej. U další truhly, která za peníze dávala lektvary jsem namíchal černé lektvary trvale zvedající všechny vlastnosti a pak ještě zase nabral peníze na desetitisíc. Nic dalšího tu nebylo a tak jsem se vrátil přes tajnej průchod zpět do Sorpigalu.

Únor

Na radnici jsem se domluvil, že zabiju mistra šermíře a protože tu nebylo co dělat, odplul jsem lodí na jeden menší ostrůvek, kde mimo jiné sídlí můj mistr lord Albert. Zdejší ostrov byl zamořenej zloději. Kdo ví, kde se tu vzali, ale všechny jsme je vyvraždili. Za prachy jsem koupil nějaká další kouzla a trochu si zatrénoval. Mí společníci se naučili ovládat palcát a všichni jsme se naučili se učit. Albert byl jako vždycky jaksi mimo a poslal mě, abych se šel nachlastat z jakési studny, že mě jinak nepovýší na mága. Hmm. Na radnici jsem se opět rozhodl účastnit se lovu a opět souhlasil, že ulovím mistra šermíře. Ve zdejší pevnosti jsem se jal osvobozovat dámu v nesnázích a po chvíli osvobozování jsem jí opravdu osvobodil. To se bude hodit, bude ze mě křižák. V Mistu už nic dalšího nebylo, tak jsem si jen odskočil pro odměnu na radnici a lodí odplul do hradu Ironfist.

V okolí hradu bylo pár dungeonů, co se daly navštívit. Všechny jsme je prošli, pozabíjeli všechny obludy, nabrali všechny poklady, splnili jeden zdejší kšeftík. Taky jsme získali věci, co chtěli v tom vidlákově na radnici. Pomalu se blížil konec února a druidi začali cosi mumlat, že v březnu mají nějakou pařbu u nich doma ve Stříbrné zátoce. Naštěstí jsme mezi lidmi potkali mistryni portálu a tak jsem instruktorku vykopl na dlažbu a vzal jsem do party jí. Ta nás naštěstí hned přesunula do Sorpigalu, takže jsme předali ty krámy, vzali odměnu za šermíře a z nudy si šli zatrénovat.

Březen

Měli jsme docela dost peněz a tak jsem si říkal, že je na čase je pořádně rozfofrovat. Na radnici jsme souhlasili s lovem ohnivé lučišnice a stejně tak v Mistu a v Stříbrné zátoce. Pak nás mistryně přenesla do Svobodného přístavu, což jak se ukázalo bylo vhodné místo pro utrácení. Od zdejších učitelů jsme se naučili expertní dovednosti, jako obchodování, magie a tak dále. S pocitem boháče jsem vlezl do jednoho obchodu, kde prodávali kouzla magie vody. Ale během chvilky jsem byl holej. Alespoň jsme uměli kouzlo Lloydůva majáku, to se bude hodit. Jak jsme zjistili, pařba druidů se má konat 20týho, takže bylo ještě dost času. Tak jsme se rozhodli vyřídit zdejší mágy a lučišnice, co se kolem Svobodného přístavu proháněli. A taky splnit některé zdejší kšefty. U jednoho chrámu s léčiteli, kteří byli dost levní jsme si udělali značku majáku, což se dost hodilo, protože nám doplňovali manu, když došla. Takže jsme mohli kouzlit bez starostí, což věc hodně urychlilo. Vybrali jsme odměny na radnicích i za splněné kšefty, což nám hodilo dost peněz a tak jsme nakoupili další kouzla, především déšť meteoritů a městskou bránu. Taky jsme dosáhli povýšení na kavalíra. Bylo to dost jednoduché. Konečně bylo dvacátýho, takže druidi odletěli na svůj obřad, což jak se ukázalo je docela dost zesílilo. Zatrénovali jsme a jeden z druidů již stihl být mistrem magie vody. Mistryně portálu letěla a na její místo nastoupila opět instruktorka.

Duben

Teď jsem byl ale na řadě já, jelikož i já chtěl být povýšen. Vydali jsme se do Zátoky pašeráků, kde by snad ta studna, se které se mám nachlastat, měla být. Našel jsem jí. Udělali tu jsme značku a hned jsem se hrnul do Mistu za mistrem, aby mě povýšil. Nyní jsme se přesunuli do Blackshire a odsud koňmi do Kriegspire. Jak jsem slyšel, jedna zdejší studna výrazně zvedá dočasně sebevědomí, což má výrazný vliv na to, co člověk vydrží a jak dlouho může kouzlit. Udělali jsme tu tedy značku majáku, to se bude hodit. Taky jsme znovu přes tajný portál přešli do dungeonu mezi draky a u jedné ze zdejší truhel si udělali značku. Ta truhla sesílala kouzlo Den bohů na 20. úrovni na všechny postavy, což nám výrazně zlepšilo vlastnosti. Takto vylepšení jsme se přesunuli k chrámu Baa, kde jsme si doplnili životy a manu. Vrátili jsme se do Zátoky pašeráků, prošli všechny zdejší zapáchající chrámy a všechno vyřídili. Ve Svobodném přístavu předali jakousi babu. A trošku potrénovali.

Květen

V květnu jsme se rozhodli pracovat všichni na dalším povýšení. U druidů to nebyl problém, jen jsme museli čekat na úplněk. Což bylo až uprostřed měsíce. Mezitím jsme tedy prošli nedaleko Ironfistu jednu smradlavou hrobku, kde by měl být nějakej krystal, co potřeboval můj mistr, aby mě mohl povýšit. Našli jsme ho a mistr mě opravdu povýšil. Byl jsem arcimágem! Hned jsme se všichni naučili mistrovství magie vzduchu, což ještě vylepšilo naše kouzlo jiskry a v dungeonech se tak jiskřilo ještě o to víc. Zrovna byl čas na obřad druidů, takže i oni se stali arcidruidy. Pak jsme šli nějaký čas trénovat.

Červen

Tento měsíc jsme měli nejvíc práce. Vyčistily jsme okolí měst od všech nepřátel, prolezli každou díru a dungeon, splnili všechny kšefty, co nám lidé zadali, stali jsme se čestnými skoro vším, čím se čestným být dalo a skoro jsme získali přístup k tajemnému Orákulu. Jedinej problém byl v hradě Ironfist, kde zmizel princ a nechtěli nás tam pustit. Sakra. Mumlal cosi o cirkusu, ale ten přijede do Močálu prokletých až v srpnu! Museli jsme počkat. Ke konci června jsme prolezli jeden dungeon, kde bylo spousta draků a silných rytířů. Tady nám už jiskry nestačily, ale naštěstí zabrala masivní deformace. U draků jsme nalezli spoustu vzácných věcí a artefaktů a vydělali svůj první milion. To nás navnadilo a tak jsme vyrazili na lov draků do Dračích písků. Přešli jsme tam přes tajný dungeon, což nám urychlilo cestu. Všechny draky jsme vyřídili. Získali zase mnoho užitečných věcí a vydělali druhej milon zlatých.

Červenec

V červenci jsme měli hodně cestování. Navštívili jsme Rajské údolí, Poustevníkův ostrov, i do Dobré vody jsme se podívali a nakonec jsme navštívili Úhoří vody. Díky lovu oblud na radnicích, kde hlavně chycenej zlatej drak na všech radnicích se líbil, jsme byli svatí. Tak jsem se naučil Bílou magii na mistra. Taky jsme konečně vyřešili záhadu obelisků a zjistili, že v Dračích píscích by měl být poklad! Hned jsme se tam přesunuli, ale k našemu velkému překvapení, se zde během 14 dní všichni draci obnovili a naše značka majáku byla přímo uprostřed nich. Asi zjistili, že jsem našel poklad a chtěli mě zastavit. No nevadilo, vyřídili jsme je znovu a vydělali třetí milon. Potrénovali jsme, já udělal pár armagedonů ve městech a stal se ze mě ďábel. To mi umožnilo naučit se magii temnoty na mistra. Ďábla jsem ze sebe vymýtil tím, že jsem si koupil odpustky v chrámu v Sorpigalu, takže všechno bylo v pořádku. Do konce měsíce zbývalo ještě pár dní a nebylo co dělat. Tak jsme šli postupně do Úhoří vody, pak do Močálu prokletých, pak na Poustevníkův ostrov a nakonec do Kriegspire a vyčistili zdejší velké pevnosti od všech oblud. Taky jsme získali jakési velké kulaté kameny. Těžko říct, k čemu jsou, ale rozhodl jsem, že si je necháme.

Srpen

Konečně byl srpen a přijel cirkus. Nabrali jsme prince a šli do Ironfistu naprášit toho jednoho pobudu, co nás nechtěl pustit za Orákulem. Místo okamžité nápravy jsme dostali plášť a radu, že máme jít k Baaovi na návštěvu. Tak jsme to tam vyčistili, získali důkaz a už nám nic nebránilo promluvit si s velkým rádcem. Rádce ztratil paměť a chtěl nějaké šutry. Naštěstí jsme je už u sebe měli a tak nám prozradil cosi o nějaké hrobce VARN a kostce a že prej jí chce. Měli jsme opravdu hodně peněz a tak jsme je naházeli v Kriegspire do jedné studny, které nám dávala za peníze zkušenosti. Skoro dva a půl milionu tam padlo. Ale zkušenosti se hodí. Pak jsme šli ještě zatrénovat. Naučili se konečně i boji na blízko, takže jsem se konečně přestal v tom koženém brnění pohybovat jak vepř a taky jsem přestal držet dýku jak příbor. Dokonce jsem mohl mít v každé ruce jednu! Člověk nikdy neví, kdy se bude hodit umět bojovat. Vydali jsme se do hrobky VARN. Jak se ukázalo, zdejší červení strážci jsou odolní proti magii. Vlastně úplně imunní, takže jsme do nich ta zpopelnění na 28 (38 se šperky) úrovni mohli střílet jak chtěli, bylo to pendrek platný. Ani můj dračí dech na 26 (36 se šperky) úrovni, který nám tak pomohl v jiných dungeonech, hlavně s těmi protivnýma lítajícíma očima, tady nefungoval. Ještě že jsme uměli bojovat. Šlo to ztuha, ale nakonec jsme je umlátili, získali kostku a šli za Orákulem. To nás poslalo pro jakési mocné zbraně do podzemí. To bylo divné místo, pořád tu něco bzučelo a lítali zde takové velké plechovky a stříleli po nás světlo. Občas některého z nás vymýtili, ale celkově to nebylo tak hrozné, protože padali jak mouchy. Přece jen Zpopelnění jim dávalo zranění až 400 životů. Získali jsme čtyři divné velké hole, co střílely světlo a naučili se je používat. V hradě Ironfist oživili Archibalda kvůli mocnému kouzlu, naposledy si zatrénovali, naučili se na mistra ty tajemné zbraně a vydali se do Úlu démonů.

Po chvíli bezduchého střílení bylo po všem. Podivný železný nepřítel, i královna démonů padly, všichni démoni byli mrtví, Země byla zachráněna a já a mí přátelé druidi, jsme se stali hrdiny.

Tak to je celý můj příběh přátelé, snad nebudu poslední z těch velkých a slavných hrdinů našeho věku.

Kusák, email z 29.11.2013

Rozhodl jsem se po vzoru místních pařanů zkusit hrát MM7 za jednu postavu. A tak posílám svůj deník, abych se podělil o zážitky.

Vybral jsem si kombinaci goblin mnich. Mnich se mi totiž velmi líbil při normální hře, na vyšších levelech to byl zkrátka tank. To je ovšem vykoupeno slabým střeleckým útokem, mizernou magií (navíc až po povýšení) a žádnou alchymií. To byla také moje chyba – přehlédl jsem se v tabulce dovedností a myslel, že můžu mít alchymii na experta. Vrstvené lektvary by přišly vhod, takto jsem je musel kupovat nebo používat nalezené.

Smaragdový ostrov byl v pohodě, jediný, kdo mi dal zabrat, byli rytíři v chrámu poté, se jsem jim odmítl dát klobouk. Ostrov jsem opustil na 5. levelu se vším, co jsem se mohl naučit. Hůlku od p. Malwika jsem získal neférově tak, že jsem nalákal hromadu vážek do vesnice, vyvraždily skoro vše živé, loutnu jsem tedy měl zadarmo. Tady jsem přišel na zajímavou věc – piedestal zrychlení přestane fungovat, když se k němu dostanou vážky. Nefungoval ani piedestal zrychlení v Zemni obrů. Na ostrově jsem také najal kartografa a učence, čarodějovo oko se šikne a neomezená identifikace + bonus ke vzdělávání taky.

V Hramodale jsem se naučil na experta boj beze zbraně a uhýbání a začal plnit úkoly. Vyčistit hrad docela šlo (celé skupiny goblinů a krys zlikvidovala hůlka ohně). Jeskyně Bílého útesu šly taky splnit, takže nejhorší bylo vyčistit oblast od goblinů. To zoufalství zná jistě každý začátečník s klasickou družinou – trpaslík je neustále v bezvědomí, protože na něj goblini cílí. Já jsem měl sice goblina a ne trpaslíka, ale byl jediný. Takže boj probíhal pomalu, vždy jedna skupinka goblinů po druhé a časté návštěvy chrámu. Po dobytí centrální pevnosti to bylo lepší, ale tam jsem zase zjistil, že zabíjení goblinů pomocí děl v pevnosti nepřináší zkušenost. Po vyčištění Harmondale začala obíhací fáze hry. Bojovým úkolům jsem se snažil vyhýbat, s jednou postavou je to maso. Najal jsem pána větru a s létáním navštívil Tulareanský les, Avlee, Erathii a Tatalii. Oběhal všechny dostupné bonusové studny a svatyně, splnil málo bojové úkoly: doručit dopis králi víl, povýšení hraničáře na lovce, dopis védodovi Markhamovi a brk donést zpět, povýšení zloděje na lupiče (pomocí neviditelnosti, ale i s ní se dostat ven ze zámečku bylo náročné), nalezení mapy ostrova Evenmor, donesení pečetního prstenu, ukradení plánů pevnosti. Zároveň jsem sbíral části golema. S pastmi jsem moc problémů neměl díky tomu, že se mi brzo podařilo získat plášť +12 k odpasťování, i tak jsem ale musel investovat 7 bodů. Bohužel vycvičit na experta jde až po povýšení a většina pastí je na mistrovské úrovni.

Po těchto úkolech jsem se mohl vycvičit na level 15, dovednostních bodů bylo celkem dost (všechny podkůvky jdou jedné postavě, sem tam se podaří vyhrát něco ve výzvách).

Následovaly návštěvy Deyje (expert posilování a mistra zbraní, povýšení kněze, části golema), Mohylové údolí (zadání úkolu od trpasličího krále, části golema), Brakady (povýšení čaroděje) a ostrov Evenmor (poslední svatyně na povýšení druida a mistr v uhýbání a boje beze zbraně).

Pak jsem zachránil trpaslíky, první patro v dolech je v pohodě, sliz se dá likvidovat hůlkami nebo se mu vyhnout. Po záchraně trpaslíků se daly ještě splnit úkoly svázané s válkou lidí a elfů. Plány už jsem měl, zvěda jsem osvobodil metodou rychlého průběhu téměř bez boje (stejně se obvykle ještěři, elfí lučištníci a troglodyti pustí do sebe navzájem). Tím byly obíhací úkoly za mnou, jinde se muselo bojovat, což s jednou postavou nešlo. Stále jsem neměl svého mnicha povýšeného, do mohyl jsem si netroufal, po vstupu vás vždy obklopí hromada havěti a s jednou postavou je to mizérie. Zkušeností bylo asi na level 23, aspoň uběhla část doby, než zemře soudce. Po tomto tréningu jsem udělal riskantní výpad do chrámu Baa, kde jsem zabil nejvyššího kněze a získal Ovčí rouno, všechny imunity co dává, se budou sakra hodit (když nepřítel omráčí/ochromí/uspí/zkamení nějakou postavu, nevadí, ale když je to postava jediná, je konec). Bojoval jsem nefér zpoza rohu, napřímo by stačily tři čepele a bylo by po mně. Teď už jsem se cítil na mohyly, tak jsem je vyčistil a konečně svého mnicha povýšil a získal lucernu dobra. Pak jsem vyčistil strašidelný dům a odjel to Tatalie odevzdat obrazy a zabít draka. S drakem to šlo líp, než jsem čekal – povedlo se mi na něj zakouzlit zpomalení ze svitku a pak ho umlátit hůlkami ohnivých koulí. Po těchto úkolech jsem se vytrénoval na level 31 a čekala mne volba cesty.

Zvolil jsem si světlo a když jsem šel do Brakady pro soudce, zrovna jsem splnil úkol pro povýšení lučištníka. Bylo to taky celkem v pohodě. Spodní patro v dolech s medúzami jde sice udělat s neviditelností nebo proběhnout, ale rozhodl jsem se pro boj. Ovčí rouno pracovalo na 100 %, takže s podporou požehnání, hrdinství, kamenné kůže, štítu a odrážení bolesti (vše nalezené svitky během hry) jsem pěstmi medúzy umlátil. Po dopravení soudce do domku jsem se hned mohl po druhé povýšit mnicha, ovčí rouno již jsem měl.

Po 2. povýšení mnicha jsem si zadal všechny další povyšovací úkoly a základní úkoly za světlo. Nastalo další kolo obíhání, něco jsem udělal silou (vinný sklípek, sváteční štólu v předsíních jámy, Williamovu věž, oltář v Chrámu měsíce, srdce lesa v cechu žoldáků), zbytek s neviditelností (polovina z oltáře temnoty, božský zásah, džbány proměnny, skvělý luk, strážní věž). Williama jsem překonal pomocí nalezených svitků zpomalení, osudu a odrážení bolesti, v cechu žoldáků jsem musel bojovat nefér ze střílen. Pár loadů si vyžádal i vinný sklep, než se královna nemrtvých zasekla za rohem. Její odrážení bolesti a dračí dech byly jinak nepřekonatelné. Vinný sklípek se sice považuje za splněný jen nakouknutím dovnitř, ale když už jsem tam byl, tak jsem si zabojoval. Většinu oblastí jsem vždy jen proletěl, takže vyčištěné byly jen Harmodale (od začátku) a pak Deya (zužitkoval jsem nalezený svitek armageddon), Tatalie (trollové umlátit docela šli), Ostrov Evenmorn a Earthie. Srdce lesa jsem vrátil, aniž bych zabíjel zdivočelé stromy a ono je to fakt uklidnilo:)

Pak jsem se vytrénoval a konečně šel do tunelů no Nighonu. Tam tréning na velmistra posilování a mitra kožené zbroje. Zkusil jsem labyrint, ale vzdal jsem to. Dál zase neviditelnost a průběh do Země obrů. Uložil jsem ostatky Zokkara, vytrénoval se a šel na Tolbertiho. Bojovat jsem ani nezkoušel, dal si neviditelnost, nacpal 10 bodů do kradení a nasadil nalezené rukavice +17 ke kradení a kostku mu šlohl (taky to stálo pár loadů, kradení jde jen na základní úrovni). Zároveň jsem splnil hádanku z obelisků a hru Acromage. Zkušenosti byly na level 60, vytrénoval jsem blaster, šel na Xenofaxe (blaster jsem trénoval zbytečně, chovalo se to nějak divně, tak jsem ho nakonec stejně umlátil holí - můj útok holí na konci byl 167 a zranění 112-118) a pak na závěrečný úkol. Loď jsem jen proběhl, vylovil přetlakovač a utekl zpět pomocí Lloydova majáku.

Nesplnil jsem 2. povýšení rytíře, nalezení ostatků a sošky anděla v labyrintu, ani jsem nebojoval s monstry v Avlee, Nighonu, Zemi obrů a Jámě. Nebyl jsem ani v Hromové hoře, Clankeově laboratoři a Dračí jeskyni, Eofolské tunely jsem proběhl s neviditelností. Aréna se mi podařila vyhrát jen 1x po mnoha loadech, kdy se konečně nagenerovalo složení, které šlo umlátit. Upřímně nechápu, jak to Milhaus mohl dohrát na 1. levelu a ještě vše vyčistit (viz síň slávy). I za 1 postavu to bylo vlastně otravné...

Poznámka k penězům: s hraní za jednu postavu nebyl s penězi žádný problém a to i při hraní za mnicha, který nemůže mít dovednost obchodování. Bonus na prodej získáte jen reputací, NPC najímat není potřeba. Prodáváte prakticky vše, protože bojujete rukama.

Všeobecně musím říct, že mne hraní za 1 postavu moc nebavilo, v některých částech je to zoufalý postup save/load nebo rychlý průběh dungeonem bez boje. Často je nutno používat neviditelnost, kterou musíte kupovat v obchodech (další save/load utrpení, než se nějaká vyskytne). Byl jsem zvyklý spíš na frontální útok se skupinou bojovníků + podpora klerika nebo paladina v léčení. Možná je to zajímavé v MM8, kde k tomu hra vybízí, ale MM6 takto musí být peklo (např. hrad Alamos nebo Drakmoor). MM7 jsem s tím nakonec dohrál, ale zábava to moc nebyla. Přiznejme si, stejně je nejzábavnější to, jak člověk postupuje po úrovních a učí se lepší a lepší dovednosti a těší se, až bude umět to či ono. Na konci, kdy už je všecko na velmistrovi je to nuda a přitom jen tehdy se dají zabíjet titáni a něco rozumného z nich dostat. Pokud máte nějaký trik, jak zabíjet titány na nízkých levelech a získat z nich pořádné předměty, tak se s ním, já jej neznám. Takže až mne zas nostalgie přivede k MM7, zahraju si asi moji oblíbenou kombinaci: zloděj (na pasti), paladin nebo klerik (léčitel), lučištník (střelba a magie živlů) a mnich (tank). Nebo možná zkusím 4 mnichy.

Pietrac, email z 5.4.2014

Ja som dohral MaM7 2x za bielu a temnú stranu raz to bolo poradie Lukostrelec/Hraničár/Zlodej/Mnich. Na začátku jsem nemel luky tak som sa vypravil do Tulareanskeho lesa ale nebyli prachy. Nakonec jsem zohnal i luky i prachy. Pak jsem vyčistil harmondale a isiel som za trpazlíkmi. Quest som odlozil a plnil ine ukoly napr. Jaskyne bieleho utesu tam byl balicek karet a stal sa ze mne hrac. hral sem vsade kde sem mohl. Pak jsem vycistil mohyli povysil mnicha a vycvicil jsi dovednosti. Nasledovala cesta do Doly rudého trpaslíka a tam sem to probehl ale podarilo sa. Pak soudce grey. Válka hrozne ale splnil som ukol od krala Parsona a trubku odovzdal soudci. Medzi tym som povysil hranicare a pak jsem nemel co delat tak sem to prospal v hospode:). Vybral jsem si soudce Fairweatherta a isiel do domku. Bol uzavrety mier a ja som isiel za Gavinom Magnusom a potom som povysil lucisnika. zehnal jsem zvitek neviditelnosti a probehl jse titanskou pevnost znova povysil lucisnika a pak jsem povysil mnicha. Pak nasledoval zlodej a hura mlzne steny. tie som presiel takmer bez obtiazy lenze neviditelnost mi dlho nevydrzala. Pak jsem zasel oznamit uspech a isiel som na ukoly radcu. Vinny sklep na otocku pak oltar tam bol problem pri max usily jsem zabil 1x kralovna nemrtvych pak jsem se probojoval az k oltari a gloaming s neviditelnostou. Pak tolberi tady byl zlom. Zabil som ho podla Elemira a pritom som nasiel zaujimavu vec. Ked mlatite a date save potom mlatite a load on zastane na mieste a real time ho ide umlatit velmy rychlo.pak Eofol. Vydal jsem se do nighodu a tam s nevidtelnostou do Eofolskych tunelov. Nepresiel som cez prvu skupinu behemodou tak jsem je vrazdil. ano s blazerem na VM to islo lahko. V Eofole Ma stretol Archibald a dal my blazer. Pak neviditelnost kolonie zod lenze som si dal piadestant zrychlenia a u veznic my vyprchal takze jsem se musel vylecit a pozabijat ich. Zabil som xenofexe a vratil jsem se za Resurectrou. Pak final Qest.vycvicil som sa a Lincol presel LTT a to tak ze vsetci byli zabity mnich s minimum zivota pod ostrelovanim robotou a ja hladam pretlakovac. Podarilo sa ale zabili ma ale to nevadilo portol som sa do oblacneho mesta odevzdal jsem pretlakovac a kochal se zaverecnou ukazkou. Inak s lecenim bida. Mal som len experta na 10 bodou:(.Druha hra bola zlozenie Lukostrelec/Rytier/Klerik/Kouzelnik. Prubieh zhruba taky isty lenze na povysenie na licha jsem si vycvicil 18 magia vzduchu(vtedy to bola neviditelnost 3 hod.) Pak Eofol jsem Vybil CELY ach ten arrmagedon pak jsem xenofexe zabil dracim dechem. Zaverecny ukol- Zadny problem Lincoln jsem vybil cely pretoze s odrazeni bolesti hrdinstym a pozehnanim je rytir brutal lepsi jak mnich. Utocne kuzla som nepouzival vobec a isiel som prec majakem lebo som to mal najblizsie. To bol koncec tohto putovani. Podla mna je rytir lepsi nez mnich ma vela zivota+mec v oboch rukach v Lincolne dalal demage 100. Dufam ze ste sa poucili zistili co mate a nemate robit a ja sa svami Lucim

Milhaus, opis herního deníku ze 7.9.2015

Poznámka: odkaz na herní deník viz Might and Magic VI - sólo rytíř, popř. samotný YouTube kanál s videi Might and Magic VI: Solo knight.

Deník rytíře

Nalezeno u jedné mrtvoly, za hospodou Osamělý rytíř v Novém Sorpigalu.

Záznam 1:

Jednou takhle, když jsem si krásného letního dne v Dobré vodě dělal zase zásoby břišního sádla na zimu, mě vyrušilo nějaké nepříjemné a nejapné běsnění. Nevím, co je to za nápady, otravovat bojem, když se válím, každopádně se zničeho nic objevili všude okolo nějací démoni. Mí stateční přátelé kouzelníci a druid prchali, jak se dalo, nicméně nebylo jim to moc platné a když se objevil i drak, nebylo to nic platné ani mě a prostě jsme museli skočit do studny. Ve studni jsme čistě náhodou potkali jednoho kouzelníka, co dobře ovládal kouzlo portálu a ten nás přesunul do Nového Sorpigalu. Zdá se, že čas válení skončil a sádlo na zimu bude muset počkat.

Mezi zdejšími sedláky jsem našel mistra vzduchu, hned jsem všechno rozprodal, abych měl peníze na jeho najmutí a pomocí něj a jednoho portálu si zaskočil do Dračích písků, vyřídit si to s tím drakem. Jenže tam nebyl jenom jeden, ale celé hejno, takže jsem to musel na chvíli odložit. Stavil jsem se tedy v zdejším chrámu a pak vyletěl se porozhlédnout po těch Dračích píscích, abych zjistil, kolik těch draků tam vlastně je.

Bylo jich hodně, mí přátelé z toho byli úplně špatní, tak moc se těšili, jak to tomu drakovi natřou, a tak se chtěli osvěžit ze zdejší fontány. Když se napili, trochu jim to rozhodilo bačkůrky a rozpadli se na prach a kosti. Hmm, škoda, ale nedá se nic dělat.

Ve zdejší oáze jsem najal v jednom domečku Mistryni portálu a přesunul se do Stříbrné zátoky...

Záznam 2:

Ve Stříbrné zátoce jsem zašel za zdejší Lady, třeba mé přátelé vyléčí zadarmo, když je druid. Musím říct, že je nevyléčila a už vůbec né zadarmo. Naopak mi přišlo, že je docela hamižná, jelikož nemyslela na nic jiného než na prachy a na to, kde je vzít. Dala mi úkol, ať obejdu všechny stáje v širém světě a všude domluvím ceny tak, aby jí vydělávaly. No, udělal jsem to tedy a navštívil všechna místa, o kterých byla řeč. V Blackshire jsem ještě nabral nějaké sošky od nějakého pošuka, který je chtěl rozmístit na různých místech po světě. A když už jsem tak cestoval, tak jsem některé rovnou umístil.

Když jsem to s těmi stájemi vyřídil, vrátil jsem se zpět za Lady a ta mi dala docela dost peněz. Alespoň něco.

Záznam 3:

Další cesta směrovala na Mlžné ostrovy. Jednak jsem se tu naučil se učit a jednak mi zdejší pošahaný mág zadal úkol, abych se napil z nějaké fontány, že ze mě pak udělá svého oblíbence a čestného mága. Tak jsem to teda udělal, přesunul se do Zátoky pašeráků, napil se z té fontány, umístil sošku a zase se vrátil do Mistu. Pošahaný mág byl spokojen a já byl povýšen na Čestného mága.

Záznam 4:

Mistryně portálu mě přenesla do Mrazivé vrchoviny, kde byla docela fest zima a furt sněžilo. Místní Lord to snášel asi tak zhruba stejně dobře jako já a hned mě pověřil, abych s tím sněžením něco udělal. Já tedy poslechl, vydal se do Kriegspire za nějakým zdejším pobudou, který prý umí ovládat počasí. Ten mě vyslyšel a sněžení utl tipec. Lord byl spokojen.

Záznam 5:

Když už jsem byl v Mrazivé vrchovině, kde sice už teda nesněžilo, ale zima byla furt jak sviňa (ještěže jsem měl ty zásoby sádla), rozhodl jsem se zastavit za druhým zdejším Lordem, což byl šéf všech knězů v chrámech. Třeba ten oživí ty kosti mých přátel. Neoživil, ale chtěl po mě, abych opravil chrám ve Svobodném přístavu. Nevím, proč todle mám řešit já a jestli by na to nebyl lepší nějaký architekt, každopádně jsem se tam tedy přesunul, najmul kameníka a tesaře a ti už to v tom chrámě porychtovali. Lord byl spokojenej a udělal ze mě kněze. Čestnýho. Naštěstí.

Záznam 6:

Domákl jsem se, že někde v Blackshire by se snad měl válet štít nějakýho Lorda, co ho chtěl ten Regent na Hradě Ironfist, tak jsem se tam stavil. No, štít byl v jedné truhle, jenže tu hlídali vlkodlaci. Trochu jsem je odlákal a pak jim ten štít čubl. Regent zářil spokojeností.

Záznam 7:

Nastal čas myslet sám na sebe, ve Svobodném přístavu žil Lord, kterej povyšoval rytíře na Kavalíry. Což se mě jakože týká. Sádlo pomalu mizelo a ze mě se ostatně skoro cosi jako Kavalír opravdu stal. Ač hodiny etikety jsem z duše nenáviděl. Kavalír je hodně relativní pojem. No, každopádně chtěl po mě doporučení od nějakého rytíře. Jednoho starýho ožralce jsem našel ve zdejší krčmě. Po chvíli kříšení vědrem vody a fackami se nakonec probral a doporučení mi dal. Ze mě byl Kavalír a to už je něco... Minimálně mi to umožnilo naučit se meč na mistra.

Záznam 8:

Vybavil jsem dvěma meči, co jsem našel ve Stříbrné zátoce zabodnuté v šutrech a vyrazil do Sorpigalu. Přišlo mi, že je tady docela dost goblinů a mágů, navíc docela dost nepřátelských a tak jsem to tu trochu pročistil. Potřeboval jsem peníze, abych se mohl povýšit v meči a palcátu na mistra. Trochu zdravého pohybu neuškodí.

Záznam 9:

Když už jsem byl v tom shazování sádla, pokračoval jsem i na Mlžných ostrovech a prosekal tam tamní fanatiky a zloděje a vybral jim truhle a sebral všechny prachy.

Záznam 10:

V záchvatu diety a shazování sádla, abych se vlezl do plátové zbroje, jsem pokračoval i v okolí hradu Ironfist, kde byli další fanatici a taky nějaké ještěrky a jiné otravné obludy.

Záznam 11:

Musím říct, že jsem měl hodně času a málo peněz. Poslední návštěva v krčmě prostě stála trochu víc, než jsem čekal a tak jsem začal pracovat jako nájemný žoldák, co se potuluje okolím a řeší problémy. V Novém Sorpigalu například měli problém s hláskou, kterou obsadili goblini a chtěli kód od jejich dveří. Nebylo jiného řešení, než vzít meč a prostě to tam vysekat...

Záznam 12:

Podobně měli někteří lidé ve vesnici problém, který byl pro změnu v Opuštěném chrámu nedaleko. Jedna žena ztratila dceru (která se zatoulala a prošla přes hromady pavouků, netopýrů, hadů neznámo jak až do středu chrámu). Jinej chlápek měl spadeno na pavoučí královnu, která asi veškeré té havěti velí, jinej chtěl nějakej svícen, co tam měl být taky. Prostě tři mouchy jednou ranou, pokud ten chrám projdu. Vzal jsem tedy svoje meče a šel na to...

Záznam 13:

Todle procházení temných míst a dungeonů mě nějak nebavilo. Neustále do mě kousali pavouci, hadi, netopýři, pak jacísi lítající mozkoužrouti a podobně. Jen po projití těch dvou dungeonů jsem byl tak okousanej, že jsem byl samá kost. Rozhodl jsem se, že na to kašlu a že zase budu chvíli zkoumat svět. Dostal jsem se tak do Zátoky pašeráků.

Zdejší obyvatelé byli jacísi divní. A navíc, chtěl-li jsem uniknout před neustálým okusováním, moc jsem si nepomohl, protože tidle do mě kousali ještě víc, než ti pavouci.

Záznam 14:

Vysílen, když už to vypadalo, že mě sežerou, jsem se přesunul do Stříbrné zátoky za mou známou druidkou. Jak jsem zjistil, druidi tu pořádali zrovna nějakou pařbu u kruhu Slunce a tak jsem se taky účastnil. Chlastem a hlavně drogama se tu nešetřilo, no a když jsme byli v největším rauši, udělali ze mě čestného Veledruida.

Záznam 15:

Po té, co jsem se po týdnu probral z agónie a přepočítal si všechny zbývající mozkové buňky, jsem se dozvěděl, že do Blackshire přijel cirkus. Někde by tam snad měl být i princ Nikolai, kterej zmizel z hradu Ironfist. Vydal jsem se tedy tam a našel jej. Taky jsem si tu zasoutěžil o největšího siláka (v inteligenci po tom zážitku s druidy bych neměl šanci). Vyhrál jsem hodně takových zlatých pyramidek, které jsem pak vyměnil za opravdu horké luxusní zboží v oáze v Dračích píscích.

Už dřív v obchodech a nyní i zde od těchto obchodníků, jsem tak získal mnoho předmětů a věcí, které mě bránily proti různým otravným věcem, jako jed, nemoc, spánek, ochromení nebo zkamenění. Taky jsem konečně sehnal pořádnej palcát draka a pořádnej meč temnot. I docela dobrou zbrojí a věcmi jsem se vybavil. Prostě jsem byl super bojovník, kterého nemůže nic zastavit, říkal jsem si.

Záznam 16:

Když jsem zavedl mladého prince zpět do hradu Ironfist, říkal jsem si, že je nejvyšší čas to vybavení na někom vyzkoušet. V Sorpigalu se ztratila nějaká ženská a za jejím únosem měla stát prej Stínová gilda. Nabral jsem podezření, že asi potřebují uklizečku a že v tom jejich úkrytu bude asi pěknej bordel. Úkryt jsem našel poměrně rychle, protože příliš dobře ukryt nebyl. Když jsem vlezl dovnitř, mé podezření se potvrdilo a tidle chlapíci by uklizečku opravdu potřebovali jako sůl. Nedalo se tedy nic dělat, vyhrnul jsem si rukávy a dal se do práce a začal uklízet. Po chvíli jsem našel i tu babu, jak si válí šunky v jedné místnosti. Ta jim teda moc nepomohla.

Záznam 17:

Když už jsem byl v tom zachraňování otravných ženských, jal jsem se jako správný kavalír zachraňovat další dámu v nesnázích. V jedné pevnosti na Mlžných ostrovech jedna byla, co zrovna potřebovala zachránit. Po záchraně to nějak špatně pochopila a začala se ke mě mačkat. Když jít o přešlo, začala mě vychovávat, "Nalešti si tu zbroj", "Podívej se, jak vypadáš" a tak. Rychle jsem jí raději zavedl do hradu Ironfist, abych se jí zbavil a tamní regent ze mě udělal Křižáka (nejspíše asi za to, že jsem tudle křížovou výpravu lodí s ní na krku z ostrovů až na pevninu přežil a nespáchal při tom sebevraždu.).

Záznam 18:

Po té únavné cestě jsem si potřeboval odpočinout. Dozvěděl jsem se, že v okolí hradu Ironfist se nachází chrám, kde je klid jak v hrobě a kde bych si mohl chvíli v klidu zameditovat a dát se dohromady. Vyrazil jsem tam tedy.

Když jsem dorazil, zjistil jsem, že to není zas až tak klidné místo, jak se říkalo. Tamní kněží nebyli příliš přívětiví a z jejich sluhů na mě doslova sálala smrt. Jen co jsem tam vlezl, už ze mě ostatně ti kněží chtěli svého sluhu udělat, což jsem odmítl a hned je pro jistotu bacil palcátem. Po chvíli jsem se dostal až do jejich pokladnice a taky našel nějaký zvonek, který, jak jsem si vzpomněl, po mě chtěli v Sorpigalu.

Záznam 19:

To zatuchlé místo mě natolik znechutilo, že jsem se rozhodl vyrazit si z kopýtka a nejlepším místem v širém světě pro tyto účely je Svobodný přístav. Nicméně ani toto město a jeho okolí nebylo příliš bezpečné. Neustále po mě stříleli vlně se potulující mágové a lučišnice. Musel jsem jím diplomaticky svým palcátem vysvětlit, že já jsem kavalír.

Záznam 20:

Když už jsem byl v tom kavalírském mlácení žen, pokračoval jsem v tom i v Mrazivé vrchovině. Bylo tu hodně žen a všechny byly naštvané. Ne jen lučišnice, ale i jakési hunské bojovnice a taky harpyje. Hlavně harpyje mi pily krev. Když mě proklely, netrefil jsem ani dveře od chrámu, natož palcátem ty poletující bestie. A když mě navíc opily, netrefil jsem ani město, natož chrám.

Záznam 21:

V Mrazivé vrchovině krom jiných věcí, po mě chtěl šéf všech knězů, ať zajmu šéfa Stínové gildy, nějakého Prince zlodějů. Prej mu kradou brambory a další užitečné věci, čímž jej dost štvou a tak by se jej rád zbavil. Jednu základnu Stínové gildy jsem ostatně našel hned kousek od hradu, tak jsem jí navštívil, ale Prince zlodějů jsem tu teda nenašel. Zato jsem tu našel podivné teleporty, které mě přenášely na různá místa ve světě. Zejména do Úkrytu Stínové gíldy v hradu Ironfist, který byl hned pod poustevníkem. To se bude hodit, nebudu tam muset pořád cestovat koňmo či lodí.

Záznam 22:

Říkal jsem si, že nastal ten pravý čas se stát hrdinou, nicméně stát se hrdina není jen tak a navíc když chce být člověk hrdinou čestným, musí pro to udělat ještě něco víc. Vyrazil jsem tedy do Močálu prokletých, dle vyprávění krásné a klidné místo, kam civilizace ještě nevkročila.

Civilizace tu sice moc nebyla, za to tu byl samej kostlivec, duch a opět ty prokleté harpyje ve větším než velkém množství. Opravdu nechutné místo.

Záznam 23:

Když jsem to měl za sebou a všichni ti nemrtví byli už mrtví, nalezl jsem doupě obávaného draka, na kterého mě poslal ten regent v hradě Ironfist. Byl to můj první drak a když jsem vlezl do jeho doupěte, nebyl zrovna nadšený. Dal jsem mu tedy nakládačku, což mi umožnilo se konečně stát hrdinou. Díky tomu jsem se mohl naučit plátovou zbroj na mistra, ostatně přebytečné sádlo na břichu (a i všude jinde) ze mě už ty všechny obludy okousaly, takže nebyl takový problém se do ní nasoukat a přitom se nepohybovat jak kráva v pokročilé březosti.

Záznam 24:

Ve zdejší krčmě jsme se ožrali společně s jedním zdejším liliputánem. Musím říct, že měl docela výdrž a že si nejsem tak úplně jistý, kdo tu chlastačku vlastně vyhrál. Ale nejspíše asi on, protože když jsem se probral z kocoviny, zjistil jsem, že jsem v nějakých trpasličích dolech, ze všech stran do mě mlátí trpaslíci a obtěžuje mě jakýsi pohyblivý chrchel, co se tu všude plazil.

Záznam 25:

Nastal čas poohlédnout se po tom Princi zlodějů. Jenže to dle svitku, co jsem našel v té skrýši Stínové gildy znamenalo, vlízt do stok Svobodného přístavu a brodit se tam po kolena ve svinstvu. Odkládal jsem to, jak se dalo, ale nyní už se to moc odkládat nedalo. Po chvíli bloudění jsem jej nakonec našel, ani se moc nebránil a během chvilky byl zatčen a odveden k lordu.

Záznam 26:

Kvůli tomu chrchlu v trpasličích dolech jsem musel nakoupit kouzelné hůlky, které sršely různá kouzla. Jelikož jsem jich měl docela dost, rozhodl jsem se, že bych je mohl vyzkoušet na dalších soplech. Jak jsem se dozvěděl, u hradu Ironfist měli základnu dragouni, ve které by se nějakej ten sopel mohl také vyskytovat. Navíc jsem tam měl najít nějakou harfu. Šel jsem tedy tam a dungeon prozkoumal. Soplu zde bylo opravdu dost, ale hůlky na něj stačily.

Záznam 27:

Když už jsem byl u hradu Ironfist, rozhodl jsem se, že se podívám do jednoho domečku, co tu stál dál od všech ostatních domů. Nicméně uvnitř se to z mi neznámého důvodu hemžilo samými nemrtvými. Udělal jsem z nich tedy mrtvé, na konci zřejmě potkal i původního majitele, kterému se nejspíše asi vymkl z rukou nějaký experiment, sebral mu nějaký šutr a ten zanesl tomu potrhlému mágovi v Mistu, aby jej prozkoumal. Ten z toho měl docela radost a tak ze mě udělal čestného arcimága.

Záznam 28:

Vyrazil jsem do Zátoky pašeráků, hledat osvícení ve zdejších chrámech. Nicméně hned v tom prvním, do kterého jsem vlezl, jsem nenašel osvícení, ale místo toho kopí v žebrech, hadí zuby v noze a jednu ženu zavřenou v cele, která chtěla odvést do Svobodného přístavu.

Záznam 29:

V druhém chrámu pro změnu mě kousaly krysy a stříleli po mně mniši. Za trest jsem jim tu zničil nějakej šutr, u kterého všichni onanovali, aby si to do příště zapamatovali a používali místo toho třeba nějakou sochu krásné ženy. Pak budou třeba míň naštvaní.

Záznam 30:

Vzhledem k tomu, že v chrámech jsem klid ani osvícení nenašel, zašel jsem do sídla pána ohně. Ten měl docela velké trápení, neboť v jeho domečku se mu usadili squateři a on nevěděl, co s nimi. Pomohl jsem mu tedy, ale nic mi nedal.

Záznam 31:

V chrámu ve Svobodném přístavu po té, co jsem jej opravil, jim chyběl nějakej mocnej kalich, bez kterýho nemohli léčit tak dobře. Prej jim ho ukradl nějaký řád nějakých magorů, co mají sídlo v Zátoce pašeráků. Zašel jsem tedy za nimi, požádat je přátelsky svým palcátem, aby mi jej vydali. Po pár slověch mi jej pak tedy skutečně dali a já jej mohl do chrámu zanést. Šéf všech knězů mě pak povýšil na četného velekněze.

Záznam 32:

Po té, co jsem předal unesenou ženu a kalich ve Svobodném přístavu, jsem pokračoval tam, ve zvyšování svého kreditu, zejména toho finančního a ve Svobodném přístavu navštvíil jednu zdejší pevnost dragounů. Myslel jsem, že s klukama od fochu popijeme a poklábosíme, co je novýho, ale moc rádi nebyli, že mě vidí. Alespoň jsem jim tedy štípl nějakou dýku, co měli v jedné truhle.

Záznam 33:

Dále pak po mně jeden zdejší nekrofil chtěl nějakou lebku mocného nemrtvého, aby o ní mohl láskyplně pečovat. Jedna z nich by se mohla prý nacházet v jedné zdejší hrobce a tak jsem tam vyrazil a tu lebku mu utrhl (ona mu tedy spíše odpadla, po pár ranách palcátem).

Záznam 34:

V Mrazivé vrchovině po mně chtěl nejlepší lučišník světa, ať navštívím jednu zdejší pevnost a donesu klíče od dračích věží. Že mě prý pak naučí pár nových triků s lukem. Pevnost jsem našel rychle, místní nebyli příliš kamarádi, opět jsem tedy musel jít cestou diplomacie a udělat jim na lebce otisk palcátu. Po chvíli jsem našel i zmiňované klíče a zanesl je lordu, za čež mě povýšil na čestného bojového mága.

Záznam 35:

Ještě jsem se vrátil k hradu Ironfist a zamířil si to za Snerglem, abych mu vyřídil pozdravy od toho jednoho liliputána, co jsme se spolu ožrali v Močále prokletých.

Záznam 36:

Lord v Mrazivé vrchovině, co po mně chtěl ty klíče od dračích věží, pro mě měl úkol další. Obejít všechny věže a naštelovat je pomocí klíčů tak, aby střílely jen na dračí jezdce, kteří létali na dracích a útočili na města. Což byl ostatně i původní účel věží, než je právě tadle skupina nechala ukrást a přeštlovat tak, aby střílely na všechno, co lítá (chudáci ptáci). Udělal jsem to tedy a dosáhl dalšího povýšení, tentokráte na čestného válečného mága.

Záznam 37:

Konečně byl úplněk a já se tak vrátil do Svobodného přístavu, abych se podíval do zdejšího chrámu Měsíce. Drudi tam zase pořádali nějakou pařbu a po posledních zážitcích jsem u toho nesměl chybět a tak jsem se k nim vetřel taky. V chrámu ale byly bestie, které měly viditelně nepřátelské úmysly. Naštěstí jsem měl předmět, který mi zaručil imunitu proti jejich temným kouzlům a nemohli mě tak zkamenět, takže byly vlastně úplně neškodné. Po té, co jsem to tu vyčistil, začaly ty pravé druidské orgie, načež jsem byl povýšen na arcidruida.

Záznam 38:

Po tom zážitku jsem zjistil, že mi nějak chybí ty příjemné a hezké látky, co ti drudi konzumují v tak opojném množství. Třepaly se mi ruky, tělem mi projížděla zimnnice, nedalo se nic dělat a musel jsem jít do Stříbrné zátoky pro další dávku. Jenže mi jí nějak moc nechtěli dát. Prej je to v dnešní době moc nebezpečné, jelikož se ve Stříbrné zátoce usadily nebezpečné obludy a nepřátelští druidi, co rozjeli svojí vlastní distribuční síť narkotik. Rozhodl jsem se tedy, že todle místo více prozkoumám a podívám se po té druhé skupince druidů, třeba mi něco dají.

Jak jsem brzy zjistil, jedna ze zdejších oblud byla tak trošičku imunní proti veškerému mému máchání palcátem, čímž se okamžitě zařadila v žebříčku mých nejméně oblíbených oblud na čelní místa. Naštěstí očarování zbraní je zraňovalo a já měl palcát draka a navíc i v záloze meč draka, takže jsem na chvíli odložil svojí temnotu, nasadil svoje draky a vyřídil je i tak.

Záznam 39:

Žádné další mňamkaté narkotika jsem u venku se pohybujících drudiů nenašel, ale zjistil jsem, že hlavní vařírnu a pařírnu mají ve zdejším monolitu. Pochopitelně jsem tam ihned vyrazil, doufajíc, že mi něco prodají...

...NEPRODALI!

Záznam 40:

Tak jsem si říkal, že snad bude něco v pevnosti zdejší mafiánské rodiny, tj v pevnosti Stříbrných helem. Ti stejně beztak stojí za nelegálním kšeftováním se vším možným. Ale ani ti nic neměli. Pomalu jsem to začínal vzdávat.

Záznam 41:

Nastal čas stát se šampiónem. Je to logický vývoj mojí kariéry rytíře a drogy stejně neseženu, takže to prostě bude takový způsob, jak se s tím vyrovnat. Lord Temper ovšem mě jen tak nepovýší, budu muset zabít nějakého Vojevůdce v jeho pevnosti, která je od pevnosti Stříbrných helem nedaleko. Je sice pravda, že nějakého Vojevůdce jsem již zabil v té pevnosti Stříbrných helem, ale to se asi nepočítá, nebo jsem měl halucinace. Ostatně to byl kouzelník a Vojevůdce bude určitě statný bojovník.

Vlítnul jsem tedy do té pevnosti Vojevůdce s tím, že mu jakože rychle natrhnu kaďák a půjdu zase dál, ale zdejší posádka byla jakási silnější, než bývá zvykem. Obyčejní banditi a vojáci mi moc problémy nedělali, ale když jsem narazil na rytíře, měl jsem docela problém. Hlavně ten zdejší Ničitel, mi dával. Je to zvláštní, ale tidle rytíři patří k jedním z nejlepších kouzelníků, co střílí strašně silná kouzla, co se po světě pohybuje. Normálně jsem z toho každou chvíli pustil do gatí, jak já se bál. Nakonec ale všichni zdechli a já se stal Šampion.

Záznam 42:

Situace a boj v Pevnosti Vojevůdce mě upozornila na jeden nepříjemný fakt. Jsem prostě nějakej slabej a chtělo by to získat nějaké zkušenosti. Jenže kde je vzít. Moc svět neznám, ale z toho, co jsem znal, vím, že kde jsou slabí a snadno zničitelní nepřátelé, tak tam už jsem byl. Zbývají jen oblasti, kde se to hemží tužšími nepřáteli. Nicméně tak nějak mě napadlo, že by bylo fajn navštívit Úhoří vody a trochu se tam porozhlédnout, jestli tam nějakou zkušenost nenajdu.

Po připlutí lodí mě napadla letka nějakých ohavných tvorů, na moři po mě stříleli obří hadi, nebo vodní elementálové, prostě paráda. Byl jsem jako v ráji a jal se je všechny mlátit svým palcátem. Po chvíli bylo Úhoří vody čisté, jako dětská prdelka. Můžu jistojistě přísahat, že tu už nežije ani jedna nepřátelská noha. Nicméně jsem narazil na jiný problém, jak se vrátit na pevninu. Lodí to trvá dlouho a je to nepohodlné, budu muset vymyslet nějakou jinou cestu.

Na jednom zdejším ostrově se nachází nějaký hrad Alamos, prej domov nějakých kouzelníků. Rozhodl jsem se, že jej navštívím a porozhlédnu se tam. Třeba oni znají nějaké kouzlo, jak mě přesunout zpět...

Záznam 43:

Uf. Má první návštěva hradu nebyla tak v klidu, jak jsem doufal. Nevím, co všichni ti kouzelníci mají proti rytířům, asi nějaký mindrák, že jsou jak papír a zlomí se ve větru. Každopádně do mě šili všichni ohavná kouzla, ne zřídka kdy jsem z toho úplně šílel. Navíc jim pomáhaly ty naštvané ženy hunské bojovnice. Hrozné, hrozné. V jedné místnosti jsem sice našel nějaký šutr, co vypadal důležitě, ale žádné kouzlo či teleport jsem nenašel. Nezbývá, než se tam vrátit a prozkoumat jej celé...

Záznam 44:

Pokud jsem měl pocit, že má první návštěva hradu byla poněkud problematická a že po mně střílelo nepříjemně velké množství kouzelníků, druhá návštěva již dosáhla úrovně: na palici. Zejména jedna místnost byla chráněna, jak kdyby tam skrývali bůhví co. Přitom tam krom pokladnice vlastně vůbec nic nebylo. No ale po silných útrapách jsem to nakonec prošel, získal i nějaký klíč od menší místnosti, kde jsem našel teleport, který mě přenesl do Stříbrné zátoky.

Záznam 45:

Rychle jsem se přesunul do Sorpigalu, za mými oblíbenými, slaboučkými gobliny. Tady si spravím náladu a odpočinu si. Když jsem to tu tak procházel, objevil jsem ještě jeden vstup do nějakého neznámého místa, nějaké kovárny. Kovárny! Konečně si budu můct koupit pořádné zbraně a zbroj...

Vlítl jsem tam, ale moc jako kovárna to nevypadalo. Ani žádní kováři tam nebyli. Naopak, do mě opět začali střílet ti šílení kouzelníci a ještě se k nim přidal všude poletující oživlí oheň! ŽIVÝ OHEŇ! Po návštěvě tohoto místa můžu odpovědně říct, že už jsem asi viděl všechno.

Když už jsem byl, chvíli jsem to procházel a zkoumal, na jednom místě jsem našel nějaké hodiny a vzpomněl si, že o nějakých hodinách mluvil ten potrhlý Lord mág v Mistu. Zanesl jsem mu je tedy a on si vzpomněl, že mi má dát svolení ke vstupu k Orákulu.

Záznam 46:

Šel jsem do Blackshire... Porozhlédnout se... Hned, jak jsem tam vlezl, mě začali okusovat vlkodlaci, kteří se tu nějak přemnožili. Když jsem jej tedy pozabíjel, začaly mě okusovat ještěrky, které se tu také přemnožily a ještě mi furt rozbíjely věci.

No ale po mém průzkumu se vlkodlaci i ještěrky staly docela chráněný druh, jelikož moc jich nezbylo, jestli nějaké. Ale zapotil jsem se...

Záznam 47:

Vlezl jsem do zdejšího chrámu, si trochu odpočinout. Ale ten jeho název, tj Chrám hada, mě nejspíše asi měl varovat, že to nebude moc klidné místo. Někteří lidé tu sice byli úplně klidní, možná až moc, jenže taky tu byly jakési ohavné medúzy, které mě chtěly sežrat. Aby toho nebylo málo, měli tu i Zlatého draka a v jednom tajném místě se skrýval zřejmě šéf tady toho všeho, všemocná bytost Q ze Star Treku. Dal jsem jí nakládačku a získal od něj mocný roh, který byl hodně fajn, protože mi ukazoval počet životů oblud.

Záznam 48:

Šel jsem do Kriegspire... Ani sám nevím proč... Ale šel... Žili tam býci... Vlastně ne, spíš lidé vypadající jako býci...Bylo to hrozné...

Během průzkumu jsem si musel dát pauzu na lektvary.

Záznam 49:

Po chvíli zkoumání jsem došel k závěru, že Kriegspire není hezké místo. Nicméně našel jsem tu jednu laboratoř, kde by mohli možná vyrábět lektvary ve velkovýrobě, což by mi dost pomohlo... vzhledem k tomu, že piju lektvary v nezdravě velkém množství a že mám již pomalu v břichu vředy. Šel jsem tedy tam, objednat jeden plně naložený povoz, zejména lektvary zrychlení. Nicméně ať jsem hledal jak jsem hledal, nikoho, komu bych mohl předat objednávku, jsem nenašel. Místo toho na mě začaly útočit naprosto šílené, poletující oči! Ano, lítající oči! V kovárně jsem se pletl, až teď můžu říct, že jsem viděl už všechno. Nebo možná jsem to neviděl a měl jsem jenom halucinace z nedostatku drog a lektvarů, nebo já nevím. Ostatně mi začalo hrabat v bedně hned, co jsem je viděl.

Ale pozabíjel jsem je. Pro jistotu. Co kdyby byly skutečné.

Záznam 50:

Vzpomněl jsem si, proč že jsem to do toho Kriegspire lezl. Poslal mě sem regent z hradu Ironfist, abych tu našel lék pro nějakého zrádce, který mě nechtěl pustit k Orákulu, i když mu to regent nařídil. Prej chodívá do zdejšího chrámu, který je plný pošuků a tak mu z toho možná trochu hrabe.

Uvnitř chrámu byli opět ti šílení kouzelníci. Navíc tam byli druidi a klerici a tak. Prostě byla to hrozná sranda a moc mě to bavilo, až do chvíle, než jsem došel do nějaké obří místnosti s velkou hlavou. Nevím, co tam dělali, ale bylo jich tu hodně.

Žádný lék jsem ale nenašel. Místo toho jsem v jedné truhle našel svitek, který prokazoval, že ten pošuk v radě ve Svobodném přístavu, je pěknej hajzlík a podrazák.

Záznam 51:

Ještě jedna věc byla třeba v Kriegspire udělat. Lord Temper chtěl, abych zničil nějakou pevnost démonů, co by tu někde měla být. Žádnou jejich pevnost jsem ale nenašel, jen malou jeskyňku, kde jich pár bylo. Diplomaticky jsem jim vysvětlil, že je v našem světě nechceme a ať táhnou do pekla, odkud přišli a na zemi našel nějaký svitek, který jsem pak ve Svobodném přístavu předal tomu Lordovi. Ten byl spokojen a dal mi souhlas k návštěvě Orákula.

Nyní mi už nic nebránilo v tom ho navštívit. Všichni Lordi by mi snad měli dát svolení. Jsem na to teda zvědavý.

Záznam 52:

Rychle jsem šel do Svobodného přístavu, za tím slavným věštcem. Musím ale říct, že jsem byl poněkud zklamán, protože ne jen, že jsem se s ním nesetkal, ale mluvil se mnou jen přes nějaké divné kouzlo, respektive přes divný kouzelný obraz na zdi, ale navíc víceméně skoro vůbec nic nevěděl. Navíc to kouzlo mělo nějaké poruchy. Jediné, co jsem z něj tak vymámil, po té, co jsem musel použít speciální úder rukou, abych jej opravil, bylo to, že chce donést nějaké šutry, ve kterých se prý skrývá jeho paměť. Nevím, co si o tom jakože mám myslet, když největší mudrc a věštec světa si skrývá paměť do šutrů, ale budiž, nedalo se nic dělat. Jeden ten šutr jsem ostatně už našel, tak jsem mu jej hned dal, zbývalo najít ještě další tři.

Záznam 53:

Bylo divné, že ačkoliv si mudrc nepamatoval ani nejzákladnější věci, věděl, kde mám hledat ty šutry. Jak to mohl vědět, to netuším, asi jeho věštecké dovednosti nebyly na tom tak špatně, jako jeho paměť. Jedním z míst, kde by měl být podle něj šutr, byl Vyšší chrám Baa na ostrově nějakého Poustevníka. Vyrazil jsem tedy tam, abych se toho poustevníka zeptal, jestli o tom něco neví. Venkovní mapa zdála se mi být poněkud nebezpečná, všude po mě stříleli strašně velcí obři a další obludy, musel jsem hledání poustevníka odložit na neurčito. Naštěstí jsem ale našel ten chrám a tak jsem do něj vlítl (doslova). V chrámě to nebylo tak nebezpečné, jako venku. Pár kleriků, pár démonů, žádnej problém jim vysvětlit palcátem, že mě nezajímají.

Záznam 54:

Jestli někde existuje peklo, tak jsem ho právě našel...

... nevím, proč mě Orákulum tak nenávidí, ale až jej uvidím, praštím ho palcátem...

Takové a ještě mnohem peprnější myšlenky, které se stydím napsat i do mého deníku, se mi honily hlavou, při každém kroku po tom dalším místě, kam mě Orákulum poslalo pro paměť. V hradě Darkmoor v Močále prokletých. Celkově vzato jsem dospěl k názoru, že Orákulum je blázen.

Zdejší orkové mi nevadili, i na lichy jsem si již docela zvykl, nicméně honit lítající oči po velkých místnostech s palcátem, to ... to, to bylo šílené. Chodil jsem tam, žádný šutr jsem nenašel, ale probojoval jsem se k takové malé vnitřní pevnosti uvnitř toho velkého hradu. Musím si odpočinout, musím vypadnout, vrátím se později...

Záznam 55:

Další den pln elánu jsem se do toho pekla vrátil. Průběh zhruba stejný, myšlenky, které se mi honily hlavou při každém kroku zde, neprezentovatelné. Nicméně v malé pevnosti už ty obludy nekladly zas až takový odpor a po chvíli marného nahánění palcátem, zbytečného střílení s lukem, jsem nakonec celý hrad obsadil a našel i onen zmiňovaný šutr s pamětí... Nyní je čas Orákulum bacit...

Záznam 56:

Dřív, než jsem stihl Orákulum opravit palcátem, mě poslalo pro další šutr. Tentokráte pro poslední, do hradu v Kriegspire. Něco mi říkalo, že tamní obyvatelé budou nadšení z mé účasti asi zhruba podobně, jako ti na tom hradě Darkmoor a že mě tedy čekají další napínavé zážitky. Nemýlil jsem se. V hradě se to hemžilo býky, co byli fakt velcí, fakt hodně naštvaní a úplně ze všeho nejvíc otravní. Taky tam byli malí dráčci a ještě další obludy.

Nakonec to ale nebylo zas tak hrozné a já ten pošahaný poslední šutr našel. Doufám, že k tomu mělo Orákulum fakt dobrý důvod, proč mě pro ně posílalo, protože jinak...

Záznam 57:

Ještě, než jsem vyrazil za Orákulem, stavil jsem se v Kriegspire za zdejšími dračími jezdci, co se vrtali v těch dračích věží, které pak po mě pořád střílely a vyhubily všechny ptáky. Byl prostě čas na ptačí odplatu. Jejich jeskyně byla plná rytířů, wyrmů, bylo to hrozné. Naštěstí jsem u sebe měl kouzelnou hůlku deformace, která jim mohla s trochou štěstí docela rozhodit sandál, ale měl jsem jen jednu a nemohl jsem na to příliš spoléhat.

Po tuhých bojích byla ptačí odplata dokonána a já konečně mohl jít za tím mudrcem.

Záznam 58:

Orákulum mělo evidentně neutuchající smysl pro humor (černý humor) a tentokráte mě pro změnu poslalo do Dračích písků, do nějaké hroby, abych tam našel nějakou magickou kostku. Fakt dobrej vtip, smál jsem se hodně dlouho, tedy zas tak dlouho ne, jen do okamžiku než mi došlo, že to myslí vážně. Pak mě smích přešel.

V Dračích píscích jsem byl již dřív, vždy jsem se tu jen rychle proletěl a pak zase zmizel. Při vzpomínce na to množství drakovité havěti se mi vždy svíral žaludek. Nicméně nebylo zbytí a čas odplaty za Dobrou vodu musel přijít právě teď. Vyletěl jsem tedy do Dračích písků a začal zdejší havěť řezat hlava nehlava. Nejprve jsem začal zdejšími ještěrkami a wyrmy, kteří mi přišli přece jen o něco snadnější.

Po chvíli ostatně byla tato havěť vyhubena a já se mohl vesele věnovat drakům...

Záznam 59:

Draci byli trošku oříšek. Zejména ten zlatý drak, byl naprosto vyrovnaný soupeř, u kterého jsem nikdy nevěděl, kdo na férovku vyhraje, jestli já, nebo on. Bylo jasné, že je budu muset odlákávat po jednom, ale i tak ten zlatý prostě vydržel dlouho.

To ale platilo jen do okamžiku, než jsem našel jejich slabé místo. Jakmile jsem jej našel, mohl si drak střílet jak chtěl a nic mi neudělal, zatímco já z něj v klidu a míru udělal během chvilky, kvedláním na správné místo, dračici. Mrtvou.

Nyní jsem tedy konečně mohl jít do oné hrobky VARN, což dle všeho asi byla velká pyramida, kterou jsem našel. Jsem opravdu zvědavý, co mě tam ještě čeká, ale jak znám Orákulum, nebude to žádný večírek.

Záznam 60:

Hrobka Varn byla veliká. Vlítnul jsem tam, narazil na jakési strážce, co do mě bušili nějakou holí a také na poletující džiny, co na mě stříleli. Nevím, kde se tu vzali, ani co jsou vlastně zač, ale bylo to nepříjemné.

Chodbami jsem se dostal až k malé pyramidě, našel od ní klíč a prošel vnitřní část. Nějaká tajemná síla mě tu pořád zraňovala, ani křišťálové lebky příliš nepomohly, ačkoliv občas jaksi zazářily a možná schytaly zranění místo mě.

Musím si dát pauzu a jít tam znovu později.

Záznam 61:

Dalším útokem na hrobku Varn jsem se dostal zas kousek dál. Prošel jsem horní patro, i spodní patro i vlastně celé prostřední patro malé pyramidy, zmlátil mnoho padoušských strážců. Také jsem našel nějaké kódy a klíče.

Nicméně těch strážců neubývá a jejich stále mnoho. Musím si dát zase přestávku...

Záznam 62:

Další cesta vedla někam dozadu za malou pyramidu. Podle nalezeného klíče by tu asi někde měl být vodní chrám, kde bych mohl najít nějaký ten další kód. Pomalu mi z toho začíná hrabat, to nikdy neskončí...., ....odsud se nikdy nedostanu...

Záznam 63:

Konečně jsem našel všechny ty podivné kódy, když jsem vlezl do bazénu v centrální místnosti se vykoupat, nějaká tajemná inteligence je po mě chtěla. Zadal jsem tedy všechny kódy a otevřel se nějaký další průchod do spodního patra.

Skočil jsem tam a jakési divné poletující koule mi chtěly ustřelit koule. Nicméně nejsem žádnej zbabělec, co nemá koule a tak jsem tam vlítl, všechny zmlátil a v jedné truhle našel tu podělanou kouli, vlastně ne, tu podělanou kostku. Konečně. Kvůli tomuto jsem sem lezl...

Záznam 64:

S kontrolní kostkou jsem si to zamířil rovnou za Orákulem. Chtěl jsem jej rozbít, ale konečně mi dalo rozumný návrh, který jsem chápal. Mám si prý skočit pro lepší zbraně někam do kontrolní místnosti, která by měla být někde pod ním. Konečně něco dobrého.

Vlítnul jsem tedy tam, nicméně nešlo jen o to si prostě vzít zbraně, jak je ostatně u Orákula zvykem, že. Všude po mě stříleli ty šílené lítající koule ze všech stran. Po chvíli jsem našel desku, co mě naučila střílet z těch zbraní a ještě po chvíli jsem i nějaké ty zbraně našel.

Záznam 65:

Hrůza, že jsem tam něco zapomněl, nějakou mocnou zbraň nebo tak něco, mě budila ze sna a tak jsem se do toho kontrolního centra vrátil. Po hodinách a hodinách střílení do zdi jsem jej nakonec prošel, nic našel, ale jedna truhla mě za to povýšila na super buráka.

Záznam 66:

Orákulum ještě naznalo, že když vybuchne palác těch démonů, že tím vybuchne i celý svět. Nevím, jak by se to mohlo stát, ale Orákulum o tom asi ví víc, než já. Nicméně i přes to, že ví skoro všechno, neznalo způsob, jak tomu zabránit. Musel jsem sehnat kouzlo, které by to umělo a to navíc od arci-zla, samotného Arcibalda Ironfista, kterej toho času v podobě povedené sochy stál na hradě Ironfistů na půdě. Musel jsem jej tedy odkamenět, pochopitelně klasické kouzlo ze svitku nestačilo, bylo třeba spešl kouzlo nějakého zvonku, které mělo to děcko Nikolai. Ten chtěl zase nějaké třetí oko, tak jsem mu je musel nejprve najít. Prostě samé komplikace. Nakonec se to ale povedlo a kouzlo jsem získal.

Záznam 67:

Rozhodl jsem se, že nastal ten správný čas vyzkoušet ty mocné zbraně na něčem opravdu silným. V Rajském údolí by snad měli bydlet titáni, což by byl dobrý testovací objekt. Navíc tam bydlel i učitel, který by mě mohl naučit všechny finty s těmito zbraněmi. Vydal jsem se tedy tam a zjistil, že zbraně zdá se opravdu fungují.

Záznam 68:

Když už jsem byl v tom vraždění titánů, tak jsem si říkal, že bych konečně mohl najít toho poustevníka na tom jeho ostrově. Ostatně zbraň od Orákula na titány fungovala dobře a zde jich bylo hodně.

Záznam 69:

Nakonec jsem se zašel podívat zpět do dobré vody a prohlédnout si, jak jí ti démoni zničili. Při té příležitosti jsem je zničil já.

Záznam 70:

Ještě jsem se vrátil do Blackshire, kde měli sídlo vlkodlaci ve svém doupěti. Má nová zbraň by jistě mohla dobře fungovat i na ně a já se to rozhodl ještě naposledy pro jistotu otestovat.

Záznam 71:

Konečně jsem byl připraven a tak jsem si vydal, dle návrhu Orákula, do Dobré vody, vyřídit si to definitivně s těmi démony. Konkrétně jsem si to namířil rovnou do jejich Úlu, který tu spadl.

Čekal jsem větší odpor, po tom všem. Ale démoni se na moc nezmohli. Po chvíli jsem narazil na nějakého podivného železného démona, zřejmě onen reaktor, o kterém mluvilo Orákulum. Zničil jsem jej tedy a konečně tak našel někoho, kdo dokázal zadarmo mé přátelé vrátit zpět mezi živé. Reaktor, respektive zřejmě vlna z jeho výbuchu, vrátila mé přátelé zase mezi živé, asi tak na 5 vteřin, než je zabili démoni všude okolo v místnosti, kam jsem se propadl. Na konci této místnosti seděla vyžraná královna démonů, kterou jsem také musel zabít. A to bylo vše, vylezl jsem ven, Úl explodoval a já se objevil opět v Sorpigalu.

Hned si skočím do zdejší krčmy, na jedno...

Zde deník končí. Dále už je jen na stránce jakýsi odporný flek, v němž se dají rozeznat dokonce i zbytky nestráveného jídla, zřejmě tento rytíř nešel jen na jedno, jak původně plánoval, ale trochu se zdržel...