Atypické družiny aneb putování s druidy

 

Diskuse o atypických družinách z jara 2008 mě dohnala upustit od zaběhnutého schematu herních družin s pevnou sestavou klerik, mág a dva bojovníci a jal jsem se vyzkoušet něco nového. Už kdysi jsem u šestého dílu zápasil s myšlenkou zkusit partu složenou jen z kleriků a mágů, ale nakonec jsem si na to netroufl. Mezi příznivci Might and Magic se můžete setkat s mnoha různými názory na takovéto družiny a dozvíte se řadu informací, které ve vás mnohdy mohou vzbudit i nedůvěru. Položil jsem si tedy za úkol, že celý experiment dovedu až do samé krajnosti a pokusím se rovnou i o dosažení velmi krátkého herního času a nízkého levelu postav.

Tento předpoklad už sám o sobě do hry vnese výrazné omezení. Nízký level znamená krom jiného i nízké úrovně dovedností a tím pádem i horší bojeschopnost družiny. Z tohoto důvodu neni možné prozkoumat všechny dungeony, protože se sníženou bojeschopností se znatelně prodlužuje herní čas a na druhou stranu snížená bojeschopnost vám prostě nedovolí troufnout si na všechna monstra. Ruku v ruce s tím pak souvisí i permanentní nedostatek financí, které k tréninku potřebujete. V počátku se tedy snadno dostanete do nekonečného kolotoče málo peněz a málo zkušenostních bodů -> málo tréninku -> málo dovednostních bodů -> mizerná úroveň dovedností -> horší bojeschopnost -> málo peněz a málo zkušenostních bodů, nebo také málo peněz -> méně kouzelných knih. To vše je pak završeno nízkým zdravím postav.

Další věc, kterou je třeba mít na paměti je možná maximální úroveň dovedností. V tomto ohledu je druid sice dobrým kouzelníkem, protože může ovládat jak klerickou tak i kouzelnickou magii, ale nemůže ani v jedné z nich dosáhnout velmistrovství. V tuto chvíli se nemáte šanci dostat k nejmocnějším kouzlům jinak, než pomocí svitků, což neni žádná výhra. Další věc, o kterou je ochuzen, je možnost naučit se magii světla nebo temnoty. Po bojové stránce jsem velmi uvítal možnost dosažení mistrovské úrovně v dovednosti dýky, protože krom držení dvou dýk může postava zasahovat nestvůry i trojitým zásahem. O něco horší už je to však s kvalitními dýkami, během první hry jsem našel jen jednu, takže většinu hry jsem hrál jen s dýkami horších kvalit. V případě druhé hry jsem pak nenašel ani tu ;). Možnost expertní úrovně kožené zbroje jsem nevyužil vůbec, ponechal jsem ji na normální úrovni - v tomto případě to považuji spíše jen za ztrátu dovednostních bodů. Tentokráte jsem se zcela vyhnul i dovednosti luku a obchodování (vyjma druhé hry, kdy jsem zkusil obchodování u jednoho druida, ale moc slavné výsledky to nepřineslo). Podobně jako posledně jmenované je zbytečné trénovat i další z doplňkových dovedností. Během první hry jsem udělal vyjímku jen v případě dovednosti vzdělávání, protože jsem chtěl zároveň oveřit její účinnost při různých úrovních dovednosti.

Při tvorbě družiny jsem využil všechny dostupné rasy, ale vzhledem k povolání druida by bylo obecně výhodnější využít jen elfy, protože mají bonus k inteligenci. Nevýhodou rasové "čistoty" však je, že dost nestvůr se během souboje soustředí na konkrétní rasu nebo povolání, takže takováto postava je značně handicapována. V mém případě to však bylo zcela jedno, protože díky malému počtu dovednostních bodů stejně nebudu moci všechny postavit vycvičit ve všem na stejnou úroveň, takže nikdy nebudou moci být vzájemně zástupné (např. elfa druida by po omráčení zastoupil v léčení jiný druid apod.). Mixovaná družina je ale hezčí ;). Během tvorby postav jsem rovnoměrně rozdělil i volné body a to tak, abych minimalizoval množství záporných bonusů. Nejvíce jsem se přitom soustředil na inteligenci a osobnost, neboť ty jsou zodpovědné za bonus k množství many a na sílu, abych hned od počátku nebyl penalizován při fyzickém útoku. Výsledné rozdělení bodů a počáteční výběr dovedností je vidět na následujícím obrázku.

Ještě než se vrhnu na samotný popis putování této partičky, tak se musím zmínit ještě o jedné věci. Vzhledem k tomu, že už jsem sedmý díl dohrál mnohokrát, tak prostě nemůžu najednou předstírat, že Erathii vidím prvně v životě. Samozřejmě velice dobře vím, co si kde vyzvednout za úkol a jak a kam ho jít poté vyřešit. Díky řadě různých tabulek si taky můžu svou cestu optimálně naplánovat a mít vždy k dispozici i náhradní řešení. Vím co si můžu dovolit, znám možnosti své družiny a vim kdy je čas ustoupit. Tohle vše mi hru značně ulehčuje. Zcela určitě by následující odstavce vypadaly jinak, pokud bych sedmý díl hrál prvně v životě. Ostatně při vzpomínce na své první kroky Erathií mi ještě dnes naskakuje husí kůže. Tehdy jsem to v Harmondale vzdal a sedmý díl "letěl" na několik dalších měsíců do kouta.

Putování je rozdělo do dvou samostatných částí na první a druhé putování, neboť jsem hru se stejnou družinou rozehrál celkem dvakrát. První putování zachycuje první pokus, kdy jsem si otestoval, co vše je tato družina schopna zvládnout a zkusil jsem přitom najít odpověď na užitečnost Vzdělávání. Druhé putování jsem původně v plánu neměl, ale jeho realizaci mělo na svědomí špatné plánování během první hry. Tady se musím přiznat, že v počátku zavládla především lennost, takže rovnou prozradím, že během první hry jsem se na podrobné plánování cest v počátku zcela vybodl, takže se mi herní čas oproti očekávání natáhl. Během druhé hry jsem pak navíc provedl drobné úpravy ve strategii. A teď už přímo k dobrodružství.

První putování

Dle ohlasů na jiných fórech jsem na Smaragdovém ostrově očekával znatelné problémy, ale tyto obavy se ukázaly jako liché. Takměř ihned poté, co jsem vypl nápovědu Margaret, tak jsem se vydal na kopec nad dračí jeskyni a použil piedestal Dne Bohů. U léčitelky jsem doplnil rozdíl v životech a maně, nasadil zbroj, popadl zbraně a vyrazil na vážky. Boj byl velmi krátký, protože padaly nadmíru rychle a díky tomu jsem to zvládl na jeden zátah. Musím uznat, že ten piedestal dělá divy. Nikdy předtím mě ho nenapadlo použít a nyní vidím, jaká to byla chyba. V rychlosti jsem tedy naběhl ještě do Chrámu měsíce pro dlaždici a pak rovnou k soudci a k vévodovi Markhamovi. Jenom o kousek jsem nestihl zavírací dobu, takže jsem nakonec na ostrově musel strávit ještě část dalšího dne - rovnou jsem zaplatil i cechovní poplatky. U Hry jsem pro každou z postav vyhrál 3 dovednostní body a vyrazil na loď a do Harmondale.

V Harmondale už to tak snadné nebylo. Jediný dostatečně užitečný piedestal poskytuje kamennou kůži, musel jsem tedy zvolit jinou alternativu. Všichni druidi od počátku ovládají magii země a umí kouzlo Zpomalení. Nastavil jsem ho tedy jako rychlé kouzlo a vyrazil do hradu. Opět jsem se nestačil divit, jak rychle to vše najednou šlo. Ve městě jsem zkusil i první trénink a získané dovednostní body jsem dal do dovednosti Dýky. V této chvíli jsem také začal střídavě putovat mezi Harmondale a Tulareanským lesem, neboť expert dýky sídlí právě v Pierpointu. Problém je, že dovednost stojí dost peněz, takže jsem se tam musel vrátit víckrát. Mezi tím jsem dokázal bleskově obsadit tvrz v oblasti (jak se hodilo vědět předem, co je třeba provést) a pak jsem se vydal pro balíček karet Arcomage do Jeskyně Bílého útesu. V Tulareanském lese jsem vycvičil experta v magii vody, koupil kouzlo Chůze po vodě a nechal si zadat úkol na vznešeného druida, čímž jsem rozšířil oblast cestování.

Nejprve jsem navštívil oltář v Avlee, což bylo docela nepříjemné vzhledem k ještěrům v okolí, a pak se vydal k oltáři do Tatalie - rovnou jsem si zašel i pro mapu na Evenmorské ostrovy. V každé navštívené oblasti jsem rovnou popadl i podkovičky, časem se mi výborně hodily. V Tatalii jsem také prvně narazil na problém, při putování za mapou jsem měl docela potíže s mistry zloději. Následovala cesta do Deyje, abych splnil úkol pro kněze a mohl vyrazit ke třetímu oltáři, který je právě na ostrovech. V Deyji jsem musel minout i experta ve vzdělávání, protože na to už nezbyly peníze, nechal jsem to tedy až do Brakady. Po povýšení druidů jsem provedl další trénink (někam k levelu 14) a rozdělil mezi jednotlivé vznešené druidy obory magie. Každého jsem specializoval jen v jednom oboru, takže společná jim zůstala jen magie země. Od této chvíle už začalo být putování veselejší. V Erathii jsem ještě vyčistil Jeskyně banditů a nalezený prsten odnesl Davrikovi do Harmondale.

Během jednotlivých cest jsem navštívil i Cech žoldáků, pěněz bylo opravdu zoufale málo a v cechu je jich dost. Navíc se tu dá použít jedna unfér taktika, kdy nepříjemné šermíře je možné usekat přes okraj zábradlí. Přímou konfrontaci jsem také zkusil, ale šermíři dokázali snadno jedinou ranou poslat kteroukoliv z mých postav na věčnost. Řekl bych, že honba za penězi tvořila podstatnou část mého putování. V této fázi hry jsem také udělal jednu podstatnou chybu. Původně jsem měl v plánu co nejdříve splnit úkol s trpaslíky a pak při plnění dalších úkolů získat v krátkém čase počet zkušeností pro trénink dalších cca 16-ti úrovní. Jejich trénink by mi totiž zabral celé 4 měsíce a mezitím by umřel soudce Grey. Tím bych celkem elegantně překonal tuto fázi hry a neztratil přitom potřebný čas tréninkem (v původním plánu jsem měl dosáhnout na hranici levelu 30). Nakonec jsem takto neučinil a na smrt soudce jsem dokonce čekal tak, že jsem pár týdnů prospal v hospodě. Před volbou cesty jsem se tak ocitl až ke konci prvního roku.

Jedním z důvodů této změny bylo náhlé rozhodnutí dojít před osvobozením trpaslíků do Nighonu. V Kamenném městě jsem si tedy nechal úkol zadat a vyrazil do štol a z nich do Nighonských tunelů. V polovině cesty jsem si uvědomil, že jsem jaksi zapoměl na nákup kouzla Neviditelnost, ale mávnul jsem nad tím rukou a pokračoval dále. Pod Hromovou horou jsem toho zalitoval ještě jednou, protože jsem měl co dělat vůbec proběhnout k východu. V Nighonu jsem vycvičil mistra vodní magie, koupil svitek Neviditelnosti a vydal se zpět do Nighonských tunelů pro Zokarrovu lebku a do Brakady za záchranou trpaslíků. Cestou do Nighonu jsem si tedy jen otevřel možnost používat sem Městskou bránu, ale toto kouzlo jsem v této fázi beztak neměl, takže to bylo poněkud zbytečné. Kouzlo jsem zakoupil až při další návštěvě Evenmorských ostrovů a pak jsem se sem teprve vrátil pro mistra dýky.

Do Brakady jsem vyrazil přes Erathii, kde jsem druidy dotrénoval na level 19-20. Bylo to nutné kvůli mistrovským úrovním dovedností. V Brakadě jsem pak oba druidy se vzděláváním vytrénoval na experty a jednoho pak na mistra, takže sledování vlivu této dovednosti začalo až od této chvíle (přelom červen/srpen). Záchrana trpaslíků už pak probíhala s použitím kouzla Neviditelnost, které se mi stalo mocným pomocníkem. 18. srpna začala běžet 4-měsíční lhůta. Mezitím jsem s neviditelností vykradl hrad Gryphonheart a navštívil i Strašidelný dům v Mohylovém údolí - oboje pro získání tří obrazů Ironfistů, protože odměna za tento úkol činí krásných 50 000 zl. Tím jsem definitivně vyřídil peněžní nouzi. Dopředu jsem se rozhodl pro cestu světla, takže jsem preventivně navštívil Vinný sklípek v Tatalii. Naštěstí jsem nepotkal žádnou Královnu mrtvých jen starší upíry a na ty zabralo Zpomalení. I tak jsem je ale musel zabíjet po jednom (podle KILLERA to bylo zbytečné, ke splnění úkolu prý stačí jen Vinný sklípek navštívit na otočku, tedy i bez boje, ale když už tu ta možnost byla, každé zlaté jsou dobré ... ;)). Pro urychlení jsem vyčistil i Předsíně Jámy.

Učinil jsem ještě jedno ze zajímavých rozhodnutí. Čekání na smrt soudce jsem si ukrátil výpravou do Eofolu. Chtěl jsem si jenom otevřít portál, abych to pak měl rychlejší. Následoval tedy přesun Městkou bránou do Nighonu a odtud přes Hromovou horu do eofolských tunelů. Problém v eofolských tunelů je v množství Behemontů. S takovouto družinou nemá smysl pokoušet se o souboj. Je sice možno využít postupného lákání Behemontů a jejich zasekávání o rohy nebo v úzkých chodbách, ale tím se mi nechtělo zdržovat. Stačilo, že jsem si už podobně vypomohl v Cechu žoldáků. Zkusil jsem tedy Neviditelnost a podařilo se mi zázrakem projít přes úvodní skupinku Behemontů. Za nimi už jsou jen medúzy a pěkně klikatá cesta. No jo, ale mistrovská úroveň Neviditelnosti se počítá jen na desítky minut trvání a protože jsem ji měl aktivní už z Hromové hory, tak mi samozřejmě vyprchala nedaleko za první skupinkou Behemontů a tak jsem rovnou zjistil další nepříjemnost. Nevycvičil jsem mistrovství v magii těla a tím pádem nemůžu použít Ochranu před magií proti zkamenění. Následovalo mnoho save/load (ani lektvary jsem neměl) a nakonec se mi podařilo objevit, že jeskyně na severozápadě je volná a můžu tu Neviditelnost obnovit. S ní se mi pak podařilo proběhnout skoro až na konec tunelů, kde už je chodba širší, takže mezi medúzami a Behemonty už bylo možno prokličkovat.

Venku už mě čekal Archibald a dojal mě natolik, že jsem dostal ještě šílenější nápad. Když už jsem tady, tak zkusím toho Rolanda zachránit. Otevřel jsem portál do Harmondale, nastavil Létání, obnovil neviditelnost a v Eofolu jsem obletěl všechny možné piedestaly. S tím jsem vkročil do Kolonie Zod. Nejprve bylo nutné zlikvidovat stráž u dveří a pravé křídlo kolonie, abych získal bezpečný prostor pro obnovování neviditelnosti. Ovšem to se snadno myslí, ale hůře provádí. Více jak dva Kreegani byl i tak problém a v případě kapitánů Kreeganů stačil k boji i pouhý jeden. Nakonec se podařilo a do vězení už jsem vklouzl opět s neviditelností. Rozhodl jsem se, že je lepší se boji vyhýbat. Od Rolanda jsem vzal klíč a vydal se za Xenofexem. Ovšem tady nastal horší problém a to, jak vlastně toho Xenofexe zabít. Ďábly se to v jeho komnatě jenom hemžilo. Po mnoha neúspěšných pokusech vyhrála taktika výtahového poslíčka. Vždy jsem vylákal některého z Kreeganů ven na výtah a sjel s ním dolu, kde jsem ho zabil. Tím jsem si zajistil, aby mě jich nenapadalo více najenou. Trvalo to sice poměrně dlouho, ale zadařilo se.

Tím jsem vyčerpal všechny dostupné možnosti a protože jsem neměl v úmyslu dělat nic dalšího, tak jsem zbytek času do 18. prosince proflákal v hospodě. Při výběru cesty jsem zvolil stranu světla a spěchal pro soudce do Brakady. Mlžné stěny jsem opět vyřešil neviditelností, což je v tomto případně ostatně standard. Crag Hackovi jsem rovnou zdělil úspěch s Vinným sklípkem poté jsem pospíchal pro části oltáře a džbány proměny. Mezitím jsem splnil i úkol pro Arcidruidy, kdy jsem odnesl Zokarrovu lebku do Zokarrovy hrobky v Mohylách. V samotné Jámě se dá neviditelnost celkem snadno obnovovat, protože v určitých částech tunelů s teleporty je vždy kousek bezpečné oblasti. Díky tomu je možno navštívit jak chrám, tak i hrad Gloaming během jedné návštěvy. Na tom je krásně vidět, jak mi ta stealth taktika vzlezla do krve, ale upřímně, v Jámě se obtížně bojuje i s dobře cvičenými družinami. Moji druidi by neměli nejmenší šanci (samozřejmě jsem Královnu mrtvých zkusil, no, bylo to velmi rychlé, celá družina klesla po jediném útoku).

Při plnění obou předchozích úkolů jsem si všiml zvláštního chování dovednosti vzdělávání. S možnou dosažitelnou úrovní to nijak nepohlo a když jsem porovnával, kolik zkušenostních bodů každá postava za splnění úkolu dostala, tak jsem zjistil, že všichni dostali stejně. Toto chování jsem si ověřil i na několika jiných úkolech a vždy to dopadlo stejně. Vzdělávání se totiž nakonec uplatňuje jen na body získané zabíjením nestvůr a protože tomu já se zrovna co nejvíce vyhýbal, tak mi druidi zůstali jen s malými odchylkami. Jinými slovy, v mém případě to byla ztráta času a zbytečná investice.

Málem bych zapoměl na úkol zabít Tolbertiho. Ten patří společně s úkolem zabít Roberta Moudrého v cestě temnoty mezi velmi obtížné. Přímou konfrontaci s těmito postavami si mohou dovolit v podstatě jen družiny s kleriky, kteří ovládají Ochranu před magií na velmistrovské úrovni. Problém při souboji s nimi je totiž ten, že oba používají blastery a dokážou postavy velmi snadno vymýtit (zahubit), proti čemuž toto kouzlo na uvedené úrovni výborně pomáhá. Druhým problémem je, že se dokáží sami léčit. Už před touto hrou se mi povedlo objevit zajímavou taktiku, která na ně zaručeně zabírá. Protože dům Tolbertiho a Roberta Moudrého jsou shodné, platí níže uvedená taktika v obou případech.

Uvnitř domu je třeba rychle přeběhnout po pravé straně podél zdi a krýt se přitom za sloupy. V žádném případě nepoužívejte neviditelnost, Tolberti vás musí vidět. Přitom doběhneme až k prvnímu sloupu a budeme se za ním krýt před postupujícím Tolbertim. Ten zůstal dole a bude postupovat směrem k výklenku napravo od prvního sloupu. Nyní stačí počkat až Tolberti do výklenku dojde a zůstane v něm stát. V té chvíli je třeba rychle vyrazit vpřed k rohu výklenku (zůstat ale nahoře!), odkud lze na Tolbertiho začít útočit. Dá se postavit tak šikovně, že nebude moci trefit žádnou z postav, ale občas se může stát, že přeci jen nějakou zahubí. Za normálních okolností by to k vítězství stačilo, ale se svými druidy jsem se nějak dostal do patové situace. Tolberti se stačil léčit stejně rychle jako jsem ho zraňoval, takže krom Hrdinství jsem musel zakouzli i Požehnání a modlit se. Souboj trval docela dlouho. Ještě dodám, že uvedená taktika nefunguje, pokud se to samé pokusíte provést od levé zdi, protože Tolberti v takovém případě nebude postupovat směrek k výklenku, ale přesně naopak, tedy ke dveřím.

Po splnění předchozích úkolů jsem provedl ještě krátký trénink na konečný level 21-22, abych se mohl vycvičit na experta v blasteru (měl jsem nedostatek dovednostních bodů) a pak jsem rovnou spravil Resurectru o porážce Xenofexe. Přede mnou zůstal jen finální úkol. Vyzvedl jsem si tedy skafandry a zamířil do Avlee a odtud do Mělčin. Docel jsem pochyboval o úspěchu této mise, ale za zkoušku člověk nic nedá. Do Lincolnu jsem preventivně vkročil v tahovém režimu a dobře jsem udělal. Na první pokus se mi ke dveřím ze skladiště doběhnout nepodařilo. Vlastně ani na druhý, třetí, čtvrtý atd. Bylo jich mnoho a když jsem se konečně ocitl za nimi, tak jsem ještě chvíli musel hrát kličkovanou s Průzkumným robotem. Značně zpocen a šťasten jsem dorazil k počítači a obnovil proud v lodi. Následoval výstup do haly a opět rychlý ústup. Bylo nutno roboty nalákat ke schodům, kde se dá částečně chránit rohem stěny před přímým útokem jejich blasterů. Každopádně jsem nic neponechal náhodě a zakouzlil i regeneraci, ale i tak jsem občas musel sáhnout k přímému léčení. Postupně jsem krom robotů v hale zlikvidoval i roboty na můstku a ve skladišti, abych si vyčistil únikovou cestu. Městská brána na mistrovské úrovni nefunguje v blízkosti nepřátel, takže z Lincolnu je třeba utíkat stejnou cestou, jakou jsem přišel. Vzal jsem tedy přetlakovač a oblečen do skafandrů jsem zahájil úprk zpět ke skladišti. Všudypřítomné jiskry mě dávaly dost zabrat. Nevýhodou je, že z lodi se dostanete jedině tehdy, pokud máte nepoškozený skafandr a všechny postavy jsou při vědomí, což je za této situace docela problém zařídit. Povedlo se a přes Avlee jsem konečně mohl teleportovat za Resurectrou a sdělit ji šťastnou novinu. Následující obrázek ukazuje mou výsledkovou listinu.

Putování skončilo, ale ještě se s vámi musím podělit o pár zajímavých postřehů. S účinností dovednosti vzdělávání jsem vás už seznámil výše. Krom toho jsem přišel na zajímavou věc v kumulaci bonusů. Stejně tak, jako se sčítají bonusy z předmětů, tak se sčítají i dočasné bonusy z kouzel, lektvarů, studní a piedestalů. Když se např. napijete ze studny, která vám zvyšuje sílu poté ještě vypijete lektvar na posílení síly, tak bude výsledná síla součtem obou dílčích bonusů. Samo o sobě už je to pěkné, ale má to ještě jednu výhodu. Hry o vlastnosti totiž berou k výpočtu i bonusy z dočasných zdrojů, takže neni nic snažšího než si potřebnou vlastnost tímto způsobem zvýšit a pak teprve hrát. Díky tomu máte možnost se celkem snadno a bez námahy dostat k bonusovým dovednostním bodům. Velmi dobře se k tomu hodí piedestal Dne Bohů, který krom Smaragdového ostrova a vzdáleného Eofolu naleznete i ve Steadwicku v Erathii. Přišel jsem na to bohužel příliš pozdě, takže v mém případě jsem toho už nijak nevyužil.

Do třetice přidám ještě jeden starší tip, který je dobře patrný i u robotů z Lincolnu. Všimněte si, že jsem mluvil jen o částečném krytí za rohem a ne o dostatečném krytí. Blastery mají totiž tu vlastnost, že střela má slabý plošný účinek. Dá se to přirovnat ke kouzlu Ohnivá koule, ale s daleko menším záběrem plochy. Ve výsledku tedy stačí, aby roboti střílely kousek vedle družiny a přesto budete zasahováni. Platí to samozřejmě i naopak. Nemusíte tedy robota přímo vidět, stačí že střílíte kousek vedle něj. Extrémním příkladem je Titánská pevnost v Avlee, kde se dá této speciality blasterů využít ještě jinak. Blaster má daleký dolet, takže s ním snadno dostřelíte až na hranici viditelnosti nestvůr. V praxi to znamená, že se stačí přiblížit k titánovi na takovou vzdálenost, aby vás ještě nezáhlédl (k tomu jsou ty dlouhé rovné chodby jako stvořené) a zahájit palbu do země před něj nebo do zdi vedle něj. Samotnou střelou ho netrefíte, protože jste právě za úrovní doletu, ale díky střelbě do země nebo zdi je titán zraněn plošným účinkem střely. Můžete tedy střílet aniž byste přitom byli nějak ohrožováni.

Na závěr se ještě na chvíli vrátím k družině 4 druidů a provedu konečné zhodnocení. Obecně se potvrdilo, že družiny složené jen z kouzelníků to mají z počátku těžké. V tomto ohledu je na tom družina rytířů asi mnohem lépe. Nedostatek zkušeností a tím pádem potažmo i zkušenostních bodů vám beztak neumožní trénovat magické dovednosti, takže z počátku ztrácíte i výhodu magie. To je to, co se družině čistokrevných rytířů často vytýká. Ve skutečnosti je to horší právě o to, že magici mají obecně málo zdraví a nemohou se dobře specializovat ve zbrojních a zbraňových dovednostech. V pozdějších fázích hry mají sice navrch, ale pokud se budete stejně jako já pokoušet o krátký herní čas a nízký level, tak vám to může být vcelku jedno. Výhodou je, že díky stealth taktice je možno přežít až do volby cesty a pak snadno splnit postupové úkoly, které vám zajistí ohromné množství zkušeností a výrazný postup. Osobně jsem nasbíral takový počet, který by ve finále stačil až na level 52-53. To už je chvíle, kdy je družina čistokrevných mágů opravdu na výši. Řekl bych, že ve kutečnosti plně postačuje se aktivně zapojit do války lidí a elfů, aby vám to přineslo dostatek zkušeností. Určitě vám to pomůže v počátečním rozjezdu.

Pokud vám tedy nejde o herní čas, budete mít možnost si kouzlo atypické družiny plně vychutnat. Neni to totiž o tolik těžší, než hrát se standardní družinou. Vlastně ono celé je to jen o tom, jaký preferujete styl hry a z čeho všeho jste ochotni slevit. Ve hře se obejdete jak bez plné zbraňové specializace tak i bez velmistrovské magie. Vždy existuje možnost, jak jedno nebo druhé nahradit a to je právě kouzlo této hry. Ty možnosti ve hře máte, jen je objevit.

Druhé putování

Jak už jsem psal v úvodu, k druhému putování mě dovedl především pokus o lepší plánování cest. Krom toho jsem chtěl namísto podlé schodišťové taktiky V Cechu žoldáků nebo vykrádání hradu Gryphonhearth najít jiný zdroj financí a zkušeností, resp. ověřit, nakolik se lze bez boje obejít.

K výpravě jsem použil stejnou družinu jako předtím, jen jsem protentokrát vynechal dovednost vzdělávání a zaměřil se více na magii. Jednotlivé kroky na Smaragdovém ostrově zůstaly shodné, jen jsem to celé stihl ještě před zavírací dobou, takže jsem z ostrova odjel ještě tentýž den. Jednoho z druidů jsem naučil dovednost obchodování (avšak dále jsem ji netrénoval) a na ostrově jsem popadl NPC obchodníka a prostředníka, ale zas takovou slávu mi to nepřineslo (v Nighonu jsem je pak propustil). Ke své smůle jsem navíc zapoměl soutěžit ve Hře, takže jsem se připravil o pěkné 3 bonusové dovednostní body, které mi později docela chyběly. Tohle jsem si uvědomil až v Harmondale, ale to už jsem měl hrad vyčištěný, takže jsem načtení předchozí save pozice kategoricky zamítl. Jenom jěště zdůraznim, že následná cesta do Harmondale trvá 7 dní a v Harmondale jsem se tak objevil 9.1. Po většinu času byla strategická část shodná, takže se omezím jen na časové posloupnosti. Tam kde bude rozdíl se pak pozastavim déle.

Následovalo vyčištění hradu a poté trénink do 5. levelu, což zabralo 5 krásných týdnů. Po ukončení tréninku jsem 13.2. nasedl na dostavník a odcestoval do Tulareanského lesa vycvičit experta v dýce a nechat si zadat úkol pro vznešeného druida. Naštěstí mi zrovna jel další dostavník, takže do Avlee jsem dorazil 18.2. Navštívil jsem první z oltářů a šel se podívat do Síně pod horou (úkol s píšťalama jsem si předtím zadat nenechal, takže mě tu nikdo nečekal). Následovala cesta zpět do Tulareanského lesa a trénink experta magie vzduchu (spolu s magií vody jsem to nechal stejně jako předtím jen jednomu druidovi). Po odpočinku v hospodě jsem opět nasedl na dostavník a zpět do Harmondale pro experta magie ducha a pešky do Mohylového údolí. V této části jsem v Harmondale obsadil i tvrz, vynechal jsem však zcela návštěvu Jeskyní Bílého útesu.

2.3. jsem dorazil do Mohylového údolí a bez meškání jsem spěchal do Kamenného města pro úkol na záchranu trpaslíků a poté jsem pěšky vyrazil do Brakady. V Dolech rudého trpaslíka jsem si z počátku vypomohl svitkem neviditelnosti, ale moc dlouho to netrvalo. Stejnou cestou jsem se vydal zpět do Kamenného města pro pěkných 12500 zkušeností na každou postavu (i nadále budu uvádět jen údaj pro jednu postavu). Nyní nezbylo nic jiného, než opět po svých zamířit zpět do Harmondale, kam jsem dorazil 17.3. (podle propočtů tedy soudce Grey zemře 17.7.). Rozhodl jsem se i nadále zůstat na pátém levelu, abych se zbytečně nezdržoval. Zamířil jsem do hradu vyslechnout velvyslance a po jednodenním odpočinku jsem vyrazil dostavníkem do Tulareanského lesa za králem Parsonem. Nechal jsem si zadat úkol s plány pevnosti Riverstride a krom toho jsem vycvičil experta magie vzduchu. V této fázi je nepříjemné to, že bez splnění úkolu na vznešeného druida neni možné pokračovat ve cvičení mistrovských úrovní magií, takže to poněkud mění plán cest a taktiku.

Od Parsona jsem to vzal dostavníkem zpět do Harmondale a do Erathie. Se svitkem neviditelnosti jsem prošel přes alarm pevnosti a došel do poradní síně pro plány. V oblasti jsem ještě navštívil Jeskyně banditů, ale opět bez zadání úkolu s Davrikovým prstenem. U Catherine jsem vzal opačný úkol k plánům pevnosti, tedy zachránit Lorena Steela. Následovala jednodenní pauza a poté jsem absolvoval stejnou cestu přes Harmondale do Tulareanského lesa. 1.4. jsem tak předal plány pevnosti, čímž jsem si vydělal krásných 5000 zl a 10 000 zkušeností. Sehnal jsem si svitek neviditelnosti a zamířil do Tulareanských jeskyní. Podařilo se mi s ním doběhnout až k celám, ale tam kouzlo vyprchalo, takže cestu zpět jsem musel absolvovat bez něj. Naštěstí se místy ještěři mydlili s troglodyty a někde se do bojů zapojili i stráže. V Pierpointu jsem taky vycvičil magii vody na expertní úroveň a zakoupil Chůzi po vodě. Následovala delší přestáva a poté opět přes Harmondale dostavníkem do Erathie. Předal jsem Lorena a vyinkasoval stejný výdělek jako u Parsona. Následoval trénink z levelu 5 na level 10 (do 19.5.).

21.5. jsem po tréninku v Erathii dorazil do Tatalie. Dle Killerovo rady jsem se na podpatku otočil ve Vinném sklípku, abych si jakoby splnil Crag Hackův úkol a odtud jsem zamířil ke svatyni a poté na ostrov do Příbojových jeskyní. Tentokráte mi to tu šlo mnohem lépe. Protože jsem u sebe měl svitek s Městskou bránou, tak jsem provedl rychlý transport do Tulareanského lesa. Při té příležitosti mě zastavil erathijský posel, takže jsem rovnou mohl dojít pro trubku na bojiště u Tulareanských jeskyní. Mrtví elfové mi byli dobrým zdrojem financí. Následovala cesta do Deyje, kde jsem předal mapu (5000 zl a 15 000 zkušeností při povýšení na čestného kněze). Večer jsem nasedl do dostavníku směrem do Tulareanského lesa, kde jsem musel vyčkat až do neděle.

7.6. mě loď vysadila na Evenmorských ostrovech. Za pomoci chůze po vodě jsem to vzal přes gildu vody ke svatyni. V gildě jsem přitom zakoupil Městskou bránu. Následoval nucený jednodenní odpočinek a cesta lodí do Tatalie, odkud jsem 13.6. vyrazil do Erathie a pak do Harmondale, kde jsem 18.6. předal trubku z bojiště soudci (12 500 zkušeností). K mému překvapení mi v hradu zavlála zástava s logem NWC, tedy planeta probodlá mečem, což se mi přetím ještě nestalo a vedlo to k novému průzkumu a doplnění návodu. Asi jsem zůstal opravdu nestranným. Dostavníkem jsem vyrazil do Tulareanského lesa sdělit splnění úkolu na vznešeného druida (30 000 zkušeností) a konečně jsem mohl do Avlee vytrénovat mistra magie vzduchu (musel jsem využít podkoviček, stejně jako později u magie vody). Odtud jsem 23.6. vyrazil lodí do Erathie a pak opět lodí do Tatalie pro trénink mistra magie těla. Původně jsem chtěl z Erathie vyrazit rovnou do Mohylového údolí, ale nějak se mi nepodařilo najít cestu. Z Tatalie jsem to vzal zpět do Erathie, kde jsem dokoupil regeneraci a pak přes Harmondale rovnou do Mohylového údolí. 11.7. jsem se tak ocitl v Kamenném městě.

Tady jsem splnil jediný vedlejší úkol a to vyčistit štoly, za což jsem dostal 2500 zl. a 5000 zkušeností. Následovala zcela standardní cesta přes Nighonské tunely pod Hromovou horu a ven do Nighonu (tentokráte však plně s Neviditelností), kde jsem vytrénoval mistra magie vody. Stejně, jako se dá z východu Nighonských tunelů dojít rychle ven na nechráněný most u východní vesnice, tak je možné přes vchod u západní vesnice vejít do Hromové hory poblíž vstupu do Eofolských tunelů. Díky tomu se cesta zkrátí, takže neviditelnost vydrží o něco déle, ale přesto jsem pro jistotu na tuto cestu najmul NPC adepta. Proběhl jsem tedy touto zkratkou pod Hromovou horou do Eofolských tunelů a tady co nejrychleji do severozápadní jeskyně, kde jsem neviditelnost obnovil. Následoval rychlý přesun přes spletiště chodeb k východu. Před koncem mi neviditelnost opět vyprchala, ale tentokrát to bylo až skoro u východu.

Opět na mě čekal Archibald, ale tentokrát jsem se ukecat nenechal. Opravdu nikomu výtaháře dělat nebudu ;). Vzal jsem to k portálu a do Harmondale. Do Kolonie Zod se vydám až s blastery. Jenomže na to už mi jaksi nezbyly volné dovednostní body, takže jsem zbylý čas do smrti soudce ukrátil jednotýdenním cvičením v Erathii na konečný level 11 (zkušenostních bodů jsem měl max. na level cca 16, ale to už by stálo zbytečně mnoho času). V Harmondale jsem se tak objevil 20.7., tedy tři dny po smrti soudce a od posla jsem převzal vzkaz. Přes Erathii jsem pak dostavníkem odcestoval do Brakady. V této fázi už jsem začal hojně využívat Městkou bránu, díky mistrovství magie vody z Nighonu, čímž se cestování značně zjednodušuje.

23.7. začíná nový soudce úřadovat. V Tulareanském lese jsem si vyzvedl úkol na arcidruida, který jsem ihned splnil (80000 zkušeností) a poté jsem odtud vyrazil dostavníkem do Deyje. Možná teď někomu nebude jasná časová souvislost, protože Zokarrovu lebku je nutné navrátit do Zokarrovy hrobky v Mohylovém údolí, kam se však nedá dostat jinak než pěšky. Vysvětlení je jednoduché, čas při cestování plyne jen na povrchu, nijak se netýká přesunů v dungeonech. Pro cestu do Mohylového údolí jsem tedy využil cestu z Nighonu přes Hromovou horu a Nighonské tunely. V údolí se pak družina paradoxně objeví v ten samý den. Opačně to platí i pro cestu do Eofolu.

Do Deyji jsem dorazil 25.7. a úkol byl jednoduchý. Ještě dříve než se vydám do Oblačného města, tak nejprve navštívím Jámu a vyzvednu si část oltáře z chrámu a džbány proměny z hradu Gloaming. To se jako obvykle díky neviditelnosti povedlo. Městkou bránou jsem se následně teleportoval do Erathie a tady si dva dny počkal na dostavník do Brakady. 2.8. jsem prvně vstoupil do Oblačného města. V rychlosti jsem navštívil chrám, odkud jsem vzal druhou půlku oltáře a pak rychle zamířil do hradu Lambent pro vstupní úkol s Mlžnými stěnami. Po jeho splnění jsem si promluvil s jednotlivými rádci a pověděl jim o úspěchu již splněných misí (za každou z nich bylo 50000 zkušeností a za Vinný sklípek ještě navíc 20000 zl.). Přede mnou zůstal jen úkol s Tolbertim. Díky penězům jsem v Nighonu vytrénoval mistry dýky a vyrazil do Jámy.

Nejprve jsem se do ní pokoušel teleportovat a přežít díky různým ochranám z piedestalů, ale uvnitř se to s takovouto družinou opravdu přežít nedá. Musel jsem to tedy 4.8. vzít dostavníkem z Erathie a projít tam opět přes Předsíně Jámy. Za Tolbertiho bylo také 50000 zkušeností a postavy se nyní mohly nechat vytrénovat až na level 37. Uvažoval jsem nad tím, že bych je preventivně vycvičil na level 15, ale pak jsem od toho upustil s tím, že tak učiním jenom v případě, pokud bych to už nezvládal. Vycvičil jsem jen experta blasteru a vyrazil za úkolem zabít Xenofexe. Stejně jako v první hře jsem využil všechny možné piedestaly v Eofolu a provedl stejný taktický tah. Pak jsem ale družinu vyzbrojil blastery (čtvrtý byl ve vězení) a začal Kreegany likvidovat jimi. Osvědčilo se to zejména v komnatě Xenofexe, protože nyní jsem je nemusel lákat jednotlivě. Stačilo je oddělovat rohem vstupních dveří. Díky tomu neútočili najednou, takže zakouzlená regenerace stačila zranění léčit. Ještě jednou si dovolim odběhnout. Mistrovství jsem vycvičil opravdu jen u magie vzduchu, vody a těla. Cvičit i další se mi zdálo pro tuto hru zbytečné.Jeden druid tak zůstal jen expertem magie ducha a jeden expertem magie těla (tuto magii jsem naučil hned dva druidy, vzhledem k léčení se to ukázalo jako výhodné).

8.8. jsem se zprávou o smrti Xenofexe dorazil zpět do Oblačného města a dostal za to pěkných 500 000 zkušeností. Tím se konečný možný maximální level posunul na hranici 50 levelu. Nechal jsem si zadat poslední úkol, popadl skafandry a přes Tulareanský les jsem to lodí vzal do Avlee. 13.8. jsem konečně mohl v tahovém režimu nastoupit do Lincolnu. A tady nastalo pravé peklo. Problémy jsem měl už předtím s druidy na 21 levelu a což teprve teď na 11 levelu. Následovala notná změna strategie a mnoho save/load. Bezpečně se to na takto nízkém levelu s druidy (a zřejmě všechny kouzelníky) projít nedá. Protože počet a typ monster se mění s každým novým vstupem, tak jsem prostě loadoval tak dlouho, dokud uvnitř nebyli jen dva volní půzkumní roboti. Následoval rychlý běh k poslednímu výklenku, čímž se mi je podařilo rozdělit. Jeden mě sice obešel, ale schoval se poté ve výklenku na severu skladiště a jeho útok se mi podařilo ustát.

Od této chvíle pak pokračovala obvyklá taktika s krytím za rohy a aktivní regenerací. Krom velké haly jsem pak vyčistil i zbrojnici, kde jsem přezbrojil na pušky a s nimi vyčistil můstek a jeho okolí. S puškama už se dalo menším robotům postavit, ale ani tak to moc slavné nebylo. Díky této rozsáhlé akci jsem získal na můstku kousek bezpečného místa pro Městskou bránu, ale na druhou stranu jsem tím strávil den času. Jakmile jsem tedy vyjmul přetlakovač, tak jsem se okamžitě transportoval do Oblačného města. Musel jsem počkat do rána, než se trůnní sál otevřel. 15.8. jsem tak úspěšně splnil finální úkol (kupodivu za to žádné zkušenosti nebyly). Na následujícím obrázku si můžete prohlédnout výsledkovou listinu (všiml jsem si, že hra na listinách vždy 2 dny ubere, netuším však proč).

Jak je z finále patrné, nebýt toho loadování před Lincolnem, tak by to tato družina asi nezvládla. Doposud šlo vše celkem hladce, díky změně v taktice nebyl žádný větší problém ani s Kreegany, ale roboti jsou zkrátka už jiná kategorie. Tady se prostě s nízkým zdravím jejich útok příliš přežít nedá a druidi na 11 levelu ho mají opravdu zoufale málo (konkrétně to bylo 68 bodů zdraví). Je tedy otázkou, nakolik se uvedený postup s nástupem do Lincolnu dá ještě považovat za strategii. Každopádně následující trénink na level 30 by se stále vešel do 1 herního roku, takže prvotní požadavek s lepším plánováním cest byl splněn. Oproti předchozímu hraní jsem se k potřebnému množství zkušeností dostal dostatečně rychle, abych to mohl provést. Level 30 by pak už byl dobrou zárukou, že se družině podaří skladištěm Lincolnu proběhnout s mnohem menšími obtíženi.

... ještě jedno závěrečné zhodnocení

Přestože každé putování obsahuje svůj vlastní závěr, rozhodl jsem vytvořit ještě jeden shrnující. Dovedly mě k tomu zejména poznatky z konce druhého putování. Je totiž na čase podívat se na atypické družiny trochu obecněji a více kriticky. Sedmý díl se vyznačuje právě tím, že jeho složitost a obtížnost neni tak vysoká, jak se na první pohled zdá, na to však přijdete až při opakovaném hraní, takže máte mnohem volnější ruce ve výběru vhodné družiny. V rámci hlavní dějové linie vás pak nečekají tak obtížné dungeony, jako tomu bylo v šestém díle, čímž vám odpadá jeden z velkých problému. Osobně mi představa čtveřice druidů na 11 levelu v hrobce VARN notně cuká koutky úst. Samozřejmě, v sedmičce jsou také obtížné dungeony, ale pokud nehcete, tak je nemusíte navštěvovat a když vás tam např. zažene povyšovací úkol, tak to lze vyřešit novinkou v podobě kouzla Neviditelnost.

U druidů se potvrdila známá pravda, že kouzelníci to mají složité na počátku a díky magii jednoduché později. Protože druid může vyšších úrovní jednotlivých oborů magie dosáhnout celkem brzy, je též dostatečně rychle bojeschopným (samozřejmě v rámci možností, v počátku nečekejte žádné zázraky). Tady bych řekl, že vedle skupinky rytířů se nemusí příliš stydět, neboť nízké úrovně zdraví si dokáže snadno doplňovat a je schopen vládnout mistrovsky i dýkám jejichž útok umí magicky posílit. Navíc právě díky magii netrpí stejným handicapem jako rytíři, kteří jsou ohledně magie odkázáni povětšinou jen na svitky nebo NPC. Pokud se však podíváme rovnou až na mistrovské úrovně kouzel, tak to bude o něco horší, protože na ty si budete muset počkat až do prvního povýšení. Tím odpadá brzké aktivní používání Městské brány a Létání je jen krátkodobou záležitostí. Čím rychleji se pak budete snažit hrou projít, tím méně toho budete schopni vycvičit. Tady bych řekl, že družina rytířů s příslušným NPC Pán bran dokáže být pro takovéto putování efektivnější. Z "čistokrevných" družin je skupina druidů asi možná opravdu tou nejslabší variantou.

Problém rychlého průchodu hrou je právě v tom, že z povolání druida nedostanete maximum a jeho nízké zdraví vás může značně limitovat. Během druhého putování jsem však dokázal, že v počátku hry se dá přežít i s minimem soubojů a nechat tak trénink na později. Pokud tedy nepospícháte, je dobrou alternativou po záchraně trpaslíků minimálně projít obdobím válek lidí a elfů a s větším tréninkem počkat případně až do volby strany. Nikde neni psáno, že musíte systematicky vybíjet postupně jeden dungeon za druhým. Na to bude čas potom. Když jsem totiž porovnal reálné herní časy obou putování, tak jsem se dostal do rozmezí 14-17 hodin. To je v průměru 5 dní běžného hraní a za ně si z hry užijete prakticky jen hlavní dějové linie a to ještě poněkud zrychleně. Tady bych řekl, že když už se člověk rozhodne hře věnovat tolik času, tak je lepší rozehrát ji v pomalém tempu a beze spěchu. Pokud utíkáte před respawnem, tak máte stále dostatečnou rezervu.

Zkusit si atypickou družinu doporučuju zejména těm, co si myslí, že už od hry nemůžou více očekávat. Vlastně neni nezbytně nutné, aby to byla zrovna takto čistokrevná družina, klidně postačí pokud si povolání mága nebo klerika nahradíte odvozenými povoláními, např. paladiny nebo lučištníky. Už tato malá změna přinese větší změny do strategie. Na druhou stranu nedoporučuju pokoušet se o extrémní herní časy. Přijdete tak o mnoho zážitků, což je u takovéto hry škoda. Pokud bych měl začít třetí putování, tak nejspíše navážu nakonec války s lidmi a od té části bych začal s podrobným průzkumem celé Erathie.