Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Leden 16, 2025, 17:03:43
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -

Autor Téma: Might and Magic - sólo rytíř  (Přečteno 22146 krát)

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1984
Might and Magic - sólo rytíř
« kdy: Srpen 25, 2015, 12:04:40 »
Deník rytíře
Nalezeno u jedné mrtvoly, za hospodou Osamělý rytíř v Novém Sorpigalu.

Záznam 1:
Jednou takhle, když jsem si krásného letního dne v Dobré vodě dělal zase zásoby břišního sádla na zimu, mě vyrušilo nějaké nepříjemné a nejapné běsnění. Nevím, co je to za nápady, otravovat bojem, když se válím, každopádně se zničeho nic objevili všude okolo nějací démoni. Mí stateční přátelé kouzelníci a druid prchali, jak se dalo, nicméně nebylo jim to moc platné a když se objevil i drak, nebylo to nic platné ani mě a prostě jsme museli skočit do studny. Ve studni jsme čistě náhodou potkali jednoho kouzelníka, co dobře ovládal kouzlo portálu a ten nás přesunul do Nového Sorpigalu. Zdá se, že čas válení skončil a sádlo na zimu bude muset počkat.

Mezi zdejšími sedláky jsem našel mistra vzduchu, hned jsem všechno rozprodal, abych měl peníze na jeho najmutí a pomocí něj a jednoho portálu si zaskočil do Dračích písků, vyřídit si to s tím drakem. Jenže tam nebyl jenom jeden, ale celé hejno, takže jsem to musel na chvíli odložit. Stavil jsem se tedy v zdejším chrámu a pak vyletěl se porozhlédnout po těch Dračích píscích, abych zjistil, kolik těch draků tam vlastně je.

Bylo jich hodně, mí přátelé z toho byli úplně špatní, tak moc se těšili, jak to tomu drakovi natřou, a tak se chtěli osvěžit ze zdejší fontány. Když se napili, trochu jim to rozhodilo bačkůrky a rozpadli se na prach a kosti. Hmm, škoda, ale nedá se nic dělat.

Ve zdejší oáze jsem najal v jednom domečku Mistryni portálu a přesunul se do Stříbrné zátoky...

Záznam 2:
Ve Stříbrné zátoce jsem zašel za zdejší Lady, třeba mé přátelé vyléčí zadarmo, když je druid. Musím říct, že je nevyléčila a už vůbec né zadarmo. Naopak mi přišlo, že je docela hamižná, jelikož nemyslela na nic jiného než na prachy a na to, kde je vzít. Dala mi úkol, ať obejdu všechny stáje v širém světě a všude domluvím ceny tak, aby jí vydělávaly. No, udělal jsem to tedy a navštívil všechna místa, o kterých byla řeč. V Blackshire jsem ještě nabral nějaké sošky od nějakého pošuka, který je chtěl rozmístit na různých místech po světě. A když už jsem tak cestoval, tak jsem některé rovnou umístil.

Když jsem to s těmi stájemi vyřídil, vrátil jsem se zpět za Lady a ta mi dala docela dost peněz. Alespoň něco.

Záznam 3:
Další cesta směrovala na Mlžné ostrovy. Jednak jsem se tu naučil se učit a jednak mi zdejší pošahaný mág zadal úkol, abych se napil z nějaké fontány, že ze mě pak udělá svého oblíbence a čestného mága. Tak jsem to teda udělal, přesunul se do Zátoky pašeráků, napil se z té fontány, umístil sošku a zase se vrátil do Mistu. Pošahaný mág byl spokojen a já byl povýšen na Čestného mága.

Záznam 4:
Mistryně portálu mě přenesla do Mrazivé vrchoviny, kde byla docela fest zima a furt sněžilo. Místní Lord to snášel asi tak zhruba stejně dobře jako já a hned mě pověřil, abych s tím sněžením něco udělal. Já tedy poslechl, vydal se do Kriegspire za nějakým zdejším pobudou, který prý umí ovládat počasí. Ten mě vyslyšel a sněžení utl tipec. Lord byl spokojen.

Záznam 5:
Když už jsem byl v Mrazivé vrchovině, kde sice už teda nesněžilo, ale zima byla furt jak sviňa (ještěže jsem měl ty zásoby sádla), rozhodl jsem se zastavit za druhým zdejším Lordem, což byl šéf všech knězů v chrámech. Třeba ten oživí ty kosti mých přátel. Neoživil, ale chtěl po mě, abych opravil chrám ve Svobodném přístavu. Nevím, proč todle mám řešit já a jestli by na to nebyl lepší nějaký architekt, každopádně jsem se tam tedy přesunul, najmul kameníka a tesaře a ti už to v tom chrámě porychtovali. Lord byl spokojenej a udělal ze mě kněze. Čestnýho. Naštěstí.

Záznam 6:
Domákl jsem se, že někde v Blackshire by se snad měl válet štít nějakýho Lorda, co ho chtěl ten Regent na Hradě Ironfist, tak jsem se tam stavil. No, štít byl v jedné truhle, jenže tu hlídali vlkodlaci. Trochu jsem je odlákal a pak jim ten štít čubl. Regent zářil spokojeností.

Záznam 7:
Nastal čas myslet sám na sebe, ve Svobodném přístavu žil Lord, kterej povyšoval rytíře na Kavalíry. Což se mě jakože týká. Sádlo pomalu mizelo a ze mě se ostatně skoro cosi jako Kavalír opravdu stal. Ač hodiny etikety jsem z duše nenáviděl. Kavalír je hodně relativní pojem. No, každopádně chtěl po mě doporučení od nějakého rytíře. Jednoho starýho ožralce jsem našel ve zdejší krčmě. Po chvíli kříšení vědrem vody a fackami se nakonec probral a doporučení mi dal. Ze mě byl Kavalír a to už je něco... Minimálně mi to umožnilo naučit se meč na mistra.

Záznam 8:
Vybavil jsem dvěma meči, co jsem našel ve Stříbrné zátoce zabodnuté v šutrech a vyrazil do Sorpigalu. Přišlo mi, že je tady docela dost goblinů a mágů, navíc docela dost nepřátelských a tak jsem to tu trochu pročistil. Potřeboval jsem peníze, abych se mohl povýšit v meči a palcátu na  mistra. Trochu zdravého pohybu neuškodí.

Záznam 9:
Když už jsem byl v tom shazování sádla, pokračoval jsem i na Mlžných ostrovech a prosekal tam tamní fanatiky a zloděje a vybral jim truhle a sebral všechny prachy.

Záznam 10:
V záchvatu diety a shazování sádla, abych se vlezl do plátové zbroje, jsem pokračoval i v okolí hradu Ironfist, kde byli další fanatici a taky nějaké ještěrky a jiné otravné obludy.

Záznam 11:
Musím říct, že jsem měl hodně času a málo peněz. Poslední návštěva v krčmě prostě stála trochu víc, než jsem čekal a tak jsem začal pracovat jako nájemný žoldák, co se potuluje okolím a řeší problémy. V Novém Sorpigalu například měli problém s hláskou, kterou obsadili goblini a chtěli kód od jejich dveří. Nebylo jiného řešení, než vzít meč a prostě to tam vysekat...

Záznam 12:
Podobně měli někteří lidé ve vesnici problém, který byl pro změnu v Opuštěném chrámu nedaleko. Jedna žena ztratila dceru (která se zatoulala a prošla přes hromady pavouků, netopýrů, hadů neznámo jak až do středu chrámu). Jinej chlápek měl spadeno na pavoučí královnu, která asi veškeré té havěti velí, jinej chtěl nějakej svícen, co tam měl být taky. Prostě tři mouchy jednou ranou, pokud ten chrám projdu. Vzal jsem tedy svoje meče a šel na to...

Záznam 13:
Todle procházení temných míst a dungeonů mě nějak nebavilo. Neustále do mě kousali pavouci, hadi, netopýři, pak jacísi lítající mozkoužrouti a podobně. Jen po projití těch dvou dungeonů jsem byl tak okousanej, že jsem byl samá kost. Rozhodl jsem se, že na to kašlu a že zase budu chvíli zkoumat svět. Dostal jsem se tak do Zátoky pašeráků.
Zdejší obyvatelé byli jacísi divní. A navíc, chtěl-li jsem uniknout před neustálým okusováním, moc jsem si nepomohl, protože tidle do mě kousali ještě víc, než ti pavouci.


Záznam 14:
Vysílen, když už to vypadalo, že mě sežerou, jsem se přesunul do Stříbrné zátoky za mou známou druidkou. Jak jsem zjistil, druidi tu pořádali zrovna nějakou pařbu u kruhu Slunce a tak jsem se taky účastnil. Chlastem a hlavně drogama se tu nešetřilo, no a když jsme byli v největším rauši, udělali ze mě čestného Veledruida.

Záznam 15:
Po té, co jsem se po týdnu probral z agónie a přepočítal si všechny zbývající mozkové buňky, jsem se dozvěděl, že do Blackshire přijel cirkus. Někde by tam snad měl být i princ Nikolai, kterej zmizel z hradu Ironfist. Vydal jsem se tedy tam a našel jej. Taky jsem si tu zasoutěžil o největšího siláka (v inteligenci po tom zážitku s druidy bych neměl šanci). Vyhrál jsem hodně takových zlatých pyramidek, které jsem pak vyměnil za opravdu horké luxusní zboží v oáze v Dračích píscích.
Už dřív v obchodech a nyní i zde od těchto obchodníků, jsem tak získal mnoho předmětů a věcí, které mě bránily proti různým otravným věcem, jako jed, nemoc, spánek, ochromení nebo zkamenění. Taky jsem konečně sehnal pořádnej palcát draka a pořádnej meč temnot. I docela dobrou zbrojí a věcmi jsem se vybavil. Prostě jsem byl super bojovník, kterého nemůže nic zastavit, říkal jsem si.

Záznam 16:
Když jsem zavedl mladého prince zpět do hradu Ironfist, říkal jsem si, že je nejvyšší čas to vybavení na někom vyzkoušet. V Sorpigalu se ztratila nějaká ženská a za jejím únosem měla stát prej Stínová gilda. Nabral jsem podezření, že asi potřebují uklizečku a že v tom jejich úkrytu bude asi pěknej bordel. Úkryt jsem našel poměrně rychle, protože příliš dobře ukryt nebyl. Když jsem vlezl dovnitř, mé podezření se potvrdilo a tidle chlapíci by uklizečku opravdu potřebovali jako sůl. Nedalo se tedy nic dělat, vyhrnul jsem si rukávy a dal se do práce a začal uklízet. Po chvíli jsem našel i tu babu, jak si válí šunky v jedné místnosti. Ta jim teda moc nepomohla.

Záznam 17:
Když už jsem byl v tom zachraňování otravných ženských, jal jsem se jako správný kavalír zachraňovat další dámu v nesnázích. V jedné pevnosti na Mlžných ostrovech jedna byla, co zrovna potřebovala zachránit. Po záchraně to nějak špatně pochopila a začala se ke mě mačkat. Když jít o přešlo, začala mě vychovávat, "Nalešti si tu zbroj", "Podívej se, jak vypadáš" a tak. Rychle jsem jí raději zavedl do hradu Ironfist, abych se jí zbavil a tamní regent ze mě udělal Křižáka (nejspíše asi za to, že jsem tudle křížovou výpravu lodí s ní na krku z ostrovů až na pevninu přežil a nespáchal při tom sebevraždu.).

Záznam 18:
Po té únavné cestě jsem si potřeboval odpočinout. Dozvěděl jsem se, že v okolí hradu Ironfist se nachází chrám, kde je klid jak v hrobě a kde bych si mohl chvíli v klidu zameditovat a dát se dohromady. Vyrazil jsem tam tedy.
Když jsem dorazil, zjistil jsem, že to není zas až tak klidné místo, jak se říkalo. Tamní kněží nebyli příliš přívětiví a z jejich sluhů na mě doslova sálala smrt. Jen co jsem tam vlezl, už ze mě ostatně ti kněží chtěli svého sluhu udělat, což jsem odmítl a hned je pro jistotu bacil palcátem. Po chvíli jsem se dostal až do jejich pokladnice a taky našel nějaký zvonek, který, jak jsem si vzpomněl, po mě chtěli v Sorpigalu.


Záznam 19:
To zatuchlé místo mě natolik znechutilo, že jsem se rozhodl vyrazit si z kopýtka a nejlepším místem v širém světě pro tyto účely je Svobodný přístav. Nicméně ani toto město a jeho okolí nebylo příliš bezpečné. Neustále po mě stříleli vlně se potulující mágové a lučišnice. Musel jsem jím diplomaticky svým palcátem vysvětlit, že já jsem kavalír.


Záznam 20:
Když už jsem byl v tom kavalírském mlácení žen, pokračoval jsem v tom i v Mrazivé vrchovině. Bylo tu hodně žen a všechny byly naštvané. Ne jen lučišnice, ale i jakési hunské bojovnice a taky harpyje. Hlavně harpyje mi pily krev. Když mě proklely, netrefil jsem ani dveře od chrámu, natož palcátem ty poletující bestie. A když mě navíc opily, netrefil jsem ani město, natož chrám.


Záznam 21:
V Mrazivé vrchovině krom jiných věcí, po mě chtěl šéf všech knězů, ať zajmu šéfa Stínové gildy, nějakého Prince zlodějů. Prej mu kradou brambory a další užitečné věci, čímž jej dost štvou a tak by se jej rád zbavil. Jednu základnu Stínové gildy jsem ostatně našel hned kousek od hradu, tak jsem jí navštívil, ale Prince zlodějů jsem tu teda nenašel. Zato jsem tu našel podivné teleporty, které mě přenášely na různá místa ve světě. Zejména do Úkrytu Stínové gíldy v hradu Ironfist, který byl hned pod poustevníkem. To se bude hodit, nebudu tam muset pořád cestovat koňmo či lodí.

Záznam 22:
Říkal jsem si, že nastal ten pravý čas se stát hrdinou, nicméně stát se hrdina není jen tak a navíc když chce být člověk hrdinou čestným, musí pro to udělat ještě něco víc. Vyrazil jsem tedy do Močálu prokletých, dle vyprávění krásné a klidné místo, kam civilizace ještě nevkročila.
Civilizace tu sice moc nebyla, za to tu byl samej kostlivec, duch a opět ty prokleté harpyje ve větším než velkém množství. Opravdu nechutné místo.


Záznam 23:
Když jsem to měl za sebou a všichni ti nemrtví byli už mrtví, nalezl jsem doupě obávaného draka, na kterého mě poslal ten regent v hradě Ironfist. Byl to můj první drak a když jsem vlezl do jeho doupěte, nebyl zrovna nadšený. Dal jsem mu tedy nakládačku, což mi umožnilo se konečně stát hrdinou. Díky tomu jsem se mohl naučit plátovou zbroj na mistra, ostatně přebytečné sádlo na břichu (a i všude jinde) ze mě už ty všechny obludy okousaly, takže nebyl takový problém se do ní nasoukat a přitom se nepohybovat jak kráva v pokročilé březosti.


Záznam 24:
Ve zdejší krčmě jsme se ožrali společně s jedním zdejším liliputánem. Musím říct, že měl docela výdrž a že si nejsem tak úplně jistý, kdo tu chlastačku vlastně vyhrál. Ale nejspíše asi on, protože když jsem se probral z kocoviny, zjistil jsem, že jsem v nějakých trpasličích dolech, ze všech stran do mě mlátí trpaslíci a obtěžuje mě jakýsi pohyblivý chrchel, co se tu všude plazil.


Záznam 25:
Nastal čas poohlédnout se po tom Princi zlodějů. Jenže to dle svitku, co jsem našel v té skrýši Stínové gildy znamenalo, vlízt do stok Svobodného přístavu a brodit se tam po kolena ve svinstvu. Odkládal jsem to, jak se dalo, ale nyní už se to moc odkládat nedalo. Po chvíli bloudění jsem jej nakonec našel, ani se moc nebránil a během chvilky byl zatčen a odveden k lordu.


Záznam 26:
Kvůli tomu chrchlu v trpasličích dolech jsem musel nakoupit kouzelné hůlky, které sršely různá kouzla. Jelikož jsem jich měl docela dost, rozhodl jsem se, že bych je mohl vyzkoušet na dalších soplech. Jak jsem se dozvěděl, u hradu Ironfist měli základnu dragouni, ve které by se nějakej ten sopel mohl také vyskytovat. Navíc jsem tam měl najít nějakou harfu. Šel jsem tedy tam a dungeon prozkoumal. Soplu zde bylo opravdu dost, ale hůlky na něj stačily.


Záznam 27:
Když už jsem byl u hradu Ironfist, rozhodl jsem se, že se podívám do jednoho domečku, co tu stál dál od všech ostatních domů. Nicméně uvnitř se to z mi neznámého důvodu hemžilo samými nemrtvými. Udělal jsem z nich tedy mrtvé, na konci zřejmě potkal i původního majitele, kterému se nejspíše asi vymkl z rukou nějaký experiment, sebral mu nějaký šutr a ten zanesl tomu potrhlému mágovi v Mistu, aby jej prozkoumal. Ten z toho měl docela radost a tak ze mě udělal čestného arcimága.


Záznam 28:
Vyrazil jsem do Zátoky pašeráků, hledat osvícení ve zdejších chrámech. Nicméně hned v tom prvním, do kterého jsem vlezl, jsem nenašel osvícení, ale místo toho kopí v žebrech, hadí zuby v noze a jednu ženu zavřenou v cele, která chtěla odvést do Svobodného přístavu.


Záznam 29:
V druhém chrámu pro změnu mě kousaly krysy a stříleli po mně mniši. Za trest jsem jim tu zničil nějakej šutr, u kterého všichni onanovali, aby si to do příště zapamatovali a používali místo toho třeba nějakou sochu krásné ženy. Pak budou třeba míň naštvaní.


Záznam 30:
Vzhledem k tomu, že v chrámech jsem klid ani osvícení nenašel, zašel jsem do sídla pána ohně. Ten měl docela velké trápení, neboť v jeho domečku se mu usadili squateři a on nevěděl, co s nimi. Pomohl jsem mu tedy, ale nic mi nedal.

« Poslední změna: Září 13, 2015, 13:22:52 od Milhaus »
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7522
Re:Might and Magic VI - sólo rytíř
« Odpověď #1 kdy: Srpen 27, 2015, 23:10:01 »
Teda klobouk dolu. Koukal jsem na tu část z Mrazivé vrchoviny. To byla pro mě vždycky nejhorší pasáž hry i s plnou družinou. Dokázal jsem si to jakžtakž představit za mága, ale takhle vidět jen čistokrevného bojovníka je docela zážitek. Akorát jsem měl u toho takové nutkání pořád klikat na postavy a prohlížet si statistiky :D
IP zaznamenána
This is the end ...

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1984
Re:Might and Magic VI - sólo rytíř
« Odpověď #2 kdy: Srpen 28, 2015, 00:15:58 »
Záznam 31:
V chrámu ve Svobodném přístavu po té, co jsem jej opravil, jim chyběl nějakej mocnej kalich, bez kterýho nemohli léčit tak dobře. Prej jim ho ukradl nějaký řád nějakých magorů, co mají sídlo v Zátoce pašeráků. Zašel jsem tedy za nimi, požádat je přátelsky svým palcátem, aby mi jej vydali. Po pár slověch mi jej pak tedy skutečně dali a já jej mohl do chrámu zanést. Šéf všech knězů mě pak povýšil na četného velekněze.

Záznam 32:
Po té, co jsem předal unesenou ženu a kalich ve Svobodném přístavu, jsem pokračoval tam, ve zvyšování svého kreditu, zejména toho finančního a ve Svobodném přístavu navštvíil jednu zdejší pevnost dragounů. Myslel jsem, že s klukama od fochu popijeme a poklábosíme, co je novýho, ale moc rádi nebyli, že mě vidí. Alespoň jsem jim tedy štípl nějakou dýku, co měli v jedné truhle.

Záznam 33:
Dále pak po mně jeden zdejší nekrofil chtěl nějakou lebku mocného nemrtvého, aby o ní mohl láskyplně pečovat. Jedna z nich by se mohla prý nacházet v jedné zdejší hrobce a tak jsem tam vyrazil a tu lebku mu utrhl (ona mu tedy spíše odpadla, po pár ranách palcátem).

Záznam 34:
V Mrazivé vrchovině po mně chtěl nejlepší lučišník světa, ať navštívím jednu zdejší pevnost a donesu klíče od dračích věží. Že mě prý pak naučí pár nových triků s lukem. Pevnost jsem našel rychle, místní nebyli příliš kamarádi, opět jsem tedy musel jít cestou diplomacie a udělat jim na lebce otisk palcátu. Po chvíli jsem našel i zmiňované klíče a zanesl je lordu, za čež mě povýšil na čestného bojového mága.

Záznam 35:
Ještě jsem se vrátil k hradu Ironfist a zamířil si to za Snerglem, abych mu vyřídil pozdravy od toho jednoho liliputána, co jsme se spolu ožrali v Močále prokletých.

Záznam 36:
Lord v Mrazivé vrchovině, co po mně chtěl ty klíče od dračích věží, pro mě měl úkol další. Obejít všechny věže a naštelovat je pomocí klíčů tak, aby střílely jen na dračí jezdce, kteří létali na dracích a útočili na města. Což byl ostatně i původní účel věží, než je právě tadle skupina nechala ukrást a přeštlovat tak, aby střílely na všechno, co lítá (chudáci ptáci). Udělal jsem to tedy a dosáhl dalšího povýšení, tentokráte na čestného válečného mága.

Záznam 37:
Konečně byl úplněk a já se tak vrátil do Svobodného přístavu, abych se podíval do zdejšího chrámu Měsíce. Drudi tam zase pořádali nějakou pařbu a po posledních zážitcích jsem u toho nesměl chybět a tak jsem se k nim vetřel taky. V chrámu ale byly bestie, které měly viditelně nepřátelské úmysly. Naštěstí jsem měl předmět, který mi zaručil imunitu proti jejich temným kouzlům a nemohli mě tak zkamenět, takže byly vlastně úplně neškodné. Po té, co jsem to tu vyčistil, začaly ty pravé druidské orgie, načež jsem byl povýšen na arcidruida.

Záznam 38:
Po tom zážitku jsem zjistil, že mi nějak chybí ty příjemné a hezké látky, co ti drudi konzumují v tak opojném množství. Třepaly se mi ruky, tělem mi projížděla zimnnice, nedalo se nic dělat a musel jsem jít do Stříbrné zátoky pro další dávku. Jenže mi jí nějak moc nechtěli dát. Prej je to v dnešní době moc nebezpečné, jelikož se ve Stříbrné zátoce usadily nebezpečné obludy a nepřátelští druidi, co rozjeli svojí vlastní distribuční síť narkotik. Rozhodl jsem se tedy, že todle místo více prozkoumám a podívám se po té druhé skupince druidů, třeba mi něco dají.
Jak jsem brzy zjistil, jedna ze zdejších oblud byla tak trošičku imunní proti veškerému mému máchání palcátem, čímž se okamžitě zařadila v žebříčku mých nejméně oblíbených oblud na čelní místa. Naštěstí očarování zbraní je zraňovalo a já měl palcát draka a navíc i v záloze meč draka, takže jsem na chvíli odložil svojí temnotu, nasadil svoje draky a vyřídil je i tak.

Záznam 39:
Žádné další mňamkaté narkotika jsem u venku se pohybujících drudiů nenašel, ale zjistil jsem, že hlavní vařírnu a pařírnu mají ve zdejším monolitu. Pochopitelně jsem tam ihned vyrazil, doufajíc, že mi něco prodají...
...NEPRODALI!

Záznam 40:
Tak jsem si říkal, že snad bude něco v pevnosti zdejší mafiánské rodiny, tj v pevnosti Stříbrných helem. Ti stejně beztak stojí za nelegálním kšeftováním se vším možným. Ale ani ti nic neměli. Pomalu jsem to začínal vzdávat.

Záznam 41:
Nastal čas stát se šampiónem. Je to logický vývoj mojí kariéry rytíře a drogy stejně neseženu, takže to prostě bude takový způsob, jak se s tím vyrovnat. Lord Temper ovšem mě jen tak nepovýší, budu muset zabít nějakého Vojevůdce v jeho pevnosti, která je od pevnosti Stříbrných helem nedaleko. Je sice pravda, že nějakého Vojevůdce jsem již zabil v té pevnosti Stříbrných helem, ale to se asi nepočítá, nebo jsem měl halucinace. Ostatně to byl kouzelník a Vojevůdce bude určitě statný bojovník.
Vlítnul jsem tedy do té pevnosti Vojevůdce s tím, že mu jakože rychle natrhnu kaďák a půjdu zase dál, ale zdejší posádka byla jakási silnější, než bývá zvykem. Obyčejní banditi a vojáci mi moc problémy nedělali, ale když jsem narazil na rytíře, měl jsem docela problém. Hlavně ten zdejší Ničitel, mi dával. Je to zvláštní, ale tidle rytíři patří k jedním z nejlepších kouzelníků, co střílí strašně silná kouzla, co se po světě pohybuje. Normálně jsem z toho každou chvíli pustil do gatí, jak já se bál. Nakonec ale všichni zdechli a já se stal Šampion.

Záznam 42:
Situace a boj v Pevnosti Vojevůdce mě upozornila na jeden nepříjemný fakt. Jsem prostě nějakej slabej a chtělo by to získat nějaké zkušenosti. Jenže kde je vzít. Moc svět neznám, ale z toho, co jsem znal, vím, že kde jsou slabí a snadno zničitelní nepřátelé, tak tam už jsem byl. Zbývají jen oblasti, kde se to hemží tužšími nepřáteli. Nicméně tak nějak mě napadlo, že by bylo fajn navštívit Úhoří vody a trochu se tam porozhlédnout, jestli tam nějakou zkušenost nenajdu.
Po připlutí lodí mě napadla letka nějakých ohavných tvorů, na moři po mě stříleli obří hadi, nebo vodní elementálové, prostě paráda. Byl jsem jako v ráji a jal se je všechny mlátit svým palcátem.
Po chvíli bylo Úhoří vody čisté, jako dětská prdelka. Můžu jistojistě přísahat, že tu už nežije ani jedna nepřátelská noha. Nicméně jsem narazil na jiný problém, jak se vrátit na pevninu. Lodí to trvá dlouho a je to nepohodlné, budu muset vymyslet nějakou jinou cestu.
Na jednom zdejším ostrově se nachází nějaký hrad Alamos, prej domov nějakých kouzelníků. Rozhodl jsem se, že jej navštívím a porozhlédnu se tam. Třeba oni znají nějaké kouzlo, jak mě přesunout zpět...


Záznam 43:
Uf. Má první návštěva hradu nebyla tak v klidu, jak jsem doufal. Nevím, co všichni ti kouzelníci mají proti rytířům, asi nějaký mindrák, že jsou jak papír a zlomí se ve větru. Každopádně do mě šili všichni ohavná kouzla, ne zřídka kdy jsem z toho úplně šílel. Navíc jim pomáhaly ty naštvané ženy hunské bojovnice. Hrozné, hrozné. V jedné místnosti jsem sice našel nějaký šutr, co vypadal důležitě, ale žádné kouzlo či teleport jsem nenašel. Nezbývá, než se tam vrátit a prozkoumat jej celé...


Záznam 44:
Pokud jsem měl pocit, že má první návštěva hradu byla poněkud problematická a že po mně střílelo nepříjemně velké množství kouzelníků, druhá návštěva již dosáhla úrovně: na palici. Zejména jedna místnost byla chráněna, jak kdyby tam skrývali bůhví co. Přitom tam krom pokladnice vlastně vůbec nic nebylo. No ale po silných útrapách jsem to nakonec prošel, získal i nějaký klíč od menší místnosti, kde jsem našel teleport, který mě přenesl do Stříbrné zátoky.


Záznam 45:
Rychle jsem se přesunul do Sorpigalu, za mými oblíbenými, slaboučkými gobliny. Tady si spravím náladu a odpočinu si. Když jsem to tu tak procházel, objevil jsem ještě jeden vstup do nějakého neznámého místa, nějaké kovárny. Kovárny! Konečně si budu můct koupit pořádné zbraně a zbroj...
Vlítl jsem tam, ale moc jako kovárna to nevypadalo. Ani žádní kováři tam nebyli. Naopak, do mě opět začali střílet ti šílení kouzelníci a ještě se k nim přidal všude poletující oživlí oheň! ŽIVÝ OHEŇ! Po návštěvě tohoto místa můžu odpovědně říct, že už jsem asi viděl všechno.
Když už jsem byl, chvíli jsem to procházel a zkoumal, na jednom místě jsem našel nějaké hodiny a vzpomněl si, že o nějakých hodinách mluvil ten potrhlý Lord mág v Mistu. Zanesl jsem mu je tedy a on si vzpomněl, že mi má dát svolení ke vstupu k Orákulu.


Záznam 46:
Šel jsem do Blackshire... Porozhlédnout se... Hned, jak jsem tam vlezl, mě začali okusovat vlkodlaci, kteří se tu nějak přemnožili. Když jsem jej tedy pozabíjel, začaly mě okusovat ještěrky, které se tu také přemnožily a ještě mi furt rozbíjely věci.
No ale po mém průzkumu se vlkodlaci i ještěrky staly docela chráněný druh, jelikož moc jich nezbylo, jestli nějaké. Ale zapotil jsem se...


Záznam 47:
Vlezl jsem do zdejšího chrámu, si trochu odpočinout. Ale ten jeho název, tj Chrám hada, mě nejspíše asi měl varovat, že to nebude moc klidné místo. Někteří lidé tu sice byli úplně klidní, možná až moc, jenže taky tu byly jakési ohavné medúzy, které mě chtěly sežrat. Aby toho nebylo málo, měli tu i Zlatého draka a v jednom tajném místě se skrýval zřejmě šéf tady toho všeho, všemocná bytost Q ze Star Treku. Dal jsem jí nakládačku a získal od něj mocný roh, který byl hodně fajn, protože mi ukazoval počet životů oblud.


Záznam 48:
Šel jsem do Kriegspire... Ani sám nevím proč... Ale šel... Žili tam býci... Vlastně ne, spíš lidé vypadající jako býci...Bylo to hrozné...
Během průzkumu jsem si musel dát pauzu na lektvary.


Záznam 49:
Po chvíli zkoumání jsem došel k závěru, že Kriegspire není hezké místo. Nicméně našel jsem tu jednu laboratoř, kde by mohli možná vyrábět lektvary ve velkovýrobě,  což by mi dost pomohlo... vzhledem k tomu, že piju lektvary v nezdravě velkém množství a že mám již pomalu v břichu vředy. Šel jsem tedy tam, objednat jeden plně naložený povoz, zejména lektvary zrychlení. Nicméně ať jsem hledal jak jsem hledal, nikoho, komu bych mohl předat objednávku, jsem nenašel. Místo toho na mě začaly útočit naprosto šílené, poletující oči! Ano, lítající oči! V kovárně jsem se pletl, až teď můžu říct, že jsem viděl už všechno. Nebo možná jsem to neviděl a měl jsem jenom halucinace z nedostatku drog a lektvarů, nebo já nevím. Ostatně mi začalo hrabat v bedně hned, co jsem je viděl.
Ale pozabíjel jsem je. Pro jistotu. Co kdyby byly skutečné.


Záznam 50:
Vzpomněl jsem si, proč že jsem to do toho Kriegspire lezl. Poslal mě sem regent z hradu Ironfist, abych tu našel lék pro nějakého zrádce, který mě nechtěl pustit k Orákulu, i když mu to regent nařídil. Prej chodívá do zdejšího chrámu, který je plný pošuků a tak mu z toho možná trochu hrabe.
Uvnitř chrámu byli opět ti šílení kouzelníci. Navíc tam byli druidi a klerici a tak. Prostě byla to hrozná sranda a moc mě to bavilo, až do chvíle, než jsem došel do nějaké obří místnosti s velkou hlavou. Nevím, co tam dělali, ale bylo jich tu hodně.
Žádný lék jsem ale nenašel. Místo toho jsem v jedné truhle našel svitek, který prokazoval, že ten pošuk v radě ve Svobodném přístavu, je pěknej hajzlík a podrazák.

« Poslední změna: Září 04, 2015, 12:13:18 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1984
Re:Might and Magic VI - sólo rytíř
« Odpověď #3 kdy: Srpen 29, 2015, 13:13:39 »
Záznam 51:
Ještě jedna věc byla třeba v Kriegspire udělat. Lord Temper chtěl, abych zničil nějakou pevnost démonů, co by tu někde měla být. Žádnou jejich pevnost jsem ale nenašel, jen malou jeskyňku, kde jich pár bylo. Diplomaticky jsem jim vysvětlil, že je v našem světě nechceme a ať táhnou do pekla, odkud přišli a na zemi našel nějaký svitek, který jsem pak ve Svobodném přístavu předal tomu Lordovi. Ten byl spokojen a dal mi souhlas k návštěvě Orákula.
Nyní mi už nic nebránilo v tom ho navštívit. Všichni Lordi by mi snad měli dát svolení. Jsem na to teda zvědavý.


Záznam 52:
Rychle jsem šel do Svobodného přístavu, za tím slavným věštcem. Musím ale říct, že jsem byl poněkud  zklamán, protože ne jen, že jsem se s ním nesetkal, ale mluvil se mnou jen přes nějaké divné kouzlo, respektive přes divný kouzelný obraz na zdi, ale navíc víceméně skoro vůbec nic nevěděl. Navíc to kouzlo mělo nějaké poruchy. Jediné, co jsem z něj tak vymámil, po té, co jsem musel použít speciální úder rukou, abych jej opravil, bylo to, že chce donést nějaké šutry, ve kterých se prý skrývá jeho paměť. Nevím, co si o tom jakože mám myslet, když největší mudrc a věštec světa si skrývá paměť do šutrů, ale budiž, nedalo se nic dělat. Jeden ten šutr jsem ostatně už našel, tak jsem mu jej hned dal, zbývalo najít ještě další tři.

Záznam 53:
Bylo divné, že ačkoliv si mudrc nepamatoval ani nejzákladnější věci, věděl, kde mám hledat ty šutry. Jak to mohl vědět, to netuším, asi jeho věštecké dovednosti nebyly na tom tak špatně, jako jeho paměť. Jedním z míst, kde by měl být podle něj šutr, byl Vyšší chrám Baa na ostrově nějakého Poustevníka. Vyrazil jsem tedy tam, abych se toho poustevníka zeptal, jestli o tom něco neví. Venkovní mapa zdála se mi být poněkud nebezpečná, všude po mě stříleli strašně velcí obři a další obludy, musel jsem hledání poustevníka odložit na neurčito. Naštěstí jsem ale našel ten chrám a tak jsem do něj vlítl (doslova). V chrámě to nebylo tak nebezpečné, jako venku. Pár kleriků, pár démonů, žádnej problém jim vysvětlit palcátem, že mě nezajímají.

Záznam 54:
Jestli někde existuje peklo, tak jsem ho právě našel...
... nevím, proč mě Orákulum tak nenávidí, ale až jej uvidím, praštím ho palcátem...
Takové a ještě mnohem peprnější myšlenky, které se stydím napsat i do mého deníku, se mi honily hlavou, při každém kroku po tom dalším místě, kam mě Orákulum poslalo pro paměť. V hradě Darkmoor v Močále prokletých. Celkově vzato jsem dospěl k názoru, že Orákulum je blázen.
Zdejší orkové mi nevadili, i na lichy jsem si již docela zvykl, nicméně honit lítající oči po velkých místnostech s palcátem, to ... to, to bylo šílené. Chodil jsem tam, žádný šutr jsem nenašel, ale probojoval jsem se k takové malé vnitřní pevnosti uvnitř toho velkého hradu. Musím si odpočinout, musím vypadnout, vrátím se později...


Záznam 55:
Další den pln elánu jsem se do toho pekla vrátil. Průběh zhruba stejný, myšlenky, které se mi honily hlavou při každém kroku zde, neprezentovatelné. Nicméně v malé pevnosti už ty obludy nekladly zas až takový odpor a po chvíli marného nahánění palcátem, zbytečného střílení s lukem, jsem nakonec celý hrad obsadil a našel i onen zmiňovaný šutr s pamětí... Nyní je čas Orákulum bacit...


Záznam 56:
Dřív, než jsem stihl Orákulum opravit palcátem, mě poslalo pro další šutr. Tentokráte pro poslední, do hradu v Kriegspire. Něco mi říkalo, že tamní obyvatelé budou nadšení z mé účasti asi zhruba podobně, jako ti na tom hradě Darkmoor a že mě tedy čekají další napínavé zážitky. Nemýlil jsem se. V hradě se to hemžilo býky, co byli fakt velcí, fakt hodně naštvaní a úplně ze všeho nejvíc otravní. Taky tam byli malí dráčci a ještě další obludy.
Nakonec to ale nebylo zas tak hrozné a já ten pošahaný poslední šutr našel. Doufám, že k tomu mělo Orákulum fakt dobrý důvod, proč mě pro ně posílalo, protože jinak...


Záznam 57:
Ještě, než jsem vyrazil za Orákulem, stavil jsem se v Kriegspire za zdejšími dračími jezdci, co se vrtali v těch dračích věží, které pak po mě pořád střílely a vyhubily všechny ptáky. Byl prostě čas na ptačí odplatu. Jejich jeskyně byla plná rytířů, wyrmů, bylo to hrozné. Naštěstí jsem u sebe měl kouzelnou hůlku deformace, která jim mohla s trochou štěstí docela rozhodit sandál, ale měl jsem jen jednu a nemohl jsem na to příliš spoléhat.
Po tuhých bojích byla ptačí odplata dokonána a já konečně mohl jít za tím mudrcem.


Záznam 58:
Orákulum mělo evidentně neutuchající smysl pro humor (černý humor) a tentokráte mě pro změnu poslalo do Dračích písků, do nějaké hroby, abych tam našel nějakou magickou kostku. Fakt dobrej vtip, smál jsem se hodně dlouho, tedy zas tak dlouho ne, jen do okamžiku než mi došlo, že to myslí vážně. Pak mě smích přešel.
V Dračích píscích jsem byl již dřív, vždy jsem se tu jen rychle proletěl a pak zase zmizel. Při vzpomínce na to množství drakovité havěti se mi vždy svíral žaludek. Nicméně nebylo zbytí a čas odplaty za Dobrou vodu musel přijít právě teď. Vyletěl jsem tedy do Dračích písků a začal zdejší havěť řezat hlava nehlava. Nejprve jsem začal zdejšími ještěrkami a wyrmy, kteří mi přišli přece jen o něco snadnější.
Po chvíli ostatně byla tato havěť vyhubena a já se mohl vesele věnovat drakům...


Záznam 59:
Draci byli trošku oříšek. Zejména ten zlatý drak, byl naprosto vyrovnaný soupeř, u kterého jsem nikdy nevěděl, kdo na férovku vyhraje, jestli já, nebo on. Bylo jasné, že je budu muset odlákávat po jednom, ale i tak ten zlatý prostě vydržel dlouho.
To ale platilo jen do okamžiku, než jsem našel jejich slabé místo. Jakmile jsem jej našel, mohl si drak střílet jak chtěl a nic mi neudělal, zatímco já z něj v klidu a míru udělal během chvilky, kvedláním na správné místo, dračici. Mrtvou.
Nyní jsem tedy konečně mohl jít do oné hrobky VARN, což dle všeho asi byla velká pyramida, kterou jsem našel. Jsem opravdu zvědavý, co mě tam ještě čeká, ale jak znám Orákulum, nebude to žádný večírek.


Záznam 60:
Hrobka Varn byla veliká. Vlítnul jsem tam, narazil na jakési strážce, co do mě bušili nějakou holí a také na poletující džiny, co na mě stříleli. Nevím, kde se tu vzali, ani co jsou vlastně zač, ale bylo to nepříjemné.
Chodbami jsem se dostal až k malé pyramidě, našel od ní klíč a prošel vnitřní část. Nějaká tajemná síla mě tu pořád zraňovala, ani křišťálové lebky příliš nepomohly, ačkoliv občas jaksi zazářily a možná schytaly zranění místo mě.
Musím si dát pauzu a jít tam znovu později.


Záznam 61:
Dalším útokem na hrobku Varn jsem se dostal zas kousek dál. Prošel jsem horní patro, i spodní patro i vlastně celé prostřední patro malé pyramidy, zmlátil mnoho padoušských strážců. Také jsem našel nějaké kódy a klíče.
Nicméně těch strážců neubývá a jejich stále mnoho. Musím si dát zase přestávku...


Záznam 62:
Další cesta vedla někam dozadu za malou pyramidu. Podle nalezeného klíče by tu asi někde měl být vodní chrám, kde bych mohl najít nějaký ten další kód. Pomalu mi z toho začíná hrabat, to nikdy neskončí...., ....odsud se nikdy nedostanu...


Záznam 63:
Konečně jsem našel všechny ty podivné kódy, když jsem vlezl do bazénu v centrální místnosti se vykoupat, nějaká tajemná inteligence je po mě chtěla. Zadal jsem tedy všechny kódy a otevřel se nějaký další průchod do spodního patra.
Skočil jsem tam a jakési divné poletující koule mi chtěly ustřelit koule. Nicméně nejsem žádnej zbabělec, co nemá koule a tak jsem tam vlítl, všechny zmlátil a v jedné truhle našel tu podělanou kouli, vlastně ne, tu podělanou kostku. Konečně. Kvůli tomuto jsem sem lezl...


Záznam 64:
S kontrolní kostkou jsem si to zamířil rovnou za Orákulem. Chtěl jsem jej rozbít, ale konečně mi dalo rozumný návrh, který jsem chápal. Mám si prý skočit pro lepší zbraně někam do kontrolní místnosti, která by měla být někde pod ním. Konečně něco dobrého.
Vlítnul jsem tedy tam, nicméně nešlo jen o to si prostě vzít zbraně, jak je ostatně u Orákula zvykem, že. Všude po mě stříleli ty šílené lítající koule ze všech stran. Po chvíli jsem našel desku, co mě naučila střílet z těch zbraní a ještě po chvíli jsem i nějaké ty zbraně našel.


Záznam 65:
Hrůza, že jsem tam něco zapomněl, nějakou mocnou zbraň nebo tak něco, mě budila ze sna a tak jsem se do toho kontrolního centra vrátil. Po hodinách a hodinách střílení do zdi jsem jej nakonec prošel, nic našel, ale jedna truhla mě za to povýšila na super buráka.


Záznam 66:
Orákulum ještě naznalo, že když vybuchne palác těch démonů, že tím vybuchne i celý svět. Nevím, jak by se to mohlo stát, ale Orákulum o tom asi ví víc, než já. Nicméně i přes to, že ví skoro všechno, neznalo způsob, jak tomu zabránit. Musel jsem sehnat kouzlo, které by to umělo a to navíc od arci-zla, samotného Arcibalda Ironfista, kterej toho času v podobě povedené sochy stál na hradě Ironfistů na půdě. Musel jsem jej tedy odkamenět, pochopitelně klasické kouzlo ze svitku nestačilo, bylo třeba spešl kouzlo nějakého zvonku, které mělo to děcko Nikolai. Ten chtěl zase nějaké třetí oko, tak jsem mu je musel nejprve najít. Prostě samé komplikace. Nakonec se to ale povedlo a kouzlo jsem získal.


Záznam 67:
Rozhodl jsem se, že nastal ten správný čas vyzkoušet ty mocné zbraně na něčem opravdu silným. V Rajském údolí by snad měli bydlet titáni, což by byl dobrý testovací objekt. Navíc tam bydlel i učitel, který by mě mohl naučit všechny finty s těmito zbraněmi. Vydal jsem se tedy tam a zjistil, že zbraně zdá se opravdu fungují.


Záznam 68:
Když už jsem byl v tom vraždění titánů, tak jsem si říkal, že bych konečně mohl najít toho poustevníka na tom jeho ostrově. Ostatně zbraň od Orákula na titány fungovala dobře a zde jich bylo hodně.


Záznam 69:
Nakonec jsem se zašel podívat zpět do dobré vody a prohlédnout si, jak jí ti démoni zničili. Při té příležitosti jsem je zničil já.


Záznam 70:
Ještě jsem se vrátil do Blackshire, kde měli sídlo vlkodlaci ve svém doupěti. Má nová zbraň by jistě mohla dobře fungovat i na ně a já se to rozhodl ještě naposledy pro jistotu otestovat.


Záznam 71:
Konečně jsem byl připraven a tak jsem si vydal, dle návrhu Orákula, do Dobré vody, vyřídit si to definitivně s těmi démony. Konkrétně jsem si to namířil rovnou do jejich Úlu, který tu spadl.
Čekal jsem větší odpor, po tom všem. Ale démoni se na moc nezmohli. Po chvíli jsem narazil na nějakého podivného železného démona, zřejmě onen reaktor, o kterém mluvilo Orákulum. Zničil jsem jej tedy a konečně tak našel někoho, kdo dokázal zadarmo mé přátelé vrátit zpět mezi živé. Reaktor, respektive zřejmě vlna z jeho výbuchu, vrátila mé přátelé zase mezi živé, asi tak na 5 vteřin, než je zabili démoni všude okolo v místnosti, kam jsem se propadl. Na konci této místnosti seděla vyžraná královna démonů, kterou jsem také musel zabít. A to bylo vše, vylezl jsem ven, Úl explodoval a já se objevil opět v Sorpigalu.

Hned si skočím do zdejší krčmy, na jedno...


Zde deník končí. Dále už je jen na stránce jakýsi odporný flek, v němž se dají rozeznat dokonce i zbytky nestráveného jídla, zřejmě tento rytíř nešel jen na jedno, jak původně plánoval, ale trochu se zdržel...

Výsledný obrázek:

Seznam všech videí
---
« Poslední změna: Září 07, 2015, 14:28:15 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1984
Might and Magic VII - sólo rytíř
« Odpověď #4 kdy: Září 13, 2015, 14:22:13 »
Might and magic VII

Deník rytíře

Záznam 1: Smaragdový ostrov
Domákl jsem se, že jeden bohatý vévoda zase jednou neví, co s penězi a majetkem a že vypsal soutěž o jeden menší hrad i s okolním panstvím. Stačilo se prý jen dostaviti na Smaragdový ostrov, splnit tam pár úkolů a hned ze mě bude vládce země. Bohužel, stejně jako já, se to dozvěděli i mí přátelé, co jsem je potkal v hospodě a ti chtěli také soutěžit. Navíc, oni jaaksi byli magicky nadaní, zatímco já o magii věděl jen to, že když dostane člověk zásah kouzlem, docela to bolí. Bylo tedy docela těžké jim říct, ať tahnou odkud přišli, že soutěž vyhraju já. Musel jsem na to chytřeji, hned, jakmile jsme se vylodili na Smaragdovém ostrově jsem tak navrh super nápad, že bychom si mohli jít jakože zaplavat do zdejšího jezírka a osvěžit se, po té náročné plavbě, he. Mí společníci souhlasili a jakmile vlezli do vody, zjistili, že neumí plavat a tak se tak trochu utopili. Výborně, zbyde víc na mě. Všechno, co tu najdu, bude jenom moje a nikomu to nedám.

Smaragdový ostrov nebyl moc velký, ve zdejším chrámu jsem se naučil čenžovat zboží za lepší ceny, za prachy, co se jen tak válely ve studni, ještě u kováře střílet z luku, v hospodě čorovat krámy z truhel a taky v obchodě se vzdušnými podivnostmi se učit. Pak už nezbývalo, než nasadil svoje super kopí, teda dá-li se to tak nazývat, prostě násada od koštěte s obroušenou špičkou. Ale mělo to i své výhody, jak jsem zjistil, mohl jsem s tím máchat hrozně moc rychle a vůbec mě to nezpomalovalo, na rozdíl od jiných kopí i zbraní, které jsem našel a to dokonce ani v brnění. To bylo fajn. Hned jsem to měl totiž příležitost vyzkoušet na místní havěti.

Nejprve do mě bodaly vážky, co se tu přemnožily, pak jsem vlezl do jednoho zdejšího chrámu, kde mě kousali pavouci, netopýři, krysy a také nějací pobudové. Všechny jsem je tedy s tou svojí násadou od koštěte umlátil, získal nějaké ty věci a krámy, ale moc velký boháč ze mě teda nebyl. Ale zas jsem se naučil nějaké ty nové schopnosti a dovednosti, které by se mohli hodit. U trenéra posilování a znalost zbraní a tak.

Nicméně mé bohatství nebylo nikterak závratné a já věděl, že to budu muset nějak napravit. Kolovali tu zvěsti, že by snad měl být na ostrově někde drak, tak jsem se rozhodl jej najít. To překvapivě nebylo zas tak těžké, měl sluj hned kousek od vesnice, vlítl jsem tedy tam a rozdal si to s ním ve střeleckém souboji. Vyhrál jsem, vybral mu sluj a z jeho těla získal úžasnou zbroj, která mi téměř vyrazila dech. Nevěděl jsem, že něco takového existuje a víceméně mi to vyřešilo jeden problém, který mě trápil již od začátku, jak se vyhnout negativním stavům od oblud, které na mě budou útočit. Ono přece jen, nechat se ochromit od ghúla, nebo zkamenět od medúzy, by bylo trošku nepříjemné. Tato plátová zbroj mi zaručila imunitu skoro vůči všemu, jen by to ještě chtělo umět jí používat. Ale to se časem podá. Doufejme.

Když jsem tedy s drakem skončil, zjistil jsem, že mám všechny věci, které po mně chtěl ten pitomý soudce kvůli soutěži, všechny jsem mu tedy předal a byl vyhlášen za vítěze toho skvostného hradu a jeho okolí. Hurá. Hned jsem sedl na loď a jel drbat a tyranizovat svoje nové otroky.

Po příjezdu jsem ale, ale nebyl zas tak nadšený, jak jsem čekal. To nebyl hrad, to byla polorozpadlá barabizna, mí otroci vůbec nechtěli poslouchat a dělali si ze mě srandu, dokonce prý vypsali tipovací soutěž, kolik dní vydržím jako nový vládce Harmondale, kde nejvyšší tip byl 3 dny. Byl jsem znechucen a rozhodl se odtama hned vypadnout a podívat se trochu do světa, naučit se nějaké ty nové věci, získat peníze a tak.



Záznam 2: Harmodale
Po troše toho cestování jsem tak nějak překvapeně zjistil, že mě nikde nikdo nečeká a že snad dokonce panovníci i lidé z okolních panstvích proti mě něco mají a vůbec mě nemají rádi. To mě docela šokovalo. Bez peněz a bez domova, s holým zadkem, rozhodl jsem se přece jen vrátit se do té díry, co jsem vyhrál a trochu víc se na ní podívat.

Když jsem vlezl dovnitř, zjistil jsem, že tam mám dost nezvaných hostů a že je budu muset vyprovodit. Dokonce i z mé vlastní rasy, mi upírali právo na můj majetek. Nedalo se nic dělat, vyhodil jsem je oknem.

Když jsem byl hotový, zašel jsem za Králem vil, který žil v Avlee, protože ten asi jako jediný by mě mohl přijmout jako nového vládce a panovníka a je dobré mít dobré vztahy ze sousedy. Nicméně král vil byl spíše blázen a jeho přízeň mi byla prd platná. Alespoň ze mě udělal čestného lovce, takže jsem od té chvíle mohl v přírodě zabíjet vše živé v rámci lovu, aniž by mě za to kdokoliv popotahoval.

Vrátil jsem se Harmodale, protože takto to už dál nejde a ať chci nebo nechci, budu tu muset udělat pořádek. I když, musím říct, že když jsem vyšel ven, cítil jsem se skoro jako doma, v mé rodné Deyje. Všude samej goblin. Ale z nějakého důvod vůči mě nebyli přátelští ba co hůř byli dokonce vyloženě nepřátelští. Asi závist, že já vládnu a oni mají prd. Po dobré radě jednoho místního, kdy jsem zapálil signální ohně, se tu dokonce objevil můj král, ale ani ten neuznal mé nároky a chtěl mě zabít. To jsou poměry, hrozné.

Když jsem tedy všechny gobliny vyhnal, vlezl jsem do jedné zdejší jeskyně na útesu, bez tak tam bude zlato, nebo nějaký jiný poklad a to je přesně to, co potřebuji. Nicméně poklad tam nebyl, jen nějaké otravné obludy. Ale zase jsem u jedné sympatické mrtvoly našel balíček karet, prej se s tím hraje v hospodách jedna hra, která je dost oblíbená a hodně se rozšířila. Šel jsem to hned zkusit a vyhrál nějaký ty love. Nicméně chce to nějak zvednout reputaci u sousedů. Můj sluha mi dal tip, že by mi mohl pomoci král trpaslíků, že prej je to starej dobrák, kterej všem pomáhá zadarmo a že žije v nějakém městě v Mohylovém údolí. Na nic jsem nečekal a vyrazil tam.


Záznam 3: Mohylové údolí
Mohylové údolí bylo pěkně nechutné místo. Byl tu samej duch, gog a podobné obludy. Byl jsem pěkně znechucen, až se vrátím do Harmondale, budu muset udělat restrukturalizaci mého státního aparátu a zmenšit počty darmožroutů, co zaměstnávám. Zejména hlavu toho sluhy, co mě sem poslal, nabodnu na nejbližší kůl.

Nakonec jsem to údolí ale prošel, navštívil i zdejší Mohyly, kde se to opět hemžilo nemrtvými a také nějaký zdejší strašidelný dům, kde se to zase hemžilo nemrtvými. Ten ostatně chtěl jeden dědek v Erathii, ať jej vyčistím, že mě jinak nepovýší na šlechtice a mít panství a vládnout lidem a přitom ani nemít modrou krev a nebýt šlechtic, to se nesluší.

Nakonec jsem našel i to Kamenné město, kde by měl bydlet ten milý hodný král trpaslíků, co rád pomáhá všem, co to potřebují. Trpaslíci jsou dost divní, jsou zalezlí pod zemí ale skoro nikomu z nich nevadí, že kousek pod nimi se potulují otravné bestie s plnou hubou zubů. Musel jsem to tam jít vyčistit já, za ně.

Trpasličí král nebyl vůbec tak hodný a milý stařík, jak ho ten na kůl nabodnutý darmožrout líčil. Dokonce jsem měl chvílemi pocit, že je to naopak docela hodně velký a protivný morous. Chtěl po mně, ať mu zachráním nějaké trpaslíky, co lezli někam, kam neměli a které tamní medúzy proměnily v šutr. Jinak mi prý nepomůže. To zrovna, určitě se celej žhavej budu trmácet do nějaké pouště, abych tam hledal nějakej důl plnej medúz, abych tam zachraňoval nějaké zakrslíky. Ne, vrátil jsem se domů do Harmodale, mám tam nějaké úřední povinnosti s jedním opuštěným kůlem, jednou přebytečnou hlavou a tak.


Záznam 4: Sousedé
Sluha to nakonec přežil, zašil se do hospody a na to byla moje moc krátká. Nevadí, počkám si. Mezi tím jsem se rozhodl se trošku seznámit s mými nejbližšími sousedy v království lidí a elfů, také si zabojovat v aréně a tak vůbec.

Z nějakého mi nejasného důvodu nikdo nechtěl uznat mé panování v Harmondale. Všude se na mě dívali skrz prsty a neměli mě rádi. Beztak jsou to rasisté, plní předsudků vůči goblinům. Rozhodl jsem se tedy vydat do Brakadské poušti, za místními mágy, kteří jak jsem si myslel, by nemuseli jakožto učenci podléhat předsudkům tak snadno. Ale ani tady jsem moc nepochodil.

Nezbývalo, než jít do těch zatracených dolů toho sovětského trpaslíka a zachránit ty zakrslíky. Když už jsem tam byl, rovnou jsem si to vyřídil i s těmi medúzami a rozbil jim výtah, aby nemohly už více otravovat slušné lidi jako já a ani ty podělané zakrslíky. Král zakrslíků měl radost, asi poprvé v životě, a přislíbil mi pomoc při opravě hradu. Také jsem konečně získal prvního souseda, který uznal mojí vládu. Rozhodl jsem se, že jakožto uznávaný vládce, je čas vrátit se domů a všem zdejším závistivcům ukázat, že jsou úplný nuly, zatímco já jsem někdo. Ha, ti budou čučet a zelenat závistí.

Po příjezdu mě ale moc nevítali, závistí sice opravdu zelenali, nicméně současně mě chtěli skoro všichni zabít. Dokonce mě napadla i  moje teta, stará harpyje i s mými sestřenicemi. Musel jsem tu udělat pořádek a vysvětlit jim, že na mě si prostě dovolovat nebudou.

Záznam 5: Lidé a elfové

Vrátil jsem se Harmondale, byl krásný letní den, sluníčko svítilo, otroci poslouchali, lidé a elfové se připravovali na válku, prostě paráda. V rámci podpory jejich snah o vzájemné si rozbití rypáku, jsem se rozhodl, že oběma pomůžu, jakožto dobrý soused. Protože jak moje teta, dej jí Arcibald Ironfist věčný klid, na dobrých vztazích se musí neustále pracovat a neustále se musí udržovat.

Záznam 6: Tatalie
Válka lidí a elfů se bohužel smutně zasekla na mrtvém bodě a tak byla zase nuda. Rozhodl jsem se, že tomu dám čas, protože to potřebuje dozrát a vyrazil jsem do Tatalie. Ostatně mě sem posílali kvůli splnění mnoha úkolů, takže po vyvraždění všech otravných trollů, jsem navštívil i nějaké jeskyně pašeráků a získal mapu ke ztracenému ostrovu, v jeskyně jsem vykuchal draka, v zámečku toho praštěného vévody, co vypsal tu soutěž o hrad, jsem ukradl vázu, ačkoliv asi tedy ne způsobem, jak si to ten zloděj ze stok v Erathii představoval, ale co už, trochu mi ujela ruka. Pak jsem se ještě stavil na trochu vína ve zdejším sklepě za kamošema z Jámy, moc mě nevítali. Nakonec jsem si říkal, že se zastavím v cechu žoldáků, za chlapama od fochu a že jako trochu pokecáme, co je v našem oboru nového. Ale ani ti nějak neměli náladu.

Záznam 7: Válka lidí a elfů
Zrovna, když jsem byl na návštěvě v Avlee a kuchal zdejší havěť, začali si končně lidé a elfové vzájemně rozbíjet držky. Válka vypukla, všude samí mrtví a na obloze pluly bezstarostně mráčky, byl to moc hezký den. Zajel jsem se tedy podívat do Tulareanského lesa, abych si zafandil. Z nějakého důvodu měli lidé tu drzost mě žádat o pomoc. Na jednom kopci zrovna probíhala krásná bitka, o nějakou trubku nebo co, tak jsem se přidal, všechny pozabíjel a trubku štípl. Pak jsem jí předal soudci, ať se stará, ostatně od toho je soudce. Tím jsem ostatně dal najevo všem, že já jsem nezávislý a že mě nebude nikdo poroučet. Abych to ještě zdůraznil, rovnou jsem napadl hrady lidí i elfů a vyraboval je. Ostatně oni nebyli přátelští nikdy, není tedy důvod, proč bych měl být přátelský já k nim.

Záznam 8: Evenmorské ostrovy
Když jsem našel mapu na Evenmorské ostrovy, začaly tam plout lodě ze všech míst. Rozhodl jsem se tedy toto oblíbené turistické letovisko také navštívit a dát si dovolenou. Místní ale nebyli nijak zvlášť pohostiní, a to ani v nejvyšších chrámech Měsíce a Slunce. Byl jsem trochu zklamán, představoval jsem si týden válení, masáží, opalovaní, no nic no.

Záznam 9: Avlee
Vrátil jsem se do Avlee a namířil si to rovnou do zdejší pevnosti titánů. To nebylo vůbec hezké místo. Pomocí luku masakru jsem ostřeloval veškerou havěť z co největší možné dálky to jen šlo, ale ona toho dost vydržela, trvalo to dlouho a nebylo to moc zábavné. Ale zase z místních oblud padaly dost zajímavé věci, především pak unikátní artefakt, meč Dareba, který mě konstantně zrychlil na maximální možnou míru. To bylo super. I s nejsilnějším kopím jsem máchal stejně rychle, jako s tou násadou od koštěte na začátku. Když jsem to tu konečně vyřídil, ještě jsem navštívil Chrám Baa, zdejší osazenstvo však bylo krajně nepřátelské.

Záznam 10: Tunelování

V Kamenném městě jsem našel hodně podivné tunely a tak jsem do nich vlítl, abych se pdoíval, co tam je. Po hodinách bloudění jsem najednou vylezl k mému překvapení v úplně jiném městě. Jak jsem později zjistil, byl to Nighon plný čarodějnic. Když jsem prošel i toto místo, vydal jsem se ještě dalšími tunely, až jsem se objevil v Eofolu, v zemi obrů. Našel jsem zde i takový podivný podstavec, který mě přenesl do Harmondale.

Záznam 11: Volba cesty
Zlo
---
« Poslední změna: Září 17, 2015, 12:00:10 od Milhaus »
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7522
Re:Might and Magic - sólo rytíř
« Odpověď #5 kdy: Září 13, 2015, 19:31:09 »
Koukám, že nemáš do čeho píchnout :D Jen tak dál. Předpokládám správně, že při tomhle tempu dojde na Vánoce na žoldák sólo MMIX?
IP zaznamenána
This is the end ...

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1984
Re:Might and Magic - sólo rytíř
« Odpověď #6 kdy: Září 14, 2015, 07:48:40 »
Ne, devítku hrát nebudu, ale možná zkusím ještě i tu osmičku, ať to mám komplet. 7čka byla příliš snadná a ve hře by nejspíše byla povolání, za která by to bylo těžší (a to zřejmě i ty kouzlící povolání by to měla těžší). Musím říct, že mě to dost překvapilo, protože některá místa mi se sólo rytířem přišla snadnější, než v partě 4 hrdinů. Třeba ty tunely Kamenné město - Nighon - Eeofel, ty bych byl schopný proběhnout na jeden zátah bez léčení (pokud bych tedy nepotkal volně potulujícího vůdce minotaurů tak, jako to bylo v té mojí nynější hře) a pokud by mi neustále nelezly obludy do zdí (v Eeofelských tunelech). Hodně tedy dělá vybavení, třeba s kopím s upířím efektem a mečem "Dareba" jsem medůzy Eeofelských tunelech používal jako lékárničku a doplňoval si na nich život. Stejně tak Eeofelu draky. V kombinace blaster + Dareba by bylo jednoduší z blastru střílet rovnou paprsek, než jednotlivé střely atd atd. Ale ještě budu muset v 7čce zkusit dohrát za světlou stranu. On se to moc lišit nebude, až na Jámu a Strážní věž č. 6 a to asi bude problém. Královny nekromacerů jsou naprosto nechutné a jimi vyvolaní fantomové sami o sobě jsou dost problém.

7čka je ale hodně jiná o proti šestce. Vnější mapy jsou v ní těžší, než dungeony (narozdíl od 6ky), lítající obludy se neustále drží u země, takže je není problém zabít i zbraní na blízko a je to tedy o to snadnější atd atd. Celkově mi přišlo, že čím dále jsem byl v 6tce a potkával silnější a silnější obludy, tím to bylo těžší, zatímco v 7čce byl těžší spíše začátek a čím dále ve hře jsem byl, tím to bylo snadnější. (zlomový moment byla asi pevnost titánů v Avlee, což byl nejtěžší dungeon, kde jsem ale právě našel ten artefakt Dareba a od té chvíle neměli nepřátelé šanci :).
« Poslední změna: Září 14, 2015, 08:24:41 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1984
Might and Magic VII - sólo rytíř - ZLO
« Odpověď #7 kdy: Září 17, 2015, 11:58:34 »

Záznam 11: Všude tma, vlastně temnota...
Jak jsem se dozvěděl od posla, ten starej pitomej soudce, co jsem mu nosil ty krámy na Smaragdovém ostrově, zatřepal bačkorama. Z nějakého důvodu si všichni usmysleli, že zrovna já mám zvolit jeho nástupce. Prostě chtěli hodit tuto odpovědnost na mě a zbavit se jí, jako vždycky. Jakožto věrný služebník spravedlivého zla a Arcibalda Ironfista, jsem vyrazil domů, do Deyje, do krčmy, se ožrat. Taková to rozhodnutí totiž nesnáším, měl jsem z toho těžkou hlavu a tak jsem ji potřeboval vyčistit. Když jsem se po pár hodinách probral pod tím stolem, kam jsem se v rámci chlastání takticky přesunul, zjistil jsem, že vedle mě leží nějaký jiný chlápek, co je na tom podobně, nebo možná ještě hůř. Po pár žduchancích se konečně probral, mumlal něco o tom, že je budoucí soudce a že má zařídit pořádnou kuchačku mezi těma ohavnýma lidima a elfama. Výborně. To je přesně ten, kterého jsem hledal. Po pár dalších hodinách se nám konečně podařilo oboum z pod toho stola vylézt a za vzájemné podpory fyzické i psychické, jsme se odpotáceli do Harmondale, kde jsme omdleli u domu bývalého soudce. Můj nový společník naznal, že dál už nejde, páč se mu chce zvracet a s takovýmuto argumentu jsem nebyl schopen oponovat. Co se dělo pak, to nevím, ale po té, co jsem procitl v těch keřích vedle mého hradu, jsem zjistil, že válka byla nádherně divoká a bylo hodně mrtvých a také, že samotný Arcibald Ironfist je spokojen a pozval mě za odměnu do pekla, teda do Jámy.

Než jsem se tam ale vydal, měl jsem dost jiné práce. Konečně se semnou totiž byli ochotni bavit někteří lidé o mém případném povýšení do vyššího stavu bytí. Stal jsem se tedy černým rytířem, čestným zloduchem a ještě jsem získal mnoho dalších čestných titulů. Také jsem se naučil máchat kopím a mečem jako skutečný velmistr a též nosit zbroj a znalostem se zbraněmi.

V rámci svých snah jsem navštívil i Oblačné město těch zaprděných mágů a trochu jim jej vyraboval.


Záznam 12: Ve službách Arcibalda

Konečně jsem dorazil a byl vpuštěn do samotné Jámy, nádherného to místa, kde smrt a utrpení sálalo z každé zdi. Po tolika letech jsem se konečně dočkal. Hned jsem vyrazil za samotným velikým a mocným Arcibaldem, který ovšem chtěl, abych nejprve prokázal své kvality v nějaké zdejší noclehárně, která se příhodně jmenovala Líheň. Nevím, jak prokážu svojí kvalitu tím, že si lehnu někde v líhni, nicméně je fakt, že po všem tom cestování by mi odpočinek bodl.

No, musím říct, že po té, co jsem tam vlezl, jsem byl poněkud v rozpacích. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, nikde jsem žádnou postel nenašel. Dokonce ani žádnou pokojskou službu, které bych se mohl zeptat, prostě nic. Docela mě to naštvalo, tak jsem si vylil zlost na zdejších sloužících. Když jsem nakonec vylezl nějakými jinými dveřmi, zjistil jsem, že jsem zase tam, kde jsem do té nocléhárny vlezl. Podivné toto. Zašel jsem za Arcibaldem, jestli si jako ze mě dělá srandu, nebo co, ale on byl docela spokojen a poslal mě za nějakými svými otroky, kteří by mi měli dát další úkoly.


Záznam 13: Hlava v oblacích

Vyrazil jsem dál plenit Oblačné město, protože to byla hrozná sranda a bavilo mě to. Našel jsem tu i nějaká zajímavá místa, jako třeba Mlžné stěny, kde se z nepochopitelných důvodů válely džbány proměny, které potřebují kouzelníci na osvěžující proměnu v licha. Bohužel, ti mí, co jsem je sebou vláčel, byli mrtví, takže z těch udělat nemrtvé z nejasných důvodů nešlo. Také jsem navštívil zdejší chrám, kde jsem se nejprve vyléčil a pak ho vyraboval. Já věděl, že ti dobří, jsou neskuteční pitomci.
Pak jsem ještě vyrazil hledat nějakou ztracenou hrobku, abych v ní vzal nějaké krámy pro jednoho obejdu, který by mi jinak nedal titul čestný ninja.


Záznam 14: Práce ve službách zla

Začal jsem plnit některé ty další úkoly, co po mě chtěli ti otroci mého pána Arcibalda. Chtěli po mě různé věci, některé jsem již splnil dřív, takže mi jen zbývalo pročistit nějakou laboratoř v lese u elfů a pozabíjet všechny sluhy v chrámu temnoty. Když jsem to měl, vrátil jsem se za hlavním otrokem a ten mi dal ještě úkol další, najít a vytáhnout kostku s baterkama z nějakýho modrýho robertka, co by ho měli mít v Oblačném městě. Asi se mu ty jeho baterky vybily, nebo co a byl zoufalý, nebo těžko říct, k čemu by to mohl potřebovat. Každopádně jsem vyrazil do toho obchodu s erotickými pomůckami v Oblačném městě s tím, že mu tedy toho robertka pořídím a klidně i přinesu celého. Ale asi jsme si úplně nerozuměli. Páč uvnitř domu vůbec nebyl žádnej obchod, ale nějakej maniak, co na mě střílel světlo.


Záznam 15: Obři

Byl jsem vyslán do zeně obrů, kde by snad měli mít nějakou kolonii démoni, abych tam jedno z nich vykuchal. Vyrazil jsem tedy tam, po cestě se ještě zastavil v jednom labyrintu, kterej byl plnej minotaurů, na kterých jsem mohl vyzkoušet svůj novej blaster. Pak už jsem zamířil rovnou do Eeofelu a vyraboval jej. Titáni, démoni i draci lítali vzduchem, hrozně jsem si to užil. Miluji odvázané vraždění. Když už jsem byl tady, vyvraždil jsem i jeskyni draků a sebral tam jakési vejce, pak namířil do oné kolonie, kde jsem pro změnu vyvraždil ty démony.

Když jsem se vracel z této zajímavé dovolené, zjistil jsem, že nějací idioti napadli můj hrad a město. Bylo jasné, že to nemají v hlavě v pořádku, ale pro jistotu jsem jim to ještě vysvětlil.


Záznam 16: Vláda světu

Když jsem to s těmi idioty vyřídil, vrátil jsem se do Jámy, kde mi konečně odhalili svůj skvělý plán. Chtěli ovládnout svět a potřebovali nějaké krámy z nějakého vraku, co se potopil v nějakém moři. Vyrazil jsem tedy do Mělčin, kdy by snad ten vrak měl být, ale ani tady nebyl klid a útočili na mě nějací oprsklí žraloci. Nevím, jak to dělali, ale něco po mě stříleli. Našel jsem tu taky velmi podivnou láhev a když jsem se chtěl napít, objevil jsem se někde úplně jinde, v nějakém hodně podivném místě. Vrátil jsem se do Mělčin, konečně našel ten vrak, ačkoliv tedy musím říct, že vypadal dost jinak, než jsem čekal. U vnitř pak byly hodně podivné obludy. Byly celé ze ŽELEZA! A střílely po mě. Všechny jsem je zmlátil, vzal ty krámy, co chtěli, všichni v Jámě z toho měli strašnou radost, ale mě to bylo jedno, byl jsem unavený, vzal jsem to rovnou do hospody, koupil velkou lahev a ...


« Poslední změna: Září 19, 2015, 23:16:39 od Milhaus »
IP zaznamenána

rengo

  • Pokročilý
  • ***
  • Příspěvků: 138
Re:Might and Magic - sólo rytíř
« Odpověď #8 kdy: Únor 09, 2019, 19:00:06 »
Tak jsem se to rozhodl v MM6 taky zkusit. Narozdíl od Milhause jsem teda postavy pouze utopil :)

Sorpigal včetně hlásky a chrámu Baa byl k mému překvapení celkem bezproblému. Ironfist byl díky ještěrům už o trochu těžší. Nakonec jsem to ale i se stínovou gildou zvládl. V Zátoce pašeráků jsem ale narazil už při čištění mapy. Musel jsem se tedy odklonit od své klasické cesty a využít znalosti hry. Naštívíl jsem Svobodný přístav. Kde jsem se díky mistrovi posilování a povýšení na kavalíra hnul ze 150 HP na 300. Teď už si myslím, že to v Zátoce pašeráků půjde lépe, i když nevím jestli zvládnu místní dungeony.

Zatím se snažím hrát bez nějakého velkého využívání toho, že vím kde co je. Takže zádná náštěva dračích písku nebo vyluštění hádanky z obelisku. Nicméně uvidíme jak dlouho mi to vydrží. Tuším, že pohoda končí :D
IP zaznamenána

rengo

  • Pokročilý
  • ***
  • Příspěvků: 138
Re:Might and Magic - sólo rytíř
« Odpověď #9 kdy: Únor 10, 2019, 23:05:32 »
Tak jsem momentálně na levelu 35 a tvrdě jsem narazil u Lurcha a ještě tvrději u Longfanga. Už mám ale rozdělené všechny body to pastí, zbroje, bystrosti abych byl na mistra. A pojedu už jen kopí a posilování :)

Úkoly k Oráklu zatím 3 ze 7. Chybí zrádce, zima, démoni, Gharikova kovárna.
Povyšování zatím 5 z 12. Chybí Terax, Longfang, Vojevůdce, Druid komplet, Lucstnik komplet

Mám pyramidy z cirkusu a protože mi hra zatím nehodila nějaké pořádné zbraně s kouzelným dmg, tak si asi doběhnu do cirkusu. Konkrétně jsem tam ale chtěl jít až někde dostanu doporučení. Ono by to mělo vlastně fungovat tak, že mi někdo řekne o fonátáně mládí, která by měla být u Abdula a to mě tam naláká že?

Zatím taky nemám imunitu vůči ničemu, což mě trochu vadí. Mohl bych konečně na něco narazit. Další plán je Erikova hrobka a pohnout s povyšovacíma úkolama.

Jinak, nevím jestli tohle je pro Elemira zajímavé téma a jestli to čte. Ale dnes jsem narazil na nějaké drobné chybky na webu tak je sem hodím.

1.https://www.svetmightandmagic.cz/mmvi/mmvi_mapy.php?mapa=dungeon12 Od truhly vedle čísla 7 vede tajná chodba zpět do svatyně.
2.https://www.svetmightandmagic.cz/mmvi/mmvi_cestovani.php U cestování ze Svobodného Přístavu je napsáno Stříbrná čapka, místo Bílá čapka.
3.https://www.svetmightandmagic.cz/mmvi/mmvi_skrytepoklady.php V Jeskyni dragounů se mi stejně jak truhla s rozkazy od Gildy stínů zachovala i truhla s harfou. Myslím tím, že při druhém otevření tam bylo něco navíc.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7522
Re:Might and Magic - sólo rytíř
« Odpověď #10 kdy: Únor 10, 2019, 23:18:14 »
V pohodě, klidně ty nálezy piš sem. Já o některých vím, už jsem na ně byl upozorněn, ale od doby, co jsem ztratil původní seznam s chybami k opravě, jsem se jaksi nedonutil s tím nic dělat :D Čím více lidí mi to bude připomínat, tím větší je šance, že se na to jednou kouknu :D
IP zaznamenána
This is the end ...

rengo

  • Pokročilý
  • ***
  • Příspěvků: 138
Re:Might and Magic - sólo rytíř
« Odpověď #11 kdy: Únor 13, 2019, 00:47:54 »
Tak jsem s hrou pořádně pohnul. Aktuálně mi chybí už pouze jediný úkol k Oráklu a to Gharikova kovárna. Z povyšovacích úkolů nemám splňěného vojevůdce. Trochu škoda, že to je vlastně pro mě nejdůležitější povyšovácí úkol a plním ho jako poslední. Dřív jsem se tam neodholal a právě teď jsem prošel úvodní lehké místnosti a zbytek nechal na zítra. Nevidím to moc optimisticky bez masivní deformace, ale třeba se překvapím.

Z obyčejných úkolů mi chybí pouze Blackshire. Tam se ale vůbec netěším. Imunní vůči zkaměnění nejsem a pan Q mi jednou postavou dá asi hodně zabrat :D Vlčí doupě bude asi taky pořádná fuška s neustálym loadováním. Ani to moc nevidím na vyčištění mapy od elementálů. Výhýbam se taky harpyjím. Plánuju zkusit ještěrky v poušti u Blackshire. Ty by mohly hodit pěkné expy.

Statistiky můžete vidět na obrázku. Obě zbraně přidávají 10-20 dmg ohně. Takže slabším monstrám dám dmg kolem 100. Silnějším postávám ale někdy i daleko méně, což bude asi čím dál tím větší problém. Navíc se často potýkám s problémem úspěšnosti zásahu a vůbec nevím co s tím. Z těchto dvou důvodů se obávám, že se závěr hry změní na probíhání, to ale není styl jakým jsem to chtěl dohrát, takže je otázka jestli hru vůbec dokončím. Nezbývá mi než doufat, že se mi bude dařit zabíjet silnější monstra na písku a povede se mi poskočit o dost levelů dopředu a pak by to snad šlo :)

Musím ale říct, že i přes můj nepříliš optimistický náhled do budoucnosti to doteď nebylo nijak hrozné, což je vidět i na tom, že jsem za pár dní došel daleko.

Statistiky
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1984
Re:Might and Magic - sólo rytíř
« Odpověď #12 kdy: Únor 13, 2019, 07:18:38 »
Doporučoval bych si sehnat zbraň s přívlastkem "Temnot". Ono to jednak zrychlý útok a jednak tě to léčí. Dobré jsou též lektvary hrdinství, zrychlení, požehnání a kamenná kůže. Pokud se nemůžeš trefit, tak asi hlavně to požehnání.

Předměty na imunitu se dají koupit s trochou štěstí. V nejhorším se dá použít i metoda save/load. Pokud bys třeba měl na to zkamenení, tak za medůzy bys měl mnoho bodů zadarmo.

Doupě vklkodlaků a podobná místa bych doporučil nechat až budeš mít blaster. Osobně nevěřím, se to dá projít bez úmrtí s jednou postavou, bez blastru.
IP zaznamenána

Ivan

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 704
Re:Might and Magic - sólo rytíř
« Odpověď #13 kdy: Únor 13, 2019, 08:38:58 »
Já bych naopak řekl, že to jde, ale nešel bych do toho s rytířem. Ale v kouzelníkem, lučištníkem nebo v MM8 s temným elfem by to šlo. V MM8 mi to dává taky aspoň trochu smysl. Vzhledem k tomu, že si vytváříš jen jednu postavu. Vytvořit si v sedmičce celou partu a pak si nechat tři zabít a běhat tam s jedním rytířem a třema hrobečkama, mi přijde divný..

Naopak největším problémem budou asi finance. Protože lektvary stojí dost, když je kupuješ a jelikož máš plnej inventář jedný postavy plnej lektvarů, tak nepobereš ani moc lootu k prodeji. A to by mi vadilo asi nejvíc, mít jen jeden inventář..
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1984
Re:Might and Magic - sólo rytíř
« Odpověď #14 kdy: Únor 13, 2019, 09:01:07 »
Dohrát to za rytíře jde v klidu všechny díly. Ale projít doupě vlkodlaků s rytířem s bojem na blízko je problém. Protože ti nejsilnější tě prostě zabijí na jednu ránu a v tom doupěti jich je tolik a navíc tě v určité fázi obklíčí a protože rytíř neumí maják, ani kouzla, kterými by se přenesl, musí se ven vyrubat. Pokud ti přitom jedinou žijící postavu zabijí na jednu ránu (nebo uvedou do jiného stavu, kde se musíš léčit - kámen, ochromení a podobně, umře celá parta a obnovíš se na začátku (což je dost nežádoucí).

Finance problém nejsou vůbec. Tedy v MM6-MM7, jsem jich měl tolik, že jsem je házel do studny za expy a nevěděl, co s nimi. Ono ty 3 mrtvé postavy mají pořád inventář na lektvary i na věci a zrovna MM6 není problém si je namíchat. Prodávat krámy též není problém, jediná nevýhoda je absence cestovních kouzel, což tedy částečně řeší NPC postavy, ale ne úplně.

MM7 je zas natolik snadná, že tam lektvary defakto nejsou moc potřebné. Zvláště, když člověk získá ten meč, co dává pernamentní zrychlení. Ale ono obecně jsou tamní dungeony celkem krátké, je tam i dovednost mistr zbraní, která dost věcí o proti šestce řeší a podobně. Tam jsem se se kopím temnoty a darebou chodil v Eeofelu léčit na draky, když jsem si doplnil zdraví, šel jsem střílet blastrem titány a démony.
https://www.youtube.com/watch?v=DD1ec6JXYek

Překvapilo mě, jak je 7čka za rytíře snadná, myslím, že jsou tam jiné postavy, za které by to bylo těžší.
« Poslední změna: Únor 13, 2019, 09:06:39 od Milhaus »
IP zaznamenána