Recenze Dark Messiah of Might and Magic

Článek, který právě čtete, vznikl postupným upravováním a rozšiřováním Prvotních postřehů z Dark Messiaha a původně vlastně ani recenzí být neměl, ale jeho velikost a zaměření nakonec pro recenzi rozhodlo. Na jejím počátku stálo oznámení v Novinkách o polské distribuci Dark Messiaha od CDProjektu, která je oproti té české výrazně levnější a když říkám výrazně, tak tím opravdu myslím výrazně. V době psaní recenze to bylo 339 Kč proti 799 Kč na www.megahry.eu (jinde i okolo 899 Kč). Přitom se v podstatě jedná o tutéž verzi hry a liší se jen v polské lokalizaci obalu a manuálu. Nijak tedy nemějte obavy, hra krom angličtiny, maďarštiny a polštiny obsahuje i české titulky a nebudete si tedy muset lámat hlavu nad polštinou ;). A teď k samotné hře. Dark Messiah pochází z dílen Ubisoftu, konkrétně se o jeho vývoj postaralo Arkane Studios a v našich končinách je hlavním distributorem Playman, což neni nic divného, protože Playman je lokální partner Ubisoftu pro ČR. V prodeji se objevila v říjnu 2006 a je s podivem, že od té doby se její cena u nás mnoho nezměnila, ... ale dost už toho rýpání. A co vás v recenzi čeká? Krom standardního zhodnocení jednotlivých prvků jsem si neodpustil malou úvahu nad spojitostí Dark Messiaha a světa Might and Magic a nevyhnul jsem se ani stručného srovnání s jinými hrami.

Když jsem se Dark Messiahem zabýval naposledy, bylo to u jeho dema a testování hardwarové náročnosti a rád bych se k tomu teď na chvilku vrátil. Neni sice obvyklé začínat recenzi zrovna hardwarovými nároky, ale Dark Messiah nemá zrovna v úmyslu ze svých minimálních požadavků slevovat, což může být ještě dnes pro mnoho hráčů problém. Posuďte tedy sami, jestli má pro vás cenu číst dále. Hra je poháněna Source enginem, který je primárně spjat se sérií Half-life, konkrétně s druhým dílem, na kterém byla poté demonstrována úžasná fyzika tohoto enginu. Protože nic není zadarmo, daní za celou tu parádu je výkon. Dark Messiahovi se navíc díky demu z počátku vyčítalo, že jeho optimalizace neni tak dobrá jako u zmíněného HL 2, takže se tím titul stane pro některé méně dostupným. Osobně jsem se do testu dema pustil až s procesorem Athlon XP 3200+ (2,2 GHz reálně), což bylo skoro minimum, zbytek pak obsloužil postarší Radeon 9600 (žádné Pro apod.) a celé to jistil 1 GB paměti. Hratelné to bylo, ale musel jsem pochopitelně slevit z řady svých požadavků na detaily a rozlišení. Tím však hra ztrácí své osobité kouzlo a to je v tomto případě škoda. Plná hra se naštěstí nějaké optimalizace dočkala, takže dnes bych si troufl tvrdit, že podstatnější je, jak výkonnou grafickou kartu máte. Určitě by šla vytvořit i kombinace s procesorem nad 1,5 GHz, když to bude jistit alespoň něco z řady GF6600 nebo Radeonu x1600. A jaké je vlastně to oficiální minimum? Procesor 2,6 GHz, 512 MB RAM a grafická karta kompatibilní s DirectX 9c a se 128 MB paměti. V případě operační paměti se raději držte 1 GB, ulehčíte tak procesoru.

Pokud vás předchozí odstavec nedorazil, můžu se s vámi konečně podělit i o získané zkušenosti z hraní této skvělé FPS. Ano, po získaných zkušenostech mohu potvrdit, že Dark Messiah opravdu neni žádné RPG, ale jedná se o syrovou akci z prostředí světa Might and Magic a vyšperkovanou drobnými RPG prvky. Svým zpracováním je velmi podobný "stařičké" RUNE, která tímto získala odpovídajícího nástupce ... a tady mě nijak neberte za slovo. Od dob RUNE trh fantasy akcí nijak nesleduju, takže nemohu dost dobře posoudit, jestli v této mezeře vyšlo něco jiného na stejné nebo lepší úrovni. Každopádně i tak si myslím, že RUNE je takovou legendou, že její neotřesitelné prvenství nelze ani dnes zpochybnit a stále má hráčům co říci. Ze stealth akcí je zde sice Thief, ale ten je natolik specifický, že ho nemohu zařadit mezi klasické akce a už vůbec ne z fantasy prostředí. Na otázku, proč se Ubisoft rozhodl Dark Messiaha zaškatulkovat právě do kategorie FPS nemám jednoznačnou odpověď. Dark Messiah podle mě skrýval potenciál stát se plnohodnotným RPG a možná jsme se skutečně mohli dočkat tolik očekávané X v sáze Might and Magic, ale nakonec to dopadlo jinak. Jedním z možných vysvětlení je obava z konkurence ze strany Piranha Bytes a jejich Gothicu 3 nebo ze strany Bethesdy a jejich Oblivionu. Ubisoft raději vsadil na dynamičtější pojetí a rozhodl se hráčům nabídnout akci bez svazujících pravidel a s pekelně rychlou dynamikou. To je přesně to, co mohl použitý Source engine nabídnout a jak vidno, Ubisoft tímto krokem rozhodně chybu neudělal. Nic naplat, po mých zkušenostech s Gothicem 3 musím říci, že Dark Messiah je jistou satisfakcí za ten zmršený bojový systém Gothicu.

Když už jsem zmínil tu podobnost s RUNE, musím se pozastavit ještě u jedné věci. Dark Mesiah se nijak netají tím, že si některé herní vychytávky vypůjčil odjinud. Nevidím na tom nic špatného, ostatně už jen v takovém základu jakým je herní engine lze jen těžko očekávat, že by si Ubisoft licencoval zrovna Source engine, kdyby nechtěl využít jeho možností. Ve hře samozřejmě nechybí klasické skopávání protivníků, podrážení chatrných konstrukcí, přesekávání jistících lan nebo metání různými předměty. Dark Messiah tyto prvky využívá v plné míře a značně tím rozvíjí taktické možnosti soubojů, tedy oproti RUNE jde ještě dále. Je sice pravdou, že množství nastražených pastí je možná místy až přehnané, ale jakmile se k vám vyřítí přesila všemožných potvor, budete za ně rádi. Neočekávejte, že by vaši protivníci nějak vynikali tupostí a to platí i o nemrtvých, kteří vám mnohdy připraví opravdu horké chvilky. Občas se vám sice poštěstí, že váš protivník bude zrovna náhodou stát u zábradlí na okraji bezedného srázu, ale následného skopnutí v zápětí zalitujete. Opravdu neni nic horšího, než na sebe upoutat pozornost nepromyšleným krokem. Jednoho sice skopnete, ale další dva vám vpadnou do zad a při vší smůle vás taktéž čeká volný pád. Efektivní využití různých pastí totiž vyžaduje dobré plánování útoku a s tím souvisí i dobrý průzkum okolí. Ovšem problém nastává právě tehdy, kdy vás při průzkumu terénu některý z protivníků zahlédne. V tu chvíli můžete takměř zapomenout, že by některá z potvor zopakovala svou chybu. Krom toho, že se na vás vyhrne přesila, tak se všichni začnou držet dostatečně daleko od podobných míst anebo vám alespoň cíleným napadáním znemožní soustředit se na dění kolem. Hra během boje vyžaduje docela dobrý postřeh, protože musíte sledovat dost věcí najednou a to napoprvé nezvládne každý. Z tohoto důvodu si Dark Messiaha skutečně užijete až při opakovaném hraní.

Klíčem k samotnému úspěchu je nutnost vytvořit si během boje dostatečný odstup a nevrhat se do bojů bezhlavě. Během obrany je pak třeba bedlivě sledovat okolí a vyhledávat vhodné pomůcky. Protože skutečně taktických map ve hře mnoho neni, často vám nezbyde nic jiného než naběhnout kamsi do centra dění a improvizovat, dokud nezískáte dostatek informací. Jinou z možností je protivníky lákat jednoho po druhém, ale to už se nedá hovořit o taktice. Navíc se vám to může často vymstít, protože vám bude chybět přehled o tom, kolik jich proti sobě máte a v nejméně vhodnou chvíli vás dokonale obklíčí. Před bojem je dobré si uvědomit, proti komu vlastně stojíte, protože řada monster a protivníků je odolná proti určitému typu útoku a jiný jim zas poskytuje bonusové zranění. Podle toho je dobré si předem zvolit typy použitých zbraní a vhodná kouzla. Vcelku má hlavní hrdina k dispozici docela dost zbraní a kouzel, ale z počátku bude výběr omezený. Jak se dále dočtete, ovládaní magie a zbraní je vázáno na dovednosti a odtud poté plynou i jistá omezení. S každou zbraní je pak možné provést docela hezkou řádku kombo útoků nebo se postavit do obranné pozice. Bránit se můžete i štítem, ale u zbraní existuje ještě jedna pěkná vychytávka, kdy můžete protivníkův útok odrazit vlastním protiútokem, přičemž si s vaším protivníkem vzájemně skřížíte zbraně a začne přetlačování. Ten kdo vyhraje má samozřejmě navrch. Opravdu efektivní je to pak s dýkami. Jenom jedna věc se mi příliš nedařila. Štít totiž můžete kromě obrany použít i k útoku, prostě jím jen protivníka udeříte. Jenomže v tom je právě ten zádrhel. Příliš se mi nedařilo vystihnou ten správný okamžik pro úder. Na trénik této schopnosti ani neni moc času, protože štít nevydrží věčně. Většina protivníků vám ho během chvilky rozbije, takže ho ve skutečnosti využijete jen málo. Ze začátku jsem se je pokoušel sbírat, ale nakonec jsem to vzdal a obešel se bez nich. Různých triků je ve hře ještě mnoho a nemá smysl je zde všechny vypisovat, hra vás na řadu z nich upozorní sama prostřednictvím krátkých textů během nahrávání jednotlivých pozic a savů. Patří sem např. takové tipy, jako je výroba ohnivých šípů nebo využívání lahviček s olejem.

Ještě než se posunu dále, tak se musím zmínit o dalších zajímavostech. Podobně jako v RUNE se i v Dark Messiahovi objevuje tzv. berserk mód, do kterého se hlavní hrdina dostane po určitém počtu úspěšných útoků. V berserk módu pak začíná to pravé běsnění, kdy protivníkům každou ranou odsekáváte celé kusy těla. Přitom se zpomalí čas a vy si tak můžete svou akci lépe vychutnat. Není to tedy nic pro slabé žaludky. Během tohoto módu můžete většinu protivníků skolit jednou ranou a protože se zároveň zvyšuje i počet útoků, při dobrém naplánování jich jednou ranou zasáhnete větší počet. Bohužel, berserk je časově omezený a místy se vám bude zdát přímo pekelně krátký, takže mnohdy ho nestihnete ani dostatečně využít. Vyjma klasické interakce s prostředím mě jako další velmi potěšila existenci speciálního luku, který dokáže do dřevěných konstrukcí vystřelovat šípy s lanem. Různé lezení po lanech nebo řetězech je v Dark Messiahovi samozřejmostí a místy dokonce nutností, o to více pak potěší možnost zvolit si svou vlastní cestu a umístit si lana podle potřeby. Mnohdy vás tato specialitka přímo vytáhne hrobníkovi z lopaty. Např. když se mi omylem (ano, za tím slovem "omyl" si pevně stojím ...:)) podařilo v Pavoučím chrámu vstoupit mezi drtící kvádry, pomohlo vystřelit šíp do trámů u stropu a bleskově vyšplhat do bezpečí. Protože je Dark Messiah také plný skrytých oblastí, je šplh někdy jedinou cestou, jak se do nich dostat.

Další zajímavostí, která mi pevně zůstala v mysli je existence zmrazujících zbraní. Zmrazení je k dispozici i v podobě kouzla, ale to pro mě jako pro bojovníka nemá velký význam. Tyto zbraně dokáží vašeho protivníka zmrazit a udělat tak z něj velmi snadný terč. Nefunguje to však na všechny a neni to stoprocentně spolehlivé, navíc se tyto zbraně musejí vždy nějaký čas mezi jednotlivými útoky nechat aktivovat, ale i přesto lze z bonusu těchto zbraní těžit. Krom vašich protivníků je možné zmrazovat i různé předměty a nejideálnější jsou k tomu podlahy. Nic nepotěší více, než skupinka rozpláclých skřetů, kteří ujely po zledovatělé podlaze. A kdokoliv je na zemi, toho můžete snadno dorazit probodnutím. Škoda je, že takovéto zbraně najdete až později. Do té doby se budete muset temnými zakoutími proplétat bez nich. A temných zákoutí je v Dark Messiahovi opravdu mnoho. Budou chvilky, kdy budete vděčni za každé světlo navíc, protože temné kouty ukrývají mnohá nebezpečí. Naneštěstí nemáte možnost po vzoru Gothicu nosit sebou louče, ale hlavní hrdina už od počátku disponuje kouzlem světla, které je analogické klasickému noktovizoru z vojenských akcí. Po jeho aktivaci se okolní prostředí zobrazí v krásných modrých barvách. Problémem je trochu to, že jakmile se objevíte na světle, budete v podstatě ihned oslepeni a opět nic neuvidíte. Naštěstí neni třeba čekat na vypršení kouzla - kouzlo lze deaktivovat i ručně. Hra se světly je v Dark Messihaovi vůbec dovedena k dokonalosti, stíny vypadají poměrně realisticky a oslepení vám hrozí i v případě, kdy vyjdete z temných tunelů ven na slunce.

A nyní přišel ten správný čas, podívat se blíže na samotného hrdinu a dříve zmíněné RPG prvky. Dark Messiah vám při volbě postavy nedává žádnou volnost. K dispozici máte jen kouzelnického učně Saretha, který toho shodou okolností mnoho neumí a tak vlastně ani nemá definované povolání. To si postupně volíte až učením jednotlivých dovedností během hry, k čemuž se za chvíli také dostanu. Protože si Dark Messiah nehraje na žádné erpégéčko, nemáte ani možnost nastavovat žádné atributy postavy. Po volbě nové hry se automaticky objevíte v úvodní části hry, která zároveň slouží jako tutorial. Zdraví Saretha je pevně nastaveno na 50 HP a množství many na 20 HP. Oboje je však možné zvyšovat příslušnými dovednostmi nebo bonusovými předměty. Jiné možnosti nemáte. Hra nezná klasické levelování, kdy by se postavě zdraví a mana zvyšovala spolu s levelem. Místo toho dostáváte dovedností body přímo za splnění jednotlivých úkolů. A tady je i menší kámen úrazu. Dovednostních bodů neni za celou hru mnoho a protože zároveň slouží k učení dovedností, budete muset pečlivě vybírat, které dovednosti se budete chtít naučit. S tím souvisí i volba povolání. Vzhledem k výše uvedenému omezení vlastně nemáte zas takovou volnost a budete se muset přiklonit buďto k fyzickému boji nebo magii. Alternativou je zloděj, ale jak už jsem dříve psal, taktických map je velmi málo, takže většinou budete stejnak vystaveni přímé konfrontaci se soupeři. Osobně jsem zkusil trénovat bojovníka a v první třetině hry jsem ho naučil kouzlo léčení, což se mi velmi osvědčilo.

Systém dovedností se skládá ze tří samostatných stromů, které jsou obdobou vývojových stromů v Diablu. K dispozici je strom boje, magie a doplňků. Každý se postupně větví od jednodušších dovedností až k těm nejlepším, přičemž samozřejmě k těm nejlepším se hned nedostanete. Abyste se mohli nějakou dovednost naučit, musíte se nejprve naučit předchozí související dovednosti. Protože každá dovednost pak může ještě obsahovat několik samostatných úrovní, může být trénink konkrétní dovednosti velmi náročný na počet dovednostních bodů. Odtud plyne ta nutnost jasné volby povolání. Sympatické pak je taky to, že výběr konrétní dovednosti nijak neovlivňuje možnost učit se dovednosti z jiných větví, tedy nic se vám nezamyká. Kdykoliv se tak můžete rozhodnout, že ze svého bojovníka raději uděláte mága a naopak. Musíte však přitom počítat, že už ho poté nebudete moci naučit vše, protože na to jednoduše nebudete mít volné body. Z tohoto důvodu to raději nedoporučuju. Na druhou stranu, hra se dá hrát i bez větší specializace, dovednosti jsou ve hře spíše jen proto, aby ji zpestřily a usnadnily hru. Na konkrétní dovednosti a úrovně dovedností je totiž často navázána možnost nosit určité zbraně a zbroje. Pokud příslušnou dovednost nemáte, nebudete je moci používat. Odtud také plyne další tip. Nemusíte v inventáři nosit vše co najdete. Vzhledem k vybrané specializaci vám některé předměty budou prakticky k ničemu a řadu z nich budete navíc nalézat opakovaně. Vyjímkou je snad jeden unikátní mečík, ale k jeho nošení vám nebude stačit jen umět příslušnou dovednost, nebudu však nijak předbíhat.

Když se zastavím u samotného inventáře, čeká vás jedno nemilé překvapení. Krom toho, že je inventář omezený na maximální počet položek, je navíc ještě omezen v množství lektvarů a jednotek jídla. Od každého lektvaru nebo jídla smíte najednou nosit maximálně 20 položek, což neni v určitých chvílích nic moc. Nad inventářem je umístěn slot pro rychlé věci a nad menu s vývojovými stromy je slot pro aktuálně nošené zbraně a zbroje. Najdete tu i slot pro jeden prsten a štít. Rychlé věci se standardně přepínají pomocí kolečka myši. Zvláštní kapitolou je používání kouzel. Jakmile se totiž kouzlo naučíte, obsadí vám automaticky jeden slot v inventáři a pro jeho používání ho musíte přesunout i do slotu pro rychlé věci a mezi kouzly poté scrollovat. Nijak jsem se nezabýval možností klávesových zkratek, vždy jsem si vystačil s pouhým scrollováním, je tedy možné, že existuje i vhodnější způsob. Každopádně, stejně jako kouzla, tak i aktuálně nošené věci vám stále zabírají původní pozice invetáře, s čímž je třeba také počítat. Ohledně předmětů je tu pak ještě jedna výrazná změna. Pokud jste zvyklí na RPG, bude vám tu notně chybět obchodník. Toho byste v Dark Messiahovi hledali opravdu zbytečně. Budete mít jen to, co sami najdete nebo vyrobíte - ve hře je i malé zpestření, kdy na celkem třech místech budete mít možnost si v kovárně z příslušné suroviny ukovat svůj vlastní meč.

Původně jsem během hry často používal i tzv. preventivní ukládání, ale zjistil jsem, že je to vcelku zbytečné. Hra obsahuje klasický autosave a jednotlivé body pro autosave nejsou od sebe příliš vzdáleny, takže po autoloadu nemusíte procházet příliš velkým úsekem. Toho můžete navíc využít např. k vylepšení své předchozí taktiky a brát to tedy s rezervou jako trénink. Když navíc vemu v úvahu i velikost save pozic, která je okolo 15 MB, pak je to více než dobré doporučení. Na škodu bylo jen to, že po nějakém čase se mi samy začaly přepisovat autosavy z dřívějších fází hry, takže ve finále jsem měl v adresáři jen savy od druhé poloviny hry výše. Každopádně můžete si tvořit i své vlastní pevné body, je to jen na vás. Musím vás jenom upozornit na jednu nemilou věc, která se mi stala, protože původně jsem si velikost savů nehlídal a adresář přesáhl úctyhodný 1 GB. Pokud je totiž disk plný, hra vás na to sama neupozorní a začnou vznikat tzv. falešné savy, které poznáte podle toho, že mají kompletně černou obrazovku. Hra se sice tváří, jako že ukládá, ale savy jsou ve skutečnosti nefunkční, což ke vší smůle zjistíte příliš pozdě. Pokud máte zrovna výbornou chvilku a prošli jste několik bodů bez úhony, čeká vás po autoloadu nemilé překvapení.

Konečně se dostáváme ke grafickému zpracování hry. Všemožné vychytávky herního enginu už jsem vám prozradil, ale to by nebylo zcela vše. Krom úžasné hry stínů se můžete těšit na celkem detailní zpracování textur. Musím přiznat, že zpracování lidských postav mi přišlo výrazně lepší než v Gothicu 3, kde mi kdejaká mužská postava připomínala spíše mariňáka z Quake 4. Tady alespoň odhadnete, jak starou postavu figura představuje. Na druhou stranu mi v Dark Messiahovi chybělo to precizní zpracování exteriérů jakým se Gothic 3 může pyšnit. Ostatně obrázek si můžete udělat sami dle přiložených screenshotů. Trochu mě vadilo i nedotažené zpracování pohledu do hlubin (rokle apod.), kdy máte pocit, že kus země pod váma se jen vznáší ve vzduchoprázdnu. Hned se však musím Dark Messiaha také trochu zastat, protože vzhledem k ději je tato hra zaměřena spíše na interiéry a těm neni co vytknout. Dobrý dojem pak podtrhují i doprovodné zvuky. Za zajímavost stojí statické počasí. Za celou dobu hry jsem si nevšiml, že by se počasí nějak měnilo. Ve venkovních mapách jsem se vždy objevil jen ve dne a za slunečného počasí. Pokud to neni zrovna náhoda, tak bych v tom možná viděl jeden z menších nedostatků, protože vynechat něco takového jako je změna počasí je podle mě celkem škoda. Na konec jen dodám, že každá z klíčových událostí ve hře je spojena s příslušnou animací a na dobré úrovni jsou i skriptované události.

Ještě než se dostanu k závěru, odpovím vám na slíbenou otázku z úvodu. Mám takové tušení, že už jste se na ní chtěli zeptat dříve a nyní jste na rozpacích, jestli už jsem ji nezodpověděl. Jaká je tedy spojitost Dark Mesiaha a světa Might and Magic? Už v době před jeho vydáním se často mluvilo o pomyslné desítce na konci, ale opravdu těžko říci, nakolik si Dark Mesiah svůj dodatek za jménem skutečně zaslouží. Po přečtění předchozích odstavců už víte, že použitý herní systém nemá se světěm Might and Magic nic společného, takže zbývá už jen příběh. Ten vás do hry vnese na křídlech legendy o temném mesiáši, který osvobodí démonické síly z jejich odvěkého vězení a umožní jim tak ovládnout celý Ashan. Přitom v sáze Might and Magic se krom různých impů s démony příliš nesetkáte a ještě méně se pak o nich dočtete. V tradičním pojetí světa Might and Magic jsou však démoni spojováni se silami ovládajícími těla nemrtvých a to mají oba světy společné. Přestože tedy základní kostra příběhu spíše připomíná Requiem: Avenging Angel, nic nám nebrání se na Ashan dívat také jako na jeden ze světů z dob Pradávných. Krom toho se v rámci příběhu dočkáte i legendy o sedmém drakovi, která si přímo říká o podobnost se strážcem Phaorahem ze čtvrtého dílu. Po stránce příběhu tedy možná, ale vcelku nikoliv. Dark Mesiah opravdu neni Might and Magic a s tím se musíme smířit.

Od prvotního získání krystalu Shantira vás děj zavede do města Stonehelm, kde vám má mág Menelag pomoci s nalezením mocného artefaktu Lebky stínů, s jehož pomocí pak zachráníte celý svět. Samozřejmě se to nepovede úplně dle vašich představ a o artefakt v zápětí přijdete. Tím začne váš hon za nekromantem Arantirem, který má s lebkou své vlastní plány a během této cesty se o sobě dozvídáte zajímavé věci. Příběh Dark Messiaha má tedy jednoduchou zápletku a zcela dle očekávání vás v něm nečeká příliš zvratů. Celá hra je ve skutečnosti dosti lineární a nehrozí zde klasické zákysy jako v jiných hrách. Příběh vás žene stále vpřed a řada oblastí se za vámi automaticky uzavírá. Herní dialogy jsou pevně dané a nemáte možnost do nich zasahovat. V určitých fázích hry budete mít po boku i spolubojovníky, kterými jsou např. stráže Stonehelmu nebo vaše průvodkyně Leana, neteř Menelaga, se kterou se ve Stonehelmu setkáte. Krom ní vás už od počátku hry bude provázet zvláštní bytost jménem Xana, která se usídlí ve vaší mysli a na mnoha místech s vámi bude promlouvat. Je to takové pěkné zpestření, protože Xana dokáže být velmi arogantní a celkem trefně komentuje všechny významné události. V závislosti na vašem rozhodnutí se ji budete moci i zbavit a vybrat si tak jeden z možných konců, kterých má hra celkem 3. Pokud se jí zbavíte, získáte navíc možnost používat jedny z nejmocnějších zbraní ve hře, krom jiného i jeden dříve zmíněný mečík. Ovšem nemá smysl vám z příbehu prozrazovat více, než je nutno.

Co říci závěrem, Dark Messiah je dle mého soudu výbornou hrou, která vám nabízí dostatečnou porci syrové akce a u níž se rozhodně nebudete nudit. Počítejte však s tím, že dokonale si ji užijete opravdu až při opakovaném hraní. Krom standardní obtížnosti tu máte k dispozici ještě další dvě těžší a věřte, že tu nejsou omylem, časem se stanete mistry svého oboru a vaše chuť po krvi nepozná mezí ;). Jako každá hra má i Dark Messiah své nedostatky. Tou nejvíce patrnou je nevyvážená obtížnost jednotlivých úrovní. V žádném případě si nevystačíte s jedinou taktikou a neni radno se spoléhat ani na všudypřítomné pasti. Párkrát se dokonce objevíte v lokacích, kde jako na potvoru zrovna nic nebude. Některé dungeony jsou jako stvořené pro stealth akci, jiné dají vyniknout vašemu mistrovství v přímém boji, žadný však neposkytuje vše najednou. Občas vám i někdo pomůže, ale po většinu hry budete sami. Na škodu je rozporuplná možnost střelby z luku, protože ve hře naleznete jen pár dobrých map, kde ji dokonale využijete. Vezmu-li to však z pohledu investovaných bodů, tak až do finálního mistrovství vás tato dovednost stojí celkem jen 7 bodů, což lze obětovat. Pokud vám nevadí těch několik nedostatků a máte dostatečně silný stroj, pak mohu jen doporučit. Bohužel jsem se nedostal k otestování multiplayerové části hry, takže k té nemám zhola nic a nebudu ji tedy nijak komentovat. Svého času Dark Messiah vyvolal u recenzentů rozporuplné pocity, které oscilovaly mezi obdivem až po všeobecné pohrdání. Samozřejmě, Dark Messiah neni hrou pro všechny, ale pokud ji nezkusíte, nikdy se to nedozvíte.

30. 05. 2008, Elemir